Když jsem si před lety přebírala v historické budově pražského Karolina svůj vysněný diplom a stala jsem se lékařkou, myslela jsem si, že je to můj největší životní úspěch. Má nejdůležitější životní role. Měla jsem pocit, že většího vnitřního naplnění už nemůžu nikdy dosáhnout, ale už rok mě každý den moje dítě přesvědčuje o tom, že všechno je tak trošku jinak.

Dnešní uspěchaná doba nás nutí odsouvat naše plány na založení rodiny stále dál a dál do vyšších dekád našeho života. Není se čemu divit. Rodičovství je povětšinou záležitost plánovaná. Chceme si nejprve vybudovat dobrou pracovní pozici, poznat svět a vytvořit sociální zázemí a až potom je na řadě snaha o početí potomka. To je obvykle mezi třicítkou a čtyřicítkou, kdy už je bohužel fyziologický vrchol ženského těla dávno pryč.

Sama si velmi dobře vzpomínám, jak jsem ještě rok před magickými třicátými narozeninami o dítěti ani nepřemýšlela. Služby, ambulance, strasti mých pacientek, hypotéka a vše dokola a dokola… Zásadní zlom nastal, když jsem začala pracovat v centru asistované reprodukce.  Celodenní maraton se zoufalými páry toužícími po potomkovi. Krásní, úspěšní lidé, kterým se ve tvářích odráží bolest, strach a pocit prázdnoty. Ano, reprodukční medicína je na vysoké úrovni a často umíme efektivně pomoci, ale ani moderní medicína není všemocná a jsou případy, kdy „to“ zkrátka nejde.

Touha po početí postupně mění příjemné partnerské chvilky v povinný rozmnožovací akt a stres a zoufalství se exponenciálně zvyšuje s každou další příchozí menstruací. Čas se roztříští a existuje jen doba naděje před těhotenským testem a doba smutku po jedné čárce. Bohužel psychika hraje velkou roli i při reprodukci, a to u ženy i muže. Soustavný tlak na partnera často způsobuje sexuální selhání, což vede k prohloubení psychické nestability u obou partnerů. 

Mně po pár měsících došlo, že v ambulanci CARu nechci sedět na druhé straně stolu a nechci vyměnit touhu za povinnost. Teď když po roce sedím a píšu tyto řádky, tak musím objektivně říct, že to bylo mé nejlepší životní rozhodnutí. Lékařkou jsem stále a jsem za to moc šťastná, je to mé velké životní poslání a těhotenství a mateřství mě nijak zvlášť neomezilo v mé kariéře. Být matkou je skvělé a nepopsatelné naplnění sama sebe. Jako bych až teď otevřela nějakou tajnou komnatu podstaty své duše. Získala jsem jakýsi magický vnitřní zrak, který by byl bez Míši odsouzen k věčné temnotě.

Velmi důležité je najít si ten správný kompromis mezi sociální stránkou a pomyslnými biologickými hodinami. A když už se rozhodneme začít pracovat na miminku, tak to nebrat jako povinný akt, ale jako příjemnou zábavu. Bohužel stres má negativní vliv i na náš sexuální život. Vnitřní napětí a strach ze selhání často ovlivňuje i stažení svalů pánevního dna a poševní lubrikaci. Ve chvíli, kdy je žena stažená a pochva není správně lubrikovaná, může být pohlavní styk velmi nepříjemný až bolestivý. Následkem podráždění poševní sliznice může také dojít ke vzniku poševního zánětu. Tím se pár dostává do začarovaného kruhu bolesti, gynekologických problémů a sexu z povinnosti.

Říká se, že děti si vybírají rodiče. Co je na tom pravdy, to nevím. Každopádně rozhodnutí mít miminko je jedno z nejdůležitějších a nejlepších rozhodnutí v našem životě. Trošku se nám to v hlavách pere. A to nejen u budoucí maminky, ale i tatínka. Muži často řeší, jak zvládnou pomoci nevyspané ženě, zda to finančně „utáhnou“ a taky to, že na sebe se ženou už nebudou mít tolik času. Ženy se předem bojí porodu, nevyspání a změn, které je čekají. Společně se ale těší a doufají, že vše dopadne dobře. Takové pocity jsou naprosto normální a každý je má trošku jiné.

Pokud miminko s partnerem delší dobu plánujeme, je dobré se na něj trošku připravit. Není od věci koupit si v lékárně kyselinu listovou, která pomáhá růstu nových buněk a zároveň je prevencí rozštěpů u miminka. Také je fajn snížit počet nápojů s kofeinem, a pokud kouříme – nejlépe přestat. Víc než kdy jindy by nastávající maminka měla dbát na zdravé stravování. Nejlepší je jíst sezónní a místní potraviny v přiměřeném množství a dbát především na kvalitu. Bohužel v dnešní době to není nic snadného. Podle dobře vedeného menstruačního kalendáře můžeme snadno spočítat příchod další menstruace, anebo plodných či neplodných dní. Nemusíme pak složitě vzpomínat, kdy ta poslední menstruace vlastně byla a zda se nezpozdila.

Součástí přípravy na miminko může být i těhotenský test. Třeba takový unikátní Clearblue® DIGITAL. Není totiž nic horšího, než když máme zpoždění a lékárna je buď daleko, nebo má zavřeno. Taková zvědavost pak dokáže pěkně pozlobit. Pokud má menstruace již pár dní zpoždění, lze tento test udělat v jakoukoliv denní dobu. Což je velká výhoda. Kolikrát si totiž člověk možnost těhotenství uvědomí až večer u televize po celodenním shonu.

Test je ale velmi spolehlivý už pět dní před blížící se menstruací, jen je třeba při testování použít první ranní moč, aby v ní případná koncentrace hormonu hCG byla co nejvyšší. Testování také není nic těžkého. Stačí buď proud moči (5 sekund) nebo ponořit testovací proužek na 20 sekund do nádobky s močí. Výhodou je perfektní modrá krytka, kterou test můžeme zavřít a na těch pár minutek odložit. Výsledek je obvykle k dispozici velmi rychle. Pokud je test pozitivní, objeví se na displeji ta první vlaštovka z těhotenství – malé plusko, které značí „jsem těhotná“ a pak taky číslice 1-2, 2-3 nebo 3+ které udávají počet týdnů od početí. Pak už nezbývá než tuto krásnou novinku a životní změnu říct partnerovi a počkat do prvního ultrazvuku, kde ten náš malý zázrak uvidíme.

Tento článek vyšel s podporou Clearblue. Všechny informace o Clearblue naleznete zde.

Tadeášek 8 měsíců 

                                                        40. týden těhotenství 

                                                           Co se děje s vámi? 

Poslední, 40. týden těhotenství se již pravděpodobně cítíte velmi neohrabaná a unavená. V noci špatně spíte, je to způsobeno jednak nervozitou a očekáváním porodu každým dnem, jednak tím, že už obtížně hledáte vhodnou polohu ke spaní.

Pokud již chcete porodit, volte raději chůzi než posedávání doma, večer se vykoupejte v teplé vodě (ne však příliš teplé), jedním z osvědčených receptů je též sex ve vhodné poloze. Látky obsažené v ejakulátu totiž přirozeně urychlují vyzrávání hrdla děložního.

Prvním znakem blížícího se porodu bývá často odchod hlenu s příměsí krve (tzv. hlenové zátky), znamená to, že začíná rozevírat děložní hrdlo. Některé ženy však nemusí odchod hlenové zátky zaznamenat – nemusí vždy porodu předcházet.

Na tento týden připadá termín porodu. Do svého termínu porodu se strefí asi jen 5 % maminek, porodit můžete dva týdny před či dva týdny po termínu. Miminko je již plně připraveno přijít na svět.

                                                        39. týden těhotenství 

                                                           Co se děje s vámi? 

Je zcela přirozené, že jste v tomto období těhotenství trochu podrážděná a chtěla byste to vše mít již za sebou. Nervozitou se vyznačuje i vaše okolí. Nebojte se chovat asertivně, a pokud vám neustále telefonáty, zda už rodíte, nejsou vhod, odmítněte je.

Porod nyní může nastat prakticky kdykoli. Známkou opravdového začátku porodu jsou silnější kontrakce, než byly dosud, a které, na rozdíl od poslíčků, jsou již pravidelné. Zpočátku mohou přicházet v dlouhých intervalech, tyto se však postupně zkracují. Do porodnice se doporučuje jet v případě kontrakcí v intervalech asi 5 minut nebo při odtoku plodové vody.

Dalším důvodem, proč jet do porodnice je:

• výrazné snížení či zvýšení aktivity plodu
• vaginální krvácení či silné bolesti břicha
•  silná bolest hlavy, dvojité či neostré vidění

                                                        38. týden těhotenství 

                                                           Co se děje s vámi? 

Jelikož fyziologické těhotenství trvá 40 +/- 2 týdny, můžete začít rodit prakticky kdykoliv. Váš partner by měl být neustále ve střehu a nevypínat mobil. Není však důvod sedět doma a čekat. Choďte na procházky do přírody, nezapomínejte však na doprovod.

Po dohodě s ošetřujícím gynekologem je vhodné se již objednat na ambulanci porodnice, kde jste se rozhodla rodit. Zde vám bude odebrána anamnéza, budete vyšetřena, natočí vám KTG, popř. vám bude proveden ultrazvuk. Do této ambulance pak budete zvána na pravidelné kontroly minimálně v týdenních intervalech. V případě, že vám začnou děložní kontrakce nebo odteče plodová voda, jedete už do známého prostředí, kde vás znají.

Porod má 3 (resp. 4) fáze.

První doba porodní (neboli otevírací), která trvá hodiny, se pomocí silných pravidelných děložních kontrakcí zkracuje děložní čípek a otevírá děložní hrdlo. V otvírací době dochází k odtoku plodové vody a končí maximálním otevřením hrdla, tzv. děložní branky (na 10 cm). Otvírací doba je delší u prvorodiček.

                                                        37. týden těhotenství 

                                                           Co se děje s vámi? 

Od 37. týdne těhotenství do předpokládaného termínu porodu byste měla být vyšetřena v těhotenské poradně 1x týdně. Od 38. týdne (u některých lékařů již od 36. týdne) je součástí návštěvy v poradně i  kardiotokografické vyšetření plodu (KTG), které je v případě, kdy žena ještě nemá kontrakce, nazývané non-stress test (NST). Toto vyšetření slouží ke zhodnocení stavu plodu a event. děložní činnosti.

Přírůstek hmotnosti činí průměrně kolem 12 kg, je zcela možné, že do porodu již nic nepřiberete.

V tomto týdnu dojde k mírnému poklesu dělohy, který je způsoben sestupem hlavičky dítěte do pánve. Mohou vám tak polevit potíže s dýcháním.

Jedná-li se o svobodnou matku, je nutné předložit kromě OP vlastní rodný list, pokud má být do rodného listu dítěte zapsán také otec, je třeba předložit souhlasné prohlášení rodičů o určení otcovství, které je potřeba učinit společně na matrice. Nebudete-li prohlášení v porodnici mít, nebude otec v RL uveden a příjmení dítěte bude automaticky po matce.

                                                        36. týden těhotenství 

                                                           Co se děje s vámi?   

V těchto týdnech těhotenství ženy většinou pociťují stále častější a silnější děložní kontrakce, které jsou přípravou na porod. Dosud pevné a dlouhé hrdlo děložní se musí před začátkem porodu zkrátit a  hlavička miminka již někdy  koncem tohoto týdne sestoupí o něco níž do pánve, zvláště u žen, které již rodily.  

Ve 36. týdnu těhotenství se při gynekologickém vyšetření odebírá stěr z pochvy k určení eventuální streptokokové infekce skupiny B (tzv. GBS).  Pokud je u vás potvrzena přítomnost Streptokoka skupiny B, budou vám v průběhu porodu podána jednorázově antibiotika k prevenci nákazy plodu v průběhu porodu.  

Pozitivní GBS (SAG) znamená přítomnost streptokoka skupiny B (Streptococcus agalactiae) v pochvě ženy. Přítomnost této bakterie je poměrně častá (asi u 20 % žen). Většinou nezpůsobuje žádné obtíže, v případě porodu existuje ale riziko nákazy plodu při průchodu porodními cestami.

Vyšetřují se tedy všechny těhotné ženy ve 36. týdnu gravidity, kterým je proveden štětičkou stěr z pochvy a získaný vzorek je odeslán na mikrobiologii. Během těhotenství, zejména pokud žena nemá žádné obtíže, není většinou potřeba léčby. Pokud má však žena obtíže již během těhotenství nebo ji hrozí předčasný porod, zahajuje se léčba dříve, zejména pokud se vyskytuje vysoká koncentrace této bakterie i v moči.

... Nejsem jediná a ani první ani poslední, které se to stalo. Nejsem ani jediná, první ani poslední, která to nečekala. Nejsem jediná, první ani poslední, kterou víc bolí zklamání než rány samotné... 

Bohužel... 

Ano. Teď už bývalý přitel, biologický otec mého syna mě zbil. Zbil tak, že se mi okamžitě znechutil. Ale...

Chtěla bych říct, jak je přece samozřejmé, že jsem to okamžitě ukončila. Todle se přece nedělá. Todle se přece dělat nesmí. Byli u nás policajti, byla jsem u lékaře a rozhodně to neni uzavřená záležitost. O tom mluvit nechci. Rozhodně si tu nebudu stěžovat a vylévat srdíčko...

Chci mluvit o tom, že jak jednomu něco přijde samozřejmé, dokud se nedostane do dané situace, nikdy nepochopí. 

Zároveň chci říct, jak jsem ráda, že mam za sebou milující rodinu a tak moc dobré přátele. Nebýt jich, asi bych tak silná nebyla. Koneckonců, nejsem ani teď. 

Kulinářským mimoněm se člověk musí narodit. Ale jak to tak bývá, samotný talent nestačí. Je třeba techniku neustále pilovat, aby se vám nestalo to, že se jednoho dne probudíte a budete umět vařit. A já na sobě pracuju, takže mně se to stát nemůže. Pro jasnější představu uvádím jeden zážitek z let nedávných.

Onehdá jsme trávili s rodinou pár dnů na chalupě. Byla to taková ta prvoplánově příživnická dovolená, kdy dotyčný (můj otec) měl tu smůlu, že dceřino cvrlikání „Tak rádi bychom vás viděli! Můžeme přijet na chalupu?“ nemohl odbýt negativní odpovědí a nezbylo mu nic jiného než souhlasit. Když Hujerovi dovalili svou maličkost a nezanedbatelný avšak nezbytný vercajk pro přežití čtyř dnů mimo domov, začala ta dovolená být jaksepatří. Jaksepatří pro Hujerovi. Velké výlety (nad 1 km), menší procházky (200 metrů na koupaliště a zpátky), i větší výpravy (autem kamkoliv kde je ZOO, lunapark nebo výběh zdivočelých krocanů, prostě cokoliv, jen aby se ty děti doprdele zabavily). Obídky a večeře cestou v restauraci, pohoda.

Jenže po dvou dnech jsme si s Pažoutem uvědomili, že jsme učitelé, čili nižší sociální vrstva, a že by bylo nanejvýš vhodné začít žít poněkud úsporněji. Rozhodla jsem se jako matka rodu (ne roku, bacha na to) převzít tu nejdůležitější roli u rodinného krbu. To s tím krbem není tak úplně mimo mísu, protože jsem si při té příležitosti konečně všimla, že ta kachlová kamna, co má táta doma, asi nejsou jen doplňkem pro odkládání kabátů. Ono to asi vážně fajruje.

Teď nastala moje velká příležitost blýsknout se a nemohla jsem ji jen tak nechat plavat. Vzpamatuj se! Na tohle čekáš celý život! Hodnotné jídlo vařené s láskou na chalupě na kachlových kamnech. To musí někdy zažít každý. Vycítila jsem velkou příležitost vžít se do role poctivé hospodyně, která dokáže i na kachlových kamnech připravit vynikající chod pro celou rodinu.

Tak tedy dobře. Na pomoc jsem si vzala svou mladší sestru, kterou jsem považovala za zkušenější kuchařku a vložila jsem do ní nekonečné ambice. Rozhodly jsme se udělat něco přiměřeného podmínkám (především těm, že se vaření ujal mimoň), takže se naším hvězdným pokrmem stal domácí smažák s domácími hranolkami a k tomu jak jinak než domácí bábovka.

Panečku, to je menu jako z prostřena! Tak směle do toho. Obalit sýry a nakrájet brambory byla hračka, zvlášť když jsme si k tomu načnuly víno a hezky si zazpívaly. Usoudily jsme se sestrou, že nejhorší fázi máme za sebou a můžeme se tedy vydat v ústrety bábovce. Já osobně jsem v té době byla pečením nepolíbená, ale sestra působila velmi sebevědomě a odhodlaně, proto jsem se neodvažovala odporovat a o to víc jsem se snažila budit dojem, že naprosto přesně vím, co s tím.