Už se vaši pejsci netrpělivě olizují? Začíná nové testování a tentokrát jsou na programu granule pro malá i velká plemena pejsků.  

I psí láska prochází žaludkem. A nejen z toho důvodu je velmi důležité, které krmivo svému pejskovi naservírujete. Kvalitní krmivo pro psy je potřebné pro jejich každodenní lumpačení a dodá jim důležité živiny pro zdravé zuby, lesklou srst a spokojené bříško.

Co testujeme?

Budeme testovat kompletní krmivo pro psy - 12 kg granulí Profidog. Díky praktickému balení v 3kg pytlích můžete otevírat jednotlivá balení postupně. 3 kg obsažená v 1 balení během několika dnů spotřebujete. Zabrání se tak zkažení a znehodnocení krmiva v otevřeném velkém balení a budete mít pro vašeho mazlíčka vždy čerstvé krmivo u kterého je maximálně zachována chuť a vůně.

Granule Profidog myslí na každého pejska, takže si vyberou majitelé malých i velkých plemen, štěňat i psích seniorů, nebo i psů s nadváhou.  

Koho hledáme?

Výhra v testování těchto produktů pro mě byla opravdu velkou příležitost začít se sebou něco dělat. Startovací váha ukazovala 73,2 kg k dnešnímu dni (tj. 20.5.2019) je moje váha na 70,4 kg při výšce 165 cm. V článku se vyjádřím k jednotlivým produktům, ale pro začátek malé ohlédnutí.

Musím uznat, že jsem zpočátku myslela, že budu opravdu dodržovat KetoDietu dle plánu na stránkách www.ketodiet.cz, ale upřímně po dni a půl na této „stravě“, jsem se rozhodla, že budu produkty spíše využívat jako doplněk k mé normální zdravé stravě. V balíčku jsem měla vždy testovaný produkt po 7 ks s výjimkou Croissantu a Chipsů – ty byly po 1 ks. Součástí byl ještě shaker a láhev na vodu, která patří k TOP produktům.

Pro zajímavost můj denní jídelníček:

SNÍDANĚ: Proteinová KetoDiet palačinka s vanilkovou příchutí doplněna ovocem

SVAČINA: Bílý jogurt, pomeranč a hrst oříšků (mix)

OBĚD: Veggie steak, zeleninový salát s kapkou olivového oleje

Vyjadřuj svou náladu modrokoníkovskými stickery už i na Viberu. Líbí se ti náš řehtající se koník? Nebo používáš spíš toho plačícího? Ode dneška můžeš používat všechny naše stickery i v textových zprávách na Viberu.

Chceš stáhnout stickery na Viberu? Stačí kliknout sem.

Dokonce jsme i rozšířili své stádo "náladových" koníků! Dosud jsi měla devět možností, jak vyjádřit svou náladu stickerem. Od nynějška jich budeš mít osmnáct 🙂 A jeden z těch původních jsme zlehka upravili. Najdeš ho?

Chceš stáhnout stickery na Viberu? Stačí kliknout sem.

Těchto osmnást modrokoníkovských stickerů budeš moci posílat svým blízkým na Viberu. Jako maminky někdy nemáme čas psát dlouhé eseje svým kamarádkám a v tu chvíli přijdou stickery velmi vhod, že? Nebo jsou situace, ve kterých nenacházíme slova, ať už v dobrém nebo zlém.

Chlubí se ti kámoška, že její dítě prospalo celou noc, a ty jsi byla vzhůru snad stokrát? V rámci dobrých kamarádských vztahů jí pošli oslavujícího koníka. Potřebuješ si večer oddychnout s přáteli u skleničky vína? Zahrej babičce na city prosícím koníkem. No... uznej. Kdo by odolal jeho očkům?

Krásné pondělní ráno.

Všem moc děkuji za účast v soutěži. Potěšilo mě, že jste si i v neděli našli čas na soutěžení. A ještě víc mě potěšilo, v kolika rodinách se tolik čte! A že i vy a vaše maminky, které čtení nebaví, si většinou dokážete najít čas pro sebe a pro své koníčky. Musíme přece myslet i na sebe 🙂

A kdo vyhrál? Generátor náhodných čísel z vašich 175 komentářů vybral ten

s číslem 145.

Počítala jsem to několikrát odpředu i odzadu a pokaždé došla ke stejnému komentáři:

Gratuluji tedy @vevero13 k výhře. Všem ostatním ještě jednou děkuji za účast, přeji vám krásný týden a hodně štěstí  v dalších soutěžích. Dnes to bude u Marušky @maanule, o oblíbený recept své maminky se s vámi podělí Marcela @mummy88.

Máme tady sice další týden, ale projekt, nás ambasadorek, ještě není u konce. Dnes vás potěším soutěží o produkty Sunar a Sunárek. 

A že se máte na co těšit... 

Dlouho jsem přemýšlela o tom, jak dnešní soutěžní otázku pojmout... Nakonec jsem se rozhodla pro otázku, na kterou možná ani vy samy nevíte odpověď a budete mít příležitost zeptat se vašich maminek... zjistit, jak to tehdy měly naše maminky s výživou nás - jejich dětí.

Když jsem při této příležitosti zpovídala mamku, zjistila jsem, že jsem byla kojená a dále do třech let vyrůstala na Sunaru, který se tehdy dostával od pediatra na poukázku a byl k vyzvednutí pouze v lékárně... 🙂

SOUTĚŽNÍ OTÁZKA  TEDY ZNÍ:

A jak se do soutěže zapojit?

Přeji krásné nedělní ráno!

V první řadě bych vám chtěla moc poděkovat za hojnou účast v naši včerjší soutěži i přesto, že je víkend a venku konečně JARO jak se patří. Děkuji i za spoustu hezkých a úpřimných odpovědí na moji otázku. Z nich je patrné, že my, moderní mámy, si od těch našich maminek a babiček sice rady vyslechneme, ale, naštěstí, se řídíme svým rozumem. O radách od tchyní raději psát ani nebudu. 🙂 

Ale co vás určitě zajímá je, kdo se bude těšit z poukázky na 500,- na nákup v PEPCO. Já už to vím!

Generátor náhodných čísel nekompromisně rozhodl, že výtězným bude komentář s pořadovým číslem 6.

A tento komentář patří uživatelce @nikykiky, které srdečně gratuluji!!!
Vám ostatním, které jste nevyhrály posílám alespoň srdíčka. <3 

Přeji Vám krásný zbytek víkendu a hodně štěstí v dalších soutěžích! Dnes soutěžíme u @rebe!!! 

Dneska je venku opravdu krásně! A navíc všechno kvete a voní, prostě pravé jaro❤️. Zkuste s dětmi poznávat rostliny, pomoci vám může tahle super appka! Více na holá sova.

Každá máma se snaží ze všech sil být pro své dítě tou nejlepší Mámou a často se ztrácí v záplavě dobře míněných doporučení a rad nejen v moudrých knížkách nebo na internetu, ale taky od svých nejbližších. Často slýcháme rady i od našich maminek, babiček či tchýnek.

Mají už toho zažitého víc než my, jsou mámami už nějakou dobu a je samozřejmostí, že v naši nelehké výzvě- vychovat dítě, se nám snaží poradit podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Nicméně, přestože ony z nás, našich mam, či partnerů vychovaly dobré a slušné lidi, doba se změnila, a co se považovalo za samozřejmé a správné tenkrát, nemusí se dnes.

Moje soutěžní otázka pro dnešní den se týká právě těchto rad.

A co můžete vyhrát?

Jedna z vás se bude těšit z nákupu v jakékoli prodejně PEPCO v hodnotě 500,-

A jak se do soutěže zapojit?

Úplně jednoduše - pokud chcete vyhrát, musíte splnit jen 3 jednoduché podmínky:

Mnohdy se mě soukromě ptáte, jaká cesta vede k sevření vlastní knihy v rukách a já se tedy rozhodla odpovědět všem naráz... alespoň tady nabízím procházku po mé cestě. Nejsem žádná blogerka, youtuberka, instagramerka nebo něco podobného – jsem pouze obyčejná žena, která má své sny a nyní i víru v sebe samou. Vdávala jsem se poměrně mladá, vlastně velmi mladá oproti mým plánům. Vzpomínám na den, kdy jsem své kamarádce říkala, ať mě zabije, jestli mě napadne mít děti brzy, a též na den, kdy jsem si v tarotových kartách vytáhla kartu Matka. „Ne, ani náhodou,“ říkala jsem si. V devatenácti letech jsem řekla "ano" první velké lásce mého života. Ano, poprvé v životě jsem se zamilovala, do té doby jsem byla pouze milována. Netoužila jsem po ničem takovém, ale bylo to tady, nečekaně a příliš prudce, než abych to mohla zastavit. Jenže já bláznivá romantička, jsem si myslela, že mám něco výjimečného, že budu na tom obláčku zamilovanosti plout do konce života a všechno bude krásné a jednoduché. Můj muž je o čtrnáct let starší, a tak když ještě před svatbou náhodou – když jsem řekla, že mi je nějak zle, a že snad nejsem těhotná (ve vtipu), řekl, že on by byl rád. V té době bych pro něj udělala všechno. I dnes se mi s tou dobou spojují slova Kateřiny z Větrné hůrky, kdy mluví o lásce k Heathcliffovi, která je taková, že kdyby na světe byl jen on, nic by jí nechybělo, ale kdyby on nebyl, všechno ostatní by bylo k ničemu (velmi stručně shrnuto) – doporučuji její vyjádření přečíst v knize, protože je jedním slovem silné. Každopádně jsem byla šťastná a udělala spoustu věcí jinak, než jsem plánovala. Nebyla jsem to já... nebo byla? O prvního chlapečka jsme se snažili více než rok a půl. Byla jsem na prášky vždy, když to nevyšlo a ještě víc, když jsem to musela říct muži, který se tak těšil. Zpětně, když se za tím ohlédnu, jsem hrozně moc ráda, že to trvalo. Byl to čas, který jsme měli pro sebe. Tehdy jsem začala věřit, že vše má svůj důvod. Když se maličký narodil, znovu jsem byla přešťastná, ale už to nebyla taková pohodička – byla to i zodpovědnost a starosti. Byla jsem unavená, ale hlavně jsem byla najednou pořád doma a sama. Po čase jsem si přišla k ničemu – jen stroj na kojení a přebalování. A i ta zamilovanost vyprchala. Manžel už mi neříkal ta hezká slova jako předtím, ale miloval mě pořád a tak je tomu doteď. Navíc jsem měla jisté problémy po porodu, který byl jinak skvělý. Pokud to někoho zajímá a nejspíš v tom nejsem sama – měla jsem trhlinku na zadku, která se mi postarala o pěkné problémy – sotva jsem jedla a hodně jsem hubla. Psychicky mi to vážně nepřidávalo, ale po několika měsících jsem se z toho dostala. Do toho přišlo druhé, též plánované těhotenství. Mezitím jsme začali stavět domek, a když bylo druhému synovi pět měsíců, tak jsme se přestěhovali. To, co jsem měla u prvního syna se prohloubilo asi desetinásobně. Tou dobou jsem byla doma již delší dobu a pocit, že jsem k ničemu mě lámal v půli. Hodně jsme se tou dobou s manželem hádali. Chtěla jsem odejít... utéct pryč od toho všeho, protože by to bylo nejsnazší. Jelikož jsem se kdysi za mužem stěhovala, neměla jsem zde ani žádné kamarády, krom těch jeho a já byla na všechno sama. Začala jsem trochu pít – ne, že bych byla alkoholička, ale ta sklenička vína jednou za čas mi bodla... no sklenička, někdy dvě... Jenže mi to nepomohlo se postavit na nohy, pořád jsem byla v tom světě plen a bobků, a ačkoliv jsou mé děti to nejlepší, co mám, ztrácela jsem sebe samou... až jsem si jednoho dne sedla k notebooku a napsala první kapitolu. Byl to božský pocit a já psala dál. Každý večer jsem se těšila, až uspím děti a budu moct položit své prsty na klávesnici – při psaní jsem totiž mohla být, kým jsem chtěla. Dávalo mi to sílu. Znovu jsem se nacházela – ve svých knihách.. v představách... v touhách... Stala se z toho má závislost – často jsem psala se sluchátky v uších, protože písně prohlubovaly mé představy. Před očima jsem viděla to, o čem jsem psala. V knihách jsem mohla být znovu tou zamilovanou a silnou ženou... a sílila jsem i ve skutečnosti. Zpočátku jsem vlastně ani neuvažovala nad tím, že bych knihu chtěla vydat, bylo to pouze takové mé antidepresivum, ale když jsem dokončila poslední větu, řekla jsem si, proč to nezkusit. Již nějakou dobu jsem přispívala svými básněmi na jeden web, a právě zde jsem dostala od jedné uživatelky kontakt na pana Koláčka. Ještě předtím jsem však stihla rozeslat rukopis klasicky – často se mi vrátila příliš rychlá odpověď s poděkováním a odmítnutím – myslím si, že neznámé autorce nikdo nevěnoval příliš času. Využila jsem tedy nové možnosti a spolupráce byla rychlá. Pan Koláček je milý a ochotný, ale specializuje se většinou na e- knihy. Avšak v březnu, kdy má kniha čerstvě vyšla v elektronické podobě, se mi ozvali z Euromedií. Bylo již pozdě – má kniha patřila někomu jinému. Tímto všechny nabádám k trpělivosti. Velká nakladatelství mají rukopisů mnoho a chce to čas. A také neposílejte svou knihu do více nakladatelství současně – vyhnete se tak vysvětlování, že jste vlastně knihu už nabídli jinde a tak dále... Vypadáte poté nespolehlivě. V tu chvíli jsem zrovna dokončovala další ze svých knih a to Za hranicí fantazie, která byla představena právě na letošním Světe knihy, a která je mojí láskou. Trochu jsem za ni musela bojovat, ale vyplatilo se. Další spolupráce s Euromedii – u mě konkrétně Ikar, je snem každého spisovatele. O vaši knihu se starají od prvního slova k poslednímu a jejich přístup – nikdy vás do ničeho nenutí. Navrhnou úpravy, ale je na vás, zda je přijmete. Potom už to jede – od formátu písma po obálku... Je to fuška samozřejmě, ale krásná! A v den, kdy držíte v ruce své dílo a můžete si přičichnout k voňavým stránkám nové knihy si připadáte výjimečná. Měla jsem též ohromné štěstí, že jsem byla přizvána na Svět knihy, kde jsem měla možnost svou knihu představit. Po příchodu do prostorů určených pro spisovatele si připadáte jako celebrita. Dostanete na kuráž skleničku čehokoliv, co si vyberete... nebo třeba dvě... Byl to jeden z nejkrásnějších zážitků v mém životě - prezentovat své dílo! A hlavně, za co? Za něco, co dělám s láskou! Byl to splněný sen... Každopádně má to i druhou stranu. Alespoň já tedy dávám do svých knih hrozně moc ze sebe samé a pouštím tím lidi do své hlavy. Další jsou názory čtenářů, které samozřejmě respektuji, ale zároveň nejsem úplně ten typ který by nad tím mávl rukou. Občas zabolí, občas zahřejí u srdce... Tohle se ještě budu muset naučit – neřešit to! A stejně tak i vy, pokud se nechcete cítit zranění. Nikdy se nemůžete zavděčit všem. A chybami se učíme, ne? Děkuji za přečtení, snad jsem pomohla. Všem, kdo se snaží napsat svou knihu přeji, co nejhladší cestu a hlavně odvahu a výdrž. Zdraví Michaela Mitroci

Den dětí se pomalým tempem blíží, ale dřív než to první červnový den vypukne, je fajn se trochu naladit. Protože kdo je připraven, nebývá překvapen! Dnes jdu s doporučením, jak jinak obdarovat děti než tabulkou čokolády nebo pytlíkem bonbonů.

Náš Den dětí

Osobně nepovažuji tenhle svátek za nějaký extra výjimečný den jako je např. Mikuláš, ale i tak je fajn se na chvíli zastavit, zpomalit, na odložit povinnosti a strávit se svými děti trochu víc času. I my doma ty naše malé poklady obdarováváme, i když třeba letos to bude vyloženě o zážitcích. A pokud se rozhodnete pro materiální dárek, nemusí stát majlant, aby udělal radost.

1. Knížky pro kluky i holky

Čím jiným začít než knižními tipy  Protože máme doma momentálně jednu čtenářku a menšího nečtenáře, záměrně vynechávám leporela a publikace pro ty nejmenší.

A čím potěšit starší? Za sebe pro holčičí část budu vždy a všude lobovat za komiks Hilda, který vydává nakladatelství Paseka. Z letošních jarních novinek z Albatrosu skvělou encyklopedii Už vím proč a půvabnou Holčičku a déšť s ilustracemi od Jana Kudláčka. Starší děti zase možná ocení knihu o knihách Pozor, v knihovně je kocour. Nakladatelství Host vydalo pokračování Pošťáka Myšáka, který se tentokrát vydá na prázdniny.

Přeji krásné dopoledne ☀️ všem děkuji za účast v soutěži, u některých komentářů jsem se opravdu pobavila, když jsem četla, co z vašich maminek se projevuje i u vás 😄 holt genetika a výchova se mnohdy nezapře, i když se snažíme 🙈

Sešlo se 255 soutěžních příspěvků a náhodně se vylosoval příspěvek číslo 33, ve kterém uživatelka @ustarana popisuje, že je po mamince vlastně hodně ustaraná, takže to o sobě evidentně ví už dlouho 😂 takže moc gratuluji k výhře, doufám, že laptop udělá radost 😍🍀👶

Všem ostatním přiletí srdíčko za účast (snad to zvládnu na tu dálku z Kypru poslat) 💌 nezapomeňte, že soutěžíme pořád dál, takže sledujte blogy ambasadorek, zkoušejte naše recepty, pište soutěžní komentáře... No prostě užijte si tenhle #tyden_s_ambasadorkami 😘🌷😍

Nikdy jsem nebyla buhví jaká kuchařka... Zato chválu na kuchyň mé mamky jsem slyšela od (tehdy přítele) manžela celou řadu... bylo to zvláštní a vlastně i příjemné, že chválil víc kuchyň mojí mamky než té své... pro každou nevěstu malé vnitřní vítězství, že to není typický mamánek, zvyklý jen na to, co vaří ta jeho maminka... :D 

Protože mamka vaří hlavně typickou českou kuchyni (rajská, koprovka, svíčková, řízky, vývary apod.) a tu si každý přece jen vaří nejraději podle sebe a svých chutí, vybrala jsem recept, na který jsme narazily s mamkou a máme ho oblíbený a tak trošku nás kuchyňsky spojuje...

Krémová polévka z pečené mrkve a česneku

Potřebuješ:

500g mrkve 

4 stroužky česneku