Čekali jsme třetí miminko a moc jsme se těšili, i když jsem se porodu hodně obávala. Zaujala mě myšlenka hypnoporodu, poslouchala jsem v těhotenství nahrávky, snažila jsem se dobře naladit. Přála jsem si rychlý porod, v klidu a pohodě. Když jsem byla těhotná už o kousek déle po termínu, přesvědčovala jsem se, že to je v pořádku, že malá si prostě chce vybrat krásné datum a až se sama rozhodne, tak to prostě přijde, nechtěla jsem si nechat do porodu nijak zasahovat.

No nicméně jsem zjistila, že je asi zásadní přesně specifikovat co si vlastně přejeme. 😊 Nakonec jsem totiž opravdu porodila rychle a sama a dokonce i to datum si opravdu vybrala krásné.

Malá se narodila 1.6. na den dětí, doma v naší koupelně. Celou dobu jsem byla opravdu sama, manžel stihnul přiběhnout až když byla venku hlavička. Porod byl hodně rychlý porodila jsem do hodiny od první pořádnější kontrakce stejně jako obě předchozí děti, jen předtím mi vždycky píchli vodu a tak jsem věděla, že rodím a byla jsem v porodnici. Tentokrát mě první nenápadná kontrakce vzbudila cca v 7:30 ráno a já si myslela, že mě tlačí močový měchýř, poslední týdny se mi stávalo, že jsem se takto vzbudila až s křečovitou bolestí a po vyprázdnění to hned ustalo. Šla jsem tedy na záchod a zase si lehnout. Ale za chvilku mě probrala další křeč v podbřišku, tak mě napadly střevní potíže, šla jsem tedy znovu na záchod, bylo asi 7:40, kde jsem nějakou dobu seděla a měla jsem už často křeče, řekla jsem si tedy, že si to pro jistotu zkusím měřit. Zjistila jsem, že se křeče opakují asi po minutě až minutě a půl a trvají necelou minutu. Moc se mi to nezdálo jako porodní bolesti, i kvůli tomu, že to bylo z ničeho nic tak časté, říkala jsem si, že porodní bolesti by se rozjížděly pomaleji ve větších intervalech a tak jsem dál seděla na záchodě, kde jsem se tedy i vyprázdnila a čekala jsem, že bolesti začnou ustávat. Nicméně pořád neustávaly, ale ani nebyly intenzivnější, zkoušela jsem je prodýchávat podle hypnoporodu a co nejvíc se uvolnit a byly mnohem snesitelnější, nedalo se to nazvat ani bolestí. Tak jsem šla do koupelny a pořád jsem si nebyla jistá, jestli se něco děje, postávala jsem tedy ještě v koupelně, pořád jsem zkoušela měřit a přemýšlela jsem co teď, byla jsem totiž objednaná na třičtvrtě na 11 do Krnova na kontrolu, tak se mi honilo hlavou, jestli jet tedy hned do Krnova, ještě dřív než mám kontrolu objednanou, nebo jet do bližší porodnice v Havířově, protože mi bylo divné, že je to opravdu tak časté. V tu dobu už začaly být kontrakce po minutě a trvaly asi minutu a půl, přičemž kolem 0:45 jsem si to musela fakt prodýchnout, tak jsem si říkala no nic tak vzbudím manžela a pojedem. V tu chvíli se ale vzbudil syn a přišel do koupelny, bylo asi 8:15, nechtěla jsem ho plašit, nechala jsem ho tedy ať si dojde na záchod a opláchne se, chvilku se interval prodloužil a znepravidelnil, když byl syn v koupelně přišla dokonce až po čtyřech minutách, pak po dvou, pak zase po dvou a půl, říkala jsem si no nic asi to ustává, asi poslíčci nebo se mi uklidňují střeva. Tak to si ještě vyčistím zuby a zajdu vzbudit manžela, uvidím co se mezi tím bude dít, jestli se to zase rozjede a pojedeme hned, nebo to naopak ustane a pojedeme až na kontrolu. Syn odešel do obýváku za babičkou, která u nás byla kvůli hlídání dětí už 14 dní. Jí jsem ale nic neříkala, ani nepostřehla, že už jsem vzhůru, nechtěla jsem plašit, když se třeba nic neděje.

No v koupelně jsem si stihla udělat culík a na čištění zubů už nedošlo bylo asi 8:30, když už mi nebylo pohodlné v kontrakci stát a rozhodla jsem se pro úlevu kleknout. Čas běžel hrozně rychle, měla jsem pocit že vše co se stalo potom trvalo tak 5 minut i když uběhlo minut 15. Kontrakce už jsem neměřila, takže nevím jak dlouhé byly, ani v jakých intervalech přicházely, jen si vzpomínám, že jsem se soustředila na to abych je dobře prodýchávala, vím že mi běželo hlavou, že je to najednou nějak moc intenzivní, že nezvládnu nikam jít, že musím počkat až se to uklidní. Při další kontrakci mi blesklo hlavou, že nemůžu rodit doma, když tady nikdo není, že prostě počkám až to přejde a pojedeme do porodnice, podotýkám, že až v této poslední patnáctiminutovce mi docvaklo že tedy určitě rodím. Při další kontrakci jsem už začínala cítit tlak v pánvi, napadlo mě se tedy zkusit vyšetřit měla jsem strach, že už rodím, že ucítím hlavičku. Cítila jsem jen vak blan a to mě uklidnilo, říkala jsem si, že ten to drží a tak to určitě zvládnem někam dojet, ale pro jistotu jsem stáhla intuitivně dolů pod sebe ručník, který jsem měla v koupelně pověšený. Jenže přišla další kontrakce a s ní jsem uslyšela jemné lupnutí a ucítila teplou plodovou vodu, mezitím kontrakce nabrala na síle a já jsem cítila, že miminko už nezastavím, tělo mě donutilo trošku přitlačit, stihla jsem zakřičet pomoc abych vzbudila manžela a znovu mě to donutilo zatlačit, pak kontrakce ustala. Sáhla jsem si a ucítila půlku hlavičky venku, v tom manžel rozrazil dveře do koupelny, klečela jsem zády ke dveřím, takže hned uviděl hlavičku venku, neviděla jsem jak se tvářil, ale slyšela jsem jen jak říká do prdele co mám dělat? V klidu jsem mu odpověděla jen teď už nic, uklidni se a chytej ji. Hodil pode mě zbytek ručníků co jsme měli v koupelně. Sama se ale přiznám, že jsem byla v tu chvíli nervózní, obě předchozí děti jsem vytlačila v jedné kontrakci, nezažila jsem to mít miminko už napůl venku a čekat na další kontrakci, měla jsem strach, jestli je vše v pořádku, ale snažila jsem se zachovat klid a ještě jsem si dala nohu do startovací pozice, aby malá byla co nejníž u země. Pak přišla poslední kontrakce a já jsem si malou zachytila a ona se jemně svezla do ručníků. Neplakala, dýchala, měla kolem krku pupeční šňůru, tak jsem ji odmotala a zvedla jsem si ji na hrudník. Trošku zakňourala, ale jinak byla úplně klidná a já jsem viděla, že dýchá a že je v pořádku. Manžel hrozně panikařil, já jsem jen seděla v koupelně a byla jsem spokojená, malá se hned přisála, přikryla jsem nás ručníkem. Byl to úžasný zážitek.

Jenže manžel nevěděl co dělat, byl z toho úplně mimo a tak se rozhodl hned zavolat sanitku. Mezi tím, než přijeli jsme nechali dotepat pupečník a podvázali provázkem. Zpětně mě ta sanitka hrozně mrzí a to proto, že když přijeli první co na mě ve dveřích vychrlili, jestli jsem jako chtěla rodit doma. Bylo vidět, že i když jsem řekla že ne, moc se jim to nezdálo, takže následovala smršť otázek jestli jsem jako chodila do poradny, tak jsem řekla že ano a že jsem normálně absolvovala všechny vyšetření a všechno bylo v pořádku. Další otázky jestli jsem byla někdy na nějakém screeningu, připadala jsem si trochu jako před soudem, bylo mi to hodně nepříjemné a myslím že i zbytečné. Ale možná to byl jen můj osobní pocit. Malou mi hned vzali, takže bonding trval jen do jejich příjezdu a když jsem ji chtěla zpátky, řekli mi že mi ji pak dají v sanitce ať se obleču, to trvalo dlouho, protože jsem měla pořád silné kontrakce, kvůli placenty, navíc jsem pak samozřejmě měla malou v zavinovačce, cesta sanitkou byla kvůli kontrakcím příšernější než jakýkoliv porod.

Hned po příjezdu do porodnice jsem konečně mohla s úlevou porodit placentu, obě jsme byly v pořádku, já už po třetí bez poranění.