Milé těhulky i maminky, srdečně Vás zvu na svou besedu o těhotenství, porodu a šestinedělí....zajímavé informace a chvíle, které máte jen pro sebe.

Akce se koná 8. 3. 2012 od 17 hod. v rodinném centru Havránek ve Veltrusích, Palackého 117.

Moc se na Vás na všechny těším.

            Vaše DULA MVDr. Iva Kubíková

Naberte inspiraci pro nové účesy🙂

Factor base KIDS úžasná novinka

 Účel: doplnění vitamínů a minerálů do dětského organismu

(Zelenina i ovoce skladováním postupně ztrácejí svoji hodnotu, ovoce, které se k nám vozí přes "půl světa" se sklízí nezralé a nemá takovou hodnotu jako naše ovoce, které dozraje a nám pak chybí spousta důležitých vitamínů a minerálů)

 Dávkování:

děti od 3 do 6 let 1 tableta za den

děti od 6 let 2 tablety za den

Internetový prodej vlasové kosmetiky značky Loreal professionnel za bezkonkurenční ceny. Luxusní značka používaná především nejlepšími světovými kadeřníky se stává cenově dostupná pro každého.

Snoozebaby se nedávno stala partnerem organizace Made By, která prohlašuje, že všichni zaměstnanci pracující ve výrobě doplňků a hraček Snoozebaby pracují v bezpečných a spravedlivých podmínkách. Na výrobu produktů se používá k životnímu prostředí šetrná BIO bavlna a část obratu Snoozebaby se věnuje na dobročinné účely (prostřednictvím nadace Max).

Partnerství s organizací Made BySnoozebaby klade důraz na to, aby byly všechny produkty společnosti vyráběny technologiemi a postupy, které jsou ohleduplné k přírodě. Toho samozřejmě není možné dosáhnout okamžitě při celé produkci, ale ve spolupráci s organizací Made By se krok za krokem k tomuto cíli přibližujeme. Myslíme to skutečně vážně, a proto se snažíme být na naší cestě maximálně transparentní. Na konci roku vždy veřejně vyhodnocujeme náš pokrok v oblastech ochrany životního prostředí a ochrany sociálních podmínek nejen našich zaměstnanců, ale také zaměstnanců dodavatelů bavlny, kterou zpracováváme. Výsledky shrnujeme ve třech bilančních tabulkách. 

Bilanční tabulky obsahují informace o tom, kolik našich produktů bylo vyrobeno ve spolupráci s certifikovanými dodavateli, podíl produktů z BIO bavlny (v procentech i v kilogramech) a náš pokrok v oblasti využívání materiálů šetrných k přírodě. Tabulky obsahují informace za období jednoho kalendářního roku. Proto jsou vždy publikovány za konkrétní produktové řady, které byly vyráběny ve spolupráci s partnery Made By po dobu celého roku. Nezapomínáme však ani na produktové řady, které se vyrábějí ve spolupráci s Made By kratší dobu než jeden kalendářní rok. U nich uvádíme informace o zahájení projektu a aktuálním pokroku. 

Nadace Max 
Čistá pitná voda pro každé dítě

Každý má právo pít čistou vodu! – Všichni to považujeme za zcela samozřejmé, avšak v některých částech světa to neplatí. I v tomto okamžiku více než 1,1 miliardy lidí po celém světě nemá přístup k čisté vodě. Pitná voda je pro zdraví absolutně nenahraditelná a její nedostatek je příčinou chorob, zejména u dětí. Už v mladém věku tak mohou ztratit naději na budoucnost. Nadace Max bojuje s dětskou úmrtností realizací velkého počtu malých projektů s cílem zabezpečit dostupnost pitné vody v Bangladéši. Jako nejefektivnější forma boje s chorobami se ukázala kombinace projektů zaměřených na získávání pitné vody, budování latrín a organizování osvěty mezi místním obyvatelstvem. Cílem všech aktivit je trvale udržitelný rozvoj. Proto dobrovolníci z nadace Max staví studně v Bangladéši ve spolupráci s místními obyvateli, kteří získané zkušenosti a vědomosti mohou předávat svému okolí, a zabezpečovat tak lepší budoucnost pro celé oblasti.

Všechny administrativní náklady nadace jsou hrazeny přímo členy představenstva nadace MAX, proto každé euro, které nadace získá, putuje přímo do projektů na zabezpečení pitné vody. 

Bližší informace: www.stichtingmax.nl 

Vědecká studie o účincích Snoozebaby dečky na mazlení "sladké snění.“ 

Vědecký výzkum o účincích Snoozebaby dečky na mazlení "Sweet Dreaming - sladké snění" ukázal, že 64% rodičů mělo pocit, že Snoozebaby dečka na mazlení "Sweet Dreaming / sladké snění" má zklidňující účinek a až 54% rodičů ji přímo označilo jako "utišující".

Díky pomoci 114 respondentů, byly v rámci průzkumu spokojenosti s produktem Snoozebaby "Sweet Dreaming" resp. "sladké snění" zjištěny skutečně pozoruhodné výsledky. Celkem bylo použitých 59 plyšových hraček Sweet Dreaming a 54 testovacích plyšových hraček bez charakteristických Snoozebaby štítků.

Cílem studie bylo ověřit, zda štítky na výrobcích skutečně vyvolávají u dětí pocit klidu a pohodlí. Jinými slovy - zda hračky Snoozebaby se štítky skutečně mají přidanou hodnotu v porovnání s hračkami bez štítků. Výzkum jednoznačně prokázal, že produkty Snoozebaby mají pro své malé uživatelů (děti a batolata) přidanou hodnotu.

Tabulka 1: Podle údajů uvedených rodiči je tím nejlepším důvodem pro používání produktů Snoozebaby uklidnění děťátka. V otázce názorů na uklidňující efekt se názory různí. Jen čtyři respondenti považují utišující efekt jako nejdůležitější vlastnost produktu Sweet Dreaming.

Avšak hned v další otázce průzkumu mezi rodiči (jmenujte další klíčové vlastnosti produktu, které hodnotíte pozitivně) patřila vlastnost "utišující" mezi nejpopulárnější. Nejlépe hodnocenou vlastností produktů Snoozebaby je "zklidnění, navození pocitu pohodlí", hned druhá nejlepší "utišení miminka".

Rozzařte své vlasy šampony z řady Lumino Contrast.

Ceny až o 50% levnější než v kadeřnictví.

Hračky a potřeby pro nejmenší Snoozebaby 0+

Snoozebaby je moderní a inovativní holandská značka, která vyvíjí textilní a plyšové hračky (nejen) pro nejmenší děti. Každá hračka obsahuje hned několik štítků různých velikostí a barev a z různých materiálů, které miminka velice ráda prozkoumávají. Hraní miminka nejen uklidňuje, ale také stimuluje a podporuje jejich jemnou motoriku a zručnost.

Sortiment Snoozebaby
Sortiment Snoozebaby je velmi pestrý. Jeho základ tvoří plyšové hračky na mazlení, ale obsahuje i hrací a přebalovací deky, zavinovačky do autosedaček a nejnovější stylový baby košík na nošení. Nabídka se pravidelně obměňuje, minimálně 2krát za rok.

Snoozebaby podporuje také rozvoj dítěte
Produkty Snoozebaby  významně ovlivňují rozvoj smyslů dítěte, především hmat. Zároveň dítě hra s hračkou Snoozebaby velice uklidňuje, a proto jsou spokojeny nejen děti, ale i jejich rodiče. Ve vědeckém výzkumu zaměřeném na funkčnost štítků až 64 % rodičů uvedlo, že jejich děti jsou s hračkami Snoozebaby klidnější a spokojenější.
 
Štítky
Pestré štítky se liší velikostí, barvou a použitým materiálem. Nejvíce se využívá satén, hedvábí, manšestr a šustivé materiály. Většina produktů je vyrobena ze základních materiálů, jako je velur a česaná bavlna, které pohlcují přirozenou vůni děťátka a které jsou nádherně měkoučké. Všechny materiály a výrobky jsou samozřejmě důkladně testované a jsou certifikované dle nejpřísnějších norem evropských standardů. 
 
Cílem Snoozebaby je nabídnout bezpečné a ekologicky šetrné výrobky podporující tvořivost, které děti i rodiče budou milovat. Proto jsou hračky Snoozebaby vytvářeny ve spolupráci s dětmi.
 
Děti hračky Snoozebaby milují, uklidňují je a pomáhají jim usnout! Stávají se jejich nerozlučnými společníky.

Bezpečnost
Je samozřejmé, že jsou všechny materiály a výrobky důkladně testovány a certifikovány podle nejpřísnějších evropských standardů. Bezpečnost dětí je absolutní prioritou, proto jsou všechny produkty vyráběny za dodržení těch nejpřísnějších norem kvality.
 

Historie   

Prvotní idea ohledně Snoozebaby se zrodila celkem náhodou v hlavě zakladatelky značky Marleen Rameckersové. Jako každá matka se Marleen snažila dát svým dětem to nejlepší. Chtěla, aby byly šťastné, veselé a spokojené. S překvapením zjistila, že jejího malého, tehdy jen několikaměsíčního syna nejvíce zajímají štítky, které jsou součástí plyšových hraček nebo oblečení. Marleen byla svým objevem nadšena. Její synek s velkou radostí svými malými prstíky prozkoumával štítky – a to nejen při usínání, ale i v době, kdy byl vzhůru.

Tento objev ji tak okouzlil, že si umínila koupit svému synovi hračku s mnoha pestrobarevnými štítky. Velice ji překvapilo, když se jí takovou hračku nepodařilo sehnat! Zklamání z takového výsledku však její nadšení nezastavilo. Rozhodla se přijít s konceptem štítků na trh sama. A tak se zrodila značka Snoozebaby. Po rozsáhlém průzkumu trhu v roce 2005 se první výrobky na pultech prodejen objevily už po roce snažení. V Holandsku vyvolaly téměř okamžitě obrovský zájem. Produktová řada se rychle rozrůstala, přičemž společnost Snoozebaby vstoupila i na mezinárodní trh. Produkty Snoozebaby jsou aktuálně k dispozici ve více než 450 obchodech ve 20 zemích a jejich počet neustále roste.

Jupííííí..... Po několikaměsíčním snažení jsme se s přítelem konečně dočkali a já byla těhotná!!!

Pondělí 14. 12. 2009 jsem se odvezla do 20 km vzdálené porodnice a spolujezdce mi dělala tchýně, už týden jsem totiž bez ní nesměla autem málem ani do garáže. 😀 Po dlouhém čekání a přeměřování mi úžasná paní doktorka sdělila, že tedy opravdu čekáme děvčátko a že tedy rozhodně nemá tři a půl kila, jak mi bylo týden před tím sděleno, ale minimálně 4 600 g, koukala jsem jak zjara a čekala tedy na pana primáře, který měl mimi ještě přeměřit a konzultovat případný císařský řez. Když vešel do dveří, tak se jen vysmátý zeptal  "Tak co, maminko, porodíme to?" Odpověděla jsem, že nevím, že on je tu doktor, ale že mě to docela vyděsilo, i když si moc přeju rodit přirozeně a do vody. Jen pokýval hlavou, objednal mě na středu, protože do té doby měli plno a řekl, že to tedy zkusíme, ale při jakémkoli náznaku komplikací pojedu okamžitě na sál. Ruku na to a jela jsem zase domů.

Středa - konečně - už jsem se nemohla dočkat a bohužel ani dospat, do jedné jsem koukala na TV a od čtyř už chodila od ničeho k ničemu a čekala až zazvoní budík. V šest jsme vyjeli cesta byla najednou hrozně dlouhá a ještě jsem si stihla postesknout Mirovi, že jsem chtěla sněhovou královnu, Sněhurku, zimní miminko, ale žádnej sních není, i když jsou za pár dní Vánoce.

V sedm už jsem byla ubytovaná, převlečená a usazená v sesterně, kde ze mě PA páčila veškeré informace, které potřebovala. V půl osmé jsem už ležela na lůžku a nechala si zavést tabletu, po které mě do deseti minut začaly pálit a bolet kříže.... No paráda, to asi nebudou ty bolesti co jsem potřebovala, že???? Do jedenácti jsem měla takové lehké kontrakce a četla jsem při tom na pokoji knížku a sem tam jsem si u toho oddychovala jak lokomotiva. Na monitoru nebyla ani vlnka, přestože jsem zřetelně cítila kontrakce, tak jsem čekala, že to ještě potrvá..... Kolem půl jedné jsem si tak ležela na boku na posteli, když mnou od spoda nahoru prošla bublinka a najednou druhá větší, když jsem se postavila, voda rupla úplně a já stála v kaluži vody. Téda, myslela jsem, že se to děje jen v amerických filmech. Cinkla jsem tedy na sestru, že mi praskla voda a ať s sebou vezme i mop, nebo rovnou celou uklízečku. Vím, že ta tam byla dřív než sestřička, ale moc si to nepamatuju, protože jsem dostala snad půl hodiny trvající kontrakci, nebo co to bylo, nemohla jsem ani mluvit, do toho se malá v břiše mlela, jak kapr, co mu vypustí vodu z vany....  Asi je to tady!!!

Sestřička koukla a odvedla mě na porodní sál, ať si můžu napustit tu vanu a rochnit se tam. bylo asi půl druhé.... První jsem si dala horkou sprchu... Po obrovské kontrakci nebylo ani památky, ba ani po malých, nevěděla jsem, zda je to tou sprchou, nebo jsem se prostě zasekla.... Najednou se semnou všechno zamotalo a bylo to jasný, nic mě nebolí, ještě aby jo, vždyť omdlívám!! Stihla jsem jen zazvonit a svést se na zem, přiběhla PA, zahlásila, že žádná vana nebude, že mám tlak akorát tak na císaře a jestli se do pěti minut nedá do kupy, tak jedu. Sedla jsem na míč, houpala jsem se a zhluboka dýchala, tlak se uklidnil, já i PA taky, tak jsme zase čekali. Už pár hodin jsem byla, i přes silné kontrakce, na tři prsty, tak mi sestra přišla zavést YAL a domluvily jsme se na oxytocinu do žíly, že teď už to nebudeme zastavovat. Doktorka pořád chodila a mlela něco o EPI, za ní PA kroutila hlavou, že neeee.... Pak mi řekla, že to zvládám a že to půjde i bez toho, že do sedmi počkáme a pak ho kdyžtak dáme, když se nepohnem, ale pohnuly, ve čtyři jsem volala Mirkovi, ať v pět vyjede z domu, a přijede za mnou. V pět už stál v mundúru ve dvěřích, protože seděl před nemocnicí v autě od jedné... 😀 Musel zmrzat chudáček.... Tak bylo zase veseleji, jedna PA mě předala druhé s nálezem 4 prstů v půl sedmé večer a už nademnou visela hrozba epi a v deset císaře. Mira počítal kontra, zapisoval a seděl daleko ode mě, jak jsem chtěla....

Ještě jednou jsem zkusila sprchu, jen tak lehce teplou a najednou PUK a vyvalil se najednou zbytek vody s krví. První jsem koukla na zachvilkutatínka a málem jsem se udusila smíchem, myslela jsem že mu vypadnou oči, začal skákat, co má dělat, ježííííšmarjáááá.... 😀 Nevěděla jsem, jestli mi břicho skáče kontrakcema, nebo smíchem.... Utíkal pro PA a ještě se cestou málem zabil o dveře. Když ji dostrkal zpátky na sál, tak jsem už ležela na lůžku a čekala na ně. Jen koukla, řekla ať se projdu, ať malá správně dorotuje a půjdem na to.... Juchůůůů, nezapoměla teda poznamenat, že poslední půlhodinka byla asi hodně krušná, když jsem se otevřela ze 4 na 10 prstů za 35 minut... Bylo 19:11 a já jsem si konečně mohla lehnout a začít rodit... 🙂

Trápí Vás zpihlé vlasy bez objemu?? Zkuste šampon Volume expand od Loreal jen za 169kč !!!!

Při nákupu nad 1500kč poštovné zdarma.

Tak dneska má Dorotka půl roku. Letí to letí.

Když si vzpomenu jaký to byl uzlíček, když my jí prvně ukázaly.A  teď když se kouknu jak spinká v postílce. Řekla bych že vyrostla strašně rychle.

Co za ten půl roku už zvládla někomu to přijde že nic moc, ale pro rodiče je toho spousta. Přetáčí se na bok , potom na bříško . Vypracuje to tak že ,nám válí sudy po obýváku 😉 . Nebo i to jídlo uměla pít s prsu a teď už krásně baští se lžičky.  Dále si umí podat hračku dlouho si sní hrát. Povídat si umí taky krásně. Je toho mnohem víc, co už zvládne. Ale kdo by to před tím půl rokem řekl. Co všecno se za ten čas dá naučit. A co se ještě novích věcí naučí.

Je to krásné pozorovat jak rostou a kde jakou novinku vítáme s úsměvem.

Dorotko přejeme ti jen krásné dny plné poznání a radosti. Máme tě všichni moc rádi, jsi naše kočička kterou tak rádi mazlíme. Jsi naše všechno stejnak jako tvá sestřička Adélka. ♥♥♥♥♥

Dotaz uživatele:
"Dobrý den, v loňském roce jsem provedl upgrade Přítelkyně 1.0 na verzi Manželka 1.0 a nový program nečekaně spustil proces Dítě, s mimořádně velkou spotřebou paměti a systémových zdroju. V návodu není tato funkce zminovaná.
Mimoto Manželka 1.0 také zasahuje do ostatních programů a natahuje se už při bootování systému. Ostatní programy, jako například NočníPocker 10.3 a Pivo 2.5 od té doby přestaly fungovat, při jejich spuštení se systém zhroutí. Zdá se, že Manželku 1.0 nemohu odstranit ze systému. Uvažoval jsem o návratu k verzi Přítelkyně 1.0, ale uninstal skončil neúspešně. Můžete mi někdo poradit?"

Odpověď:
"Vážený uživateli, toto je velmi častý problém. Mnoho lidí přechází z Přítelkyně 1.0 na Manželku 1.0, domnívajíc se, že je to jen neškodná zábavná utilita. Ale manželka 1.0 je operační systém navržený tak, aby sám spouštel ostatní aplikace. Nepouštejte se do instalace! Dodatečné odstranení Manželky 1.0 může mít za následek poškození systémových zdrojů.
Někteří se pokoušeli instalovat Přítelkyni 2.0 resp. Manželku 2.0, ale narazili na více problémů, než v původním systému. Jiní zkoušeli spouštet Přítelkyni 2.0 paralelně na pozadí. Bohužel, Manželka 1.0 detekuje přítomnost Přítelkyně 2.0, což zapříčiní konflikty, s následným kolapsem systému.
Jediná možnost, jak se vyhnout problémům je neinstalovat software Manželka, ale používat jen Přítelkyni. Verze Přítelkyně 1.0, 2.0,3.0 atd. jsou navzájem kompatibilní, dokonce se mohou provozovat paralelně. Nyní je již pozdě, můžete jen varovat vaše známé. Ještě dodáváme, abyste si dal pozor na nedokumentovanou automatickou instalaci programu Tchýně 1.0."

Milá technická podporo,

loni jsem aktualizovala program Milenec 5.0 na program Manzel 1.0 a zjistila jsem zpomalení celého procesu, zejména u aplikací Kvetiny 3.5 a Sperky 2.0, které přitom v programu Milenec 5.0 fungovaly bezchybně.

Navíc program Manzel 1.0 odinstaloval některé velmi důležité aplikace, jako třeba Romantika 9.5 nebo Osobni pozornosti 6.5 a sám si nainstaloval nežádoucí aplikace jako je Fotbal 5.0 nebo
Hokej 3.0.

Také aplikace Rozhovor 8.0 je nefunkční a při spuštění aplikace Uklid 2.6 celý systém, zkolabuje.

Zkusila jsem aplikaci Rejpani 5.3, abych tyto problémy odstranila, ale nepomohlo to.

Co mám dělat?

Zoufalá.

Vážená Zoufalá,

uvědomte si, prosím, že program Milenec 5.0 patří do příslušenství Hry, zatímco program
Manžel 1.0 je operační systém.

Prosím zadejte povel myslelajsemsizememilujes.html a zkuste si stáhnout aplikaci Slzy 6.2 a také nezapomeňte aktualizovat aplikaci Vina 3.0. Program Manzel 1.0 by pak měl automaticky aktualizovat aplikace Sperky 2.0 a Kvetiny 3.5.

Mějte však na paměti, že zneužívání výše uvedených aplikací může zapříčinit, že Manžel 1.0 se změní na program Podrazdeneticho 2.5 nebo Pivo 6.1. Pozor! Program Pivo 6.1 je velmi špatný program, který si sám nainstaluje aplikace Prdeniahlasitechrapani Beta.

V žádném případě neinstalujte program Tchyne 1.0 , do Vašeho systému by se dostal virus, který by postupně převzal nad celým systémem kontrolu!

Také se nesnažte znovu nainstalovat program Milenec 5.0. Jde o nepodporovanou aplikaci a její instalace zhroutí program Manzel 1.0.

Shrnutí: Manzel 1.0 je výborný program, má však limitovanou paměť a nenaučí se nové aplikace jednoduše. Možná, že byste měla zvážit zakoupení podpůrného softwaru, na zvětšení paměti a výkonu. Doporučujeme programy Vareni 3.0 a Svudnepradlo 7.7.

Hodně štěstí!

Vaše technická podpora.

Oblečení
1. dítě - Začínáte nosit těhotenské oblečení, jakmile vám doktor potvrdí, že jste těhotná.
2. dítě - Nosíte své normální oblečení tak dlouho, jak je to možné.
3. dítě - Vaše těhotenské šaty jsou vaše normální oblečení.

Jméno
1. dítě - Studujete knihy se jmény a trénujete vyslovování a psaní kombinací všech vašich oblíbených jmen.
2. dítě - Někdo musí pojmenovat s...vé dítě podle pratety Alfonsie. Můžete to být klidně i vy.
3. dítě - Otevřete knihu se jmény, zavřete oči a přečtete jméno, do kterého se zabodl váš prst.

Příprava na porod
1. dítě - Pravidelně trénujete dýchání.
2. dítě - Nezdržujete se trénováním dýchání, protože si pamatujete, že posledně to vůbec nepomohlo.
3. dítě - Zažádáte o epidurál již v 8. měsíci.

Výbavička
1. dítě - Vyperete, roztřídíte oblečení podle barev a srovnané uložíte do skříňky.
2. dítě - Zkontrolujete zda jsou oblečky čisté a vyřadíte pouze ty s nejtmavšími skvrnami.
3. dítě - Chlapečci mohou taky nosit růžovou, ne?

Starostlivost
1. dítě - Při prvním náznaku zafňukání či zamračení zvedáte dítě do náruče.
2. dítě - Zvedáte dítě v okamžiku, kdy hrozí, že vzbudí prvorozeně.
3. dítě - Naučíte 3-leté dítě jak natáhnout mechanickou houpačku.

Aktivity
1. dítě - Berete dítě na každé cvičení rodičů s dětmi a vyprávění pohádek v knihovně či divadle.
2. dítě - Berete dítě na cvičení rodičů s dětmi.
3. dítě - Berete dítě do supermarketu a čistírny.

Odchody z domova
1. dítě - Když poprvé zanecháte dítě doma s někým na hlídání, zavoláte během té doby 5 krát domů.
2. dítě - Před tím než odejdete zanecháte telefonní číslo, na kterém je vás možno zastihnout.
3. dítě - Zanecháte následující instrukce: Volat pouze tehdy, když se objeví krev.

Doma
1. dítě - Strávíte velkou část dne pouze pozorováním dítěte.
2. dítě - Strávíte část dne hlídáním, aby starší sourozenec nezmáčknul, nestrčil nebo neuhodil toho mladšího.
3. dítě - strávíte většinu dne ukrýváním se před dětmi.

Co se všechno člověk naučí od dětí
1. Brzdová kapalina smíchaná se Savem vytváří kouř - spousty kouře...
2. Šestileté dítě dokáže křemenem založit oheň i přesto, že dospělý tvrdí, že je to možné pouze ve filmu.
3. Lupou lze rozdělat oheň dokonce i za zamračeného dne.
4. Dříve než zapneš troubu, podívej se dovnitř.
5. Umělohmotné hračky nemají rády trouby.
6. Hasiči nikdy nepřijedou dříve než za 5 minut.
7. Lego je schopno projít zažívacím traktem čtyřletého dítěte.
8. Duplo toho schopno není.
9. Slova jako plastelína a mikrovlnná trouba by nikdy neměla být vyslovena ve stejné větě.
10. Videopřehrávač nevyhazuje sendviče s nugetou.
11. Z pytlů do koše nelze vyrobit kvalitní padáky.
12. Kuličky v nádrži auta způsobují za jízdy spoustu hluku...
13. Odstřeďovací režim automatické pračky nezpůsobí žížalám točení hlavy.
14. Avšak kočkám ano.
15. Ticho vždy neznamená - není třeba si dělat starosti.
16. Vodní dvojlůžko obsahuje tolik kapaliny, že stačí na vytopení 60 m2 bytu do hloubky 10 cm.
17. Když postříkáte chuchvalce prachu lakem na vlasy a přejíždíte přes ně na kolečkových bruslích, můžou se vznítit.
18. Hlas tříletého chlapečka je pronikavější než hlasy dvou stovek dospělých v narvané restauraci.
19. Když uslyšíte spláchnutí záchodu a slovo "jejda", už je pozdě.

Také zjistíte, že
20. 80% žen tyto informace rozešle většině svých známých, ať už mají děti nebo ne.
21. 80% mužů po přečtení půjde zkusit smíchat brzdovou kapalinu se Savem.

Neexistuje ideální kočárek. Takto jsem postupovala při výběru kočárku já. Dokonce jsem si vypracovávala podrobné tabulky cen celých kompletů. 

O prázdninách 2010, když jsem čekala miminko, jsem se začala rozhlížet po kočárku. Vůbec jsem nechápala, jak je možné, že některý kočárek stojí třeba 7000 Kč a jiný 25000 Kč. 

Nejprve jsem se chytala za hlavu, že bych měla dát za kočárek (i s autosedačkou) víc než 15 tisíc, ale nakonec jsme se vyšplhali na 25 tisíc se vším všudy. Toto číslo se zdá šílené, ale postupným zkoumáním kočárků jsme došli k závěru, že to není tak strašné, když si vybereme pečlivě. Přece jen počítáme s tím, že bude používán na dvě děti, takže zhruba 6 let. 

Nejprve jsme vyloučili všechny polské a čínské. Nevěříme, že mají životnost na dvě děti, což jsme chtěli, a když si člověk spočítá, že by kupoval kočárek na každé dítě zvlášť, tak se vyšplhá na 20 tisíc a víc. 
Když si koupíte polskou kombinaci autosedačka + hluboká korba + sportovní korba a pak si k tomu ještě koupíte zvlášť sporťák, protože se ti s ním lépe manipuluje, tak se dostanete na cca 20 tisíc. Zní to jako hloupost, ale snad neznám holku, která by s levným prvním kočárkem vydržela alespoň dva roky.

Další postřeh, co jsem zaznamenala je, že mi holky tvrdili, že je kočárek stál 10 tisíc a že by víc nedali, ale počítali holí kočárek. Například moje známá si koupila Patrona (údajně český kočárek, ale ve skutečnosti se u nás pouze montuje), ten ji prý stál 10 tisíc, ale když si k tomu připočtete moskytiéru, autosedačku, pláštěnku, tak se vyšplháte na 15 tisíc, to si ale uvědomila, až když jsem jí to řekla. Po roce už ji nevyhovoval a tak si koupila sporťák z druhé ruky za 3 tisíce, což už je 18 tisíc. Takže jsme zase na cca 20 tisících. 

Když jsem se ze zoufalství byla přece jen podívat v obchodě na levnější kočárky, které se mi opravdu líbily, tak jsem později na diskuzích o konkrétních značkách, které mě zaujaly, zjistila spoustu stížností. Přečetla jsem jich opravdu hodně na každý typ kočárku zvlášť. 

Vzhledově se mi poměrně líbí polský Roan. Je na starý způsob. Patří mezi lepší polské kočárky, ale když se na něj se mnou šel podívat můj taťka a začal kontrolovat jeho kvalitu, tak došel k závěru, že nebrat. 
Nezapomeňte zvedat matrace a podívat se jak kvalitní materiál je pod ní. Právě Roan působil dost fórově. Pro mimčo to nevadí, ale sporťák by měl podle mě být fortelný. Podložka z umělé hmoty se již při malém tlaku prohýbala, a když má syn na roce 11,5 kg, tak nevím, nevím, jak by to kočárek zvládal.

U polských kočárků se hodně bojím chemikálií. Možná jsem paranoidní, ale těch průšvihů s obsahem chemikálií je poslední dobou nějak moc (hračky, nábytek, gauče). Ale to se samozřejmě může stát i u značkových kočárků. Tam ale očekávám, že si to lépe ohlídají. 

Jediný z polských kočárků pro nás připadal v úvahu X-Lander. Kvalita, cena, výkon úměrná. Komplet se vším všudy stojí cca 15 tisíc. Má ho kamarádka a je spokojená, ale také si k němu později pořídila ještě zvlášť sporťák. Možná, že bychom si také pořídili X-Landra, ale má čím dál menší hlubokou korbičku, a nevím, jak bych do něj dávala dítě ve fusaku celou zimu. Dát dítě před půl rokem na sporťák, jak je dnes zvykem, se mi nelíbí. Spoustu sporťáků navíc nelze sklopit do vodorovné polohy, což pro mimčo není to pravé ořechové. 

Rozhodně až půjdete vybírat kočárek, vezměte si s sebou metr a sami si korbičky měřte. Na to, co vám říkají prodavačky, nedejte. Někteří výrobci uvádějí vnější rozměr, který nám je k ničemu. Když narazíte na prostornou korbičku, tak nezapomeňte změřit také sedačku sporťáku. Když už jsme si mysleli, že máme vybráno, nenapadlo nás, že by Mutsy (tuším Holandsko) hluboká korba byla širší než u sporťáku. A jak se tam pak vejde dva roky staré dítě ve fusaku? A to se nám TOLIK líbil. 

Vybírali jsme kočárek na využití od A do Z, čili od narození do cca 3 let, abychom si nemuseli již kupovat jiný. 
Další kočárek, který jsme zkoumali, byl Jane (cena 18 - 20 tisíc). Po přečtení diskuzí jsem ale zjistila, že budˇ nebrzdí nebo se brzda zasekává. To mi potvrdily i náhodné maminky, které jsem na ulici zastavila a ptala se jich na zkušenosti. Jedna měla pouze tři měsíce staré mimčo a nový kočárek. Trošku brzo na reklamaci po třech měsících, ne? 
Zajímavé také je uhodit na prodavačku "A s čím vám ho reklamují?" 🙂 Pokud tvrdí, že nereklamují, tak lžou. I drahé kočárky mají své mouchy. U Jane mi potvrdili problémy s brzdou a nekvalitní potah. Jane je často vidět na ulicích a je dobré se dívat, jak vypadá po určité době užívání. Na mě působí, že velice rychle vypadá "popelnicově". 

Takovým zkoumáním jsme došli až na Teutonii (Německo). Hlavní prodejce této značky v ČR je v Liberci, tak jsme se tam jeli podívat. V obchodě bylo narváno.
Poprvé za svůj život viděla prodavačky, které vědí, co prodávají a rozhodně prodávat umí. Dokázali zodpovědět všechny dotazy a všem zákazníkům se opravdu věnovaly (je to tam tak na 2 hodiny výkladu). Já ale nepatřím mezi lidi, kteří se nechají opít rohlíkem a tak jsme tam jeli další týden ještě s další těhulí s a jejím manželem. Kluk z vesnice a navíc strojař umí posoudit kvalitu výrobku lépe než měšťáci. 
V ten okamžik jsme si s manželem mysleli, že si jedeme kočárek již objednat (nutno cca 8 týdnů předem - dělá se na zakázku) a to konkrétně trojkolku. Když jsme stáli v obchodě a dohadovali se, jestli tedy 3 nebo 4 kolku, všiml si nás tam nějaký zákazník a jestli nám může poradit, tak že raději 4 kolku. Že si pořídili 3 kolku a že jí hodně často vypadává přední kolečko a že ho stále reklamují. Reklamaci jim ale uznávají, což je vizitka firmy. To jsem věděla již ze svého průzkumu, ale prostě každý kočárek má něco. Co mu navíc vadilo, že kočárek hodně vyšisoval. Jenže pak z něj začalo lézt, že jsou hodně sportovně založení, že je kočárek pořád venku, protože bydlí na vesnici a že je kočárek využit na 100% a i v těžkých terénech. Dokonce nám kočárek šel ven ukázat, protože ho měl v autě. Opravdu hodně vyšisoval, ale co by nezměnilo barvu, když je to od rána do večera venku? Nejprve mě to hodně zaskočilo, ale pak jsem si uvědomila, že není nic jednoduššího, než když budu u nás na zahradě na něj dávat přehoz. V každém případě s ním zase tak strašně nespokojený nebyl, protože tam byl se svou švagrovou, která si ho šla právě objednat. 
Po tomto rozhovoru jsme se ale rozhodli objednat si 4 kolku. Ale pozor, není ale 4 kolka jako 4 kolka, je nutné také vybírat kočárek na terén, ve kterém chcete jezdit. My s ním chceme minimálně na lesní cesty (okolí Kosti, Trosky...). Prodávající nám vysvětlila, že většina měst potřebuje opravdu sportovní podvozek kočárku, že ty s menšími koly jsou hlavně do obchoďáků.
Záruka při objednání na místě je 3 roky, což považuji za výhodu. Značka je tuším 60 let stará. 

Ještě jedna maličkost, pokud byste se přece jen rozhodovali pro polský kočárek. Věříte bezpečnosti polských autosedaček? Četla jsem, že všechny sice mají certifikát kvality, ale ... Jinak nejlevnější kvalitní autosedačka (vajíčko) pro novorozeně stojí asi 3 tisíce a je od značky Maxi Cosi. Já nejsem vyježděný řidič a tak si myslím, že je rozhodně lepší investovat do ověřené značky. 

Pokud je 25 tisíc pro vás moc, tak se podívejte na Inglesinu (Itálie). Komplet stojí18 tisíc. Má ale kolečka bez aretace (=4 pevná), nemají ložiska, ale jsou oproti Teutonii nafukovací. Jediný problém je, že občas praskne pružina. Ta se ale dá poměrně levně koupit (cca 80 Kč). Proč jsme se pro ni nerozhodli? Nelíbil se nám vzhled sporťáku na staromódním podvozku a nejsem si jistá, jestli by podvozek měl rád lesní cesty. V každém případě se na něj někde v krámě podívejte je to taková stará dobrá klasika ve které jsme jezdívali my. Podle našeho názoru je to nejlepší střední cesta. 

Pokud najdete jiné nepolské a nečínské kočárky po 20 tisíc, tak věřte, že to není výhodná akce, jak v krámech tvrdí, ale že s tou kolekcí není něco v pořádku. Buď malá korbička, časté reklamace. 

Snad jsem vás tímto románem neuspala. Jen jsem se vám snažila vysvětlit, proč tak strašně drahý kočárek. Samozřejmě si můžete koupit levný, ale co když ho budete muset reklamovat? Na reklamaci je ze zákona 30 dní a ne v každé prodejně poskytují náhradní kočárek. 

Před objednáním jsme došli až tak daleko, že jsem já i moji rodiče zastavovali na ulici maminky s kočárky a ptali se jich na spokojenost. Moji rodiče ale nevěděli, které jsou polské, přesto však došli ke stejným závěrům jako já.

Důležitou informací je, ať už pro kočárky drahé nebo levné, že všechny potřebují neustálou údržbu. Bohužel o tom nás v obchodech dost často zapomínají informovat.
Co je myšleno údržbou? Je to jednoduché. Jednou za šest týdnů si udělat čas a všechny kovové části kočárku pořádně omýt a pak samozřejmě důkladně promazat. Možná, že kdybychom to opravdu všichni dělali, najednou by ty polské a čínské kočárky vydržely víc 🙂
Já toto vše opravdu dodržuji a dovolím si říct, že jsem opravdu na svůj kočárek háklivá a podle toho také vypadá 🙂. A jsem si také vědoma toho, že jsem některým kamarádkám pro smích. Prostě chci, aby mi dobře sloužil, a podle toho se k němu chovám. Kdybych ho nějakou dobu nepotřebovala, tak bych ho rozhodně nikomu nepůjčila. Nikdy nevíte, jak se o něj byť i váš dobrý kamarád bude starat. Navíc je jedno známé pravidlo: „Pokud se chceš s věcí rozloučit, půjč ji kamarádovi“.

Tento článek jsem napsala v létě 2010 a od té doby se mohlo mnoho změnit. Jinak i já shledávám na svém kočárku věci, které by mohly být jinak, ale jiný bych opravdu nechtěla. A už vůbec si teď nedokáži představit mít 3kolku na lesní cesty. Možná ještě tak tu se zdvojeným přední kolem. 

Částka 25000 Kč pro mě byla a je obrovská. Snažím se ji kompenzovat tím, že nepohrdám 30 let starým oblečením po sobě.  Tedy alespoň ne na doma 🙂 Ostatní oblečení pro syna se snažím nakupovat z druhé ruky. Je to přece způsob recyklace 🙂 Ale rozhodně bych si na kočárek nebrala půjčku.
Můj názor ale je, že než si koupit kočárek z Polska, tak raději kvalitní z druhé ruky. V bazarech jich je tolik! Přitom za stejné ceny jako polské, ale v plné výbavě. Jenomže o internetových bazárcích jsem dříve nevěděla. Pokud by byl možný osobní odběr, tak po své zkušenosti bych se toho nebála. Až na Jane. 
Nejsme tak bohatí, abychom si kupovali levné věci. Bohužel v dnešní době si člověk nemůže koupit ani blbou flašku, aniž by prozkoumal možnosti. Jinak vyhodí několikanásobně víc peněz, než nalezne tu pravou. 
Většinou je to o tom, najít ty mouchy, které člověku budou vadit nejméně. A to je u každého jiné. 

Takže závěrem bych asi doporučila toto. Pokud chcete a můžete investovat peníze, tak všechny nepolské kočárky se pohybují okolo 25000 se vším všudy (podvozek, hluboká korba, sporťák, autosedačka, pláštěnka, nánožník, košík, moskytiéra). Pak už je jen na vás, s jakou "mouchou" kočárku jste schopni se sžít 🙂 

Přeji Vám všem ideální kočárek 

únor 2012
Jak jsem dosáhla toho, že je můj syn od roku bez plín? Prostě jsem jen zvolila metodu našich maminek, babiček, prababiček. Ony totiž naše prabáby neměly čas prát pleny a jinou možnost, než nás to rychle odnaučit, aby se nestrhaly, neměly. 
Dnes se tomu moderně říká Bezplenková metoda, ale já říkám dávání vyčůrat. Florianek se narodil v listopadu 2010. S čůráním a kakáním mimo plínku jsem začala přesně po ukončeném třetím měsíci, kdy jsem mu začala dávat klasické čtvercové plíny.
Proč klasické čtverce? Měla jsem je doma ještě po sobě a také rychle schnou. Kupodivu nic nenamítala ani moje mamka a řekla mi, že já jsem dostala svůj nočník k Vánocům od prababičky a ta byla také první, kdo mě nad nočníkem v mých 4 měsících držel.  Samozřejmě jsem Florianka na nočník takhle malého neposazovala, ale držela v klubíčku nad kyblíčkem, který jsem si dala mezi kolena. Posazovat na nočník jsem ho začala až v 8 měsících.
A jaký mám nočník? Nejobyčejnější z roku 1981. Teď už vím, že nemá cenu miminko dávat čůrat pokaždé a číhat, až bude po 20 minutách čůrat. Já ale jednak nic jiného dělat nemohla, protože pořád brečel, když jsem se mu nevěnovala a také brečel vždy, když chtěl čůrat. Alespoň nám to tak přišlo. Když už jsme věděla, že jistě čůral, tak jsem ho nechtěla nechávat v počůrané plínce, i když to bylo jen cvrknutí. Příště to ale budu dělat tak, že mimčo budu dávat  čůrat v okamžik, kdy je vyšší šance, že bude čůrat a také jak jsme my naučené chodit na záchod - po probuzení, po jídle, při přebalování, před odchodem ven, před koupáním, před spaním. A rozhodně tehdy, když jsem viděla, že chce kadit. S kakáním to ale bylo daleko jednodušší. Florianek převážně kakal skoro stále ve stejnou dobu a ostatní kakání vždy bylo a je až když jsem ho dala čůrat. 
Plenky nedávám od 10 měsíců. Nebo jsem je dala, ale zatvrzela jsem se, že musím postupovat tak, jako by je neměl. Bylo ale léto a venku jsem ho mohla kdykoliv a kdekoliv dát vyčůrat.
Když se ochladilo, začala jsem mu plínku na ven dávat, kdyby náhodou, ale nikdy se mi nepočůral. Jinak jsem je ještě pro jistotu dávala na noc.  Když jsme jeli do města, tak jsem pouze ze své pohodlnosti dávala jednorázovku. Nechtělo se mi  tahat s počůranou plínkou a ne všude se hodilo čůrat.
Od 13 měsíců mohu konstatovat, že si Florianek oficiálně říká - "ee" a ukazuje na nočník. Nočník máme stále připravený v obýváku, aby mu byl na očích, ale vysoko, aby na něj nedosáhl. Občas se ho zeptám, jestli nechce čůrat a když jde k nočníku, tak chce, ale pokud se vzpouzí, tak nechce.  
Na roční prohlídce nás paní doktorka velice pochválila, že už jsme bez plínek. A to jsem čekala, že dostanu pěkně za uši a přednášku o tom, že jsem se zbláznila…paní doktorka je totiž velice přísná.   
Teď hned po Vánocích jsme přestali plínky používat úplně a místo nich jsem si pořídila dvoje „tréninkové kalhotky“. Jsou to klasické kalhotky, které jsou vyrobeny ze silnějšího materiálu, který je chvíli nepropustný a když se do něj dítě počůrá, tak je v mokru, na rozdíl od jednorázovek. Nejsou určeny ani na ven, ani na spaní, ale já je právě dávám na spaní a na ven, protože vím, že se mi standardně nepočůrává. Občas se mu ale stává, že když hlásí „ee“, tak si trošinku cvrkne a to ty kalhotky bez problému chytí 🙂 Přes den ale na doma nosí slipy. Když si cvrkne, tak se nic neděje. Chytí to tepláky. Mám prát plínku, nebo tepláky. To vyjde nastejno. Ale cvrká si jen málokdy. Spíš je to tím, že mu nevěřím, že chce čůrat, když si podle mě říká příliš brzo. Bohužel zatím ale nerozezná, jestli chce pouze prdět, nebo jestli chce kadit, takže často vyžaduje nočník pouze na vyprdění 🙂. Ale to se naučí. Hlavně, že si říká 🙂
Těsně před Vánoci nám Florianek poprvé onemocněl. Chytil rotaviry. Začalo to tak, že se z ničeho nic několikrát za den průjmově pokadil.  Sám z toho měl vytřeštěné oči. Musel hodně pít, aby nebyl dehydrovaný. Vypil jistě 1,5 litru za den a to pak svou potřebu nestíhal hlásit. Pil opravdu hodně, čůral skoro pořád, a kadil při každém prdnutí, tak jsme mu dávali jednorázovku. Jednorázovky jsme od třech měsíců nekupovali. Jsou to opravdu pouze ty, které nám zbyly. Bála jsem se, jestli zvládneme být po nemoci bez plínek, ale zvládli 🙂. Jakmile průjem ustoupil, tak Florianek opět začal hlásit „ee“, když potřebuje na nočník. Osobně si myslím, že trend dnešní doby, že dítě se nenaučí dříve než na 1,5 roce je jen obrovský business. Točí se v tom obrovské peníze.

Totéž si myslím o všech sunarech. Proto od 10 měsíců, když jsem přestala kojit, pije kravské mléko, pro které si jezdíme ke kamarádce. Já jsem na něm také vyrostla, zrovna tak moje máma a babička. Už by se někde muselo projevit, kdyby to nebylo zdravé a nechalo na nás následky. Co na to doktorka? Opět byla úplně v pohodě. A to nás všechny, kdo k ní chodíme, pucuje kvůli maličkostem. Nevěřím tomu, že by se Florianek naučil nočníkovat rychle, kdybychom ho začali učit až od těch 18 měsíců. Je totiž tvrdohlavý. Takhle nic jiného nezná a přijde mu to přirozené.  Samozřejmě se občas stávalo, že přišlo pár dní, kdy to prostě nešlo a on si čůral, kdy chtěl a kašlal na mě. 
Kdo by nechtěl začínat tak brzo, což se nedivím, tak ale rozhodně od 6 měsíců to smysl má. Nejzazší termín považuji 8 měsíc. Tou dobou se čím dál víc začíná projevovat povaha dítěte a už by to nemuselo jít tímto způsobem, nebo ne tak hladce. Dítě si pak už hodně uvědomuje co se s ním a kolem něj děje a jak mu vysvětlit, že včera do plínky čůrat mohlo a dnes už ne. Pak už je opravdu nutné počkat, až dozraje a pochopí, že do plínek se nečůrá, ani nekadí.

Nevěřím tomu, že malé dítě neumí ovládat močový měchýř.  Jen neumí zadržet větší množství moči. Když náhodou Florianek  začal čůrat, když byl svlečený a já se lekla, tak čůrat hned přestal a to už od 4 měsíců. Navíc když mu bylo takových 8 měsíců a já viděla, že už potřebuje čůrat, ale nehodilo se nám to a já říkala „vydrž“, tak vydržel. Zajímavé také je, že asi od 8 měsíců pokaždé, když jsme ho dávali čůrat, tak ze sebe alespoň deset kapek vymáčknul 🙂. Prostě pochopil, že má čůrat, což je podle mě ovládání močového měchýře.  A to geniální dítě určitě nemám 🙂
Kamarádky na mě nevěřícně koukaly, ale když se rodičů zeptaly, do kdy nosily plínky, zjistily, že byly se sourozenci nejdéle na 1,5 roce bez plen. Holky ale většinou už na roce. 
Zajímavé také je, že tuto metodu kritizuje pouze ten, který ji se svým dítětem nezkusil. A také je zajímavé, že k včasnému dávání na nočník nás nabádají všechny babičky našich dětí 🙂. Protože vědí, že funguje 🙂  Někdo může namítnout, že na to nemá čas. Ale naše mámy, nebo babičky na tom rozhodně nebyly lépe. Musely mít navařeno, zavařeno, napečeno, vyžehleno, naklizeno, nakoupeno a třeba ještě neměly pračky, různé roboty a polotovary, které nám usnadňují život.
Je to hodně o životních prioritách. Ty jsou ale samozřejmě pro každého jiné. Důležité je od začátku doporučuji říkat, co budete dělat: „Dáme vyčůrat“ a při samotném čekání říkat „ee“, aby se spojilo slovo s výkonem  a dítko se naučilo samo si brzo říkat o nočník. Za každé zdařené čůrání a kakání EXTRÉMĚ chválit, tleskat, dělat opičky, aby se dítě smálo a pochopilo, že udělalo něco, co je dobře a co se nám líbí. My jsme Florianka dokonce šimrali 🙂.  Teď už stačí pochvala a zatleská si sám 🙂 Pokud se ale nepovedlo, nebo se dokonce počůral, tak jsme to nejprve jen tak přešli a když byl větší, tak jsme jen klidně řekli, ty jsi čunik, musíš nám dát vědět.
A ještě perlička. U kamarádky se Floriankovi zalíbila panenka, tak mu babička po mě a mé sestře jednu malinkou našla a to dokonce i s nočníkem. Moc jsme se o Vánocích nasmáli, když ji pak na něj dával a říkal „ee“ 🙂 Rozhodně si ale uvědomuji, že každé dítě je jiné a některé se takhle rychle na nočník chodit nenaučí. Ale myslím si, že za zkoušku to rozhodně stojí. I kdyby se nezdařilo, tak mohu říct, že jsem pro to udělala vše, co jsem mohla. Ještě nespíte? 🙂 Určitě to zkuste, držím palce a třeba pak dejte vědět, jak to dopadlo. Zajímá mě to 🙂
Jinak Florianek je komplet bez plen od roka a bez tréninkových kalhotek na noc od 15. měsíců.

Ahojky všechny maminky RH negativní. Tímto článek určitě nechci nikoho vystrašit či  aby mě litovat , ale chci aby to co se stalo mě nezažila žádná maminka , žádné dítě prostě nikdo . Takže maminky s faktorem RH - co máte tatínky s faktorem RH + ohlídejte si svoje těhu 🙂

S manželem  jsme byly už docela dlouho a od svatby jsme měly rok když jsme se rozhodly , že do toho praštíme a  pokusíme se o mimčo jaké překvapení když hned po prvním měsíci byl to Květen se na testu ukázaly krasné // a já byla tak šťastná a nervozní zároveň . Bohužel tato radost netrvala dlouho a  plod se přestal vyvíjet a já pak samovolně potratila. Šla jsem na výškrab . POZOR zde nastala ASI první chyba mé DR. ( už u této dr. nejsem) která výškrab prováděla a to , že mě jako mamince s krví RH negativní nedala injekci na protilátky aby se netvořily v dalším těhu. Pozor do nějakého 6 či 7 tt se injekce dávat nemusí, ale raději bych se na to svého dr. zeptala a upozornila , že jsem RH -. Injekce se musí podat i v případě odběru plodové vody.  U prvního těhu je vše  v pořádku neb krev miminka a maminky se smichá až v době porodu a tato injekce se musí podat do 72 hod !!!! Některé špitály si zvou matku po půl roce na další injekci. Injekce se nedavá pouze když je zjištěna krev miminka a má RH - . Když je RH + po tatínkovi injekce se musí píchnout. Další důvod této injekce  je i prodělaná trasfuze.

Po této příhodě jsme si daly pár měsíců pauza a pak se znovu pokusily o další dítě tentokárt to nebyla taková rychlovka ,a le já přesně po roce zase v Květnu na testu objevila ty vytoužené dvě čárky, Přesně na den 🙂)) Trošku jsem znervóznila zda se nebude opakovat příhoda s minulého roku ,a le naštěstí se to neopakovalo. Toto těhu nebylo procházkou v ružové zahradě a bohužel ani po porodu to nebylo uplě ok, ale o tom psát nechci. S dcerou jsem prodělala odběr plodové vody a zde byl asi další problém jako matka po otratu se skupinou RH - a otcem RH + mě opět nikdo žádnou injekci nedal. V životě by mě ani nenapadlo , že se nějaká injekce davá. Protilátky mi byly brány berou se každému hned na začátku těhu je to ten první odběr kde se zjištuje i krevní skupina matky. Takže kdo nevíte jakou máte skupinu po totmto odběru se to dovíte a vaše dr. to musí do průkajdy napsat.  Ani po porodu dcery mi injekce nebyla píchnutá.

Asi v roce a půl dcery jsme se rozhodly , že bychom  se tedy ještě o jedno to malé pokusily. Opět první pokus🙂))  Těhu probíhalo v pořádku a my měly ( máme) termín  v Květnu nějak se mi ten Květen všude vkradá. Bohužel vše bylo perfektní do té doby než mi volala dr. s výsledky krve v nějakém 16 tt , že mám vysoký titr což jsou protilátky v krvy které tvořím a tím zabijím svoje dítě neb mu zabijím červené krvinky , které ono potřebuje. Ale prej  se to bude jen sledovat a uvidíme. Další odběry jsem podstoupila za 14 dní a krev se rapidně zhoršila takže  jsem byla odeslána do nemocnice do rizikové poradny. Tam utz,  krev kontrola za týden. Za týden bohužel zjistily, že dítě je v kritickém stavu a  že je už v hraničním pásmu těžké anemie + má hydrops na hlavičce ( otok díky  anemii) . Ve špitále si nás hned nechaly stím, že mi nezapoměly říct, že nemám ukončenej 24 tt a mohu se rozhodnout ještě těhu ukončit . Já se rozhodla pokračovat a udělat pro mé dítě vše. Takže jsem ještě ten den kdy mě přijímaly podstoupila hodně nepříjemnou trasfuzy krve mimča. ( něco na zbůsob plodovky, do bříška se zavede 16 cm dlouhá jehla, zapíchne se do pupečníku mimča a pomalinku se tam pouští krev) . 3 dny si mě nechaly ve špitále na sledování neb tento zákrok je jediněj aby mimčo neumřelo ,ale taky má hodně  rizik. Mimčo trasfuzku pobralo a teď se modlíme aby zabrala  ztratil se ten otok. Další trasfůze bude asi do deseti dnů a tak pořád až do 34 tt kdy asi malého císařským řezem pozvou na svět.  Je před nama dlouhých 10 tt kdy budeme s doktorama bojovat o to aby mimčo vše přežilo a nemělo následky. A to jen díky tomu, že někdo někde mi nepíchl injekci. Ještě nemohu nikoho obviňit zatím sbírám důkazy ,že to tak doopravdy bylo a že jsem injekci nedostala. Zatím co mám za zprávy tak se nikde nepíše, že by injekce podána byla.

Trošku vysvětlení jak to tedy funguje

Rh-faktor sehrává v průběhu těhotenství významnou roli. Jestliže je matka Rh- a otec Rh+, existuje riziko inkompatibility plodu a matky.

Až hodiny odbijí půlnoc a my budeme vítat nový rok, já vzpomenu si na ty co už meni náma nejsou. Je to smutné ,ale letos mi odešli tři lidi z rodiny kteří pro mě moc znamenali. Třeba odešli protože tu chtěli udělat místo pro naší Dorotku. Možná proto že na ně čekal někdo nahoře. Ať je to tak nebo tak v mém srdci mají své místo napořád.

Dále si vzpomenu na všechny které mám ráda a co něco znamenají v mém životě. Tudíš i na vás ,protože každý den sem musím vlést abych měla hezký den. Za to vám tu všem moc děkuju. A doufám že až zítra v novém roce rozkliknu MODRÝHO KONÍKA budemi krásně jako doposut.

Přeji vám aby jste se měli krásně a každyčký úsměv vašich dětí byl ten nejkrásnější okomžik-bez úsměvu to přeci nejde.

Děkuju za krásné chvilky mezi vámi jedna z vás Aneta

Jižní Morava je mezi českými turisty stále oblíbenější destinací.A má co nabídnout. Nádherná příroda , moravská pohostinnost a výborné víno, to je jen zlomek toho co je zde možné zažít.
V regionu je dnes již mnoho  kvalitních ubytovacích zařízení.Rádi by jsme Vám doporučili Penzion U Hrádku  , který nabízí komfortní ubytování v hotelových pokojích v uzavřeném pečlivě udržovaném areálu s rodinnou atmosférou a důrazem na individuální přístup k hostům. Přívětivá kombinace současného moderního designu,romantika a klid venkova Vám jistě zpříjemní Vaši poklidnou rodinou dovolenou,víkendový nebo pracovní pobyt.Obklopí Vás kouzelná příroda – nekonečná úrodná pole,ovocné aleje,kvalitní vinice a vinné sklípky – přímo v centru Národního parku Podyjí. Cykloturistická stezka „ Národním parkem Podyjí“ jen těsně míjí  penzion a provede Vás celým tímto kouzelným krajem – výhledy na meandry Dyje patří k jedněm z nejkrásnějších.
   Děti jsou zde vítány a j zde pro ne připraveno je dětské hřiště se skluzavkou, houpačky a pískoviště V restauraci  penzionu  je k dispozici dostatečný počet dětských židliček , hračky a dětský koutek.

V březnu 2008 jsme se rozhodli, že už je ten správný čas, abychom se stali rodiči. Představovali jsme si to strašně jednoduše, vždyť na tom přece nic není, je potřeba jenom jedno vajíčko a jedna spermie. Dodnes si pamatuju, jak po prvním nechráněném sexu manžel běhal po bytě, bouchal se do prsou a křičel, že za devět měsíců bude táta. Jenomže čas utíkal…březen, duben, květen a stále nic, začínala jsem se bát a hlavně jsem začínala mít tušení. V červnu jsme měli svatbu, byla jsem smutná, chtěla jsem na svatbě oznamovat rodičům, že čekáme miminko, ale život a miminko prostě naplánovat někdy nejde, ať se člověk snaží sebevíc. Po našem nádherném svatebním dnu jsme ihned vyrazili na svatební cestu do Egypta…stále jsem doufala, ale červík už hlodal…čas letěl dál…na nic jsem nechtěla dál čekat, věděla jsem i po těch pár měsících , že prostě budeme mít problém. Objednala jsem manžela na spermio, které dopadlo na výbornou s hvězdičkou…rozhodli jsme se tomu dát ještě dalších pár měsíců, která doktorka by mě taky vzala po půl roce s domněnkou, že jsem neplodná…asi by se mi všechny vysmály. V prosinci už jsem byla s nervama na dně, hrozně jsem si to brala a objednala se k MuDr. Spudichové v Kadani – specialistka na IVF. První návštěva byla super, paní doktorka mi všechno vysvětlila a domluvily jsme se, že dva cykly zkusíme píchnout PRegnyl a že určitě otěhotním, protože všechno vypadá na výbornou. Ale neotěhotněla jsem, navíc se nám vším tím snažením na čas začal bořit sexuální život, byli jsme oba nešŤastní. V březnu jsme se domluvili, že absolvujeme IUI, dostala jsem první hormony, které jsem si měla píchat a najednou jsem byla posera a nevěděla jsem, jestli ten pokus neodložit…všichni mi tvrdili, jak po těch hormonech naberu deset kilo atd. Nakonec jsem teda byla moc statečná a řekla jsem no a, hlavně aby bylo miminko. Jelikož  moje doktorka spolupracuje s Pronatalem, byli jsme odesláni do Prahy, kde jsme na IUI  čekali od osmi od rána do dvou do odpoledne!!! Hrůza!! A můj pocit z IUI ani moc pozitivní nebyl, nevěřila jsem, po tom, co jsem v Pronatalu zaslechla a viděla…do toho jsem se po IUI pokusu objednala ke kartářce, třeba mi pomůže. Kartářka mi řekla, že ano, miminko bude a rovnou dvě, ale ať nepočítám s tím, že vyjde nějaká inseminace, budu muset na IVF a to několikrát, předtím budu v nemocnici a prý porodím až v roce 2011…to bylo super slyšet, když tehdy byl teprve rok 2009, byla jsem vyřízená. IUI nevyšlo, měli jsme v plánu druhé…také nevyšlo. Doktorka navrhla, že když neotěhotním přes prázdniny, půjdu na laparku, ale že jí stále není jasné, proč to nejde…po laparce bylo jasné všechno. Podstoupila jsem jí v září 2009, děti šli do školy a já hekala bolestma v nemocnici…ano, bolelo mě to a to dost, protože mi při laparce objevili hodně ložisek endometriózy, které museli odstraňovat, byla jsem na sále docela dlouho. Zástupce primáře mi řekl, že bych se teď měla „hodit“ do umělého přechodu a pak určitě IVF. Moje doktorka souhlasila a objednala mi první pokus přes pojišťovnu. Když jsem měla začínat stimulaci, dorazila jsem k doktorce na utz…tehdy mě její verdikt sesadil na kolena…endometrióza se během těch pár měsíců rozjela znovu a to natolik, že musím na další laparku. Tolik jsem se těšila na IVF a najednou se ve mně zase bude někdo hrabat. Další laparo jsem podstoupila v listopadu 2009, po té jsem byla uvedena do umělého přechodu. První IVF se konalo v lednu 2010, bohužel nám zůstal jenom jeden bojovník…manžel věřil, já ne. Věděla jsem, že ještě není ten správný čas, že to není to správné miminko, které pro nás bylo vybráno. Test byl negativní. Druhé IVF bylo v červnu 2010, tentokrát jsme měli bojovníky dva a dokonce po PK, což byl u mě docela úspěch. Test byl opět sněhobílý…tušila jsem to. Třetí IVF bylo v říjnu 2010, k ET nedošlo, všechna embrya se zastavila ve vývoji. Už jsem byla vyčerpaná, píchala jsem si 400 jednotek najednou, lezla bolestma po stěnách, už jsem nemohla. Nakonec jsme se domluvili, že podáme žádost o adopci, hrozně jsem se na všechno těšila, jak poznám nové lidi a hlavně, že konečně nastoupíme třeba na tu správnou cestu k tomu našemu pokladu. Ještě jsme se s manželem domluvili, že poslední pokus bude v lednu a pak to balíme. Začala jsem se učit lyžovat, plánovali jsme si letní dovolenou, bylo nám fajn, konečně jsme vypnuli…v lednu bylo 4IVF, zůstali nám dva bojovníci, morulky…opět nic do mrazáku…pamatuju, jak jsme jeli domu naštvaní, že zase nic na zamražení…ale já tehdy manželovi řekla „Pojd, stavíme se tady v hračkárně, koupíme chrastítko…pro štěstí, já vím, že to vyjde“. Koukal na mě jak zjara, že to už tady bylo několikrát, bla bla bla. Tak jsem ho nechala. Tenhle pokus jsem nedostávala ani pusu na bříško, ani miminkům nedomlouval, prostě nevěřil…tentokrát jsem věřila já. Když mi 7.2. vyšel pozitivní test, letěla jsem do ložnice, okamžitě manžela vzbudila, skákala a on nevěděl, která bije. Byl to ten nejkrásnější pocit na světě – mít pod srdíčkem nový život!!! Po pár dnech jsem šla na krev, a ejhle, výsledek je slabý, budeme muset krev opakovat, a už mi to šrotovalo..manžel byl zklamaný, že bude miminko jenom jedno a ne dvě…to by přece HCG už bylo vysoké. Ještě jsem mu říkala ať neblbne, že jedno miminko je super, aspoň se mu budeme moc pořádně věnovat . Jenomže na utz byly bublinky dvě  Rohlíček a Rošťák a tím nám začalo nádherné období, plné radosti, ale také strachu…nevím, co je na světě krásnějšího, než když máma spatří poprvé svoje miminka na utz, pak jak jim buší srdíčka, když se začnou hýbat a kopat…lepší je asi jediná věc, když se na vás mimča poprvé usmějou. Všechno probíhalo na výbornou, čípek byl krásně dlouhý, hrdlo pevně drželo…miminka rostla jak měla, v bříšku nám plaval chlapeček a holčička…vybírali jsme jména, dělali pokojíček, plánovali, nakupovali…radovali se, ošahávali bříško, poslouchali domácím utz jak skotačej…jenomže v červnu mi začalo hodně tvrdnout břicho…bála jsem se a tak jsem vyrazila do nemocnice v Kadani, vyhlášené porodnice. Přístup byl strašný…sestra hned vyhrožovala, jak jsem před porodem, a jak si tam pěkně dlouho poležim atd. Každodenní vizity byly taky divný…jeden doktor tvrdil, že povolený mám 4tvrdnutí, druhej tvrdil, že deset denně a třetí říkala, že třikrát do hodiny je to v normě…byla jsem zmatená, chtěla jsem domů, nevěřila jsem jim. První kontrola u pana doktora Kandela…nikdy na ní nezapomenu, jak hrozně to bolelo a on na mě ječel, at se uvolnim, nebo zabiju svoje dítě až budu rodit…probrečela jsem celou noc, byla jsem na kapačkách. Neuměli mi ani kapačku napíchnout, takže ruce plné modřin. Po 14ti dnech v nemocnici jsem začala mít vysoký tlak, začali mi ho snižovat lékama, ale nezabíraly. V neděli 7.8. mi sestra nechala vykapat kapačku, která má kapat pozvolna celý den, během 10minut…bylo to v noci, pamatuju jak se mi zdálo o upírech, jak jsem se s nima honila po stromech a probudila jsem se celá udýchaná a s bušením srdce…jenomže bušení srdce neustávalo, naopak se mi zdálo, že je to horší a horší…volala jsem sestru, prý je to po lékách normální a odešla…volala jsem jí znovu, srdce se mnou hrozně házelo, ležela jsem na posteli a bála se o ty svoje prďolky. Sestra začala mít strach a začala kolem mě lítat, volala doktorku, můj tep vyšplhal na 170 za minutu, nemohla jsem nic jiného dělat než ležet, i tak jsem nadskakovala jak kdybych běžela maraton. Doktorka přišla a nevěděla co se mnou, jak postupovat dále jí navrhovala sestra a ona to jenom odkývala…za dveřma se radovala, jak je to super, že takovej tep ještě nikdy neviděla…asi si myslela, že jí nevnímám. Po té přijel můj oblíbený doktor, asi lehce podnapilý, s rozepnutými knoflíčky na košili…a první věta byla „To se bojíte, co?“. Okamžitě začali komunikovat, že mě odešlou do Mostu, asi se chtěli zbavit zodpovědnosti, nevím…tu noc jsem z toho bušení měla migrénu jak blázen, celou noc prozvracela…nikdo tam se mnou nebyl, ve dvě v noci jsem musela volat manžela, aby tam za mnou přijel, že se bojím a ať se postará o děti, kdyby něco. Sestra lítala k porodům, nevím, jak bych to bez manžela zvládla L. Prosila jsem ho, ať mě hned další den nechá do Mostu převézt, že už prostě v Kadani nebudu. Ráno při vizitě za mnou nebyl schopen přijít ani doktor…rovnou mě naložili do sanity a odvezli. V Mostě mě dali zpátky do kupy, občas mi přeskočilo srdíčko…stále mě tam kontrolovali, i děti, chodila jsem furt na monitor. V pátek mi doktorka řekla, že nechápe, co jsem vůbec v nemocnici dělala, že mám normální nález a že můžu jít domů. Já tomu ani nevěřila…jít domů…!!!! Domů jsem dorazila 12.8. asi v 16:00, rozvalila jsem se na gauči, pustila si telku, bylo mi nádherně. Večer jsme šli s manželem spát a 13.8. ve 2:00 jsem se zvedla na posteli s tím, že jsem se asi počůrala…manžel dělal chytrýho, jak četl o úniku moči v těhu J. Jenomže to ze mě teklo i cestou na záchod a pak na záchodě…tápala jsem..já a únik moči…no, po pěti minutách mě napadlo, že možná plodovka…tak šup, jeli jsme do Chomutova (do Kadaně už mě nedostane nikdo ani na trhání nehtu!!), tam za mnou přijel zástupce primáře, ten samý, co mi dělal tehdy i laparku , byl hrozně milej, všechno zkontroloval a odeslal nás do Mostu, byla jsem teprve 31týden. V Mostě mě položili na hekárnu, bolesti jsem neměla, jenom ta voda stále odtékala…na hekárně to bylo hrozný, začala jsem se bát porodu . Odpoledne mi udělali utz a zjistili, že plodovka praskla u holčičky, ale že tam ještě trošku má a že se to budeme snažit udržet do dalšího víkendu. Byla jsem hotová…moje holčička a bude tak dlouho bez plodovky L. Okamžitě mi píchli kapačku s ATB – kortikoidy už jsem měla píchlé při převozu z Kadaně – pro jistotu. V pondělí večer jsem už měla tucha…prostě jsem věděla, že budu rodit…a taky, že jo…ve 2:00 v noci 16.8. jsem se vzbudila s tím, že asi potřebuju na velkou . Jenomže po návštěvě záchodu mě břicho bolelo zas a zas…šla jsem za sestřičkou, zvedla mi léky na udržení těhu a že počkáme…bolesti jak blázen, kdybych mohla, bušila bych hlavou do zdi! Kroutila jsem se u umyvadla, svíjela na posteli…proč to proboha tak bolí!!!??? V půl 6 jsem šla zpocená za sestrou, že teda bolest jak prase a že už to nemůžu vydržet…PA mě vyšetřila, nebyla si jistá, ihned jedeme na hekárku za doktorkou. Doktorka mě vyšetřila také, vyvalila oči a zakřičela „Akutní sekce“, to bylo asi v 5:40…bolelo to tolik proto, protože se mi holčička tlačila kyčlí ven , a i přesto, že sestry věděly, že je nutný císař, tak mě nechaly si to takhle prožít až do konce. Maruška se narodila v 5:49, vážila 1290g, měřila 36cm – sama dýchala, křičela, měla nádherný Apgar (9-10-10)..byla a je to moje malá bojovnice!!! Jeníček se narodil v 5:51, vážil 1680 g a měřil 40cm, ve zprávě je napsáno, že jednou vzkřikl…a takový kliďas je i dneska…. Děti byly převezeny do inkubátorů na JIRP a já na gyn JIP, kde se o mě sestřičky starali po sekci. Děti jsem viděla až další den, kdy jsem se mohla zvednout…manžel mě za nima vezl na vozíčku, přes slzy jsem na ně neviděla…byli tak nádherní a kolik měli vlásků!!! To bylo asi to neustálý pálení žáhy . V ten den jsem se zamilovala a jsem zamilovaná dodneška. Z nemocnice nás propustili 5.10., už jsem z toho byla na budku, po příjezdu domů mi všechno připadalo jako sci-fi, plovoučky, gauč, velká telka .

Jsem tolik šťastná, že mám doma takový veliký zázrak, měli jsme to všichni hrozně těžký a zvlášt oni. Bohužel dodneška mám přeskakování srdce, do toho zvýšení průměrný puls, tímto děkuji nemocnici Kadaň za spolupráci v této záležitosti. Děti jsou naštěstí v pořádku, vidí, slyší, křičí , krásně se smějou, broukaj…miluju je…jste můj život a já jsem konečně po všem tom trápení tolik šťastná..a kdo ví, třeba do toho práskneme jednou znovu…

PS: Hodně často myslím na paní kartářku 😉

"Víťulí, co děláš?"

"Vařím Májince obídek, maminko."

"To jsi hodný. A co bude mít Mája dobrého?"

"Rybičku s kaší. Už máš hotovo, mami? Já už mám hotovo. Májo, obídek! Hmmm, ňam ňam, to je dobrota!" Mája zmateně otvírá pusu na bráškovo imaginární jídlo a po chvilce se hladově rozpláče. Vítek sestřičku láskyplně pohladí po hlavičce a loučí se s ní slovy: "No jo, Májo. Já už musím do práce." Nasedne na autíčko-odrážedlo a přes rameno na mě volá: "Jedu autem do práce, mami!"

"Aha, kdy se vrátíš?"

"Odpoledne po spinkání. Jedu do práce."

Ráda by se podělila o svou čerstvou porodní zkušenost...třeba to někomu pomůže.Já jsem před porodem četla různé porodní příběhy a uklidňovalo mě vědomí, že to vždycky lze zvládnout🙂

Tak tady je můj příběh:

V noci ze 16 na 17.11. mě ve dvě hodiny rano začalo pobolívat břicho. Poslíčky jsem měla už několik týdnu předtím, ale tahle bolest byla trochu jiná. Šla jsem na záchod a na toaletním papíru objevila hlenovou zátku...A jeje..že by to už bylo tady?

Manžela jsem nechala radši ještě spát, sama si lehla vedle něj a čekala...Bolesti přicházely v různých intervalech...tu za deset min..tu za patnáct...pak za sedm minut...Spát už ale nešlo, tak jsem za dvě hodinky vstala a šla si dát horkou sprchu, že uvidím, co to udělá. A ono udělalo!Bolesti začaly být trochu intenzivnější a interval se ustálil na 7-8 minutách.

V šest ráno zazvonil manželovi budík do práce. Oznámila jsme mu, že už je to asi tady, že si ale nejsem vůbec jistá a že bych nerada vyvolávala paniku zbytečně. Rozhodli jsem se tedy ještě posnídat a pak kdyžtak vyrazit. Během snídaně ale začaly být bolesti pravidelně po 5-4 minutách, tak manžel rychle dopil kafe, rychle jsme se oblékli, popadli tašky a vyrazili směr Podolí.

Na příjmu jsme byli okolo 7h ráno. Před dveřmi už čekal nějaký tatínek a doběhl další rodící pár, kdy paní dost vyváděla. Vzali nás obě na monitor a sepsali s námi příjmovou zprávu. Paní hekala a skučela a já si začala připadat trochu nepatřičně, jelikož se moje bolesti daly snášet a navíc se interval opět zvětšil. Během čekání na doktorku, ketrá mě měla vyšetřit, bolesti zmizely úplně. Ach jo, že by falešný poplach?! Ten den, tedy 17.11. bylo Podolí úplně přeplněné (jako prý celá Praha) a maminku, co přišla po mně už odeslali rodit do Brandýsa. Já byla poslední, na kterou vyšel sál...Po asi půl hodině přišla doktorka a zjistila, že jsem na čtyři otevřená a že to falešný poplach není. Trochu se mi ulevilo, jelikož už jsem chtěla mít odrozeno a malého u sebeJ5ekli mi, že mi udělají přípravu, po níž by se to mělo opět rozběhnout. A když ne, tak mi píchnou oxytocin. Bylo mi to nějak jedno, hlavně ať rodíme.

Život je boj, tak se tu pobijte a já bych s dovolením prošla.

Tak dlouho říkal hop, až mu přeskočilo.

Co Tě nezabilo, to se tě pokusí zabít znovu.

Kdo se směje naposled, ten má dlouhý vedení.

Život není peříčko, začni posilovat!

"Děti, pamatujte si, že kdo jinému jámu kopá, je hrobař."

Je nedelni odpoledne, muj muz i syn maji siestu, ja jsem vyzehlila a tak si premyslim o vsem moznem. Rozhodla jsem se s vami podelit, nic dlouheho, moc to nezabere. Ale budu rada, kdyz se pozastavite a prectete si muj "clanek".

Jiste mnohe z vas vcera a ostatne i dnes ve zpravach a na internetovych serverech zaregistrovaly, co se stalo v Hradci Kralove za strasnou a tragickou udalost. Jsem plna emoci a premyslim o tom, jak jsme my vsechny a vsichni co mame zdrave nebo relativne zdrave deti moc moc stastni! Ano, velmi casto tady resime veci okolo papani, piti, znackovem a neznackovem obleceni, spoustu druhu kocarku a vozitek....MK je tu od toho, to je jasna vec. Mnohokrat jsem se tu setkala s ne prilis velkym pochopenim k ruznym nazorum na ockovani, porod apod.

Ale pak toto vsechno s usmevem pominu a vzpomenu na rodice, kteri vcera odpoledne prisli o dve zdrave krasne deti, prarodice, kteri s nimi byli na prochazce - mozna mama a tata kupovali darky, co ja vim a uvedomim si, jak jim muze byt, jak tech par vterin a okamziku totalne a navzdycky zmeni zivot a vrhne do do temne, chladne, proplakane jamy, na jejimz konci dlouho dlouho nabude zadne "svetylko" ani nadeje, protoze ta malicka, zemrela dnes, s odchodem i druheho chlapecka.

Spoustu veci mi potom pripada tak banalnich, usmevnych a hlavne resitelnych! Ja napriklad uz par dni bojuju s hloupou rymou sveho Maxika. Trapi me jeho krik pri odsavani nosiku a resim, zda jit nebo nejit zitra k doktorce...Zastavim se a reknu si - vzdyt ryma se vyleci, o nic tragickeho nejde, tak se vzpamatuj a nehysterci. Vsak on odsavani zvladne, jsou horsi veci.

Jsou. Bohuzel se stavaji i ty nejhorsi. Vsem, kteri si tech par slov prectete i vam ostatnim preju, at se vam..at se NAM nestane nikdy takova tragedie, takove nestesti, tak zbytecna smrt milovaneho ditete, natoz obou naraz...

Nechci kazit nedeli, uz koncim. Jen si vzpomente a treba zapalte svicku. Vlastne dve...