Dobrý podvečer vám všem,

dnes přicházím s vyhodnocením dovolenkové soutěže od Viledy! Moc děkuji za krásných 300 komentářů. Opravdu mě to moc těší, protože vidím, že Vileda tady má pořád své místo a je stále oblíbená (a možná i já trošku s ní).

Můj plán byl trošku jiný. Chtěla jsem zveřejnit příspěvek, že ve 21:00 hod. sem napíši číslo, které vybral náhodný generátor. A vy sami si spočítáte, kdo je vítězem soutěže. Ten, kdo by napsal první správnou odpověď, získal by balíček od Viledy. 

Říkala jsem si, že s počtem 300 odpovědí, by to mohlo být zajímavé, protože generátor losuje čísla typu 186 atd. a to je pak počítání hodně zajímavé. Jenže, kdo mohl tušit, že generátor vybere číslo 4. Tudíž ten můj plán nemá moc smysl, ale určitě ho někdy použiji.

Takže gratuluji odpovědi číslo 4 a tou je @zebruska - získává set ULTRAMAT TURBO XL

Budou další soutěže, budeme soutěžit o větší i menší ceny, pořád mám cen ještě mnoho.

Dobro jutro lijepa (krásné dobré ráno),

v rámci Dnů s ambasadorkami jsme se mohli podívat na Island, do Španělska, na Gibraltar, do Spojených Arabských Emirátů, do Izraele, do Slovenských Tater a na Kanárské ostrovy. 

Dlouho jsem zvažovala jakou destinaci si pro svůj výlet vyberu já. A rozhodla jsem se pro své nejmilovananější a tím je Chorvatsko (možná je to i tím, že jsem tam v roce 2013 byla požádána o ruku). Snažila jsem se spočítat, kolikrát jsem tam za svůj život byla a myslím, že číslo 25 je hodně reálné. Je to možná destinace, kde většina z nás byla úplně poprvé u moře (pravda, nejspíš Chorvatsko a Itálie). Jeden by řekl, že Chorvatsko je takové obyčejné, ale pro mě je to země neobyčejná. Miluji jejich kulturu, chorvaty, jejich náturu. Ale o tom více v článku. 

Pojďme si nejprve něco říct o Chorvatsku oběcně.

Chorvatsko, (úředním názvem Chorvatská republika, starším názvem Charvátsko, Charvátská republika, chorvatsky Hrvatska, Republika Hrvatska) je evropský stát, který se geograficky nachází na pomezí střední a jižní Evropy, jde o jeden z nástupnických států bývalé Jugoslávie. Jeho sousedy jsou Slovinsko, Maďarsko, Srbsko, Bosna a Hercegovina a Černá Hora. Hlavním městem je Záhřeb, který je i jedním z 21 tamních krajů. Moderní Chorvatsko je parlamentní republikou.

Jedná se o 18. nejpopulárnější turistickou destinaci na světě. Turismus je i jedním z nejdůležitějších zdrojů příjmu státu, podílí se 20 % na HDP. Vzdělání pro své občany Chorvatsko poskytuje zdarma, včetně státních vysokých škol. Jeho nejdůležitějšími obchodními partnery jsou Itálie, Slovinsko a Německo.

Údajně když se na žurnalistice učí psát kritiku, dostanou jako úplně první úkol napsat něco pochvalného. Nevím, zda tomu tak je, ale napsat něco pochvalného na železnici ve Vracově by zvládl levou zadní snad každý. Tedy až na Sašíka, který po zážitku řekl (a to cituji naprosto přesně): "Nemám slov!" A to jsme tam rozhodně nejeli kvůli němu, ale zejména kvůli nejmladšímu, který vláčky a dopravní prostředky zkrátka miluje.

O vláčcích ve Vracově jsem se dozvěděla už loni, ale bylo to až na podzim a navíc jezdíme přece na vláčky do Olympia parku v Brně, takže jsem Vracov vedla v patrnosti tak nějak okrajově. Tedy v tom smyslu, že pokud bude čas a příležitost, tak tam můžeme mrknout, ale nic, za čím bychom se vyloženě cílově vydávali. Jenže zrovna včera jsme se rozhodli, ač byl původní víkendový plán trošku jiný, že pojedeme někam na výlet. A čirou náhodou jsem si vzpomněla i na vláčky ve Vracově a koukám na stránky a... aha, oni tam mají i jiné atrakce pro děti. A aha, ony jsou tam ty vláčky tři a jsou větší... A cože? Mají to otevřené jen cca 2x měsíce a o letních prázdninách naposledy zrovna dnes?

Předpověď počasí byla příznivá (dají-li se tímto kulantním slovem označit teploty kolem 30 stupňů ve stínu) a tak bylo rozhodnuto, že tam vyrazíme. Vzhledem k tomu, co jsme na webu četli o parkování, jsme vyjeli tak, abychom tam byli cca o čtvrt hodiny dříve. Evidentně mělo tento nápad mnoho dalších návštěvníku, ale určitě nemá smysl tam být nějak moc dlouho předem (a zbytečně dlouho čekat, fronta pak rychle po otevření ubývá) a na dobré místo k parkování - myšleno v tom zatravněném příjezdovém obdélníku - to bylo tak akorát.

Areál je soukromou zahradou a ač je to v okolí velmi oblíbená atrakce, nesnaží se na tom "rejžovat", jsou tam velmi milí, všechno (téměř) se tam zdá jako dokonalé a jako splněný sen pro děti. Za svou vstřícnost požadují (kromě příspěvku na provoz) jen vstřícnost od ostatních - tedy neničení ničeho, nekouření (v hlavním areálu) a střídání (na vláčcích a atrakcích). A víte co? Ono to tam funguje! Doporučený příspěvek činí 50 korun na osobu, my jsme jim dali o něco málo víc, ale dle mého mají zážitky, které si odtamtud odnesete, ještě mnohem vyšší hodnotu... No posuďte sami - za toto opravdu nízké vstupné si mohou (hlavně děti) v areálu zcela bez omezení (až na jízdu motoráčkem, kterou smíte absolvovat pouze jednou) užívat:

• dva další vláčky (všechny tři mimochodem jezdí prakticky pořád po celou otevírací dobu)
• malý řetízkáč (ano, žádný obyčejný kolotoč, ale řetízkáč!)
• dva domečky (plastový a dřevěný)
• trampolíny (velkou i mini)
• nespočet houpaček (určitě přes 10, a také houpací křesílko) a několik klouzaček
• zastíněné pískoviště
• travnaté minihřiště s fotbalovými brankami a basketbalovým košem
• skákací hrad
• nějaké další venkovní hračky jako např. plastové motorky, auta (i bagr), házecí hračky...
• vodní mlhu (v tom horku přišla několikrát vhod všem věkovým kategoriím!)

V areálu je spousta zeleně, okrasné i užitkové, a také vodník hlídající rybníček, i když ten byl včera takový trošku poloprázdný. Nechybí možnost občerstvení a posezení, i když laviček tam zase tak moc není (posedět si ale můžete i na trávě nebo ve vláčku :D).Na internetu jsem hledala mapku areálu - a nenašla - a slovní popis na stránkách areálu mi přišel poněkud nepřehledný. Mapka je pak k dispozici přímo v areálu na hlavním nádraží, ale zahrada je relativně malá, takže se tam za chvíli snadno zorientujete i bez plánku. O to víc je fascinující, co vše je tam na té malé ploše k dispozici.

Přirozeně otěhotnět nemusí být tak snadné, jak se na první pohled zdá. Obzvláště v dnešní době, kdy se rodičovství odkládá na stále pozdější dobu (až po studiu, nastartování kariéry, finančním zabezpečení…), přičemž věk ženy je jedním z mnoha důležitých faktorů pro pravděpodobnost přirozeného početí. Se zvyšujícím se věkem se mění hladiny hormonů a tím pádem je mimo jiné ovlivněn i menstruační cyklus (např. může častěji probíhat bez ovulace). Věk muže hraje v otázce přirozeného početí daleko menší roli.

Mnoho studií prokázalo, že pokud se pár rozhodne pro miminko, přirozeně počít se ho do 6 měsíců podaří cca jen 60 % párů. Jako neplodnost je pak nejčastěji označován stav, kdy žena neotěhotní při pravidelném pohlavním styku (minimálně 2x týdně) po dobu jednoho roku. Počet neplodných párů se přitom neustále zvyšuje. Někteří odborníci v této souvislosti poukazují právě na zmíněné odkládání mateřství na pozdější dobu, jiní např. na znečištěné prostředí či nadměrný stres.

Příčin neplodnosti může být spousta, jak u ženy (poruchy ovulace, srůsty vaječníků, myomy, endometrióza, změny složení poševního hlenu, tvorba protilátek proti spermiím, psychický faktor…..), tak u muže ( různé poruchy spermií, nízké hladiny mužských pohlavních hormonů,…… ale třeba stejně jako u žen i tvorba protilátek proti spermiím či psychický faktor).

Jak jít tedy přirozenému početí naproti, když se to všechno zdá tak složité?

Nejjednodušší, ale možná nejdůležitější rada zní – hlavně to brát v klidu a pohodě. Prostě a jednoduše, pokud se rozhodnete založit rodinu a mít miminko, dopřávejte si nechráněný pohlavní styk kdy vás napadne, ideálně ho pak „načasujte“ do období ovulace🙂

Jenže ono se to jednoduše řekne a hůř udělá, obzvlášť, pokud už se snažíte pár měsíců a touha po miminku je větší a větší. Takže tady je pár konkrétnějších tipů:

Nebo teda byly, ale někdo by to v nadpise mohl považovat za hrubku 🙂

Poštěstilo se mi sehnat zpáteční letenku Brno - Berlín za 250 Kč, protože si ale manžel nemohl vzít dovolenou, přesvědčila jsem maminku, že Berlín je ta pravá dovolenková oblast, kam se hrabou termály.

Na cestu jsem se pečlivě připravovala, vymyslela program na celou dobu krátkého pobytu, abychom stihly co nejvíce, abychom se neotrávily a abychom to fyzicky zvládly.

První den

Přiletěly jsme do Berlína. Let byl trochu zpestřený lehčími turbulencemi, drsné přistání celému zážitku taky moc nepomohlo. Obzvlášť ale oceňuji podporu své nejmladší dcery, která stihla asi desetkrát zopakovat, že "ulčite havalujeme". 

Ubytování jsem zamluvila hned u Hauptbahnhofu (mimochodem, cena přes Booking 10500, cena přímo přes stránky hotelu 6500. Takže volba jasná.)

Krásné dobré ráno vám všem,

už jste si zajisté všimli, že tento týden je věnován soutěžím, dovoleným, vzpomínkám, moři, létu, pohodě a klidu. Ano správně, jsou tady Dny s ambasadorkami. Samozřejmě se zapojila i Vileda a já s ní.

Abyste při čtení krásných článků, o různých dovolenkových destinací, mohli i něco vyhrát, zapojte se dnes do soutěže s Viledou.

Soutěžíme o novinku roku 2019 a tím není nikdo jiný než úžasný, skvělý, baječný mop ULTRAMAT TURBO XL (set plochého XL mopu a kbelíku se šlapacím pedálem, o 20 procent delší hlavice ve srovnání s produkty ze standardní řady).

K získání tohoto úžasného mopu vede jen jedna cesta:

1) dát lajk tomuto článku 👍

Ve čtvrtek 16.5. jsme se domluvily s mamkou, že pro ni pak v sobotu přijede taťka, aby si právě našetřila dny dovolené, které by trávila u nás a pomáhala mi s domácností po porodu. Bydlí od nás 200 km, proto nebylo úplně lehké vše naplánovat. Kažodpádně malý Alex v břiše si to rozhodl úplně podle sebe. Ještě připomínám, že 16.5. jsem měla kontrolu v 37+7tt a nic se nedělo, doktor mě objednal na kontrolu za týden. 

Uspali jsme staršího syna, jenže ten se kolem půl jedenácté vzbudil s pláčem. Chtěl spát s maminkou v ložnici. Tak jsem si s ním šla lehnout a rovnou usnu také. O půl jedné po půlnoci, to už bylo 17.5., jsem šla na záchod (jako každý den v tuto hodinu). Zase mi odešla zátka, jako už posledních 14 dní. Šla jsem zase do postele. Po chvilce jsem ucítila nahoře v břiše malé tlumené lupnutí. Dobré, mokro není, voda nepraskla. A za dalších 5 minut rána jako z děla a to už byla potopa. Spícího syna jsem si nevšímala a snažila se budit chlapa, že mi praska voda. Asi na potřetí teprve vyletěl z postele a vzbudil moji mamku. Já jsem mezitím došla do sprchy. Znáte tu písničku o Niagarských vodopádech? Teskně hučí, Niagááára.... teskně hučí, do noci??? ... Tak asi takhle: ze mě hučí, Niagááára... :D 

Ještě asi 2x jsem se převlékala, než jsem byla schopná nastoupit do auta. Po 2 minutách jízdy mě polil studený pot a cítila jsem hlavičku mezi nohama. Ale byla to "jen" kontrakce, kdy se ze mě zas valila voda. Přítel zastavil a volali jsme sanitku. Té to trvalo asi 20 minut. Každopádně jsem do sanitky nasedla, lehla si na lehátko a do porodnice jsme dojeli s kontrakcemi po 4 minutách a s vodou po kotníky něco málo před druhou hodinou ranní. Dovezli mě na vyšetřovnu, kterou jsem také vytopila. Monitor, otázky, tlak, otázky, převléknutí, otázky. Tam ze mě vytekla už skoro všechna voda a najednou skoro bez kontrakcí. Rozhodli se mě odvézt na porodní box č. 7, kde jsem před 3 roky rodila prvního syna (tenkrát to bylo 7.6.). Osud?

Každopádně jakmile jsem ulehla, kontrakce téměř přestaly. Jen jsem se skoro nemohla ani pohnout. Cítila jsem, že tam Alex leží jakoby "na prázdno". Až do 7 hodin do rána se nic nedělo, pak doktor nařídil, aby mi píchli oxytocin. Děloha reagovala rychle a začala znovu pracovat (prý byla unavená, jak musela vypudit to velké množství vody). Najednou i bolesti byly větší a intenzivnější, jenže jsem se moc neotvírala. Pak najednou jsem při kontrakci cítila, že mě to nutí tlačit, tak přítel zvonil na sestry a už to jelo. Alex vykoukl na svět v 8:14.

Dali mi ho ihned na břicho, dále nedosáhl kvůli krátkému pupečníku, který nechali dotepat. Pak ho odstřihli, Aleš se opět neodvážil 🙂 Zabalili ho a dali mi ho na prsa. Nejak pokašlával a vykašlával sliny, mysleli jsem si, že se nalokal plodovky. Jenže saturace se pořád ozývala. Doktor si ho vzal a odsál ho. Na chvilku to pomohlo, tak jsem ho měla zase na sobě. Normálně by trval bonding 2 hodiny, jenže mi neodešla placenta, tak mě po hodině museli uspat a vyndat mi ji "ručně". Malého zatím odvezli na vyšetření. Po probuzení z narkózy mě ale čekal pěkný šok.

Doktor přišel s papíry, že ode mne potřebuje souhlasy s vyšetřením Alexe. Měli podezření na neprůchodnost jícnu. Bohužel se to potvrdilo. Přišel jiný doktor, který mi to vysvětlil, nakreslil a domluvil převoz do Prahy do Motola. Přesná diagnóza: Atrézie jícnu s dolní tracheoezofageální píštělí. Najednou se ten můj polyhydramnion vysvětlil.

Tak! Konečně jsem vybalila tašky, uspala děti, zahnala hlad a hned jsem se vrhla na vyhodnocení naší soutěže o krásnou funkční deku Mazlík z Outlastu! 

Předem bych chtěla poděkovat všem, které se zapojily do soutěže! Stojí nás to nemálo sil soutěže připravovat, a tak si vážíme toho, když se jich účastníte a také se podělíte o vaše zážitky- ať už ze školy, s maminkami, z Vánoc, a nebo tentokrát týkajících se dovolených! ❤

No a vítězkou se stává komentář s číslem 6, který patří mamince @hannn ! Moc gratuluju, napiš mi prosím do IP, kam zaslat výhru! 🙂 

Ostatním ještě jednou děkuji! Dnes můžete zkusit štěstí u Míši ze Sunaru  a zase zítra se těšte na další soutěž u další z ambasadorek!

Marcela  a Joie 🙂

Ačkoliv jsme s mužem spolu už od 16ti, zase tak moc jsme toho spolu neprocestovali. Peníze z brigád nám to moc neumožňovaly a celkem brzy jsme spolu začali žít v podnájmu a následně si koupili vlastní byt a auto, takže jsme finance směřovali jinam.

Každopádně po pár letech neúspěšného snažení se o miminko jsme si řekli, že si vyhodíme z kopýtka a dopřejeme si nějakou pořádnou dovolenou! Kanárské ostrovy jsem považovala za nóbl dovolenou, i když jsme pak zjistili, že je úplně v pohodě dostupná za slušné peníze, když chytnete letenky a že je to ideální teplá destinace na zimu.

V té době jsem byla celkem posedlá vyhledáváním levných letenek, takže jsem jednoho dne v depce z příchozí menstruace volala manželovi, že mají v akci letenky na Kanárské ostrovy na Silvestrovský termín a jestli nepoletíme. No a řekl, že jo, tak jsme letěli. 🙂

Bylo to super spontánní a představa, že strávíme Nový rok na Kanárech .. Wow! Brali jsme to jako takové příjemné bolestné za to, že se nedaří a obětovali část úspor, i když v závěru to zase tak drahá dovolená nebyla, když nejedete vyloženě s cestovkou. 

Jelikož jsme odlétali brzy ráno z Krakowa s nízkonákladovkou, protáhli jsme si o den dovolenou v tomto krásném městě a užili si tady povánoční atmosféru. Let trval 5 hodin, což není úplně nejkratší doba, ale pokud chytnete nějaký fajn odletový čas, myslím že to děti v pohodě zvládnou a mladší určitě i část letu prospí. Letěla s námi asi roční holčička a vůbec jsme o ní nevěděli, ale záleží samozřejmě na dítěti.

Auto jsme si pronajali přes portál cicar.com, který nám byl doporučen přáteli a opět můžeme doporučit dále. Měli jsme půjčeno auto ve výborném stavu a s nulovou spoluúčastí, což mě dost uklidnilo, jelikož jsme měla řídit já a zkušenost jsem do té doby měla jen se Škodovkou 120 a staršími auty. 😀

Toto těhotenství, které budu popisovat, je moje druhé. První bylo bez nějakých větších problémů, ani špatně mi nebylo, přibrala jsem celkem 12 kilo a porod byl rychlý. Podrobnosti jsem už sepisovala dříve, můžete si o tom také přečíst.

Protože jsme chtěli mít druhé dítě, snažili jsme se o něj tak, abych navázala na předchozí rodičovskou dovolenou. Začali jsme se snažit o něco dříve, kdyby to náhodou nevyšlo hned. A taky že nevyšlo. Alespoň podle testu a třetí den zpoždění se dostavila menstruace. Takže druhé kolo. A jen ze zvědavosti jsem si udělala týden po případném "opolodnění" test a byla tam pěkně silná druhá čárka. Což mi bylo divné. Objednala jsem se tedy k doktorovi, měla jsem přijít za 3 týdny. A na první kontrole potvrzeno, že plod odpovídá cca 8. týdnu. 

Ani teď jsem netrávila čas nad záchodovou mísou, ale 3 týdny trval pocit nechutenství. Pak nastalo totální obžerství. Břicho mi začalo růst docela brzo, dočetla jsem se, že je to normální. Všechny kontroly dopadaly dobře, já se i relativně dobře cítila. Test na těhotenskou cukrovku jsem neabsolvovala, respektive jsem tam byla, ale výsledek prvního odběru byl o jednu desetinu vyšší než je limit. Měla jsem se domluvit se svým gynekologem, ten mě rovnou poslal na diabetologii vzhledem k tomu, že jsem měla cukrovku už u prvního. Ani mi to nevadilo, potřebovala jsem nějaký režim ve stravování. Ovšem to s aktivním skoro tříleťákem ne vždycky vycházelo. Naměřené hodnoty ale byly vždy v pořádku.

Až 1.4. 2019 při kontrole v 32. týdnu ( 31+5tt) na apríla mi bylo zjištěno velké množství plodové vody a velká hlavička plodu. Apríl to ale nebyl. Jako měla jsem trošku větší břicho, ale žádné jiné potíže. Hned jsem se měla objednat na kontrolní genetiku. Doktor se tvářil, že to nic nemusí znamenat. Jenže co udělá "koníková" matka? No jasně, začne hledat, co že to ten polyhydramnion je. A to jsem neměla dělat. Ano, někdy to nemusí znamenat vůbec nic, příznaky jako těhotenská cukrovka, Rh faktor krve negativní, to na mě sedělo. Tak jsem si říkala, že to je asi kvůli tomu. Nechtěla jsem si připouštět, že by se mohlo jednat o vrozenou vývojovou vadu (Downův syndrom apod.). Nemohla jsem dospat na kontrolní genetiku hned o 2 dny později. Ta potvrdila velké množství plodové vody, dokonce i větší hlavičku o 5 týdnů než břicho. Žaludek byl vidět. Vrozené vývojové vady se nepotvrdily. S klidnějším myšlením jsem se těšila na další kontrolu u mého gynekologa 15.4. Ten mě poslal raději ještě na velký ultrazvuk do Centra fetální medicíny ve Fakultní nemocnici Olomouc. Tam si mě pozvali na 24.4. Ultrazvuk trval skoro 1 hodinu, protože malý Alex se tam tak mrskal, že nešly pořádně zkontrolovat všechny průtoky. Nakonec se zadařilo a výsledeky byly v pořádku. Ještě 6.5. jsem byla na kontrole u svého gynekologa a ten tvrdil, že se už příště (za týden) neuvidíme. A měl pravdu 🙂

Absolvovala jsem ještě jednu kontrolu v Centru dne 10.5. Podle jejich výsledků zase vše v pořádku. Otočil se ale prdelou dolů, to jsem byla v 36+1tt. Kdyby prý byl hlavičkou dolů už připravený, tak si mě tam nechají. Poslali mě už ale do rizikové poradny a objednali mě na 16.5. (37+1tt). Byla jsem na monitoru, pak si mě doktor zavolal a udělal ultrazvuk. Malý byl už zase hlavou dole a prý vše v pořádku, na hospitalizaci to pořád není. Takže zase nic. Jenže já už tak 2 týdny malého přemlouvám, aby šel ven. Velké množství plodovky mi tak zvětšilo břicho, že mě celé bolelo, jak se kůže natahovala (a samozřejmě popraskala). Nemohla jsem se skoro hýbat, vodit staršího do školky a vůbec někam na nákup už poslední týden opravdu nešlo. A hlavně, už jsem úplně nesnášela narážky na to moje velké břicho. Prý jestli jsem si jistá, že tam je jen jedno. V osmém měsíci a po pravidelných kontrolách? Ne, to si opravdu jistá nejsem. 

Moji mamku jsem si zavolala na výpomoc už od 11.5., protože hrozilo, že každým dnem porodím. Další problém by nastal, kdyby mi praskla voda. Asi tak, jak kdyby se protrhla přehrada, tak takovou silou by mohlo dojít i k porušení pupečníku. Takže šílená panika, že? Každopádně ještě ten den po kontrole (16.5.) jsme se s mamkou domluvily, že pro ni taťka přijede v sobotu (18.5.), aby si ušetřila další dny dovolené. 

Krásné dobré letní ráno!! 🌞 🌹

Tak už i na moji maličkost připadla příležitost napsat vám něco málo o letní cestovatelské výpravě, která mě zatím uchvátila nejvíce. Abych vám řekla pravdu, vůbec nemám chuť sem psát přesné údaje, počty obyvatel, rozlohy, názvy měst a harmonogram, který jsme si pro tuto příležitost přichystali. Zato bych vám ráda popsala vnímání tohoto "výletu" mýma očima... Cestování na Island mi připomělo, jak krásná je Země, jaké máme štěstí, že po ní můžeme chodit a objevovat tato místa. Drsná příroda v kontrastu s barvami, tichem a křehkým uvědoměním si, že bychom se měli více starat o krásy přírody.

Jako jednu z prvních věcí byste o mě měli vědět, že jsem děsivě rozpolcená osobnost. Někdy si užívám plánování a potřebuji znát každý detail cesty, jindy mě to vůbec nezajímá a ráda plánuju za pochodu. (manžel z toho roste:D) Tehdy, při plánování výpravy na Island, jsem byla ve druhém módu. Vybrala jsem jen hlavní body a místa, která bych ráda viděla, manžel naplánoval vše okolo (kempy, cesty, auto..) a přidal pár dalších míst, která chtěl vidět i on a mě tolik nezaujala.

Někdy v roce 2015, kdy jsme se rozhodli odjet na 14dní, se ještě nelítalo za tak supr ceny, takže nás jen letenky a celkově pronájem starého, rezavého auta přišel na poměrně hodně peněz, tudíž byla volba cestování se stanem naprosto jasná. Připravení jsme byli na náročné počasí a zimu, což se hezky vyplnilo. Ještě než začnu psát o tom, jak jsem po příletu prskala, ráda bych podotkla, že Island byl mým snem, manželovým také ... a předčil všechna naše očekávání=) Důvodem naší cesty tedy bylo poznat syrovou přírodu a její zázraky, užít si společný čas jen sami dva, bez povrchních vymožeností a péče hotelových komplexů.

Ihned po příletu na letiště v Keflavíku jsme ochutnali to pravé Islanské počasí. Uvítal nás déšť a hlavně strašný vítr, který zabodával kapky do tváří jako jehličky. Nebylo místo, kam by vám ten studený syčák nevlezl. Stupňů bylo asi 8, ale s tím větrem to bylo jako -10. Dalo mi hodně práce se usmívat a zabalit se tak, aby mi nečouhal ani milimetr kůže navíc:D V tu chvíli jsem si uvědomila, že opravdu budeme spát ve stanu a není žádné teplé zákoutí, kam bychom se uchýlili. Naštěstí brzy vysvitlo sluníčko...to mi dalo jistou naději. Naše první putování směřovalo pro auto a odtamtud do prvního kempu v Rejkjavíku.

Přijeli jsme poměrně pozdě odpoledne, takže po obhlídnutí prostoru a zapsání do kempu (který byl moc hezký, měl dobré vybavení a zázemí), jsme se vydali dál do města, očíhnout okolí, nakoupit něco k jídlu a postavit stan. Což teda v tom větru opravdu nebylo jednoduché. Většina lidí okolo měla stany s pevnou kontrukcí, aby jim vítr nedal co proto. Náš stan nic takového neměl, takže když už se nám podařilo jej konečně postavit, celou noc mi vnitřní tyčka mlátila do hlavy za lomozu větru. Ondra spal jak miminko ve svém fusaku do -5 stupňů, já se klepala zimou v tom do -20. Ano, nebyla jsem nadšená a začala jsem mít oprávněný strach, jak to zvládnu. Zvládla:D

Krásné dopoledne🌷🌷🌷 Díky za zapojení do včerejší soutěže, některé vaše vzpomínky na nejlepší dovolenkové drinky a jídla úplně vyvolávají chutě 🥗🍹🤤 každopádně vyhrát mohl jen jeden příspěvek a určitě vás zajímá, kdo to je 😯

Soutěžních komentářů bylo 191 a generátor náhodných čísel z nich vybral číslo 64, což je komentář uživatelky @horseska19 🍀 možná je losování poslední dobou nějak ovlivněné vašimi myšlenkami, nebo mými, já fakt nevím 🙈 ale já s ní a jejím malým Domčou jdu v pondělí na kafe ☕ Tak vám to takhle rovnou provalím, ať mě potom někdo nenařkne z nestrannosti, ale byla to fakt náhoda 🤷‍♀️💣🍀

Takže Kačce a hlavně tedy jejímu Domčovi moc gratuluji k výhře 🎁🎁🎁 A ostatní tímto vůbec nenabádám k tomu, aby mě kvůli zajištění výhry v dalších soutěžích zvaly na kafe 😂😂😂

Krásný den a ať vás taky potká nějaká aspoň malá milá náhoda 😘

Krásný letní den 🙂

V prvé řadě bych ještě jednou chtěla všem moc poděkovat za účast v soutěži 😊 Vyhodnocení je tu!

Poté, co jsem prošla komentáře bych řekla, že na otázku, zda upřednostňujete dovolenou v pohodlí hotelu, nebo raději volíte dobrodružství pod stanem či v karavanu, na první pohled jednoznačně vítězí pohodlí hotelu ( čárky jsem si ale nedělala 🙂 )

A teď už to nejdůležitější - náš mladý pán, který mimochodem losování hrozně miluje a bere ho velmi vážně a zodpovědně (viz foto 🙂 ) vylosoval ze všech, co splnily podmínky soutěže, tři výherkyně.

Jako první vylosoval a hlavní cenu - hodnotný balíček Femibion tak získává @andyl1 😊

Druhý a třetí papírek, který vylosoval, měl na sobě nicky @dasinaa a @mval 😊