Některé dny se cítím jako Superžena.

Vyřeším všechny problémy, které se mi nashromáždily v práci. Když mám přes oběd volno, protože dítě spí, dokážu napsat článek. Uvařím. Hraju si s Filipem bez toho, abych byla netrpělivá. Zeptám se Emči, jak se má a jak bylo v práci a opravdu poslouchám, co mi povídá. Dokážu přečíst několik kapitol z knížky předtím, než se v deset večer dostanu do postele. A mám ze sebe skvělý pocit.

Bohužel většina mých dní spadá do smyčky co- ještě- musím- udělat dnů. A není to proto, že bych si na sebe kladla příliš mnoho věcí, nebo se zahltila zbytečnými úkoly. Jsem prostě matka na plný úvazek, manželka na plný úvazek, zaměstnanec na plný úvazek, blogerka na částečný úvazek, čtenářka na částečný úvazek, uklízečka na částečný úvazek a taky sběračka hraček po celém bytě na částečný úvazek.

"Je to jenom rušný den a velmi únavná fáze mého života, která jednou přejde" říkám si.

A když jsou dobré dny, tak tomu i věřím.

V těch špatných si zalezu večer do postele, přehodím si přes hlavu peřinu a roním hořké slzy.

Ano, to se často stává. Ono kojení opravdu není přirozené jako „čůrání“, jak si většina z nás myslí, dokud si to samy nezažijí. Já si to myslela taky, dost jsem frajerka narazila.

Většina z nás se v době těhotenství chystá na porod, sepisuje si porodní plán, prochází předporodním kurzem, zjišťuje si podmínky porodnice. A na to, co přijde potom nějak nemyslí. Říkáme si, však ono to je přirozené, intuitivní, pudové, prostě příroda nám to mateřství zapsala do genetické výbavy. To se učit nemusím. A ejhle, mnohdy tomu tak opravdu být nemusí.

S narozením miminka přichází na řadu i jedna z jeho hlavních životních potřeb – potřeba výživy. Kojení je jedním z nejkrásnějších darů matky přírody nám matkám ženám.

Laktace je pro mnohé těhotné maminky samozřejmostí a mnohdy nás ani nenapadne, že by s kojením mohly být potíže. Ovšem vlivem zásahů v průběhu porodu, ať už nezbytných či urychlujících porod, se čím dál tím častěji stává, že maminky mají s kojením obtíže.

Mnoho maminek má problém se sebedůvěrou ve vlastní tělo. Kladou si otázky, zdali mají dostatek mléka, co mohou udělat pro to, aby své miminko mohly plně kojit, jak tvorbu mléka podpořit.

Sama jsem si prošla velice těžkým „rozkojováním“. Vlivem dlouhého porodu došlo k pomalejšímu zavinování dělohy a větším ztrátám krve. Nakonec jsem podstoupila operativní zastavení krvácení v celkové anestezii a byla mi aplikována infuze s Oxytocinem pro zavinutí dělohy. Nabízenou krevní transfuzi jsem z mnoha důvodů odmítla. Co jsem ovšem nečekala, byl vliv na kojení. Kojení se tedy po velké ztrátě krve a medikamentózním zásahu opozdilo natolik, že jsem po týdnu v nemocnici, kdy miminko stále ubývalo na váze, byla nucena podat umělou výživu. Tehdy jsem si říkala: „propána, přeci nemůžu svému dítěti dávat k jídlu ten sypký bílý prášek z krabice😃. To bude nějaká zkouška z hůry a já se nedám.“ Vybavena obrovským odhodláním jsem se rozhodla, že kojit budu.

Loni jsme přišli ve 23. týdnu o chlapečka, bohužel se u mě rozjel už druhý předčasný porod. Náš tříletý syn se narodil ve 33+1 a mezitím jsem měla jedno zamlklé těhotenství v 11. týdnu. Veškerá vyšetření jsou u nás obou v pořádku. Snažím se ale na sobě pracovat jak po stránce fyzické tak psychické. Hodně jsme tuto situaci prožívaly s kamarádkou, taky má doma už jednoho kluka a za sebou tři potraty při snaze o druhé miminko. Ptala se mě, jestli nezvažuju lázně. Přiznám se, že mě to vůbec nenapadlo, ale začala jsem pátrat.

Nejprve jsem napsala na svoji pojišťovnu, kde jsem uvedla, co máme za sebou. Volala mi paní a říkala, že podle indikace jsou lázně až od tří potratů, tudíž na ně nemám nárok. Ta zmíněná kamarádka, která je dostala, mě ale povzbudila, ať se nevzdávám, že to vždy záleží na revizním lékaři. Stejně tak mě povzbudily i jiné maminky tady na MK ve skupině, kde lázně řeší, a já jím tímto moc děkuji. Napsala jsem tedy gynekologovi, nechodím sice přímo k němu, ale chodím do zařízení, kde je vedoucí a známe se, řešil se mnou pár záležitostí po mém nedávném porodu. Proběhlo mezi námi několik mailů, že nesplňuju indikaci a že má pro mě řešení v podobě cerkláže (malý steh na děložním hrdle) po prvním trimestru a že jen to mi pomůže. Je to docela fajn chlap, ale dost mě odrazoval. Nakonec jsem ho přesvědčila, ať mi aspoň napíše zprávu, kde uvede, co mám vše za sebou po gynekologické stránce.
S tímto jsem šla za svojí praktickou lékařkou, která mě naopak dost podpořila a věřila, že to dopadne dobře. Sepsala žádost na formulář, jako indikaci uvedla infertilita, což je neschopnost donosit dítě. Měla jsem zájem o Františkovy lázně, které se specializují na "ženské" potíže. Za dva týdny jsem si ji vyzvedla, poslala na svoji pojišťovnu a za týden a půl mi přišla odpověď, že mi žádost uznali. Budu sice pár tisíc doplácet, ale vzhledem k celkové ceně – ubytování ve 3* hotelu vč plné penze a 3 procedur denně by stál třítýdenní pobyt mnohem více.

V dnešní době je hodně párů, které mají potíže s početím, i žen, které mají jiné gynekologické potíže, nejen týkající se otěhotnění, ale také např. udržení těhotenství jako já a je škoda, že lékaři lázně nenavrhují. I tady jsem si ověřila, že člověk se musí pídit sám a ne jen slepě důvěřovat, co mu lékař řekne či nabídne. Jak jsem se dočetla, lázně a např. cvičení Mojžíšové, které se cvičí i v rámci lázeňského pobytu, by měly předcházet invazivním metodám jako je umělé oplodnění apod. Samozřejmě nikde není záruka, že to pomůže, ale může to být i naopak a zkusit se má všechno.

Napsala jsem tyto informace, abych se podělila o svoji zkušenost a dala vědět, že tady ta možnost je – zkusit si zažádat v případě gynekologických potíží o lázně. Šla jsem do toho s tím, že to zkusím, když to nevyjde, nic se neděje a když ano, bude to super a ono to vyšlo!

Duben 2018 - narodila se nám zdravá donošená slečna a spolu s úžasnou paní doktorkou, ke které jsem chodila do porodnice do rizikové poradny, si myslíme, že lázně měli spolu s imunologickou léčbou velký vliv na moje čtvrté a zároveň první těhotenství, které jsem absolvovala až do konce. 

Skupina, kde se řeší lázně: https://www.modrykonik.cz/forum/nevzdavame-to/podstoupili-jste-lazne-pri-neplodnosti/?post=last

     Na dnešní interview jsem si pozvala paní Báru žijící tisíce kilometrů od České republiky, ve které se narodila ona i její 2 děti. Bára je naprosto úžasná a odvážná bytost. Jednoho dne sbalila rodině kufry a rozhodli se změnit svůj život v zahraničí. Jaké to pro ně bylo opustit svůj dosavadní život a začít žít úplně jinde?  Jak to snášely děti a co jim to přineslo a vzalo? Přemýšlíte, že byste se ráda s dětmi odstěhovala do zahraničí, ale nemáte odvahu? Pak je tu pro vás dnešní článek... 

Báro, na úvod bych tě čtenářům ráda představila. Pověz nám o sobě, co jsi dělala, než ses přestěhovala do zahraničí a co tě vedlo k rozhodnutí odjet se svou rodinou do zahraničí? 

    Když jsem byla mladší, snila jsem o tom, že si jednou založím svou firmu. Chtěla jsem svým podnikáním lidem pomoci, ne na tom bezpodmínečně vydělávat velké peníze. Sen se mi splnil, poté jsem se zamilovala a založila rodinu. Můj profesní život však upadal s tím, jak jsem se soustředila na rodinu a dostala jsem se do dluhů. Jednou mého manžela napadlo, že peníze by bylo nejrychlejší vydělat v zahraničí. Ale rozdělit se jako rodina se nám nelíbilo ani jednomu. Nezbývalo než tedy odjet všichni společně. 

     Nezdálo se ti takové rozhodnutí nebezpečné?

    Jasně, že jo. Přímo šílené. (smích) Ale věděla jsem, že to bude buď a nebo. Bylo to stejné jako riziko podnikání. Buď vyhraješ nebo zkrachuješ. Navíc jsem nikdy předtím v zahraničí nežila, ani pořádně nemluvila žádnou řečí, neměla žádný pořádný kapitál do začátku. Můj dnešní názor je, že do zahraničí s dětmi či bez nich nemůže odjet někdo, kdo pro to nemá potřebnou odvahu. A to je právě to, proč tolik lidí v životě nikdy nevycestuje, i když o tom sní. Myslím, že je to škoda. Protože odvážnému přeci štěstí přeje. 

    Jak ale vzali toto rozhodnutí tvoje děti?

Aktualizace: Recenze našich uživatelek si můžete přečíst v tomto fóru.

--- 

Miminka pláčou z nejrůznějších důvodů a víme, že ten pláč maminkám trhá srdce. Dítě jednoduše mluvit neumí, a tak nemůže oznámit, co ho trápí a kde. Ale v jistém období, v období tzv. tříměsíční koliky, je víc než jasné, že na vině jsou zaražené prdíky.

Maminky, vítejte při novém testovaní produktu, který umí deťátkům pomoct a ulevit právě od nepříjemností, které kradou spánek.

Co testujeme

Enticon kapky

Většina z vás, nás už dobře zná. Maty toho už má za sebou opravdu požehnaně. Včera, ještě před operací k nám zavítala mudr. Vokurková. A ten den přišla ještě jednou. Nebudu se rozepisovat o tom, že mléko na noc není dobré...ano, já to vim,ale vzhledem k tomu, že musíme nabírat na váze,je to momentálně jediná volba. Přes den toho moc nesní. Jenže tady máme hned několik problémů. Pokud se mu budou kazit zoubky,nebudeme moct začít s tvarováním čelistí...tady přijde na řadu ortodentista...zubní hygienista...dentista ... (doufám,že se nebude bát zubaře) ... a možná i stomatochirurgie a plastika čelistí.

Další problém se stává z Matyho palce v puse😖 Potíž je, že ho tam má opravdu hodně.Naštěstí ho necumla. Jenze si ním jakoby vytahuje vrchní čelist.

A hlavní problém je jeho velký kořen jazyka, díky kterému má potíže s polykáním kousků. A tady nám pomůže další z dlouhé řady odborníků. Na tento problém budeme mít dva. Pres řeč paní logopedku Čefalínovou, která mi pomohla hodně ujasnit si další kroky. Přivedla mi ji jako odborníka paní primářka. Pomůže nám rozpohybovat jazyk, posílit čelist, otevírat pusu...a ruku v ruce ještě s mgr Kejikovou vyřešit problém s příjmem stravy. 

Díky všem těmto lidem se snad posuneme dál. Dnes jsem Matymu koupila první pomůcku - hrnecek od Aventu, hrneček,který mu snad pomůže naučit se pít jinak, než z lahviček start cup od mam, protože potřebujeme vysunovat spodní čelist a rty. A ono mu to šlo!

Nakonec jsem si vše musela srovnat v hlavě.A že mi to dalo zabrat, protože s unaveným hladovým chlapem a unavenou nevyspanou matkou to trvalo trochu déle. 

Ano, vím,že máme problém. Vím že ten blok je hlavně fyzický a naučením kousat a pracovat s jazykem se to upraví a je mi jasné, ze tohle bude hlavne náš boj. Matyho a můj.

To, že čekáme potomka jsme s partnerem zjistili přesně v den našeho třetího výročí. Poprosila jsem ho, aby nám vzal bublinky a protože jsem byla na pochybách, tak i těhotenský test. Na něj došlo v prvé řadě a po výměně vyděšených pohledů na ty dvě tmavě fialové čáry, došlo i na přípitek. Cucla jsem si. A pak jsem si téměř rok necucla vůbec. Prvních pár měsíců jsem od rána do pozdního odpoledne strávila velmi podrobnou prohlídkou vnitřku naší WC mísy. Krásná práce, ta 24karátová sanitární keramika. A partner si vyzkoušel brždění smykem kdykoliv jsme někam museli jet.  Přiznám se, pozvracela jsem značnou část Vysočiny a Jižní Moravy. Po návštěvě screeningu se mi povedlo zvracet na Grohove v Brně, kdy tam bylo opravdu narváno. (Možná jste mě tam viděli a říkali si: "Takhle pozdě a je ještě ožralá..." Ted už s úsměvem vzpomínám, jak jsem tam zoufale běhala ve snaze najít alespon trochu skryté místo. Dávalo mi to neskutečně zabrat. S prvním ranním zvracením jsem přišla o veškerou energii po celonočním spánku. Ale tehdy jsem měla to štěstí, že jsem mohla jít zase spát. Potom se všechno uklidnilo a já se začala doopravdy těšit, plánovat, zařizovat... a pak začalo růst břicho, hodně a podivně nahoře. Sestra mi vynadala, že moc žeru a že by to takhle nešlo. Za týden jsem skončila v nemocnici, kde mi punktovali cystu. Ta měla ke třem litrům. To jsem měla asi z toho všeho žraní... 

Každá z nás to jistě zná…Jakmile jsou děti nemocné a je potřeba změřit teplotu, nastává ten pravý boj. Vkládání teploměru do podpaží, úst čí konečníku je pro děti velice nepříjemné. Děti se kroutí, pláčou a celý proces je vyčerpávající nejen pro ně, ale i pro nás. Měření bezkontaktním teploměrem však znamená úplnou revoluci v měření.

Jak to funguje?

Vše je možné díky infračervené technologii. Při měření bezkontaktním infračerveným teploměrem je využívána skutečnost, že lidské tělo, které je zahřáté, vyzařuje energii. Množství vyzařované energie roste se vzrůstající teplotou těla. Bezkontaktní teploměr měří pomocí infračerveného paprsku právě množství vyzařované energie.

Výhody

Hlavní výhoda, jak už název napovídá, spočívá především v tom, že nedochází ke kontaktu s lidským tělem. Teploměr pouze vezmete do ruky, přiložíte na vzdálenost kolem 5 – 8 cm a stisknete. Největší výhoda je to především u velmi malých dětí, které nemusíme kvůli měření vůbec probouzet. Velké podsvícené LCD displeje navíc zajistí snadnou čitelnost naměřené hodnoty i během nerušeného nočního spánku dítěte. Nejlepší bezkontaktní teploměry dokáží změřit teplotu dítěte už během 1 sekundy. Další výhodou je bezesporu paměť zařízení. Lze tak zpětně sledovat, jak se teplota dítěte vyvíjela.

Co nabízí navíc?

Ahoj ženy, holky, maminky, popřípadě tatínkové, 

už delší dobu se v sobě nějak nimrám. Mám dvě krásné děti, manžela, který mě miluje, krásný dům a po dvou dětech opravdu slušnou postavu. Tak proč sakra nejsem šťastná? Co ještě chci? Proč mi něco tak úžasného a nadstandardního nestačí? 

Nedávno jsem narazila na knížku s názvem "Nedostatečný pocit vlastní hodnoty, sebedestruktivní programy a jejich překonávání", musím přiznat, že jsem ještě nedočetla. Dost špatně si na to hledám čas. Přes den mám potřebu se plně věnovat dětem a domácnosti, večer manželovi. Ale zatím ve zkratce, kniha je v podstatě o mě. Což mě patřičně vyděsilo. Podle autora v sobě všichni máme nějaký "program" podle kterého jednáme. Můžou být negativní, ale i pozitivní. Přicházíme k nim jak už to bývá v dětství. Nemá smysl někoho obviňovat, protože všichni jednají s nejlepšími úmysly. Jsem si jistá, že ani Hitler si o sobě nemyslel, že je zlý člověk. Ba naopak, že koná jakési vyšší dobro. Hlavně obvinění nikomu nepomůže a nic nevyřeší.

Abych vám dala příklad. Řekněme třeba, že paní Jana je neuvěřitelně vystresovaná v práci, hrozně moc se snaží být nejlepší pracovnicí. Přeje si, aby si jí šéf vážil, chválil ji a okolí ji vnímalo jako pilnou a úspěšnou. A tak v práci dře. Bere si na starost věci, které nikdo nechce. Dělá přesčasy. Když ji někdo požádá o pomoc, tak neumí odmítnout. Celé to vede nejen k tomu, že si jí okolí nijak zvlášť nepovažuje, ale ještě ji využívá. Tak dělá ještě více. Čím víc dře, tím víc je ve stresu, že to je pořád málo a dělá kvůli tomu chyby. Je unavená a nesoustředěná. Takže nejlepší pracovnice z ní asi taky nebude. 

Každý z nás se potřebuje cítit do jisté míry přijatý společností.  Člověk žije ve společenství a vždy byl nějakým způsobem závislý na ostatních členech "tlupy". To je v pořádku. Ovšem paní Jana se tak nebude cítit, i kdyby se rozkrájela. Její "program" o kterém pravděpodobně ani neví, se jmenuje "jsem nedostatečná ". Ať bude dělat cokoliv, pořád to bude v jejích očích málo. 

Třeba doma upřednostňovali rodiče jiné sourozence, nebo si přáli chlapečka, nebo byli všichni vyděšení, že na dítě nemají prostředky, zázemí, nebo třeba taky schopnosti. Zkrátka paní Jana si z dětství odnesla podprahově to, že tak jak je, jaksi nevyhovuje, nestačí, nebo dokonce překáží. A proto chce být tolik uznána a přijatá. 

V prvním těhotenství mě velice zaujala možnost sepsání porodního plánu - v porodnici, kde jsem rodila, je podporovali a vítali, takže jeho sepsání bylo jasnou volbou. Během porodu se ho opravdu drželi, chválili mě za jeho sepsání a také rozumnou formu, kterou byl napsán. I z tohoto důvodu jsem se o něj s vámi podělila a mnoho z vás mi děkovalo, že jste ho využily.

Jelikož jsem svého prvorozeného rodila v KP poloze, byl porodní plán vypracován hlavně pro tuto situaci. Tentokrát to vypadá na hodné miminko, které se otočilo hlavou dolů - takže bylo potřeba porodní plán lehce přepracovat a doplnit ještě pár detailů, které jsem za dobu od prvního porodu pochytila. Mnoho z vás mi opět psalo, že byste se rády koukly, jak můj porodní plán vypadá, proto ho opět dávám k dispozici ve formě článku. PP je v kompletním znění, v jakém budu odevzdávat v porodnici, odstranila jsem pouze hlavičku s citlivými údaji.

Abych byla upřímná, tak ještě stále nemám vybráno, kam se pojede rodit, nicméně pevně doufám, že plán bude respektován a celý porod opět proběhne v klidném a přátelském duchu. Nejsem člověk, který by se s někým chtěl dohadovat, nicméně přesně vím, co chci, a pokud bude porod bezproblémový, chci, aby to bylo podle mých představ. V případě jakýchkoliv problémů jdou samozřejmě všechna má přání stranou a dobro miminka je naším hlavním cílem.

Znění porodního plánu - duben 2017:

Porodní plán

Konečné jméno pro miminko bychom rádi rozhodli až po porodu.