Sen o budoucnosti naplněné bohatstvím, slávou a věčným mládím se nikde jinde nerozplynou tak rychle jako v USA, zvlášť pokud onemocníte. USA jako země neomezených možností pokulhává na konci žebříčku všech vyspělých států v oblasti sociální, neb tu neexistuje možnost placené mateřské ani placené nemocenské.

Soustřeďme se na nemocenskou a mateřskou. Jak mateřská tak nemocenská spadají pod The Family and Medical Leave Act of 1993, zkráceně FMLA. Tento federální zákon byl jedním z hlavních prezidentských bodů prvního termínu Billa Clintona. Co tento zákon přinesl? Možnost 12 týdnů neplaceného volna s uhlídáním pracovního místa. Toto neplacené volno se vztahuje na zaměstnance pracující minimálně 12 měsíců na jednom místě pro zaměstnavatele s minimálně 50 zaměstnanců v okruhu 75 mílí. 

FMLA je jediním federálním zákonem, tedy zákonem, kterým se musí řídit firmy s více než 50 zaměstnanci po celých Spojených Státech, který se zabývá mateřskou či rodičovskou dovolenou nebo nemocenskou. Pokud se zaměstnanec kvalifikuje pro FMLA, nesmí být po dobu trvání propuštěn ze zaměstnání a zároveň nemusí platit plné zdravotní pojištění, tedy je zodpovědný pouze za část zdravotního, které jen normálně odečteno z platu. 

Zaměstnanec má také možnost být na FMLA s tím, že si vyčerpá všechny svoje našetřené dny dovolené a a dny určené pro nemoc (mimochodem, jako státní zaměstnanec dostávám každých dvacet odpracovaných dní jeden den dovolené a jeden den určený pro nemoc), tyto dny se sečtou a roztáhnou na 50 procent, takže nepřijdete o plat a nemusíte platit zdravotní, ale také vyčerpáte všechny dny volna, které máte. 

Během svojí tzv. mateřské jsem zvolila tuto možnost. Mých našetřených 35 dní, roztáhlo se mi to tehdy na skoro 3 měsíce, tyto 3 měsíce se mi zdály krátké a tak jsem byla ještě na měsíc a půl neplaceného volna, kde jsem ale tehdy byla zodpovědná za celé zdravotní, což činí kolem 1500 dolarů měsíčně. 

Nemocenská část FMLA je také 12 týdnů a opět neplacených, opět je zaměstnanec zodpovědný pouze za část zdravotního pojištění. Pokud potřebuje zaměstnanec dalších několik měsíců na zotavenou může tak učinit po vyčerpání všech dnů volna a poté jít na 6 měsíců na půl platu.

Znáte ten pocit, když něco nevyjde podle vašich představ? Jak ale rychle změnit cestu s co nejmenší psychickou újmou, když se jedná o život vlastního dítěte? Nikdy jsem si nic extra neplánovala, ale hrubé představy má každý. Jak to bude až skončí školu, jak to bude až bude bydlet s přítelem..až se vdá...až bude mít děti..až, až, až.

Po předčasném porodu se mi změnil život na radost i bolest bez plánů. Jediným cílem bylo žít teď a tady, protože budoucnost dokonce i zítřek byl až příliš nejistý. Už nezáleželo na tom, jaké bude počasí, co si vezmu na sebe, co si dám k snídani, co budu ten den dělat a jestli si pustím film nebo přečtu knížku. Během 12 hodin se mi obrátil život vzhůru nohama a nic nebylo jisté. Jak člověk může žít, když nemá jistotu? Já to nevím. Prostě jsem žila. Ze dne na den. Monotónně, každý den stejně, ale přesto jinak. Při každém vstupu na oddělení JIPu, i když jsem byla odhodlaná vejít plná sil a odhodlání, mě polil studený pot. Bude mít o hadičku méně? Bude už bez plicní ventilace? Otevře oči? Budu se ho moci zase dotknout? Co když bude brečet? Někdy byl pohled radostný, jindy bolestný, ale já musela být silná. Pro něj.

Když se na to podívám zpětně, nerozumím tomu. Byla jsem to opravdu já? Až tak silná? Kde se to ve mně vzalo? Bylo to tam vždycky? Jsem jiná, ale jsem to já. Každá životní situace mě formovala, ale nejvíc mi dal můj syn. Co mě ještě naučí? Kdoví. Jen doufám, že už to nebude tolik bolet na srdci🙂

Nepodceňujte se, mějte se rády. Skrývá se ve vás mnohem víc než si dokážete představit!

Tak mám za sebou druhý porod. Protože první nám trval se vším všudy 3 hodiny, dost jsem se obávala, že to do porodnice po druhé skoro ani nestihneme. A ukázalo se, že jsem nebyla daleko od pravdy.

Ale zpět na začátek. Moji druhou dceru jsme očekávali dlouho, dokonce minul termín porodu a nikdo mi nekazal jít na vyvolání, jak mi vyhrozovali. Byla jsem za to opravdu vděčná. Opět jsem chtěla mít krásný přirozený porod bez indukce a dalších zásahů. Tentokráte malá rostla o něco lépe, než její sestřička. Ale to prý druhorozeni bývají lépe ziveni. A tak jsme zkoušeli různé techniky popohnani porodu, mnozí z vás mi tu perfektně radili i co se týkalo prenatální komunikace (zde prostě nefungovala tak, jak jsem to znala s tou starší). Už jsem z toho byla špatná. Jméno jsme neměli, s miminkem jsem se nedokázala spojit... Přišlo mi, že je někde něco špatně. V termínu 40+2 mi ovšem začaly odpoledne lehounke bolesti. Večer jsem šla okoupat malou, uspat a během uspavani jsem začala pociťovat, že bolesti trochu nabraly na síle a šly do podbřišku. Ale stále se nemusely ani prodychavat. Nicméně byly po cca 4 min. Malá usnula hned, byla utahana. To mi dost bodlo. Muži jsem oznámila, že ho nechci plasit, ale že asi možná pomalu pojedeme. Bolesti pravidelné, ale téměř nebyly cítit. Na WC mě to nenutilo, stačilo to pouze vychodit. Asi po 20 min přišla ale kontrakce, která už mi značně připomínala minulý porod. A co víc, najednou byly po 2,5 min. Ale jen 40sec. Měla jsem původně v plánu ještě zajít se opláchnout. Nakonec jsem chlapovi řekla, že to už nedám, že se oblikam, ať jde chystat věci. Mámu už jsem měla zavolanou, takže byla na cestě hlídat (přece jen ať raději jede zbytečně). Během cesty mi ještě volala, ať už vyrazím, že druhý porod bývá mnohem rychlejší. Ale já jí říkám, že to ještě ani nejsou pořádný bolesti. Navíc neměla klíče a k malé by se nedostala. Sotva jsem položila hovor, přišla už regulérní kontrakce. A tak velim,  že na mamku počkáme před barákem. Sešli jsme se akorát, jen jsem předala klíče, nastoupila do auta, kde už jsem musela prodychavat další kontrakci. Byly stále po 2 min, ale už delší. Do porodnice jsme přijely na tři kontrakce. Děsný v tom autě. Když jsem viděla, kolika dopravními omezeními jsme museli projet, byla jsem vděčná, že byla noc. 

Z auta do ambulance mě musel muž podpirat, celá jsem se trepala. Na to už jsem z posledně zapomněla. Voda stále nepraskla, dle vyšetření otevřená na 4cm. Chtěli mě urvat na sezení na monitorech, tak jsem sestře řekla, že prvni porod trval 3 hodiny, že to nevidím jako moudré řešení. Naštěstí se k této informaci postavili skvěle. KTG vynechali, udělali základní vyšetření + změřili mimco, pac právě kvůli jeho malučkosti jsem chodila do rizikovky. Ok, malá má 2800g. Krásný! Hned na box, tatínku, pojďte taky...

Na boxu jsem prodychavala několik kontrakcí, každá byla nekonečná. Vždy, když mě PA upichla na křeslo, kontrakce přestaly. Tak jsem zase slezla. To byl nástup. Bylo to děsně rychlé. Jen vím, že na box jsme přišli něco po 23hod, ve 23:20 už bylo vše ready, tak jsme hledaly vhodnou polohu. Jo, ještě prasknout vodu, to jsem souhlasila, protože mi prostě tlačit nešlo. A to teplo, co se mi pak v klíně rozlilo, bylo úžasné a nastartovalo mě to dal. Bohužel PA byla starší paní a tedy i starší škola a nebyla moc ochotná mi poskytnout takové pohodlí, jaké jsem žádala. Nakonec jsme nějakou polohu spolu našly. Přece jen už nás. Tlačil čas. Samotné tlačení trvalo cca 10 min. Prý mám hodně zbytnelou hráz po tom siti. Ano, tehdy si pan doktor dával záležet. 

Ale nakonec jsme to daly bez nastrihu. Údajně jen malinká rána.

Malá se na sále hned prisala. Byla úžasná!

Belene, zahráváš si s mým osudem! Nevím, zda unesu ještě další zkoušky!

Všechno se to stalo tak rychle, že jsem ještě neměla čas se z toho vzpamatovat. Každým dnem jsem očekávala svého milého Quinta, kterak přijede s tím svým neodolatelným úsměvem a jiskřivýma očima. Namísto toho přijel posel. Posel špatných zpráv. 

Quintus byl smrtelně zraněn při požáru v kasárnách. Doteď nevím, jak se mohlo něco takového stát, ale nebyl jediný. Tu noc se hodně pilo, protože několik vojáků odcházelo z legií a hodně foukal vítr. Ani jsem se s ním nemohla naposled rozloučit.

Quintův strýc mi dal najevo, že nyní je moje přítomnost na jejich statku nadbytečná a že podle římského práva nemám nárok na žádné Quintovi peníze, protože jsem barbarka. Domluvil se však s jedním z jeho kupeckých přátel, aby mě spolu s další karavanou vzal tam, odkud jsem přišla. 

A tak jsem teď se zlomeným srdcem a žalem na cestě do domoviny. Ale mám ještě vůbec nějaký domov? Kam se mohu vrátit? Otec již není, jeho dům nejspíš obývá někdo jiný. Ano, měli jsme tam přátele, ale jak by mě přijali, když jsem utekla od umírajícího otce. Za Bronem, za nějž jsem se měla provdat, také nemohu. Určitě je již ženatý s jinou a mě bere jako zrádkyni. Zbývá mi snad jediné. Dočasně najít útočiště v některém blízkém sídle druidů a kněžek. Kněžky vždy pomáhají lidem nemocným a v nouzi.

Snad bych jim tam mohla být nějaký čas nápomocná. Zjistila jsem totiž, že jsem těhotná! Ani jsem to nestačila Quintovi říct. Nevím, co teď se mnou a s dítkem bude. Snad u druidů najdu pochopení a pomoc v nastávajím období.

 95 dní do porodu...Je to možné??Včera když jsem usínala a mimčo mi řádilo v břiše si říkám...máme přesně 3 měsíce do porodu....skončila jsem už v práci-vybírám dovolenou...

vždyť je to nedávno co mi řekla DR že jsem těhotná...jak to rychle letí...a břicho jak roste...občas ohýbání pro něco je fakt zážitek a malý ještě poroste.....

Jinak se cítím fajn, žádné problémy...díky bohu...

další kontrolu máme až 17.7...tak to snad už mi paní DR řekne co vlastně nosím v tom bříšku protože miminko zlobí už teď...každý dr mi řekl jiné pohlaví...holka, kluk, holka, kluk...2 mimi tam opravdu nemám...já mám tušení na Adámka...tak uvidíme...

hlavně ať jsme zdravý....

Článek je komerčním sdělením společnosti Mylan

------------------

Čím jsem starší, tím víc přibývá ročních období, které mám moc ráda. Za mých středoškolských let to bylo vždy léto. Jasný favorit celého roku a každé babí léto jsem posmutněla, že "zase celý rok" před námi. Postupně jsem přijala i to mrazivo, protože pocházím z hor na liberecku a zima spolu s Vánocemi byl takový ostrůvek, kdy už svítala naděje na další léto. S dětmi to je najednou jiné. Miluju barevný podzim, protože je neskutečně fotogenický, optimistický a pokud ho celý nepromarodíme kvůli školce, tipujeme s manželem, která z holek nám v tom vichru odletí i s drakem 🙂. Jaro, letos cítím, že i to jaro už mi sedne úplně jinak a ta radost, kdy zavonělo ve vzduchu, tak ta nás celou rodinu tahá za město, kdykoli je chvilka volna.

Děti se nám podařilo odkočárkovat už minulý rok, takže sice odpadl otazník s terénem na výletech, za to ale musíme brát v potaz, že nohy dvouleťáka neujdou extra moc. Zjistili jsme, že nejlépe ze všeho nám budou sedět všemožné stezky. Je jich opravdová fůra, jsou to taková lesní hřiště a mnoho z nich už dávno není jen naučnou cedulí po pěti kilometrech chůze.

Jestli nemáte Hřensko extra z ruky, za nás moc doporučujeme poměrně novou Rysí stezku. Je hned při vstupu do Hřenska, je krásná a má i menší okruh, který ušla dcera už na roce a půl. My ji objevili loni a letos se chystáme zase, tentokrát na okruh delší.

Spousta interaktivních tabulek, lesních prolézaček a malá, ale milá stezka bosou nohou. Holky se tam tehdy zasekly na docela dlouho a zbytek stezky si prošly na boso. 

Aktualizace: recenze maminek na opalovací přípravky Baby sebamed naleznete v koníkovském fóru tady. 

A víte, že jsme Baby sebamed již testovali? Recenze na Baby sebamed krém na opruzeniny naleznete tady. 

----

Již za pár dní oficiálně začíná léto. Krásné, slunečné a věříme, že příjemné období pro každou z vás. Sladká vůně květů a přírody střídá šplouchání vody a dětský smích, a vy si tak můžete na chvilku oddechnout a načerpat síly.

Při pobytu na slunci je ovšem třeba se chránit, pokožka dostává během slunění zabrat. Ale ještě více je třeba starat se o jemnou a citlivou pokožku dětí. Dětská pokožka se během prvních let života strukturálně i funkčně liší od kůže dospělých lidí. Kvůli méně husté struktuře je dětská pokožka na slunci mnohem více ohrožena UV zářením, a tak je u dětí vyšší riziko krátkodobého i dlouhodobého poškození kůže.

Proto vás, dámy, vítáme při novém a velice letním testování s Baby Sebamed. ☺