Přijde mi jako včera když jsem tu psala články a našem velkém štěstí v podobě osvojeného syna. V téhle podobě naše štěstí stále roste, stejně jako syn 🙂. Je naše obrovská upovídaná radost, jeho první máma řekl v necelém roce a od tě doby jsem mami, maminko,  slyšela nesčetněkrát. Dlouho mu nešlo říct táta  a když se konečně povedlo, tak tatínkovi i slza ukápla. Myslím že si tohle mateřství v ničem nezadá s biologickým. Protože krom toho že jsem ho neodnosila, neporodila a nekojila spolu zažíváme všechno. Radosti když se mu poprvé povedlo se postavit, rozběhnout, říct první slůvka, postavit věž z kostek... teď jsou mu tři roky, dva dny v týdnu chodí do školky, naučil se víceméně se sám obléct, mluví celkem hezky a hlavně pořád 🙂. Já vím umí to spousta dětí, nejen to moje, ale jsem prostě pyšná máma no 😀.
Co se týká syna, je naše štěstí nekonečné, ale potkala nás i smutná událost. Na jaře jsme se rozhodli, že zkusíme ještě jedno ivf, třeba to vyjde a Tomášek bude mít sourozence a my znásobíme naši lásku pro dalšího člena rodiny. Kdyby byla šance že se povede adoptovat druhé dítě, žádné ivf bych nepodstupovala, ale ta šance je maličká. No nicméně na léky jsem reagovala dobře, na jaře mi odebrali vajíčka, oplodnilo se jich myslím 14 a do pátého dny zůstaly tři, po genetice jen dvě. Naděje na miminko se zmenšila,14.července v 15 hodin proběhl transfer a pak jsem jen čekala na test. Testovala jsem asi 11 den a poprvé v životě jsem na testu viděla // , nevěřila jsem že to vyjde, byl to celkově pátý transfer a nikdy se embryjko ani neuchytilo. 14. den transferu jsem šlana krev, hodnota hcg 2460, paráda. Radovali jsme se tak nějak opatrně, na ultrazvuku o pár týdnu později krásně tepalo srdíčko a mimi odpovídalo sedmému týdnu. Postupně jsem se uklidňovala a po screeningu už i začala více radovat a těšit. Na manželově oslavě narozenin jsem postupně všem oznámili že čekáme druhé mimi, radost rodiny byla obrovská. A poprvé jsem zažila zvláštní pocit, že jsme to asi ještě neměli říkat, nevím proč ale vyloženě mě ten pocit polekal, jako bych něco tušila...! No o týden později jsem začala lehce špinit, doktorka mě po telefonu odbyla, že si mám vzít ascorutin a bude to dobrý, popřípadě jet na pohotovost kdybych spinila víc. V sobotu jsem sice nešpinila o moc víc, ale pocit že je něco špatně sílil. Jeli jsme na tu pohotovost a tam mě zpočátku paní doktorka uklidnila, že to špiněni je jen lehoučké a nevadí, ale na ultrazvuku zjistila že mám málo plodové vody. Nechali si mě v nemocnici, sledovali zda voda neuniká, ale nic nezjistili. V pondělí mě pustili a za 10 dnů objednali do rizikové poradny, prý je potřeba těhotenství sledovat. V poradně, kam jsem chodila každý týden, byly nálezy pokaždé horší. Vody bylo stále méně. I přesto miminko rostlo, srdíčko tlouklo, ledviny byly viditelné, močový měchýř naplněný. V 18-19 týdnu už jsem vodu neměla prakticky žádnou. Primář mi navrhl, ještě týden počkat a pokud se stav nezlepší tak by bylo lepší těhotenství ukončit. Během toho týdne jsem navštívila ještě jednoho specialistu, ten mi řekl, že by měl s kolegou stejný názor, pokud bych otěhotněla přirozeně, ale za okolností které těhotenství předcházely, by to asi zkusil donosit. Hned další den ráno mi manžel volal rychlou, měla jsem pekelné bolesti v podbrišku. Na ultrazvuku se všechno jevilo stejně, miminko žilo, ale voda žádná. Opět jsem musela zůstat v nemocnici, zjistili že mám silný zánět, patrně v děloze. Doktoři za mnou chodili, a stále doporučovali potrat. Po rozhovoru s neonatologem jsem uznala, že mají bohužel pravdu. Miminku hrozilo obrovské poškození plic, možná neslučitelné se životem. Byla jsem ve 20tt takže na pokus o záchranu miminko bylo velmi brzy. V pátek ráno 6.11 mi zavedli první tablety na vyvolání porodu, bolesti jsem začala mít asi o hodinu později, s intervalem dvě minuty a bylo to snesitelné i když žádná pohoda teda. Bolesti se pochopitelně stupňovaly, jen interval zůstal, několik infuzí na bolest mi vykapalo a úleva žádná . Doktorka mě kontrolovala, prý vše probíhá dobře a odpoledne bych to mohla mít za sebou. No moc se netrefila, v půl desáté večer jsem zvonila na sestru, že už bych teda chtěla ten epidural, šla pro doktora a já jsem měla pocit že víc už fakt nezvládnu. Pak jsem ucítila tlak na konečník spolu s mega bolesti, zazvonila jsem na sestru, a než přišla, hlavička byla venku, stačilo jen jednou zatlačit a miminko vyklouzlo. Neukázali mi ho... ani neznám pohlaví 😢. Placenta nevyšla, musela jsem na revizi, ztratila jsem spoustu krve, další den mi dávali transfuzi, žádná sranda, ale proti té psychické bolesti je to všechno prkotina. Fyzicky už mě nic nebolí, byť mám ta sebou další revizi, něco nebylo v pořádku, ale teď už snad je. Ale jak bolí duše nejde ani popsat. Je to něco přes měsíc a já to mám stále před sebou.
Tomášek to se mnou taky neměl lehké, najednou byla máma buď v posteli nebo v nemocnici, popřípadě mě vozili po doktorech, manžel je úžasný a veškerou péči o syna i domácnost převzal. Nejen, že jsem měla strach o to co bude s miminkem, ale ještě jsem měla výčitky, že se pořádně nemůžu věnovat Tomíkovi. Teď si to vynahrazujeme, psali jsme dopis Ježíškovi, pečeme perníčky, tvorime vánoční dekorace, hodně si spolu hrajeme a hlavně jsme spolu. Všichni tři. Momentálně pořádně nejsem v kontatku s širším okolím, myslím přátele a rodinu, pouze s rodiči a dvěmi nejbližšími kamarádkami se vídám. Nemám sil s nikým rozebírat co se stalo. Tolik to bolí. Ale to štěstí jakým Tomášek bezesporu je, nám pomáhá překonat jakékoliv trápení. Dostali jsme od života neskutečný dar. 

Krásné čtvrteční ráno,

určitě jste si všimly, že v letošním ročníku Vánoc s ambasadorkami soutěž s dm zatím nebyla. Tak to pojďme honem změnit, protože je mi zcela neskromně jasné, že se na ni určitě moc těšíte🙂

Vybrat cenu do soutěže s dm je vždy poměrně těžké, protože v sortimentu je tolik tolik úžasných věcí, které by se vám líbily. Tentokrát jsem tedy zase vybrala možná ten vůbec nejlepší dárek. Dárkovou kartu s nabitým kreditem - díky které si můžete vybrat výhru ušitou přímo sobě na míru a podle svých představ. A to je vždycky moc fajn!

Dárková karta dm a ty nejdůležitější informace, které byste měly vědět:

• na dm dárkovou kartu lze vložit libovolnou částku do výše 5.000 Kč
• její držitel s ní může zaplatit zboží v kterékoli prodejně dm v České republice
• dm dárková karta je platná 10 let od posledního použití nebo od posledního vložení finanční částky 

Více informací naleznete na stránkách dm a na tomto odkaze můžete dokonce karty zakoupit v eshopu.

Krásný adventní čas milí čtenáři. Vánoční čas je tu. Pro mnoho z nás ten nejkrásnější čas z celého dlouhého roku. Jistě víte, že oblíbenou tradicí Vánoc je pečení cukroví a na tuto zábavnou činnost se právě v dnešním článku zaměříme. 

Jsou rodiny, kde se peče jen pár druhů a jsou i takové, které se předhánějí v upečeném množství. Původ pečení vánočního cukroví lze hledat již v předkřesťanské minulosti. V České republice se peče cukroví od počátku 19. století a podle tradice by mělo být napečeno 7 druhů, věděli jste to? 😊 Také dle zvyků by se s pečením cukroví mělo začít až po první adventní neděli.  

Možná víte nebo tušíte, že mezi tři nejoblíbenější druhy tradičního cukroví se v Česku řadí linecké cukroví, vanilkové rohlíčky a pracny. Ať už se přikloníte k tradičnímu cukroví nebo k neobvyklému receptu, vždy mějte na paměti :

⭐    pečení cukroví má být radost a zábava, nikoliv nepříjemná povinnost

⭐    vyberte takové druhy cukroví, které mají rádi členové vaší rodiny

⭐    začněte péct včas, ať vás netlačí čas 

Tak je to tu! Malá přísavka konečně usnula a já mám pro Vás vyhlášení vánoční soutěže s ambasadorkami 🎁

Příspěvky jsem poctivě přečetla a ač jsem si to nikam neznačila, troufám si říct, že mezi vánočními barvami stále na plné čáře vedou červená a zlatá 👏😍

Pak se hodně objevovala i stříbrná, případně různobarevné kombinace - na ty jsem já osobně byla zvyklá v dětství 😊

Nebudu to déle natahovat, tři z Vás, které se můžou těšit na balení Femibionu dle svého výběru jsou: 

Moc gratuluji! ❤

Pokud jste nevyhrály tak nezoufejte, slibuji, že příští rok bude soutěží víc 😊

Před nedávnem se na Modrém koníku objevila možnost testovat plasmakosmetiku a jelikož už pomalu začínám přicházet do věku, ve kterém vždy zbystřím při slovech omlazení, pleť a zázrak, přihlásila jsem se. A ono to vyšlo!

Jaká je moje pleť?

Pro samotné testování je důležité, abych vám řekla pár slov o své pleti. S pletí jsem nikdy neměla žádné výrazné problémy a nikdy mě nad míru vlastně ani nic netrápilo. S přibývajícími léty však na sobě pozoruji určité změny – vrásky mě zatím netrápí, ale pokud se mi na obličeji udělá boláček, nebo třeba nějaký šrám, trvá už mnohem déle, než se zahojí. S těhotenstvím moje pleť začala trpět ošklivým neduhem, a tím jsou pigmentové skvrny. Se sluníčkem se ze mě stává tak trochu dalmatin. Jako směji se tomu, protože mi nic jiného nezbývá, ale štve mě to pekelně, ne že ne. 🙂

Před poměrně nedávnou dobou jsem navíc dokojila a moje tělo si tak konečně dopřálo zasloužený odpočinek po šíleném šestiletém zápřahu kojení a těhotenství. Jak se tělo začalo hormonálně dávat do svého normálu, tak se mi zbláznila pleť a já vypadala jako puberťák. 🙂 Tahle nepříjemnost je ale snad již definitivně pryč.

Moje pleť je tedy úplně normální, smíšená a není nijak extrémně citlivá – na vlivy prostředí, ani na různé kosmetické produkty.

Jde se testovat...

Vyhlazenější, pružnější, lépe vyživená a výrazně regenerovaná pleť? Minimalizace jemnějších i hlubších vrásek? Přesně tohle sliboval jeden z výrobků, které jsem měla možnost během čtrnácti dnů vyzkoušet. Testovala jsem Plasmacreme Future a Plasmagel Future.

PLASMACREME Future
Moje pleť by se dala charakterizovat jako suchá a citlivá s tendencí tvoření šupinek. Zejména v zimním období je pokožka obličeje hodně napjatá. Krém by měl zmírnit kožní nedokonalosti, mezi které patří i již zmíněné šupinatění.

Aplikovala jsem jej každé ráno a večer na očištěnou pleť a oblast krku lehkými krouživými pohyby. Krém má lehce květinovou vůni, což mi až tolik nevadilo, i když spíše preferuji kosmetiku bez vůně. Skvěle působí jako podkladová báze, takže chvilku po nanesení krému jsem se mohla nalíčit. Bohužel po dobu testování šupinky nezmizely a ani jsem nezaznamenala nějaké extra zlepšení.

Výhody PLASMACREME Future:

✔ lehká a příjemná konzistence, rychlé vstřebání

✔ snadné nanášení díky aplikátoru