Pro začátek nastíním jak vypadal můj první porod.
V těhotenství jsem přibrala skoro 30 kilo, takže poslední týdny byly muka a každý den po termínu ještě horší. Bylo mi zle psychicky i fyzicky. Na jedné kontrole mi pak doktorka nabídla hamiltnův hmat a já souhlasila. Ten večer mi odešla zátka a ráno kolem 4 začaly slabé bolesti po 20 minutách. Celý den se pomalinku stupňovaly, ale interval zůstával těch 20 minut. 
Večer jsme si ještě s manželem stihli zahrát Age of Empires - mezi kontrakcemi to byla sranda 😀 Pak šel manžel spát a já už prodýchávala a rozcházela kontrakce.
Kolem druhé jsem si dala, za ten den už x-tou, vanu a kontrakce začaly být po 5 minutách a ve 3 ráno jsme jeli do porodnice.
Naneštěstí pro mě, bylo v mnou vybrané porodnici plno a musela jsem tam, kam jsem nechtěla... Byla jsem z toho dost ve stresu, což ovlivnilo následný průběh porodu.
- Porod nepostupoval a personál začal naléhat s zásahy jako protržení vaku blan. Později injekci proti bolesti, protože to akorát zhoršilo bolesti ale stejně se nic nedělo. Následoval oxytocin. Prostě vše pod nátlakem což mě přivádělo ještě do většího stresu.
Nakonec jsem po 9 hodinách porodila zdravou dcerku - s nástřihem a tlačením na břicho a následným taháním placenty... Dceru mi ani neukázali a odnesli. Donesli mi ji asi po čtvrt hodině zabalenou jako housenku i přes mé přání o bonding.

...

Tenhle porod ve mě zanechal velkou díru, ohromný strach z dalšího porodu a velkou fixaci na dceru...

...

Když bylo dceři 7 měsíců, zjistila jsem, že jsem znova těhotná. První co mě zavalilo byl strach z porodu a až pak radost a pak zase strach...
Asi ve 3. měsíci jsem vyhledala porodní asistentku, která by mě doprovodila k porodu.
Našla jsem opravdu ženu na svém místě! A už jen vědomí, že se mnou bude u porodu mi dodávalo odvahu. Byla mi k dispozici celé těhotenství a kdykoli jsem se potřebovala na něco zeptat, tak mi poradila.

...

Dle utz jsem měla termín 20.5., podle ovulace 24.5.

Asi 3 týdny před porodem, mě začali zlobit poslíčci, kolikrát jsem si říkala, že už! a ono NIC 😀
21.5. v neděli jsem byla dopoledne na kontrole v porodnici. Na monitoru se objevilo pár kopečků a jinak jsem se cítila skvěle (když pominu bolesti mezinoží). 
Den jsme pak strávili s dcerkou a ještě jsme chtěli naě procházku k přehradě, ale došli jsme akorát do města. Nic se nedělo, byl to den jako jiný.
Večer mi opět začali poslíčci, ale po předchozích dnech jsem jim nevěnovala pozornost. Jen dvěma, kteří byli o něco silnější než ostatní, ale v 10 večer jsem se sebrala a šla normálně spát.

Už to vypadalo,že se na mě štěstí usmálo,když jsem předběžně získala syna do péče, dcera se začala zklidňovat,začala jsem nový vztah s kamarádem z dětství. Během dvou měsíců se vše sesypalo jako domeček z karet.Soud o dceru vyhrál bývalý manžel(důvod-otec má stabilní zázemí celou dobu co je dcera na světě, zatímco já se od manželů stěhovala,napomohla k tomu i moje špatná psychika,a taky to,že jsem neodešla od současného manžela,a chtěla jsem radši manželství zachránit,když mě tchyně terorizovala,a tudíž mi nešlo o blaho dětí),vztah s přítelem se rozpadá...ale ohledně syna to sice vypadá příznivě, přece jen i soudkyně zvažovala trestní oznámení na tchyni i manžela za psychické týrání dítěte, jelikož viděla důkazy manipulace syna proti mě,takže buď bude syn v mé péči nebo ve střídavce,kterou navrhoval manžel. Ovšem při mé smůle bych se nedivila té střídavce.Už přestávám věřit, že budu v životě konečně šťastná.

Belene, znovu se k tobě obracím. Je to již dva roky, co jsem tě žádala o pomoc či o radu. Netuším, jestli jsem si tvé znamení před lety správně vyložila.

Tenkrát, když jsem při oslavách Beltinu skákala přes mocný oheň, přišlo tvé znamení. Doskočila jsem přímo před Quinta, nicméně jsem neskončila na nohou, ale spadla jsem. Mělo to pro mě být varováním, že to, co chci nebude tak jednoduché, jak bych si přála. 

Ještě tu noc jsem si sbalila jen to nejnutnější, napsala otci vzkaz a doufala, že mé rozhodnutí pochopí. Věděla jsem, že se o něj postarají jiní, přesto mi bylo těžko u srdce. Ne proto, že jsem neuposlechla jeho přání, ale proto, že jsem v hloubi srdce věděla, že ho již nikdy neuvidím. Legionáři odcházeli časně ráno a spolu s nimi vyrazili na cestu obchodníci a další cestující stejným směrem. Nebylo to nic neobvyklého, cestovat spolu s vojáky bylo bezpečné. 

Quintus musel jít s útvarem a nemohl se mi moc věnovat. Cestou jsem přemýšlela, jestli bylo mé rozhodnutí správné. Quintus mě nechal nějaké peníze a ubytoval mě kousek od Říma v hostinci s tím, že za pár dní si pro mě přijede, až vyřídí, co je třeba. Bála jsem se. Sama v cizí zemi, mezi cizími. Nevycházela jsem z pokoje, když to nebylo nutné a přemýšlela, co bude dál.

Quintus opravdu přijel za pár dní. Mé srdce najednou pookřálo. Konečně jsme měli jeden druhého jen pro sebe a mohli jsme se nechat ovládnout láskou. Pár dní jsme ještě v hostinci zůstali, protože jsme čekali na odpověď na zprávu, kterou poslal Quintus svým příbuzným. Quintus musel odsloužit ještě dva roky, aby mohl být volný. Po tu dobu musel zůstat v kasárnách, kde pro mě nebylo místo. Požádal tedy svého strýce, který měl nedaleko malý statek, zda bych u nich nemohla po ten čas zůstat. 

Byla jsem zklamaná. Nevím, co jsem si myslela, že bude, když se vydám do Říma za svou láskou, ale nepředstavovala jsem si, že to bude takhle. Po dva roky žiji a pomáhám na statku u Quintova strýce. Jsou tu na mě hodní, přesto ale nemáme vřelé či blízké vztahy. Jsem tu barbarkou, ne Římankou. Quinta vídám občas, když dostane pár dní volna. Nezapadám sem, je to příliš jiný svět a jsem tu sama. 

Dnes téma klasické a možná s jedním malým tipem pro rodiče v poklusu, pro rodiče dětí, které odmítají knížky.

Probouzet dětskou řeč lze různě. Čtením, se kterým, jak se můžete dočíst v mém prvním článku předčítáme břichu, můžete začít ještě dřív, než se dítě narodí. Pro někoho možná přehnané, pro někoho kdo se už moc těší, radostné.

Na stará dobrá říkadla nedám dopustit nejen já - náš Toník říkadla doslova hltá.

nad Toníkovou postýlkou

Nejen jako zaklínadlo proti pláči a chmurům poslouží zpívání, v refrénech pomocí rytmu a melodie mohou tolik vyznít očekávaná slůvka. Popisováním obrázků v knížkách můžete taky přispět k tomu, aby dítě "rozvázalo" a možná nejjednodušší způsob k rozvíjení řeči je

                                                           komentování. 

Tuhle dobrůtku mám spojenou s jarní poutí u dědy a babičky. Začali jsme u cukrové vaty, pak jízda na kolotoči, zastávka u perníkářky mamince pro barevné srdce, potom na houpačky, létající labutě a končili jsme u stánku s langoši. S láskou vzpomínám na zlatavou placku pomazanou česnekem, keččupem a notně posypanou sýrem. A taky na to křupnutí, stékající šťávičku po prstech a ten báječný pocit blížících se prázdnin. Takže nastupujte, prodloužená jízda do dětství začíná!

Na osm kousků budete potřebovat:

• 500 g hladké mouky
• 30 g droždí
• 250–300 ml mléka
• špetku soli
• 1 lžíci cukru
• olej na smažení
• na závěrečné ochucení kečup nebo strouhaný eidam, česnek, povidla...

Jako první si připravte kvásek. Do misky rozdrobte droždí, zasypte cukrem, lžící mouky a zalijte mlékem (ideální ohřátého na „prst“, tedy příjemně teplého na dotek prstu).

Vše promíchejte. Droždí s cukrem se rozpustí a vytvoří mazlavou kašičku. Směs přikryjte ubrouskem a nechte chvíli odpočinout. Stačí deset minut. Jakmile se vytvoří bublinky, můžete směle pokračovat.

K takto připravenému kvásku přidejte zbytek mouky, mléka, osolte a vypracujte hladké těsto.

Aktualizace: Recenze našich uživatelek naleznete ve fóru tady. 

----

Dámy, s novým týdnem začíná i nové testování, a to pro ty z vás, které trápí intimní problémy, jež chtějí aktivně řešit a žít tak naplno.

Bez dalších řečí vám představujeme nové TENA Lady Slim, které jsou o 20 % tenčí a přesto bezpečné.

Co testujeme

TENA Lady Slim s technologií microPROTEX zajišťují mimořádně bezpečnou a diskrétní ochranu a vy se už nemusíte nijak omezovat. Aktivní životní styl a společné chvíle s rodinou jsou přece důležitější než dělat si starosti. Únik moči může stát v cestě vašim plánům a narušit také vaše sebevědomí. TENA vám pomůže zůstat sama sebou a nijak se omezovat.

Balíček k nám dorazil s menším zpožděním, ale s o to větším očekáváním. Četla jsem první postřehy ostatních testovaček a doufala, že Enticon pomůže i Kubíčkovi.

A od čeho přesně?

Náš Kuba je trpitel, kdybyste ho viděli, srdce by vám při jeho pláči pukalo. Pravidelné ranní krize kolem páté hodiny, kdy se první prdíky potřebují dostat ven, ale nedaří se a nedaří. A on pláče a pláče. A třeba dobrou půl hodinu. A tohle se opakuje zhruba 4x za den, jsou lepší dny a jsou i mnohem horší dny.

A co jsme s tím dosud dělali?

Všechno možné. Nahřívání a masáže bříška, krčení nožiček, nošení na tygříka, konkurenční kapky (zbylá má trojka si s nimi vždy vystačila)... A co pomáhá nejvíce? Teplá voda v kyblíku, tam jdou prdy ven nejlépe, jen "koupač" mívá problém ten smrádek rozdýchat 🙂 a samozřejmě šátek. Ale vzhledem k tomu, že se mi doma pohybují další tři kousky vyžadující mou péči a pozornost, tak to není úplně praktické.

Jak by se Enticon měl používat?