Žádná skrytá reklama, prostě jen fakta. Šest maminek a všechny používaly/nebo stále používají BEPANTHEN. Proč? Kdy? Jak?

Verča a Ondra:
Nejvíc se mi osvědčil na opruzeniny, pak ho používáme na spáleniny od sluníčka, odřeniny, proti mrazu a mám ho v malé tubě, tak i na pusu.

Petra a Vojtík:
Bepanthen jsme používali na zadeček a velká spokojenost

Káťa a Ondrášek:
Na opruzeniny, na bradavky v začátcích kojení, na popraskané rty, na mazání suchých míst za oušky...

Milena, Vojtík a Matěj:
Zadek, trochu na rány, trochu se maže tatínek ...záleží na tom si vzpomenout....


Lucka a Elis:
na opruzeniny, bolístky

Já a Niki - můj měsíc s bepanthenem:
jako správná ambasadorka ho mám stále u sebe, kde všude jsem ho tento měsíc použila?
- jak začaly horké dny, tak i když je Nikča větší, myjeme 2x denně a utíráme téměř po každém čůrání (někdy to v přírodě prostě nejde - není kapesník po ruce atd.), tak bývá mírně zarudlá. Raději preventivně mažu i několikrát denně a zatím se nám to naštěstí nerozjelo v nic markantního
- Vojtík od Petry na hřišti u přehrady ošklivě spadnul a sedřel si nohu. Nebyl tam přístup k žádné vodě. Použili jsme Bepanthen Plus - funguje i jako dezinfekce a rána se po něm rychleji hojí.
Těch pádů bylo víc. Kamarádky vědí, že ho u sebe nosím, tak se hodil několikrát (bratránek si sedřel ruce - dopadl na dlaně, Ondrášek spadl také cestou na hřiště...) Dokonce mi říkali, že bych u sebe měla nosit vzorky na prodej 🙂
- o minulém víkendu jsme byli na Sázavě. Ty komáři tam jsou strašně agresivní. Spaly jsme s Nikčou poprvé ve stanu a i když jsem je všechny pozabíjela, přece jen nějaký zůstal a já měla ráno na lýtku další lýtko 🙂 V tu chvíli mě to nenapadlo hned namazat. Zhoršovalo se to a večer už byl flek téměř fialový, až pak mě napadlo, že mám BPlus s sebou. I to nepříjemné svědění polevilo.
- podobně jako maminka Verča i já měla pěkně odřenou vnitřní stranu stehen - holt nejsem žádná twiggy. Vyrazila jsem na procházku s kočárkem v sukni a do cíle daleko. Mezi stehny to pěkně pálilo. Tak jsem celé místo pěkně promazala.
- kamarádčina dcera měla na prstě ošklivou záděrku - šup na to bepanthen🙂
- Matěj od Milči má teď problémy s kakáním - příkrmy. Takže jsou hovínka tužší než po mateřském mléku (znám to, Nikča měla stejné problémy). Chudák měl po vykakání úplně červený zadeček. Co jiného použít?

Když jsem psala poprvé článek o bepanthenu, tak si z toho některé maminky v diskuzích dělaly legraci "A mažeme ho i na chleba"... Ať si říká kdo chce, co chce. Já na něho prostě nedám dopustit. Už mně pomohl několikrát.

www.bepanthen.cz

Porod, první sevření v náručí, první úsměv, první koupání...Zážitků s dětmi je zkrátka plno. Zeptala jsem se holek na ty nejvtipnější a na ten nejhorší. U čtení jejich vtipných příspěvků mi běhal úsměv na rtech a u těch hrozných občas stály chlupy na rukách. Ale tak to je. Jsme mámy a prožíváme to společně.

Verča a Ondra

Nejvtipnější zážitek

Těch je víc, jsou to ale většinou přeřeky, nebo taková ta první slovíčka jako např: v roce a půl Ondra ukázal na cecíky sousedovic feny, která měla zrovna štěňata a řekl: "mlíčko".  Nebo když se ho teta, která čeká miminko ptala, jak mu budou říkat, odpověděl bleskově: "muflon". Tak "pracovní" název pro nenarozené dítě je teď Muflon 🙂 Nebo jsem mu ukazovala, jak mám nalakované nehty a on na to: líbí, líbí a na kolenou máš taky? Nebo se ptal: kde je ten ježek s puchlinama (místo bodlinama). (a ostatní přeřeky se mi smazaly :(

Nejhorší zážitek - pokud nějaký byl

Zatím žádný hrozný zážitek nebyl 🙂

Dnes jsme spustili zkušební provoz mobilní verze Modrého Koníka. Ve vyhledavači na Tvém mobilu napiš m.modrykonik.cz a jsi tam.

Zatím jen Fotoblogy

Mobilní verze obsahuje jen část - Fotoblogy. Po přihlášení se Ti hned zobrazí - Všechny fotoblogy. V levém menu si můžeš zvolit: Můj fotoblog, fotoblogy od přátel, Vybrali jsme pro vás, profesionálové, vaše skupiny, seznam skupin. Zde si můžete přepnout zobrazování stránky zpět na původní verzi.

Když se překlikneš mimo fotoblogy, tak se stránka zobrazí v původní verzi. Až se vrátíš na fotoblogy, budeš znovu v mobilní verzi.

Dají se zveřejňovat i příspěvky?

Ano, ve svém fotoblogu a v skupinách můžeš zveřejňovat zprávy s fotkami.

Byla poslední středa v březnu a já jsem slavila své narozeniny. Pěkně kulaté, pětadvacáté. Stejně kulaté bylo i moje bříško, 24tt byl znát. Přišla mi popřát skoro celá rodina a mezi dárky byly hlavně věci pro miminko. Volala mi mamka, že před nedávnem objednaný kočárek právě dorazil a že je moc pěkný. Byl to moc pěkný den 🙂

V pátek jsem se ráno vzbudila s divným pocitem, celou noc mi tvrdl pupík. Jen tak pro jistotu jsem si dojela ke svému gynekologovi a tam mě, nic netušící, zasáhla věta, která se stala mou noční můrou při následujících těhotenství. Miminku nebije srdíčko. Missed abort. V nemocnici ultrazvuk jen potvrdil slova gynekologa. V hlavě mi zněl milion otázek a já jsem se zmohla na jedinou, co bude teď!? Následovala hospitalizace a začal se vyvolávat porod. Lékař, který měl právě službu mě vyděsil, když mi dávl čas do neděle večer. Že když se vše povede do sobotního večera, půjde to rychle. V tu chvíli se mé tělo nastavilo na autopilota. Emoce se vytratily. Kolem osmé jsem se přestěhovala na porodní pokojík a poslouchala šťasté maminky, jak se vítají se svými právě narozenými dětmi. A v jedenáct večer jsem se stala maminkou i já. Maminkou andílka, který odletěl do nebe ještě dřív, než se vůbec stihl podívat na tento svět. Porod trval osm hodin a já si až s odstupem času uvědomila, že to bylo vlastně rychlé.

Den, na který mi byl vypočítán termín porodu, se v červenci připomenul dost ohavně. Den za dnem jsem si říkala, jaký bych byla týden těhotenství, kolik dní do porodu by mi zbývalo. A přesně na TP přišla z porodnice zpráva, že moje švagrová právě přišla o miminko. V 17tt, také ten příšerný missed.

A tak jsem léčila tělo, léčila bolavou duši, moc si přála otěhotnět  a pořád bylo všechno špatně. V září malá operace, kde rozrušili srůsty na děloze a nasadili léčbu na přivolání MS, která se od března kdesi toulala. Přišli Vánoce a já jsem měla všeho dost. Domluvili jsme se s manželem, že se na všechno vyprdneme, užijeme si krásné svátky, Silvestr na horách a že všechno začneme řešit v lednu v CARu.

A přišel nový rok. Vrátili jsme se z hor, kde jsem oslavila svou první MS. Sice slabou, ale byla tu. Po nedělním obědu u mamky jsem si udělala těhotenský test, co jsem ještě doma našla a nevěřila vlastním očím. Dvě čárky, krásné dvě čárky. Těhotenství po pár týdnech gynekolog potvrdil a v 9tt jsem byla donucena lehnout do postele. Střídavě jsem těhotenství proležela do 36tt v nemocnici a doma.

Byl opět konec března a smutné výročí jsem trávila v nemocnici. Miminko se mělo dobře, jen se mu chtělo na svět moc brzo. A tak i další smutný den, tentokrát v červenci, mě zastihl v nemocnici. Září se sotva stihlo rozkoukat a po krásném a rychlém porodu tu byl náš chlapeček. Matyáš.

 Naše děti nás seznámily, našim dětem věnujeme většinu svého času. A chceme se o to podělit s ostatními...
...konečně nadešel čas, kdy se trochu představíme:

Poprosila jsem holky, aby o sobě něco málo napsaly. V tomto článku se s nimi můžete trochu seznámit. Budou následovat další, kde poznáte naše strasti a radosti (nejen s dětmi 🙂 ).

Pokud byly holky strohé, tak jsem je doplnila 🙂 

 Verča a Ondra

 "Jmenuji se Veronika a jsem už (toto letí! nedávno jsem rodila) 2,5 roku na mateřské s malým raubířem Ondrou. Jak já říkám, je to takový malý "andílek s čertem v těle". Po škole jsem vyrazila s přítelem za kanál La Manche a tam nějaký ten "pátek" pobyla, abych se naučila alespoň trochu jeden světový jazyk a hlavně, abych vydělala i peníze a nemusela se starat, jak splatit hypotéku 🙂 Po 3 letech v Anglii jsme se s přítelem rozhodli ještě trochu prozkoumat daleký svět, a tak se na 8 měsíců našim domovem stal Nový Zéland. Po návratu ze Zélandu do Čech to šlo pak následovně: našla jsem si práci, 3 měsíce na to jsme se vzali a 2 roky po svatbě se nám narodil kluk jako buk."
   

Petra a Vojtík

 "Jsem mamina už dvou a půl letého syna Vojtěcha, je to moje největší radost  Každé ráno na mě volá mamííí, přes den to slyším ještě několikrát, mamííí kakao, mamííí čůrat, mamííí pojď ven, mamííí hamání, mamííí hají a tak dále. Nejkrásněji ale zní mamíííí rááád a obejme mě!! Zlatíčko moje  "          

Milé maminky,

znáte takové ty chytré věty: "A co prosímtě celý dny děláš, když seš na té mateřské dovolené?" A co vy na to? Snažíte se vysvětlovat, mlčíte nebo si v duchu říkáte jen počkej, však i na tebe jednou dojde?

Divadlo FESTE v rámci svého projektu DAVOS (více ZDE: http://www.divadlofeste.cz/aktualita-davos-vyzv/) hledá ochotné maminky (i tatínky!) na mateřské/rodičovské dovolené, kteří chtějí ukázat, že mateřské je všechno, jen ne dovolená.

Projekt je naprosto anonymní, jediné, oč bychom vás rádi požádali, je zapisovat si jeden, dva nebo i tři a více dnů váš denní rozvrh - takový výkaz práce, např:

• 06.00 – děti vstávají, kojím (připravuji jídlo, posazuji na nočník apod)
• 08.00 - pokouším se snídat, zvládla jsem si opláchnout obličej, děti si hrají
• 10:00 - 12:00hod: vařím oběd

ATD...však to znáte. rozvrh by se měl vztahovat spíše k vašim činnostem než k dětem, ale to se často prolíná. Podrobnosti pište dle svého uvážení, nic není zakázáno a všechno je povoleno. Rozvrh pište do wordu nebo do excelu, kromě samotných činností někam připište třeba i to, kolik máte dětí.

V pátek jsem si říkala, že jeden týden přenášení jsem zkousla, ale další už to asi nevydržím... Myslím, že jsem vyzkoušela již všechny doporučené typy pro vyvolání porodu a stále nic. Emičce se ven prostě nechce. I přes to, že první pokus na vyvolání porodu pomocí Hamiltonova hmatu nevyšel, v pátek ochotně podstupuji pokus druhý – i když to není vůbec nic příjemného…. A jestli Hamiltonův hmat na podruhé zabral? Nevím jestli je to zásluha tohoto zákroku, ale den na to se Emička skutečně rozhodla podívat se na svět🙂

V sobotu 25.5.2013 jsem se probudila bez jakékoli známky bolestí. Budoucí tatítnek byl domluvený s mým dědou na tom, že spolu dopoledne pojedou nakupovat do OBI, já jsem se proto domluvila s babičkou, že jí budu prozatím dělat společnost. Zhruba v 11 hodin chlapi odjeli do OBI a já jsem zůstala u babičky na “kafe” (v podobě caro nápoje🙂).

S babičkou jsme samozřejmě povídaly a povídaly. Nejčastějším tématem bylo naše přání, aby se už Emička rozhodla jít za námi🙂 Asi kolem 12 hodiny jsem začala cítit slabé bolení břicha, nepřikládala jsem mu ale moc pozornosti, protože po prvním Hamiltonu jsem cítila bolení mnohem silnější a nic z něj nakonec nebylo.Zhruba ve 12:30 zavolal manžel, že už mají vše potřebné nakoupeno, ať jdu čekat na parkoviště. Bydlíme sice 10 minut pěšky od babičky a dědy, ale kupovali jsme v OBI 2,5 metru dlouhý parapet, tak proto jsme jeli autem.

Když jsem nastoupila do auta, děda si ještě s Jirkou venku povídal. A v tom to přišlo, první kontrakce přišla jako blesk z čistého nebe! Naléhala jsem proto na manžela, že mě nějak bolí břicho a že raději pojedeme domů…. Než jsme dojeli ten kousek k nám, měla jsem ještě další 2 kontrakce. Usoudila jsem, že jsou to jen poslíčci, protože jsem měla kontrakce asi po 3 minulách a byly dóóóst silné, říkala jsem si, že to brzy přejde, že tak rychlý nástup by porod neměl.

Když jsme došli domů, pověřila jsem manžela, aby uvařil těstoviny. Kuře na paprice jsem připravila den předem a stačilo jen dodělat přílohu. Já jsem se rozhodla jít do horké vany v domnění, že kontrakce přejdou a pak se v klidu naobědvám. Vana bohužel bolest nezmírnila. Rozhodla jsem se měřit rozestup mezi kontrakcemi, nebyly vůbec pravidelné. Měla jsem třeba čtyři po třech minutách a pak byla jedna po pěti a další třeba jen po minutě a půl. Jídlo bylo hotové, ale copak se dá v takových bolestech jíst? Když jsem takhle trpěla hodinu, konzultovala jsem situaci s nastávající babičkou a usoudily jsme, že je opravdu na čase vyrazit. Řekla jsem manželovi, že se jdu obléct, že jedeme. On se šel zatím oholit, aby ho naše dcerka spatřila v plné kráse🙂 Jeho holení mě samozřejmě zdržovalo, křičela jsem na něj, ať si pohne, protože jsem začala být nervózní a čekala jsem, jestli to nakonec nebude překotný porod. V autě jsem rozhodně rodit nechtěla🙂 Popadli jsme tedy všechny připravené věci a vyrazili jsme na cestu. Bylo kolem 14:15.

Myslím, že až v autě si manžel uvědomil, že budu opravdu rodit, stejně tak si uvědomil, že si doma zapomněl mobil🙂 Cesta do nemocnice nám trvala asi 10 minut. Najednou se ale kontrakce zpomalily, měla jsem je asi po 5 minutách. Tak jsem si zase říkala, že to možná byli opravdu poslíčci a že jedeme zbytečně...

Až do mých 24ti let jsem nechtěla děti. Nevím jestli to bylo tím, že jsem měla o 10let mladší sestru, kterou jsme se starší sestrou tak nějak vychovávali. Musely jsme s tím mamce pomáhat, protože jsme na to byly samy ženský a mamka chodila na třísměnnej provoz. Nebyla to žádná sranda, vzpomínám si jak sem ji jednu chvíli neměla ráda...Já sama jsem byla dítě a starat se o další...no v 15ti jsem měla opravdu jiný starosti. Postupem času jsme si na sebe zvykly a za nedlouho jsem ji milovala.

Bohužel na mém přístupu k dětem se nic nezměnilo. Můj názor, že děti akorat brečí, jí, kakají a čůrají a díky tomu smrdí, mi zůstal minimálně do 20ti. Níkdy jsem nebyla ten typ co vidí miminko a chce si je pochovat, pomazlit,nebo se aspoň podívat.

Ve 20ti letech jsem si našla přítele, kupodivu se stejným názorem na děti jako já. Takže jsem se nestresovala tím, že by chtěldítě i když je o 10 let starší než já. Po třech letech jsme se vzali, koupili jsme si domeček a já začala mít pocit, že mi něco chybí...že jsem tak trochu sama, ikdyž můj manžel tu pro mě vžycky byl a je a věřím, že bude 🙂

Představovala jsem si jaký by to bylo, kdyby tu s námi bylo miminko, jak by jsme to zvládali...Nakonec jsem to nadhodila Pavlovi, ale moc se na to netvářil tak sem to nechala plavat. O něco později si všiml, že jsem smutnější než dřív a po tom co jsme probrali všechna pro a proti uznal, že to můžem zvládnout!

Tak jsme začli "pracovat" na miminku. Ikdyž jsem antikoncepci nebrala tak se stále nedařilo. Šla jsem k doktorovi a byla jsem v pořádku. Nakonec šel i manžel a taky v pořádku. Určitě to bylo tím, jak jsem se na to soustředila a přála si aby už byly na testu dvě čárky...A stále nic.

Po půl roce snažení jsem to přestala řešit. 5. 7 jsem šla normálně do práce. Dělám v jednom hypermarketu, takže žádný lážo plážo mě nečekalo.Spíš naopak- ten den měla přijít kontrola tak jsem uklízela regály, pokladny, doplňovala zboží atd. prostě jsem běhala a běhala. V podvečer už mi nebylo úplně nejlíp, byla jsem rudá, zpocená a měla jsem furt žízeň. Přemýšlela jsem jestli je možné, že by to bylo těhotenstvím, ale pokaždé když jsem myslela, že jsem těhotná tak jsem byla zklamana. Takže jsem to zavrhla a makala dál. Večer jsem dojela domů unavená víc než kdy jindy.

Kdo z vás se podíval na můj profil, tak možná narazil na informaci, že jsem se stala ambasadorkou značky Bepanthen.

Bepanthen jsem s Nikčou používala už od jejího narození. Já na mazání bradavek po kojení a Nikina na zadnici. A používáme ho dodnes. Proto, když mi přišla nabídka, abych se stala ambasadorkou, tak jsem neváhala. Mám s bepanthenem jen samé dobré zkušenosti a maminy kolem mě také.

Prošla jsem školením, kde všude se dá mast použít a mým poslaním je předat tyto informace.

My používáme mastičku na všechno možné. Dneska bych vám chtěla popsat, jak jsme ji využili na naší dovolené:

Matěj - nejmladší člen výpravy
než jsme vyrazili na dovolenou, tak Milča (maminka) musela doplnit zásoby. Takže Matěj dostal krabičku od Bepanthenu na hraní. Budil se jako první, tak si s ní pohrával a nás ostatní nechával dospat. Jinak se mu samozřejmě mast maže na zadeček a do všech jeho minifaldíků, aby se předešlo opruzeninám, které v těhle teplech hrozily.

Vojta a Niki
u dvouletých dětí se už mast na opruzeniny maže v menší frekvenci. Takže u našich dětí většinou ráno a večer po koupání.
Niki měla pěknou rýmu a kolem nosu už byla pěkně sedřená. Nevěřili byste, že stačí 1-2x namazat.
Pak se jí na nožičce udělal puchýř, který si hned strhla a fňukala, že ji to bolí. "Mamíííí, namažeš mi to mastičkou". Mazali jsme Bepanthenem Plus. Bohužel si ho jednou otevřela sama a pojmula to tak, že se pro jistotu namaže celá, tak ho docela vyplácala.
Po návratu ji hned první den bratránek Kuba strčil na pískovišti a Nikča si sedřela záda. Tak si našla další důvod, proč se namazat.

Pavel
před dovolenou měl úraz při sjíždění Jizery. Když přenášeli lodě, tak na jeho nohu jedna z nich spadla a způsobila mu otevřenou ránu, kterou nakonec musel přeléčit i antibiotiky. Na dovče už tam měl jen strup, ale ten pnul. Tak se mu při každém přebalování Matěje hodil bepanthen do ruky a Pavel poctivě mazal.

Já
zapomněla jsem se namazat a spálila jsem si záda. Neměla jsem s sebou Panthenol a tak jsem zkusila Bepanthen Plus. Pálení v tu chvíli polevilo a druhý den jsem se už mazala Panthenolem.

Komáři
když štípají, tak Bepanthen Plus zabírá. My jsme s nimi naštěstí problém neměli.

A co vy? Na co všechno používáte BEPANTHEN???

Předem děkuji za rady pro ostatní.