Já holka odjakživa divoká, bezprostředná, komunikativní a obklopena přáteli. Vystudovala jsem dvě vysoké školy, žila rok v Anglii, procetovala Turecko během měsíce s krosnou na zádech, z Paříže jela stopem do Amsterdamu atd. Měla za sebou pár vztahů, ale pořád to nebylo ono, přála jsem si jednou mít 4 kluky, krásný domek a stejně divokého partnera. Vymetla jsem kdejakou párty a byla spíše s klukama než s holkama, ty mi připadaly jako slepice. Jednou jsem si se svým nejlepším kamarádem vyjela na snowboard a jel s námi aj ON, teda Hajdík, vpohodě týpek, znala jsem ho od vidění a z vyprávění. Zajímavé, že i přes mnoho společných kamarádů jsme se nikdy nikde (na žádné akci) nepotkali. Z jednoho dne ježdění na svahu bylo pět dní spíše prokalených, i když jsme stihli ještě běžky. Kocovina byla pak nárámná pro oba dva. No a tak jsme to pak spolu zkusili (teda prej sem ho uhnala), nevěřím !!! Byl vtipný, pěkný, akční, divoký, ohleduplný, věrný a strááášně žárlivý 🙂, ale každý má svoje mouchy. V té době jsem hledala nějaké bydlení, protože jsem stále bydlela v krcálku se svým bývalým přítelem (už přes rok jsme byli jen kamarádi a prostě spolu bydleli, možná divné, ale klapalo to). Tak jsme si s Ajdou (jak sem toho svého idola přezdívala) pronajali byt. Bylo to fajn, občas hádky a scény, ale to je to, co můj život potřebuje. A ejhle najednou mě bolelo břicho, tak sem šla k doktorovi a že prej zánět močáku, tak nasadil antibiotika, po týdnu kontrola. Došla jsem s tím, že sem strašně unavená, že sem nebyla schopná jít ani do práce a otázka: Můžete být těhotná? (vzhledem k mé antikocepci "Mě se to stát nemůže"), jsem odpověděla že můžu.  Ani mě to nijak nešokovalo, co už, vždycky jsem si rychle zvykala na změny, dokonce je i vyhledávala. Doktor mě ještě podrobněji vyšetřoval a zjistil, že mám cystu, tak se mě hned zeptal, jestli to dítě  vůbec chci (dost blbá otázka, která mě zarazila a zmrazila), prej když cysta praskne potratím, když ju půjdu operovat potratím. S tím jsem odcházela domů. Přítel těhotenství vzal v klidu, spíš nás strašila ta cysta. Ale týden se s týdnem sešel a byla jsem ve 12-náctém týdnu (cysta už nebyla rizikem), načase oznámit to rodině. Jen podotýkám, že jsem první tři měsíce trávila ve společnosti své nejlepší kámošky záchodové mísy, sem zvracela a zvracela. Když jsem mojí mamce oznámili, že za ty potíže nemůže cysta, ale jakýsi tvoreček plakala a kopla do sebe dva velké panáky slivky (což normálně nepije). Ve druhém trimestru bylo mé tělo klidné a já čekala na Filípka (byla jsem si jistá, že to bude kluk), samozřejmě Ajda chtěl hoklu, jen proto že já kluka. Nadešel den D, kdy nám měli potvrdit, že čekáme zdravého chlapečka. A doktorka, že vidí stoprocentní kačenku, Ajda jásal a já byla v šoku a aj slza ukápla (jen prvotní rekace, pak už jsem si zvykla a Emily se omluvila, že jsem ji 4 měsíce říkala Filipe🙂. Bylo mi odpuštěno. A tak šel čas, bříško jsem měla malé, užívala si první pohyby, milovala chvíle, kdy Ajda na malou mluvil atd. (to zná každá matka). V 7-mém měsíci jsem ještě na dva týdny ležela v nemocnici (zánět ledvin, zkrácený čípek), hrozil předčasný porod. Termín jsem měla 13.3 2013 (krásné datum), ale 10.3 to zas byl rok, co sem se poznala s Ajdou (ano otěhotněla jsem 3 měsíce po seznámení), 15.3 měl brácha nározky.....ale pořád nic ..... tak naplánovaný vyvolávaný porod na 25.3 2013. Já frajerka největší jsem se na porod těšila, na to, že to sice bude bolet, ale bude to zážitek. Jajajajajaj......byl to horor ☹ Ještě den před vyvolávačkou jsme svařovali víno, dali horkou vanu a sex, ale ani náznak, že by se malé chtělo ven. Tak nastal den D 🙂 Jela jsem do porodnice, docela vklidu. V 9 hod. zavedení tabletky, to jsme ještě s přítelem blbli a vtipkovali, v 11 zavedení druhé, píchlá voda, klystýr nějaké injekce, vůbec sem nevěděla, co mi dávají a co se mnou dělají (a to sem měla v porodním plánu jasně dané, že chci vědět vše, co mi budou dávat). Měla jsem kapačky s antibiotiky, protože jsem měla streptokoka, to je jediné, co vím. A pak to začalo: jedna kontrakce za druhou a strašně bolestivé a dlouhé na všechny úlevové polohy naučené z kurzu sem rázem zapomněla, jen sem to protrpěla. Prosila sem o epidural (v plánu sem měla napsané: dle situace, teď sem žadonila o trojnásobnou dávku). Tak mi ho teda píchli (STOP to byla chyba). Píchli ho špatně a píchali znova, tomu sem nevěnovala pozornost. Zabral jen asi na půl hoďky ☹ A pak ta bolest, myslím, že mě nominovali na hysterku roku. Řvala sem po doktorech, že jsou sadisti, že sem si to rozmyslela, že už žádné dítě nechci, kousla sem Ajdu, byla sprostá. Porodní asistentka teda nic moc, jen: neřvěte, se vyčerpáte, miminko potřebuje bolest (bych uvítala trošku jiný přístup). Doktor mlaďoch (tak zralý, že bych  s ním šla na kafe nebo na pivo) byl fajný. No a malá se sekla na 8 cm a já tlačila tři hodiny, přetáčeli mě na bok a mučili mě, dva doktoři mi pak tlačili na břicho. Ajda musel průběžně odcházet, nedával ten můj řev. A pořád tlačte, tlačte, tlačte...a já sakra už mě rozřežte ja už Vám na to se..  A pak šup lup, měla sem u sebe nádherné miminečko (3,6 kilo .... já že:cože???? Kde sem ju v tom břiše měla). Ajda si vzal malou a já dostala zimnici, pak sem omdlévala a pak masivně krvácela. No a bonus byl pak ten blbě píchlý epidural, mi to ještě na sále vysvětlovali, že teď potřebuju klid, že můžu dostat šílené bolesti hlavy. To je fakt rada nadrady, porodit dítě a mít klid na lůžku. No a na sále sem byla ještě 7 hodin a hlídali mi tlak, vedle rodila borka, co ani nepípla (to sem asi měla za trest abych viděla nebo spíš slyšela, jak se má rodit). Jinak ty bolesti hlavy sem samozřejmě chytla, takže mi znova píchali páteř po třech dnech po porodu a dávali tam nějakou krvavou zátku. Emily sem měla u sebe přes noc až pátý den. A aby to nebylo málo po propuštění z nemocnice sem začala zas krvácet, ale naštěstí zabraly prášky a nemusela sem na zákrok. Ale když tak koukám na ten náš zázrak, podstoupila bych to všechno ještě třeba tisíckrát.....Miluju ji a Ajdu, jsou můj svět a můj život. A Emily je nejkrásnější změna v mém životě.

Tohle mě velmi pobavilo 😀

První příznaky toho, že vám hrabe ze snažení:

1) radujete se při pomyšlení na zvracení
2) vidíte růžové čáry, kde je nikdo jiný nevidí
3) mocné O již neznamená orgasmus, ale ovulace
4) nedokončujete slova (ovu, těhu)
5) používáte tajemné zkratky dc, ms, dpo
6) utrácíte více za testy, než za oblečení
7) ve dny okolo ovulace zrušíte veškeré společenské aktivity
8) močíte na proužek čehokoli
9) každé cuknutí v břiše je buď ovulační bolest nebo že by implantační?
10) ranní motto: Nemluv na mě, dokud si nezměřím teplotu!
11) konečně se těšíte na ranní vstávání – další možnost změřit si teplotu nebo odebrat ranní moč

Hezký a plodný víkend Vám všem holky!!! 🙂

Je třeba mít na paměti, že podle platného zákona můžete změnit pojišťovnu jen jednou ročně, vždy k 1. lednu s tím, že přihlásit se musíte už půl roku dopředu, tedy k 30. červnu. Když to nestihnete, budete na změnu čekat celý rok a půl.

Každá máma chce pro své děti to nejlepší a vždy vybírá jen to, co dítěti a rodině vyhovuje nejvíce. Zdravotní pojištění je jistě důležité pro každou rodinu. Je však náročné pročítat všechny materiály a hledat jednotlivé bonusy. Rádi, bychom Vám tuto práci ulehčili, a proto Vám nabízíme přehled výhod, které poskytuje největší zaměstnanecká pojišťovna, která není určena pouze policistům, hasičům či státní správě, ale je otevřena všem obyvatelům ČR.

Zdravotní Pojišťovna Ministerstva Vnitra ČR

Důvodem, proč být pojištěn právě u zdravotní pojišťovny 211 je hned několik. Je to silná a zdravá instituce, ekonomicky velmi stabilní, v České Republice je již přes 20 let. Každý z více než 1,2 miliónu klientů může žít v jistotě, že ho lékaři v případě potřeby ošetří nebo odoperují. 

Zajišťuje svým klientům kompletní zdravotní péči ve všech krajích republiky, což umožňuje rozsáhlá síť více než 25 000 smluvních lékařů po celé ČR. Po celou dobu svého působení přináší kvalitní služby, profesionální přístup a podporu zdravého životního stylu. Klientům nabízí celou řadu zajímavých preventivních programů a bonusů, které se každoročně aktualizují či obměňují.

Preventivní programy 2013:

Sex v úzké posteli pro jednoho už nepřichází v úvahu.

V ledničce máte víc jídla než chlastu.

Šest hodin ráno už není doba na chození do postele, ale naopak na vstávání.

Vaši oblíbenou písničku už hrají jen ve výtahu.

V televizi vás zajímá hlavně předpověď počasí.

Vaši kamarádi se už žení a rozvádějí, místo toho, aby si někoho narazili anebo ho nechali plavat.

Vaše dovolená se smrskla ze sto třiceti dní na čtrnáct.

Nevystačíte si už s džíny a svetrem, když se chcete hezky obléci.

Jste to vy, kdo volá policii, protože ti zatracení spratci odvedle odmítají ztlumit hudbu.

Starší příbuzní už vykládají ve vaší přítomnosti sprosté vtipy.

Nevíte, v kolik zavírá místní diskotéka.

Platíte míň za pojištění auta, zato na půjčku na auto splácíte stále víc.

Když spíte na gauči, jste ráno celí rozlámaní..

Svého psa krmíte podle zásad zdravé výživy, a ne zbytky od McDonalda.

Odpoledne si už nedáváte šlofíka.

Večeře a potom kino už pro vás nejsou začátek rande, ale celé rande.

Půlka smaženého kuřete ve tři ráno vám neuklidní žaludek, ale naopak vyvolá žlučníkový záchvat.

Do lékárny už nechodíte pro kondomy a testy na těhotenství, ale pro prášky na bolení hlavy a žaludku.

Láhev vína za třicet korun už nepovažujete za fajnové pití.

I když to tak nebývalo, najednou snídáte ráno.

Místo věty: "Už nikdy nebudu tak strašně moc pít," říkáte: "Už nemůžu pít jako dřív".

Devadesát procent času, který strávíte u počítače, je skutečná práce.

Za oknem máte několik květináčů s květinami, ale žádná z nich se nedá kouřit.

Nepijete doma ještě před odchodem do hospody jen proto, abyste ušetřili.

Se zakaboněnou tváří čtete celý seznam a marně hledáte bod, který se na vás nevztahuje.

Jako prevenci proti celiakii se doporučuje zavádět lepek mezi ukončeným 4. a 7. měsícem věku dítěte. Riziko rozvoje celiakie se dále snižuje, pokud je dítě v době zavedení lepku ještě kojeno. Dřívější zavedení lepku jednoznačně zvyšuje riziko rozvoje celiakie u dítěte. Dopady zavedení lepku po 7. měsíci věku nejsou takto jednoznačně stanoveny, mírně zvýšené riziko celiakie může být podle některých odborníků dáno i jinými vlivy, např. větším množstvím lepku podávaným při zavádění lepku do stravy u starších kojenců. Jak zavádět lepek do stravy kojenců? Lepek je obsažen v pšenici, žitu a ječmeni a v potravinách z nich vyrobených. Kojenci tedy můžete podat např.: instantní kojenecké obilné kaše obsahující lepek, mléčnou krupicovou kaši nebo krupici zavařenou do zeleninových příkrmů,jíšku z hladké mouky do zeleninových příkrmů, piškoty – kromě mouky a cukru obsahují také celá vejce, na které může být dítě alergické, proto je doporučujeme podávat až ve chvíli, kdy dítě bez problémů snáší vaječný žloutek v zeleninových příkrmech. Důležité je podávat příkrmy obsahující lepek dítěti zpočátku v malém množství, např. přidat pouze lžičku instantní kaše s lepkem k plné porci rýžové kaše. Většina příkrmů podávaných u nás na začátku přikrmování je bezlepkových a obiloviny obsahující lepek je budou pouze doplňovat. Běžnou součástí stravy by se obiloviny obsahující lepek měly stát až zhruba od 8. až 9. měsíce, kdy dítě začíná dostávat běžné pečivo a těstoviny. Od tohoto věku je vhodné zahrnovat potraviny obsahující lepek pravidelně do jídelníčku dítěte, aby se mohly případné příznaky celiakie plně projevit. To umožní správně celiakii diagnostikovat a včas zahájit léčbu, tedy bezlepkovou dietu.

1) V žádném případě a za žádných okolností nekupujte bílý koberec.

2) Pokud nejste dostatečně moudré, na uposlechnutí rady číšlo 1 - v žádném případě na něj nevylívejte kávu.

3) Pokud se již tak stane, tak nejvhodnější doba opravdu není šestá hodina ranní.

4)  Batole roste rychleji než si myslíte a pokud se domníváte, že vodu z tepování jste dali do bezpečné výšky, tak věřte, že opravdu nedali.

5) Věci na žehlení je vhodné žehlit ihned po sundání z věšáku.

6) Pokud neuposlechnete bod číslo 5. - nenechávejte vodu z tepování na vypraným prádlem.

Milé maminky, tatínci a všichni příznivci stránek modrykonik.cz,

připravili jsme pro Vás soutěž o praktického pomocníka do domácnosti:  
UV-C antibakteriální vysavač Raycop - zabiják alergenů, bakterií a roztočů. Jeho pravidelné používání pomáhá s léčbou alergií a s tím spojených dalších nepříjemných projevů nemoci jako jsou kožní vyrážky a ekzémy. Rádi bychom obdarovali rodinu, která jej v domácnosti uvítá a dobře ji poslouží.

UV-C antibakteriální vysavač Raycop GENIE (BG-200)

Raycop GENIE s cyklonovým sáním a vibračním kartáčem používá patentovaný 3-stupňový systém čištění.. Hravě odstraní roztoče, bakterie, viry, plísně a alergeny z matrací, lůžkovin, čalouněného nábytku a dalších textilií bezchemickou cestou. Prokazatelně zničí 99,9% bakterií, virů a odstraní více než 93,5% roztočů. Vynikající HEPA filtrace zachytí i nejjemnější mikročástice.

Pravidla soutěže:

Do soutěže se můžete zapojit ještě během následujícího týdne, tedy od 20.5. do 2.6. 2013 týdne. Jak? Stáčí udělat následující kroky:

Jak proti alergii, astma a ekzémům bojovat a nepolykat každý den chemické léky? Začít je třeba doma. V domácnosti trávíme hodně svého času a její úklid by měl být efektivní. Účinnou pomocí při úklidu je používání vysavačů s technologií hubící roztoče, bakterie a odstraňující pyl z oblečení i domácího textilu. Dlouholeté zkušenosti českých i zahraničních lékařů dokazují, že díky používání antibakteriálních vysavačů Raycop s desinfekční UV-C lampou a HEPA filtrací lze velmi výrazně snížit projevy alergických onemocnění.

Odborníci z řad lékařů přinášejí vlastní zkušenosti s řadou UVC antibakteriálních vysavačů Raycop

MUDr. Hana Jelínková, kožní lékařka – zkušenosti s používáním 2 roky

Jakou pozorujete změnu u pacientů s kožními problémy jako jsou ekzémy, kteří začali používat vysavač Raycop?

Od mých pacientů, kteří vysavač Raycop vyzkoušeli, vím, že jim pravidelné používání antibakteriálního vysavače pomáhá s léčbou alergií a s tím spojených dalších nepříjemných projevů nemoci jako jsou kožní vyrážky a ekzémy. Za dobu používání této pomůcky monitoruji u pacientů postupné snižování léků, odeznívání akutních problémů nemoci a celkové zlepšení kvality jejich života.

Proč je podle vás vysavač Raycop tak účinný?

Už jste slyšeli o sbírkách víček z PET lahví, které pomůžou dětem překonat náročné nemoci? Přečtěte si aktuální výzvu pro malou Elišku, jejíž rodiče by rádi zajistili odpovídající zdravotní péči. Také jsme se zapojili.

Dopili jste právě limonádu a prázdnou PET láhev i víčko házíte do odpadkového koše? Zadržte! Tedy láhev klidně vyhoďte, ale víčko schovejte. Právě to vaše víčko totiž může někomu hodně pomoci a vás to přitom nebude prakticky nic stát. Možná jste o tom už něco slyšeli v televizi. Ale pokud ne, ráda vám objasním, o jakou pomoc jde a proč je důležitá.

I já jsem se o sbírce víček z PET lahví dozvěděla prostřednictvím zpráv v televizi. Vlastně jsem to už nejspíš zaregistrovala i dřív, ale nikdy mě nenapadlo se o to blíž zajímat, natož se zapojit. Až ten jeden den někdy během loňského léta. Většinou zprávy tak moc neposlouchám, mám v tu dobu jinou práci, ale ten den jsem se na ně soustředila. A hlavně na jednu prospěšnou reportáž na TV Nova. Příběh malé Klárky, která trpí několika vážnými nemocemi a postižením, mě dohnal k slzám. Její rodiče žádali o pomoc prostřednictvím zaslání víček. Dívala jsem se na svého synka hrajícího si na zemi a říkala si, jaké mám štěstí, že je zdravý. Klárka a její tvář mi nešla z hlavy ani druhý den a já si řekla, proč se nezkusit zapojit. Vždyť piju balenou vodu a víčka vyhodím dvě nebo tři denně. Sice to je skoro nic, ale v reportáži říkali, že každé víčko je ve finále důležité.

Během pár dní jsem se o svém záměru zmínila kamarádkám a i ty mi začaly víčka u nich doma střádat. Před rodičovskou dovolenou jsem bývala barmankou a tak jsem se poptala i v práci, jestli by nebyli ochotni se zapojit. Tam se těch víček najde dost. Asi po dvou týdnech jsem se odhodlala dát u nás v domě na nástěnku vzkaz o pořádané sbírce s prosbou o účast a pod něj prázdnou krabici. Nečekala jsem takový zájem a byla jsem mile překvapena, když se krabice brzy zaplnila.

Nyní sbírají prakticky všichni v mém okolí. Krabice v našem domě i domě kamarádky, která také časem přibyla, se pravidelně plní. Na návštěvách si vyzvedávám sáčky s vršky, někde je jich jen pár, někde desítky. Dokonce i můj otec a chlapi od něj z práce poctivě sbírají vršky ze zasloužené dvoulitrovky piva po práci. Sice je to jeden za den, ale i ten je přece důležitý. Nejlepší na tom je, že na všech vidím, jaký z toho mají dobrý pocit, když mi víčka předávají. A já sama z toho mám pak o to lepší pocit.

Sbírka pro malou Klárku mezitím už dávno skončila, ale já i všichni kolem jsme si na sbírání tak zvykli, že rozhodně nepolevíme. Momentálně se domlouvám na předání dvou krabic víček mamince pětileté Elišky z Olomouce, která potřebuje peníze na léčbu v lázních. Ta jí velmi pomůže v jejím zdravotním stavu, bohužel pojišťovna ji nehradí. Sbírka víček pro ni bude probíhat až do konce června 2013. Aktuální informace shromažďují facebookové stránky sbírky pro Elišku, pokud se chcete zapojit, neváhejte využít kontaktu.

Komunikace při oprávněných požadavcích

Navazuji na minulý článek (Abeceda základních komunikačních dovedností), tentokrát uvádím další souvislosti.

• Je třeba zvažovat smysluplnost a oprávněnost našich požadavků z hlediska jejich příjemce. I dobré komunikační postupy se mohou míjet účinkem, když druhý člověk nevidí smysluplnost požadovaného úkolu nebo je úkol nad jeho aktuální možnosti. Ve výchově je velkým úkolem dospělých přibližovat dětem smysluplnost požadavků (nejčastěji informacemi). Každý rodič ale ví, jak je třeba těžké vysvětlit dvouletému dítěti, proč si má po návštěve WC umýt ruce. Vždyť jsou přece čisté!
• Z neefektivních způsobů kominkace (což je vyčítání a obiňování, vyhrožování, příkazy, zákazy a pokyny, zesměňování a shazování, nadávky, ironie, poučování, kázání a moralizování, varování, mučednické výroky a citové vydírání, srovnávání, prorokování, křik) si dítě vyvodí, že jej považujeme za málo schopné, špatné, nespolehlivé atd., což jeho chování spíše jenom zhorší
• Nabízené komunikační dovednosti naopak dítěti sdělují, že jej považujeme za schopné, milé a že věříme, že jakmile si problém uvědomí, něco s ním udělá. Posilujeme tak jeho sebeúctu
• Dalším rizikem neefektivních způsobů je, že dítě pochopí situaci jako boj o moc. V té chvíli již nejde o oprávněnost požadavku, o dodržování pravidel, vše se soustředí na to, kdo vyhraje. Ať vyhraje dospělý nebo dítě, dítě se učí, že to důležité v životě je vyhrát, ne spolupracovat.
• Tón hlasu je důležitý u všech efektivních komunik. způsobů – útočný či ironický tón může pokazit i „správná“ slova. Když jsou tón a slova v rozporu, určující je tón
• POPIS signalizuje, že nechceme bojovat. Umožňuje koncentraci na problém, neútočí na charakter
• PŘIZVÁNÍM KE SPOLUÚČASTI (add bod 2 minulého článku) dáváme druhému najevo, že ho považujeme za kompetentní osobu schopnou najít dobré řešení situace
• INFORMACE (add 3) pomáhá vidět smysl požadavků a dává možnost rozhodnout se. Pozor na rady (měl bys, udělej to takhle) Informace jsou formulovány v 1. nebo 3. osobě jednotného nebo množného čísla. Pokyny či rady jsou formulávny v 2. osobě
• VÝBĚR (add 4) nespouští boj o moc, podporuje vnitřní motivaci a zodpovědnost
• JEDNO DVĚ SLOVA (add 5 ) je vhodné použít jako stručnou připomínku v situacích, kdy je dítěti zřejmé, co se od něj očekává. Oslovení jménem a přátelský tón pomohou, aby náš výrok nezněl jako povel
• VYJÁDŘENÍ PŘÁNÍ, OČEKÁVÁNÍ (add 6) – jeho síla je ve formulaci přijatelného chování
• JÁ VÝROK (add 7) je komunikační dovednost, kterou můžeme vyjádřit své negativní pocity bez útoků na charakter druhého. Zároveň sdělujeme, že si vážíme sami sebe. Já – výrok obvykle obsahuje:

              1. Sdělení o tom, co prožíváme, a to v 1. os. jedn. čísla
Já mám vtek, když .... (nikoliv „Ty mě tak zlobíš“) Nelíbí se mi, když .... Nechci, abys .... Je mi nepříjemné, když .... Rozčiluje mě, že ... (nikoliv „Vy mě tak rozčilujete“) Nejsem si jistá, jestli ti dobře rozumím. Mrzí mě, když ...
               

             2. Sdělení důvodu našich pocitů – pokud možno popisem situace:
Vadí mi, když slyším taková slova. Taková slova mi vadí. Zlobím se, když se nedodržují dohody. Je mi nepříjemné, že o tom musím znova mluvit.
Je důležité, nepokazit tuto část obviňováním!

            3. Můžeme sdělit svá očekávání, jak by se situace měla řešit nebo jak by mělo vypadat přijatelné chování:

Postupy při oprávněných požadavcích vůči druhým lidem

– dětem i dospělým

1.       Popsat situaci nebo problém – bez hodnocení a interpretací!
Nemluvíme o člověku ale o problému. Podmětem ve větě není osoba, ale ta věc, ten problém. Toto je pro zahájení komunikace, pak následují další kroky. Používáme citově neutrální slova.
Popis toho, co vidíme nebo slyšíme (Tvoje kolo zůstalo před domem a začíná pršet. Slyším tady křik.)
Popis problému (Jendo, za poslední týden jsi dvakrát nedonesl domácí úkol)

2.       Přizvat druhou stranu ke spoluúčasti na řešení situace
Otázky týkající se úkolu: Co stím uděláš (uděláme)? Co navrhuješ? Co si o tom myslíš?
Je důležité nechat druhé osobě dostatek času na promyšlení odpovědi.
Otázky týkající se komunikace (Jak bych ti to měl říct, aby ti to bylo příjemné a ta věc byla v pořádku?)

3.       Poskutnout informace
Dáváme vhled do situace, snažíme se je dávat na obecné úrovni nebo o mě, v 1. nebo 3. osobě mn. čísla. Někdy je těžké plnit požadovanou věc, když nad dítětem stojíme. Proto může být lepší dát informaci a odejít.
O tom, co je právě potřeba (Hledám nůžky. Budeme potřebovat učebnici na straně 38)
O zvyklostech a pravidlech (Ve třídě se přezouváme. Řekli jsme si, že budeme mluvit slušně)
O důsledcích (O tašky v uličce se snadno zakopne. Tento lék pomáhá snižovat teplotu)
O postupu (Štětec musíme po skončení práce vymýt v ředidle)

4.       Umožnit výběr
Pokud nereeaguje na bod č. 2. Když si dítě něco vybere a pak to změní, umožníme mu to (teprve se učí a může svůj názor změnit)
Co (Můžete si vybrat cvičení A, B nebo C. Vezmeš si svetr nebo mikinu?)
Jak (Chceš vyzkoušet ústně nebo písemně?)
Kdy (Vyneseš ten koš hned, nebo až dočteš kapitolu?)
S kým ( Doučíš se to sám, nebo potřebuješ, aby ti někdo pomohl?)

5.       Připomenout požadavek jedním či dvěma slovy (s oslovením)
Jirko, ruce. Honzo, tvoje bunda.

6.       Vyjádřit přání, očekávání – v 1. osobě jedn. čísla
Fakt bych chtěla, abys zavolal, když se zpozdíš. Pomohlo by mi, kdybychom mluvili klidnějším tónem

7.       Vyjádřit emoce pomocí „Já – výroku“
Mluvíme o svých pocitech, potřebách. Nemělo by se však používat často – „vadí mi“
Zlobí mě opakovat něco dvakrát. Mám vztek, když zakopnu o ty boty v předsíni. Chci, abyste je dali do botníku.

8.       Zaměřit se na pozitivní souvislosti
Připomenout, jak dítě zvládlo situaci v minulosti (Minulý týden jsi do školy odcházel včas. Čím to bylo?)
Ptát se, co by pomohlo do budoucna (Co by ti pomohlo, abys dokázal paní učitelce říct, jak to bylo doopravdy?)

Společnost pro mozkově kompatibilní vzdělávání

Materiály a zápisky z kurzu Respektovat a být respektován

U pokladny v supermarketu si starší dáma bere igelitovou tašku na uložení nákupu.

Pokladní jí vyčítá, že si nekoupila "ekologickou" nákupní tašku:

"Vaše generace nezná ekologické hnutí. My, mladí lidé, budeme muset platit za vaši generaci, která plýtvá prostředky!"

Dáma se omluví:

"Je mi líto, za našich mladých let jsme ochranu životního prostředí neměli."

Pokladní se tím víc rozhořčí:

"Lidé jako vy zničili všechny přírodní zdroje. Na náš účet půjdou náklady na jejich obnovu. 
Vaše generace neudělala vůbec nic na ochranu životního prostředí!"

To ovšem přehnala a dáma se dožrala:

- "Děvenko, za mých časů jsme vraceli láhve od mléka do obchodu, obchod je poslal zpátky do továrny, tam je sterilizovali a znovu naplnili
-jedna láhev se tak použila mnohokrát a opakovaně. V té době se láhve opravdu recyklovaly, ale neznali jsme ekologické hnutí."

- "Za mých časů jsme chodili do schodů pěšky. Nebyly žádnépohyblivé schody ve všech obchodech, kancelářích a supermarketech. Chodili jsme pěšky do obchodu za rohem a nejezdili jsme autem o dvě ulice dál. Ale jepravda, že jsme neznali ekologické hnutí."

- "Jednorázové papírové plínky jsme neznali, každá matka prala a vyvářela látkové. Prádlo jsme sušili na šňůře za domem a nepoužívali
jsme elektrickou sušičku, která spotřebuje 3000 wattů za hodinu.
Systematicky jsme recyklovali - oblečení z bratra nebo sestry dalšímu mladšímu sourozenci, dokud drželo pohromadě. Máš pravdu, neznali jsme ekologické hnutí."

- "Měli jsme doma jednu televizi a jedno rádio, ne jako teď,kdy je televizor a rádio v každé místnosti. A televize měla obrazovku
velikosti krabice na pizzu. V kuchyni každý připravoval potraviny ručně - neměli jsme všechny možné speciální elektrické přístroje 
na přípravu bez námahy, kteréspotřebují hafo elektřiny."

- "Když bylo potřeba zabalit křehké předměty a poslat jepoštou, použili jsme jako výplň staré noviny nebo vatu a balili jsme je
do krabic, které už dříve sloužily - nepoužívali jsme žádné bubliny z polystyrénu nebo plastu. Trávník jsme kosili ručně - neměli jsme žádné
elektrické nebo benzínové sekačky. Pracovali jsme fyzicky a nebylo proto potřeba běhat v posilovně na pásech, které běží na elektřinu. 
Ale máš pravdu, my jsme tenkrát nevěděli nic o ekologickém hnutí."

- "Když jsme měli žízeň, napili jsme se z kohoutku - nepoužívalij sme plastové kelímky ani láhve, které se zahazují po jednom použití. 
Měli jsme plnicí pera a plnili jsme je z kalamáře místo nákupu - vždy nového pera. Při holení jsme vždy měnili jen žiletky namísto vyhazování jednorázového holítka po každém holení. Ale máš pravdu, neznali jsme ekologické hnutí."

- "V té době jezdili lidé autobusem a vlakem a děti do školy na kole, každá rodina neměla auto a matka neměla službu jako taxi 24 hodin. 
V té době děti měly stejné aktovky na několik let, pastelky, gumy, ořezávátka a další příslušenství se používalo tak dlouho, jak to bylo
možné, ne nové tužky a gumy s novým sloganem každý rok. Ale máš pravdu, neznali jsme ekologickéhnutí."

- "Měli jsme doma jednu elektrickou zásuvku na místnost - ne vícepásmovou, která je nutná pro široký sortiment elektrického
příslušenství, bez kterého vy dnes nedokážete žít."

TAK UŽ MNĚ PŘESTAŇ SRÁT S TÍM TVÝM EKOLOGICKÝM HNUTÍM !!!

Dobrý den, Česká republika se letos již poosmé připojuje ke Světovému týdnu respektu k porodu. V Praze se ve dnech 20.-26. května 2013 koná Festival o těhotenství, porodu a rodičovství, pořádaný Hnutím za aktivní mateřství. Festival za účasti českých i zahraničních hostů během několika dní představí sérii přednášek, seminářů a workshopů určených pro těhotné a jejich rodiny, ale i rodiče s malými dětmi. Ústředním tématem letošního ročníku je heslo Nerušit, rodím!. V prvních dnech se uskuteční přednášky směřující ke zdravému otěhotnění, následuje program k tematice těhotenství a samotného porodu. Pro velký zájem jsme v letošním roce zařadili i téma vzdělávání dětí -během pátečního programu se představí různé mateřské školky a vzdělávací programy základních škol. Velký zájem je očekáván o především o panel Porod v zahraničí, kde budou diskutovány možnosti vycestovat za porodem do zahraničních porodnic a s minimálními náklady (s úhradou domácí zdravotní pojišťovnou) zde přivést na svět své děti. O svých praktických zkušenostech budou mluvit ženy, které na základě vlastního rozhodnutí rodily v Anglii, Belgii, Holandsku a Francii. Dalším lákadlem programu je sobotní diskusní setkání s tvůrkyněmi a protagonistkami úspěšné televizní série 4 v tom. Jako už tradičně se akce zúčastní i známé zahraniční lektorky, mezi nimi Ingeborg Stadelmann, německá porodní asistentka a homeopatka s mnohaletou praxí. Její kniha Zdravé těhotenství, přirozený porod, jedna z nejčtenějších a nejoblíbenějších knih pro toto životní údobí. Dalším hostem je Mona Lisa Boyesen, norská psychoterapeutka a trenérka biodynamické psychoterapie, která vyvinula vlastní metodu Alpha nursing. Doslova převratné informace slibuje přednáška profesorky Anny Strunecké s názvem Dobré lůno a dobrý prs v době jedové? Program vedle toho zahrnuje spoustu osvědčených stálic - například přednášku lékařky MUDr. Heleny Máslové, která popíše současné reprodukční ženské strategie s typickými otázkami, které je doprovázejí - Mám se vdát? S kým mám založit rodinu? Vezme si mě? Chci mít vůbec dítě? Kolik mám mít dětí? Další přednášející, známou širší veřejnosti, je Mgr. Margit Slimáková, Ph.D., odborná průvodkyně zdravím a výživou, která se bude věnovat souvislostem mezi stravou, přirozeným početím a zdravím těhotenstvím. Kompletní program i s anotacemi přednášek naleznete na adrese: http://www.respektkporodu.cz/index.php/program/program-festivalu V případě zájmu o účast, rozhovor s některým z hostů, nebo některé z témat nás neváhejte kontaktovat na níže uvedených kontaktech. S přáním pěkného dne,

Hnutí za aktivní mateřství

Pozor velká májová akce!

Vybavte své děti na jaro

Připravili jsme pro Vás skvělou akci, kde můžete nakoupit oblečení pro Vaše děti a ještě ušetřit!

Od 1. května do 31. května 2013 je tu skvělá akční nabídka.
 

Při objednávce nad 800 Kč poštovné zdarma

Výše slev při nákupu v akci od 1. 5. – 31. 5. 2013:

Máte eliminační dietu a zároveň se něco slaví? Dá se to zkombinovat 🙂 Recept i pro ty, kteří stojí o zdravý a netradiční dezert inspirovaný makrobiotickým "pečením".

1. Vrstva („těsto“): hrnek několikrát vařící vodou spařených jáhel vaříme v obilném mléku se špetkou soli, uvařené dle chuti dosladíme rýžovým sirupem a rozetřeme na dno dortové formy.
2. Vrstva („krém“): hrnek kulatozrnné rýže uvaříme v obilném mléku se špetkou soli doměkka, až se mléko téměř vyvaří; poté necháme trochu vychladnout a rozmixujeme s tukem (kokosový olej, máslo ghí) v množství asi půl hrnku a s rýžovým sirupem dle chuti a nalijeme na první vrstvu, rozetřeme.
3. Vrstva („poleva“): 4 středně velká jablka nastrouháme a rozvaříme s dvěma hrstmi rozinek v množství asi jednoho hrnku jablečného moštu (vaříme minimálně 20 minut), poté rozmixujeme dohladka, dosladíme dle chuti rýžovým sirupem nebo třtinovým cukrem a vrátíme na plotnu; v dalším hrnku jablečného moštu rozmícháme 80 g kukuřičného škrobu, důkladně zavaříme do jablečno-rozinkové hmoty a vlijeme jako třetí vrstvu na dezert. Necháme ztuhnout v lednici nejlépe do druhého dne (foceno asi po dvou hodinách, protože do druhého dne jsme nevydrželi 😀).

Lze vrstvit i přímo do misek nebo pro lepší efekt do skleněných pohárů 🙂

     Ten večer, 2.4. přijela babička z Domažlic, aby s námi pobyla a taky mi pomohla s Lukáškem a trochu s úklidem, který už jsem nezvládla sama, protože poslední dny s bříškem jsem už byla hodně unavená a sotva jsem ho nesla. A v kombinaci s péčí o Lukáška, domácností a starostí s venčením našeho RTW Sorbona, už to byla skoro vražedná kombinace. Tatínka jsme měli od poloviny února služebně pryč, jezdil domů jen na víkendy, a mělo to být na celých 8 neděl, s koncem přesně na TP 13.4.

     Takže jsme s babičkou večer uložily Lukáška, a sedly jsme si k televizi a povídaly si a probíraly, co všechno do víkendu, kdy měl přijet i děda, podnikneme. Kolem půlnoci jsme si šly lehnout, mamka spala vedle mě v manželské posteli. Mě v noci probudil "pocit vlhka" 😀 takže jsem honem běžela na wc, a divila se, protože únikem moči jsem nikdy netrpěla, a dle odhadu na plodovku toho bylo zase málo. Takže jsem usoudila, že se nic neděje, a šla si zase v klidu lehnout. Kolik bylo hodin ale nevím, nepodívala jsem se. Když mě známý pocit probudil znovu, bylo před šestou. To už jsem na wc zkoumala, co to tedy vlastně je, ale po předchozí zkušenosti při porodu Lukáška, toho bylo pořád nějak málo. Spát už se mi nechtělo, dokonale probuzená, tak jsem pochodovala po bytě a dumala, jestli mám zapnout net a někde si počíst a ujistit se... i když vlastně nebylo o čem 😀 No ale v momentě kdy jsem si sedla na krajíček gauče a natahovala se po notebooku, to hrclo a šplíchlo o podlahu, že jsem veškeré pochyby okamžitě ztratila, a usmála jsem se pro sebe... Nebylo pochyb, Kristýnka dneska přijde na svět 🙂

     Čekala jsem stejný mazec jako při předchozím porodu, kontrakce po 2 minutách skoro hned po prasknutí vody, ale nic se nekonalo, cítila jsem jen běžné tvrdnutí, nic co bych nezažila v několika předcházejících týdnech. V klidu jsem se převlékla, posbírala pár posledních nutností co mi chyběly do tašky připravené do porodnice, a šla vzbudit mamku, že asi pojedu. Pak jsem zavolala manželově mamince, kterážto disponovala pojízdným autem, aby pro mě přijela a odvezla mě. Manželovi jsem napsala, ještě než vstal, aby tentokrát nevyjíždel na výcvik do terénu, ale vydal se raději rovnou cestou domů, přeci jen z Plzně je to k nám 90km, tak aby to stihl, chtěla jsem ho mít u sebe, aby se mnou společně sdílel první chvilky Kristýnky na světě.

Do porodnice jsem byla přijatá v 7:00hod, 3.4.2013, a v pohodě bez kontrakcí, jen s občasným ztvrdnutím břicha, jsem absolvovala přijímací proceduru, natočení monitoru, vyšetření dvou doktorů, jednoho zřejmě se zaučujícího a doktorky, která mu byla k ruce, a ultrazvuk. Při příjmu jsem byla otevřená na 2 prsty, váhový odhad Kristýnky 3000-3100g.

Odsunuli mě na observační pokoj, kde jsem dostala klistýr, a měla čekat, co bude dál. Kontrakce pomalu přicházely, nepravidelně, ale bolesti sílily, a už jsem občas musela i prodýchávat. Při opětovném natáčení monitoru už se mi celkem špatně leželo, bolelo mě v kříži. Manžela jsem prý ještě povolávat nemusela, že je dost času. Po desáté hodině zhruba, mě chtěl vyšetřit pan primář, takže jsem si mezi kontrakcemi přešla na porodní sál a vylezla na křeslo. Byla jsem otevřená na 3 prsty, i když už to celkem slušně bolelo, a vyšetření taky nebylo nic extra příjemného. A bylo mi řečeno, že s oytocinem porodím do večera, a bez něj někdy v noci, prý jak se rozhodnu, jestli chci pomoct, nebo ne. Já se bála, tak jsem vybrala možnost C, a to vyčkat ještě hodinku, co se bude dít. Ale po příchodu zpět na observační pokoj už jsem si ani nezapla televizi, ani nelehla do postele, jak jsem měla v úmyslu, protože mi začaly kontrakce tak silně a tak rychle za sebou, že jsem se jen stačila chytit pelesti v nohách postele, abych neupadla, a prodýchávat. Nebyla jsem schopná ani dosáhnout na zvonek, abych zavolala asistentku. Měla jsem před sebou telefon, a pokoušela se dopsat rozepsanou zprávu manželovi, ale ani to se mi nedařilo. Jak jsem funěla, začala se mi motat hlava a vysychalo mi v krku. To bylo v 10:51. (časy jsou upřesněné z pozdějšího pročtení odeslaných sms zpráv 😀)

Manžel mi psal, jestli se může ještě najíst, nebo jestli má jet, že zatím čeká doma. Napsala jsem, ať si dá, že napíšu až mi řeknou. To bylo v 10:54.

Chystáte sa kúpiť autosedačku pre vášho drobčeka? Prinášame vám niekoľko tipov a rád na čo si treba dať pozor pri kúpe autosedačky.

http://www.babyrecenzie.sk/clanky/detail/Ako-kupit-vhodnu-a-bezpecnu-autosedacku-12/

To, co bylo za dob našich matek běžné, se dnes stává výstředností. Aneb každý mladší sourozenec, který se narodí dřív, než ten starší jde alespoň do školky, je prostě BRZO. Ve chvíli, kdy vaše okolí zjistí, že vám zase začíná růst pupík, budete označena za blázna, hrdinku nebo za tu, která se až doteď doma nudila, že zvládne ještě další dítě. Už v téhle době budete muset čelit zvídavým otázkám nejen rodiny a přátel, ale i úplně cizích lidí: „To je plánované? Jak to budete s dvěma dělat? Co až…?“ Rozhovor bude většinou zakončen: „To vás teda lituju!“ I kdyby vás druhé miminko zaskočilo a sami z toho měli hlavu v pejru, doporučuju s úsměvem odpovědět: „Miminko jsme chtěli, těšíme se na něj a určitě to zvládneme.“ Stejně vám s ním nikdo nepomůže, akorát se popase na vašem zoufalství😉 To samé platí i po porodu – postěžujte si nejlepší kamarádce, před cizími se snažte držet formu.

Spousta otázek, se kterými si teď lámete hlavu, se sama vyřeší a objeví se jiné, u kterých vás ani nenapadlo, že by to mohl být problém. Alespoň po materiální stránce je dobré se připravit.

První, co každého napadne, je většinou: „Jak to uděláme s kočárem?“ Jestli se váš starší pár týdnů před porodem bez kočárku úplně obejde, je to nadějné. Pokud ne, rozhodně zapřemýšlejte nad sourozeneckým kočárkem, buggypodem nebo skejtem pro ty nejsamostatnější. Takové vozítko vám ušetří spoustu nervů a starostí, pokud se chcete pohybovat v okruhu větším než 15 metrů od domu.

Hned po kočárku přijde na přetřes případné kojení , dudlík, plíny a miminkovská postýlka jedničky. Neplašte se. Na co se všichni cítíte, to řešte, na co se necítíte, nechte svému vývoji.

Jak se blíží termín porodu (a to je sakra rychle), je dobré naplánovat, kdo se postará o vašeho prvorozeného, až TO přijde a vyrazíte s nastávajícím druhootcem do porodnice. Ne vždycky se takový plán vejde na A4.

Druhý porod bude možná rychlejší, za to bude víc bolet. Zjistíte, i když se to zdálo nemožné, že ten pocit z nového človíčka je stejně úžasný jako poprvé. Možná budete hned fit, že byste se klidně sbalily a za pár hodin odkráčely i s miminkem domů, přestože poprvé jste se ploužily podél zdí ještě tři dny…

Občas se zamýšlím nad našimi životy a pak o tom píšu na svůj web..
V poslední době na mě doléhá z mnoha stran, jak málo je v lidech sebelásky a jak se mnoho úžasných bytostí podceňuje...

Tak tohle je pro Vás všechny moje milé, jste ÚŽASNÉ ♥

ZRCADLO....
Stála jsem u velkého zrcadla a hleděla na sebe…

Přemýšlela jsem o všech těch letech, kdy jsem „potřebovala“ zhubnout.. Přemýšlela jsem o všech těch nádherných ženách, které jsem za svůj život poznala, a které byly a jsou přesvědčené o tom, že nejsou dokonalé…
Kdopak Vám tak ublížil moje milé???
Všechny jsme nádherné, pokud se tak vidíme a pokud v to věříme.. Ani princ na zlatém koni, ani porota soutěže MISS nás o tom nemůžou přesvědčit, pokud to necítíme ve svém srdci.. Koukala jsem na sebe.. Nejdřív s lehkou kritičností, jako vždycky a pak jsem se začala usmívat..                                                                                                                             
Začala jsem se soustředit a vidět věci na sobě úplně jinak a z jiných perspektiv..

Nejpatrnější jsou moje strie na břiše.. Táhnou se od pupíku po bříšku dolů… No a to je přeci skvělé! Přišly ke mně asi 14 dnů před tím, než se narodili naši chlapečci.. Vždycky mi budou připomínat tu dobu, kdy náš život dostal další dva „důvody“ k absolutnímu štěstí. Říkají mě i těm, kteří je někdy uvidí, že jsem maminka a co může být v životě krásnější?? Možná není na světě víc žen, které touží po miminku, než těch, které touží po dokonalé postavě, ale touha těch prvních je andělská a rozehřívající srdce.. Proto se prosím na všechno, co o Vás vypovídá, že jste máma, koukejte s láskou a važte si toho.. A Vy, které ještě na svůj poklad čekáte, tak nezoufejte! Všechno, co je podpořeno láskou a nadějí se splní.. A já Vám přeji co nejvíc strií, na které budete pyšné tak, jako jsem já na ty své…

Zvedla jsem hlavu a pohlédla jsem si v zrcadle do očí.. Vždycky to bylo pro mě měřítko toho, že žiji v souladu se svým morálním přesvědčením.. Když to jde pěkně zpříma, říkám si „Všechno je v pohodě Zůzo“ 😉
Ale kromě modrošedých očí mám i hluboké a našedlé kruhy pod očima.. Dlouho jsem je neměla ráda a v pubertě jsem se je snažila překrývat různými korektory a makeupy.. Marně 😉 ..Nejsou z nevyspání, nebo propařené noci.. Dneska už vím, že mám prostě pod očima slabší kůži a prosvítají mi žilky.. Ale víte,co je nejúžasnější? Jsou úplně stejné, jako měla moje babička.. Ona je taky neměla v lásce, ale já je dneska díky ní ráda mám.. A moc.. Babička už tu není, ale kdykoli se podívám do zrcadla, vzpomenu si na ní.. Na všechno, co mě naučila, co mi vyprávěla, na to, jaká to byla žena, jak ctila svého muže.. Na to, jak mě měla ráda, byť si nepamatuji, že bychom si to někdy řekly.. Věděly jsme to obě.. Ona i děda jsou důkaz toho, že když se Vám někdo usídlí v srdci, tak už nikdy nemůže od Vás odejít.. A tak jsem šťastná, že mám svoje kruhy, které lemují oči.. Které lemují cestu do duše..

Blíži sa letné obdobie, kedy sa väčšina z nás vyberie na dovolenku – či už k moru alebo iné zaujímavé alebo obľúbené miesta. Mnoho rodín s malými deťmi dáva prednosť cestovaniu lietadlom, najmä ak ide o väčšie vzdálenosti.

Ako je to vlastne s bezpečnosťou detí v lietadlách? Vedci analyzovali pád lietadla, v ktorom boli umiestnené testovacie figúry. Dieťa sediace v lone matky, podľa tejto štúdie, nie je v prípade nehody v bezpečí. Odborníci odporúčajú, aby dieťa sedelo pripútané na samostatnom sedadle, najmenšie deti v autosedačke. Viac o tomto zaujímavom crash teste sa dočítate v článku nižšie.

http://gma.yahoo.com/bracing-impact-ups-chances-surviving-plane-crash-test-102641163--abc-news-topstories.html

Začalo to docela nenápadně, syn měl  dva měsíce a já, prvomatka, jsem si ho neposazovala na klín. V půl roce stále ještě neseděl, protože jsem mu odepírala potěšení z chodítka a neobkládala ho polštáři. V sedmi měsících jsem ho neposadila ani v kočárku, nedávala do jídelní židličky. Okolí, až na pár chápavých, se na mě dívalo skrz prsty, když syn v deseti měsících nevěděl, že se dá chodit za pomoci mých rukou. Když ve 13 měsících udělal první krůčky, slýchala jsem, že ostatní děti Dobrých matek chodí od osmi měsíců 🙂 Dobré matky z mého okolí jim totiž luxus chození za ruce pravidelně dopřávaly od půl roku. (Ona: Náš Pepíček už chodí. Já: On už umí stát?? Ona: Ne, on ještě ani nesedí, ale podívej, jak krásně dupká za ruce. Já jsem byla ohromena škobrtavou chůzí s podlamujícími se kotníčky.)

Já, matka, co dítěti nedopřála v půl roce svíčkovou, jsem se držela rad pediatra a postupně zaváděla zeleninu, maso, ovoce,... Desetiměsíční syn byl chudáček, co první čokoládu dostal v roce a čtvrt od Mikuláše.

Prvorozený měl deset měsíců, když jsme si jako nezodpovědní rodiče dovolili pořídit si druhé miminko. Okolí mě opět posuzovalo jako Špatnou matku, která se nebude věnovat dostatečně ani prvnímu, ani druhému.

Když bylo dceři 5m, nastoupila jsem opět do školy, konečně dodělat maturitu. Dcerušku a dvouletého synka jsem nechala, chudáčky, napospas babičkám a jezdila na jeden víkend v měsíci pryč!

A opět si i dcera musela na všechno přijít sama, sednout si, stoupnout, chodit. A, diví se Dokonalé matky, došla na to 🙂

Oblečení kupuji na bazárcích, děti chodí oblékané pěkně, ale já, Nepřející matka, nové koupím jen botičky. Vyhazuji tisíce za nové a značkové autosedačky, ale golfáček koupím v bazaru.

Také jste si oblíbili extra jemnou tkaninu z bambusu nejen na vašich dětech? Právě jsme obdrželi novinky v podobě bambusových slintáčků a zavinovaček od českého Kikko/Xkko.

Bambusová tkanina ve formě viskózy výborně saje, je skvěle poddajná, osobně si ji nemůžeme vynachválit. U nás asi nejvíce prodávaná značka dětských bambusových doplňků Kikko / Xkko právě přichází s novinkami, které jsme také zařadili do Dudlíkárny.

Jedná se zejména o slintáčky - dětské šátky v nádherných barvičkách "cyan", "magenta" nebo "lime", nebo také přírodním provedení, jako je třeba tento bambusový slintáček Xkko.

Bambusové zavinovačky máme nové tři varianty (rozměr 120 x 120 cm) podle barviček kruhy "cyan", "magenta" a čistá "lime" zavinovačka. Tuto velikost zavinovaček využíváme i na zabalení většího dítěte po koupání, nebo navečer.

Ani nevím, kde s tou slohovkou začít... asi tady:

úterý 26.3. - přenášela jsem už 5 dní a byla z toho dost nešťastná. Přece jenom jsem si představovala porod dva týdny před termínem, abych se moc nenatrápila. To nekonečné čekání bylo děsné. V ten den mi navrhli v nemocnici vyvolávaný porod (dokonce jsem si mohla vybrat den 😀) Dohodnuto to bylo na 28.3.2013...

Rozhodli jsme se udělat si ještě jeden pěkný večer. Zajedeme na steak do restaurace a večer se naposledy pomazlíme (třeba to naštve prcka a dorovolně vyleze). Doma jsem se pěkně vyoblíkala, namalovala, vyvoněla a mohli jsme vyrazit. Asi půlhoďku před odjezdem jsem začala trochu víc štinit. Nu co, říkala jsem si, buď je to víc těhu výtoku a nebo mi pomalu odchází hlenová zátka… Udělala jsem test s lakmusovými papírky a podle nich to plodovka nebyla, takže vložka a dál jsem to neřešila. Vyjeli jsme… cesta do zarezervované restaurace trvala 45 minut, a jelikož jsem neřídila, užívala jsem si to a kochala se pohledem do krajiny (přece jen jsem se už poslední týdny nikde dál od domu nepodívala).

18:00 - Konečně jsme dojeli. Natěšeně vystupujem z auta před restauraci a gichchchch… Do pár vteřin mám mokré džíny až pod kolena. Jirkova si ještě chviličku dělá srandu ale pak mu zamrzá úsměv na rtech. Najednou vážní, hledá v autě hadry pode mě a hlásí odjezd… Celých těch 45 minut se klepu v autě zimou i když topíme co to jde… džíny děsně studí a venku je pod nulou… Aby toho nebylo málo, jedeme podle GPS-ky a vůbec si nejsme jistí kudy nás to vede. Cestou mě rozbolí břicho a hádají se mi v hlavě různé myšlenky – stihnem to? dojedem? bude to v pořádku?

18:45 - Dostali jsme se domů. Chudák pes nachápe co se děje a zmateně běhá okolo. Pořád musím myslet na to, co nám říkali na předporodním kurzu: „Holky, když vám praskne voda, přijeďte do hodiny!“ Sprchuji se, oblékám a berem kufry a už je ta hodina fuč. A to ani nemluvím o tom, že převlíkat se bylo zbytečné, protože za chvíli sedím v autě zase v mokru…

19:15 – Přijíždíme do nemocnice, kde je samozřejmě už zamčeno, tak zvoním. Na dotaz sestřičky v mluvítku zvonku ze mě jenom vypadne: „Dobrý den, asi mi praskla voda,“ což mi v zápětí připadá strašně směšné tak si setřička z mojeho tónu hlasu musela snad myslet že si dělám srandu 😀

Dnes se společně podíváme do naší „kuchyně“, kde se zpracovává celulóza, sběrový papír a kde se vyrábějí naše výrobky značky Tento.

Návštěvu začneme ve skladu sběrového papíru, projdeme kolem velké sběrové linky, která vyrábí recyklovaný papír. Náš průvodce nám říká, že jeho odpad se využívá například ve stavebnictví. „Papír lze recyklovat až sedmkrát, potom už ztrácí potřebné vlastnosti,“ dodává.

Sběrová linka

Jak vycházíme z haly, vidíme, jak bagr nakládá popisovaný odpad (přírodě neškodný a nezávadný kal) na náklaďák a ten ho každou chvíli odveze na další zpracování v průmyslu

Odpadový kal

Potom vcházíme do skladu celulózy, kde nám náš průvodce popisuje rozdíl mezi dlouhými a krátkými vlákny celulózy. „Delší vlákna zvyšují hlavně pevnost papíru“, vysvětluje. Vybere kousek bílé hmoty a nechá nás ji prozkoumat. Později nám prozradí, že vlákno, které jsme drželi v ruce pochází z Portugalska z eukalyptusu. „Tato celulóza se používá například pro výrobu kapesníčků, protože je výjimečně jemná,“ dodává.

   Ten, rekla bych nejvetsi a nezapomenutelny okamzik pro kazdou maminku, je porod. A tady je neco malo o mem.

   Den D jsem mela naplanovany na 18.  unora 2012. Takove hezke datum, rekne si clovek, ale Victorce se libila asi vic sedmicka, a tak se narodila v utery 7. unora 2012. Hodiny akorat ukazovaly 04:58.

    Tech par dnu pred porodem byly naprosto skvele. Netrapily me zadne falesne kontrakce, tvrdnuti bricha, ktere jsem si s hojnosti uzivala jiz od 21. tydne a bylo mi celkove fajn. Na nedeli pred porodem jsem si pozvala jeste kamaradky na nas 3 – kontinentalni babinec ( jak tomu rikame, jelikoz jsme kazda z jineho svetadilu) a radovaly jsme se, jedly a pily, co dum dal a bylo nam strasne fajn. V tu chvili, kdyz jsem se s nimi loucila, me vubec nenapadlo, ze mi za par hodin praskne voda a ja si to v taxiku, skvele naladena, pofrcim do nemocnice. Jeste jsem se jich ptala :'' Hooolky, nekleslo mi uz bricho?'' … a vsechny chytre, spolecne prohlasily, ze jeste NE 🙂 Jim tak budu priste verit 🙂 Trosku jsme s muzem uklidili a  ja uz kolem 21:00 citila, ze mi neni nejak dobre, citila jsem se unavene. A tak jsem manzelovi jen rekla, ze jsi pujdu lehnout, ze toho bylo na me asi nejak moc. No, kdybych jen vedela, co me bude cekat pristich par hodin, tak spim uz od patku a nabiram sil.

   Spim, zda se mi, ze musim jit na zachod, chce se mi curat... curam.  Pane Boze, ja curam? Do postele? Zvedam se, svitim si mobilem na postel a fakt, ze jo.. pocurala jsem se. Pocurala jsem se? No fakt, ze jo.. a do postele? Jdu pro rucnik, ale porad si ucurkavam. Zatraceny sverace. Vracim se zpatky do postele.. budim manzela, ze jsem se asi pocurala or maybe... Manzel: '' What maybe?'' ja: '' Maybe baby!'' To uz vyskakuje z postele (nikdy v zivote jsem ho nevidela, ze by byl tak plny elanu uz v 5 rano) a furt mi dokola opakuje, ze uz je to tady... no, hip hip hura. Volame do nemocnice, ptaji se nas na kontrakce. Jestli jeste zadne nemam, mam si jit v klidu lehnout a prijet na pul 10. Prej v klidu lehnout? Jdu do spchy, umyvam si vlasy a kontrakce si prichazeji. Asi. Nejprve po 10 min, pak se to zkracuje a zkracuje, je to po 6 min. Volame do nemocnice, ze vyjizdime. Bereme tasky, rozhlizim se po byte a rikam si v duchu, ze az se se znovu vratime, budeme uz 3. Krasny pocit. Venku je bilo a strasna zima.

   Dorazili jsme do nemocnice na prijem a moje prvni PA Kristine nas bere na pokoj, kde budu rodit. Nejsou tady zadne saly, rodicka je na porodnim pokoji po celou dobu sveho porodu a jen za pritomnosti PA. Doktor prijde az v pripade nutnosti ci komplikaci. Po vysetreni, kde je konstatovano, ze jsem otevrena na 4 cm, je mi doporucena horka sprcha. Po sprse se me Kristine zeptala, jestli nemam hlad. Pozadam ji o sandwich s tunakem a horkou cokoladou. No, proste servis se vsim vsudy, rikam si. Kdybych ja jen vedela.... Kontrakce sili, ale neoteviram se... prichazi na radu klystyr, znovu horka sprcha, vysetreni, otevrena stale na 4 cm. Je mi doporucen oxytocin a epidural. Tohle byly presne 2 veci, kterym jsem se chtela vyhnout. Placu, nechci ani jedno. Manzel me uklidnuje, Kristine me uklidnuje, ja se uklidnuju a dostavam tedy oxytocin a epidural. Ten mi ale spatne pichli. Necitim vubec pravou cast, levou naprosto vsechno. Strasne to boli, bolesti zvracim.. i toho tunaka.

     Jsem otevrena na 6 cm, tak aspon neco. Kolem 20:00 mi pichaji novy epidual o obratel vys. Ten funguje. Je 22:00 Kristine se louci, jde domu... doufala, ze by se holcicka mohla narodit za jeji pomoci. Ani nevi, jak my take. Prichazi nova PA Jacquelline s asistentkou. Skvela to zena. Takova ta, na kterou, kdyz se podivate...vas uklidni, rozumi vam, citite se v dobrych rukou. Po serii ovazaneho prosteradla kolem zad a treseni ze strany na stranu (kvuli tomu, aby se Victorka trosku pootocila), dalsiho zvraceni, totalniho vycerpani a nareku, ze tohle proste uz nemuzete vydrzet.. jsme se domluvily na hodince oddechu. Zhasly svetlo. Manzel sedi vedle me v kresle, ja lezim na posteli, posloucham tlukot nasi holcicky a vnitrne nabiram sily. Nespim, spise se uklidnuji... strasne vsechno vnimam. Mam pocit, ze Victorinka naprosto presne vi, co prozivam. Sem tam do me dloubne, aby mi dodala silu, semtam proste jen obe mlcime.... je to na nas... a my to zvladneme. Pred 3 hodinou rano to znovu vse zacina. Odpojuji me od epiduralu a zacinam tlacit. Po hodine tlaceni se nic moc nedeje. Jsem unavena, hodne unavena, po dalsich 20 min se uz domlouvame, co dal. Viktorka lezi napric, porod uz trva dlouho, jestli neporodim do pul hodiny jde se na CS. Prichazi doktorka a pediatricka a vsechny me povzbuzuji. Strasne mi pomohla moje PA Jacquelline, uprene jsme se na sebe divaly po celou dobu tlaceni, povzbuzovala me, drzela mi pravou nohu ( tu levou mi drzel manzel a ja ho porad okrikovala, ze je linej a at ji drzi poradne 🙂 ).