Maminkou v 18, aneb velký bojovník v bříšku
Ahoj!
Jsem v poměrně složité situaci a chtěla bych se pod tímto tématem dočíst všechny možné názory a rady mladších i vyzrálejšich maminek a poprosit Vás o shovívavost.
Je mi za pár měsíců 18 let. S mým přítelem jsme nedávno oslavili 9 společných měsíců. Používáme kondomy a musím zmínit,že hormonální antikoncepci moje tělo odmítá a proto jí brát nemůžu. Zkoušeli jsme i jiné dostupné metody antikoncepce,ale nevyhovovaly nám. Ale to jen pro objasnění,teď už k jádru věci.
Přestože jsme kondomy používali jako jakýkoliv jiný pár,dvakrát jsme se vypořádávali s jeho protržením a následným stresem kvůli těhotenství. Poprvé jsme to řešili ‘pilulkou po’, postinor fungoval a všechno až na psychické slabší chvilky proběhlo v pořádku. Podruhé jsme se taky rozhodli pro tuto pilulku, jednoduše protože jsme oba ještě na střední škole a v tuto chvíli by bylo miminko samozřejmě velký převrat v životě. JENŽE ne vždy jde všechno tak,jak má. Postinor tentokrát neúčinkoval a já se za pár týdnů dozvěděla,že jsem těhotná. Přítelova prvotní reakce byla,v kolikátém jsem týdnu.. jestli stihnu jít na interrupci. Zaskočilo mě to,ale rikala jsem si,ze první reakce muže být přehnaná. Ovšem během následujícího týdne proběhly nejhorší hádky našeho vztahu se slovy “zničila jsi mě, zničila jsi mi život” “zkazíš tím budoucnost mně, sobě i všem okolo”. Slyšet něco takového bylo samozřejmě neskutečně zraňující,ale musím ho obhájit tím,že už od mala žije v finančně,sociálně i morálně zajištěné rodině,kde byl od mala veden k jasné studijní i profesní budoucnosti a měl naplánovaný celý život. V podstatě nikdy neřešil žádný vážný problém a ani neměl vážnější vztah. Ovšem asi ho to neomlouvá, život je nevyzpytatelný ve všech směrech a s tímhle se vyrovnat zatím nedokázal. Nicméně jsem teď v 7tt a situace je jasná. Já jsem pro miminko, on je proti. Moji i jeho rodiče už to ví a reagovali dle mého názoru úžasně. Všichni řekli,že mě podpoří,ať už se rozhodnu jakoliv a udělají všechno proto,abych byla já a popřípadě i miminko v pořádku. Nakonec jsem i od přítele po promluvě s rodiči slyšela,že se k tomu nějak postaví. Ale samozřejmě každým krokem a každým slovem cítím,že je jednoznačně proti a že to takhle nechce. Já si bohužel neumím představit jít a nedat tomu cvrčkovi,co si tahle vybojoval cestu,šanci. Obvzlášť když vím, že jsem schopná odmaturovat a studovat například dálkově i dál na nějaké VŠ, finančně všechno potřebné zařídit. Ikdyž nebude nic lehké, dát miminku všechno,co budu moct. Samozřejmě s pravděpodobně potřebnou malou pomocí mého okolí. Všechno se podle mého názoru děje z nějakého důvodu a všechno je tak,jak to má být.. i když tomu občas nerozumíme. Jako například my teď úsudku mého přítele. Doufám,že se to vše obrátí k lepšímu a budeme se za nějakou dobu těšit společně a že si uvědomí,že to není konec života,ale začátek.
Prosím vás tedy o jakoukoliv reakci,radu,pozitivní i negativní názory. Myslim,ze bych rozhodně neměla možné negativní věci spojené s touto situací přehlížet. Ráda si přečtu i vaše podobné příběhy. Děkuji všem,kdo to dočetl až sem a přeju všem krásné,sluníčkové dny 🙂
@theuska_18 mas muj obdiv!!! Tak mlada a tak rozumna. Je super, ze rodice z obou stran se k tomu postavili celem. Je smutne, ze pritel se takto chove, ale dle toho, co jsi o nem napsala, je jeho reakce pochopitelna. Navic vetsina kluku v jeho veku by se chovala naprosto stejne. Znam 3 pripady devcat, ktere tak mladicke necekane otehotnely. Vsechny odmaturovaly, 2 nemely tendence jit na VS vubec, jedna ano.
Prvni pripad, v 17 devce otehotnelo (partner cca stejne stary), ale ze zdravotnich duvodu se rozhodla, ze si ditko necha, protoze by uz nikdy vic dite nemusela mit. Ze zacatku zila s rodici, pak se s pritelem sestehovali do bytu a zili spolu, po 7 letech se rozhodli vzit a po roce od svatby se rozvedli. Ona chtela dalsi mimi, on ne.
Druhy pripad, devce otehotnelo v 16 (partner stejne stary), dite si chtela nechat, byla verici. Rodice z obou stran se rozhodli, ze se mladi vezmou a pujdou do vlastniho bytu. Devce pak dalkove studovalo VS a jeji mamka ji pomahala. Zda s manzelem jsou stale spolu nevim, ale holcicka uz pomalu konci ZS.
Treti pripad, holcina otehotnela v 18, maturovala s briskem. Behem tehu ji pritel opustil (o par let starsi, pracujici), sel za jinou. Kdyz se mrne narodilo, tak se k ni vratil. Vzit se nevzali, stale spolu ziji (dite uz ma cca 7 let). Jeste bych podotkla, ze otehotnela s nim uz drive, v 17, ale na konci 1.trimestru o to prisla.
Zivot prinasi ruzne scenare a je na nas, kterou cestou pujdeme. Znam i zeny, ktere na potrat sly, nektere toho horce lituji, nektere se s tim dlouho srovnavaly a znam jednu, co chodila na x potratu a pak si musela jednou mimi nechat, protoze ji dr.uz odmitl potrat udelat ze zdravotnich duvodu.
Drzim pesti, at mas pohodove tehu, bezproblemovy porod a krasny zivot. A snad Vam to s pritelem vydrzi. Neni to o diteti, ale o Vas, zda k sobe patrite nebo ne. Nekdy clovek ma stesti a potka uz na SS svou zivotni lasku. Zivot neni prochazka ruzovou zahradou, ale je to cesta plna nastrah a je jen na Vas, zda tou cestou pujdete spolu a budete si oporou, anebo se rozdelite a pujdete kazdy svou cestou. Tak ci onak, uz vzdy budete mit jedno spolecne, date zivot tomu malemi tvoreckovi, ktery muze dokazat velke veci. Preji hodne stesti!
@theuska_18 ja si tedy dovolim negativni reakci... obavam se, ze v dnesni dobe vztah s takovym klukem padne... takze pokud se rozhodnes pro miminko, budete nejaky cas fungovat (jako ty vsechny pary ze soubysnysu, ale i bezneho "schovaneho" zivota), budete se radovat z prichodu miminka, jeho pokroku a za dva, tri roky, jak to tak ted byva, se vztah rozpadne (o tom vse se da precist mnoho clanku... proc). jsi rozumna zena. zkus si prozkoumat jeho rodinu- jak funguje, jak se resi kriticke momenty, jak syna vychovali (pozoruj pokud mozno realne, ne ruzovymi brylemi), abys trochu odhadla, jak se stavi k zatezovym sitruacim. dnesni mladi muzi jsou zvykli s prvnim (nebo tretim, patym) problemem utect. vidina stastneho zivota bez zateze, nervozity, ukolu, stereotypu. chteji zit podle VLASTNICH predstav, s usmevem, v pohode. dite je obrovska zatez i pro ty, kdo jej planovali a znaji se. a k rozchodum dochazi a dochazi...
na druhou stranu se samozrejme muze stat, ze vsechno ustojite a zvladnete... v to samozrejme ted veris...
prostuduj jeho rodinu .-) moje rada. a drzim palce 🙂
Ahoj, nečetla jsem diskuzi, předně obdivuju tvůj nadhled, já jsem v 18 myslím byla mnohem větší děcko 🙂 Mně se první dítě narodilo až ve 30 a teď si říkám, proč jsem je neměla mnohem dříve...hlavně kvůli fyzickým možnostem ženského těla, ale i mi to teď dalo značnou sebedůvěru a pocit ukotvení v životě. Samozřejmě tím přijdeš o nějaké možnosti typu studium v zahraničí a nekonečné pařby na VŠ, ale pokud jsi si už teď jistá, že miminko chceš, bude to po narození ještě silnější a nebudeš nikdy litovat...pro přítele je to težké, někteří muži mají problém se s touto situací srovnat i mnohem později...Držím palce a rozhodně jsem pro šanci pro děťátko. ❤
@eviks absolutní souhlas. Navíc mi přijde, že @theuska_18 to má v hlavě celkem srovnané a že nevidí svět růžovýma brýlema.
Držím palce. Jednoduché to nebude, spíš bych počítala s tím, že to přítel nezvládne, ale pokud máš podporu rodiny, dítěte bych se nevzdávala.
@bluealien 70 tisíc? My teda jako finanční nouzí netrpíme, ale tolik jsme za rok určitě neutratili.
Po bazárcích se dá sehnat tolik krásných, skoro nových věcí. Pokud nebude na UM, tak za jídlo se v podstatě neutratí.
Za mne spíš vidím problém to, že na to bude zřejmě sama "fyzicky", ale pokud pomůže rodina, tak i to se dá zvládnout.
Dobry den, je mi sice ted uz 25, mam pulrocniho syna. Ale prosli jsme si s partnerem tim samym, jedna nehoda a neplanovane tehotenstvi. Na potrat bych nesla. Zili jsme spolu pet let a myslela jsem si ze az si partner zvykne na novou situaci, bude to nakonec vse v pohode. Omyl. Zjistuji ze jsme kazdy jiny, nechceme pro nase dite a pro budouci zivota to same. Pritel by rad cestoval, delal karieru a bavil se. Ja sem doma se synem porad sama a vidina treba rodinneho vyletu v lete je nesmysl. Je to strasne tezke, byt na to sama. Nejsme stastni, ani ja, ani on a uz se casto bavime o rozchodu. I kdyz sveho syna miluju nejvic na svete a tehdy bych se nerozhodla jinak, tak se citim kazdy den spatne. Je to proste vycerpavajici a pro me strasne tezke. Mam partnera, ale vidim ze mu dite zkazilo plany a neni mi oporou a nic se mnou nesdili. Znite rozumne a myslim ze nechat si mimi je vlastne jedina dobra moznost. Jen rikam, ze nemit k nemu fungujiciho tatinka je, aspon pro me, nejtezsi vec co si dokazu predstavit.
Přesně tohle se mi kdysi stalo. Můj partner taky nebyl nadšen, oba jsme byli zaskočeni. Ale měli jsme hodné rodiče, co nám slíbili pomoc. Dítě jsme si nechali, narodila se nám úžasná dcera, dnes jsme již prarodiče. Po 12 letech jsme se sice rozvedli, ale dali jsme to. Já dostudovala a nikdy jsem nelitovala.
Tak prvně klobouk dolů před tvou vyzrálostí vzhledem k věku. Škoda, že si partner neuvědomuje, že sex není jen zábava, ale velká zodpovědnost (ale v daném věku to bohužel není nic neobvyklého). A není tak jednoduché se vyrovnat s jeho případnými následky, pokud to člověk neplánuje. Nevím, co bych radila před 10lety, když jsem byla ještě náctiletá, ale nyní jako matka radím volit srdcem. Pokud není člověk pevně rozhodnut pro interupci sám, bude si to navždy vyčítat. Ty to máš v hlavě srovnané a myslím, že by tě to preválcovalo, pokud bys k tomu byla trochu dotlačena. Že to nebude lehké vychovávat dítě možná sama si uvědomuješ. Ono to spíš bude sakra těžké, možná i to studium nakonec budeš muset přehodnotit a dodělat později. Ale pokud tě podrží i jeho rodina, tak si myslím, že i partner bude nakonec mít trochu jiný názor, v tomto věku se hodně přebírá vedení rodičů ať už jde o školu, směřování v životě a pod. Jen bych doporučila počítat i s tou variantou, že v rámci vzdělání to nakonec může být jinak, než si nyní plánuješ. Já bych si minimálně první rok nedokázala s dítětem představit, že bych měla ještě studovat, do práce jsem sice začala chodit brzo, ale to je něco jiného, než po nocích se učit na zkoušku, navíc dívat se jak partner studuje a třeba cestuje apod bude také dost náročné překousnout, když ty nebudeš moct...ale přeji hodně sil, ať už se partner k tomu postaví čelem nebo ne, tak se rozhodni za sebe, co bys vnitřně chtěla, jsi dost silná, abys to zvládla a vyrovnala se s tou změnou v životě. Dítě je to nejlepší, co mě v životě potkalo a to jsem karieristka jak vyšitá.
Jste úžasná, máte můj obrovský obdiv a respekt. Existuje projekt fandím mámám (najdete je na fb), zkuste se na ně obrátit. Váš partner by za reakci zasloužil nakopat. Mohl být v šoku, ale následné citové vydírání a svalování viny si měl odpustit. Jako by ženský byly samosprašný! Ještě jednou klobouk dolů, že k celé situaci přistupujete tak dospěle a citlivě. Miminko vám to stonásobně vrátí, uvidíte
@theuska_18 Ne že bych ti to nepřála, ale s přítelem bych do budoucna asi moc nepočítala. Může se stát, že ti bude malé vyčítat, i když jste ho dělali společně, ale to chlapi někdy prostě nepochopí. Kdyby jsi šla na potrat, tak mu to zase můžeš vyčítat ty jemu a tím pádem bych to do budoucna moc neviděla, ale možná až uvidí malé, tak se do něj taky zamiluje, třeba si to potřebuje jen promyslet. Rozhodně přeji hodně štěstí a ať jste oba zdraví 🙂. Fandím ti. Pokud máš v rodině zázemí, podporu a nejen finanční, tak bych se do toho pustila taky. Jen na druhou stránku si promysli máš za cíle a sny, co jsi v budoucnu chtěla a promysli si jestli to můžeš splnit i s dítětem nebo ne. Myslím tím třeba procestovat svět a tak, protože to s dítětem v náručí asi moc dobře nepůjde, a aby jsi ho nechala třeba u rodičů, to by nebylo podle mě nejlepší řešení. Nicméně si myslím že to máš v hlavě už srovnané 🙂.
@bluealien Tak mě přijde, že žiješ někde jinde. Minimální výbavička za 70 tisíc? Že miminko pořád řve? ( zuby, prdíky, blinká......) Dost přeháníš a zbytečně strašíš autorku. Každé dítko je jiné. Bydlení má, super rodinné zázemí také, i podporu od přítelových rodičů. Já měla první dceru v 21 letech a i když vdaná a s manželem oba výdělečně činní, spoustu věcí nakoupili jedni i druzí rodiče. Hodne věcí dostanou nejspíš od příbuzných a kamaradů. Hlavně je možné nakupovat postupně a ne vše najednou. Maji na to více jak půl roku. A není vše jen na mamince. ( pokud bych šla do detailů, otec dítěte má povinnost se finančně podílet, pokud chodí do školy, přechází povinnost na jeho rodiče; tady je výhoda, že jeho rodiče jsou s miminkem v pohodě) A to, že ty jsi vyrůstala bez otce, neznamená, že tady to bude stejné.
Teď mám třetí mimčo, výbava nás stála asi 30 tisíc i s kočárkem a vše nové, jelikož jsem nepočítala, že ve 42 budu znovu maminkou. Na prdíky jsou kapky, na zoubky mastička nebo čípky. Vše se dá zvládnout, já autorce fandím👍💕, také bych na potrat nešla. Hlavně to má v hlavě srovnané, ví co chce a to je první nejdůležitější rozhodnutí, ktere musela udělat.
@tehuiveta24 pul roku po porodu dochazi k nejvetsim krizim. ta krize za dalsiho pulroku odchazi... kdyz s partnerem vydrzite spolu, vse se uklidni a zacne pekny rodinny zivot, kdy uz ditko prijde i k Vasim radostem (vylety atpod.). partner vse pochopi... jen Vy najděte silu a nic nebořte, zkuste sdilet, poprosit o pomoc, navadet k cinnostem s ditkem a jednou se budete usmivat, ze jste kompletni rodina. muj prvni partner taky s prvnim ditetem nevedel co delat... pro mnohe je to proste sok, rozcarovani, unava.
Doporučuji ti prostudovat na moc mas nárok od otce dítěte. Alimenty na sebe do 2let ditete(budu hnusna, ale pokud on nevydelava, tak ať to platí jeho rodiče, ať v tom vaši nejsou sami) a nechavej si od všeho uctenky a ať ti zaplatí polovinu
Teda klobouk dolů. Teď ve třiceti co mám miminko bych samozřejmě na potrat nikdy nešla a nedokážu si ho představit. Ale vím, že v 18 letech bych to viděla úplně jinak a šla automaticky na potrat. Tak to je. Život se s dítětem hrozně změní a kdo říká že ne, tak lže. |Jo, dá se vystudovat s dítětem, ale už je to úplně jiný a větší nervy to vše stihnout. Vím, že v 18 letech bych si to představovala růžově. Sem si to malovala i v těch třiceti 🙂 Takže asi jde o to, jaký život chceš žít, ani jedna varianta není lepší nebo horší. Ale s miminkem už je studium, mladej život i hledání dalšího partnera prostě jiný. Chybí ta volnost, čas, možnost cestovat a poznávat svět, možnost zúčastnit se spousty zajímavých projektů atd., které pak vedou k lepší práci...
Já třeba vím, že mít takovej život, asi bych nebyla šťastná a znám tucet kámošek, který otěhotněly hned co mohly, někdy ani VŠ nedodělaly, a jsou happy...
Dá se to určitě zvládnout. Mě bylo v listopadu 18 a v jsem teď ve 23tt🤩 Držím ti palce ☘️
@theuska_18 Ahoj, já ti řeknu jen můj příbeh. Je mi 27 a přítelovi je 28. Jsme spolu již 6 let. Antikoncepci jsem brala 2 roky. A 4 roky se snažíme o mimčo.... ted už pod vedením odborníků. Buď ráda, za to co nosíš pod srdíčkem. Co bych za to dala já ! hodně
štěstí tobě i cvrčkovi 🙂 a věřím, že až přítel uvdidí první ultrazvuk nebo až uvidí jak ti roste bříško, tak se vše obrátí 🙂 K.k.
Ahoj je vidět že to máš v hlavě hezky srovnaný a na svůj věk seš dost vyzrálá. Miminko si určitě nechej pokud to cítíš jako správný, pokud bys ho dala pryč nikdy by sis to neodpustila. Počítej ale s tím že ta pomoc okolí nebude menší ale obrovská. Nevím jestli budeš mít nárok na nějaký příspěvky protože bydlíš u rodičů a třeba u hmotný nouze se posuzuje příjem všech dospělých v domácnosti kde máš hlášený trvalý pobyt. Určitě ale budeš mít nárok na porodné a přídavky na dítě. Zkus si zajít na sociálku a s paní se tam poradit co a jak. S klukem to bude horší, nemůžeš ho nutit aby se o miminko postaral když nebude chtít, tak spíš počítej s tím se s malým zůstaneš sama. Ale to neznamená že všechno nemůže být jinak, může si to rozmyslet a být pak skvělým tátou. Promluv si s ním jestli bude chtít být uvedený v rodným listě a jestli bude chtít aby dítě mělo jeho příjmení. Moc ti držím pěsti aby všechno šlo podle tvých představ. Co se týče školy můžu ti jenom doporučit abys zkusila popřemýšlet o přerušení studia. Pravděpodobně v době maturity budeš mít tak půlroční dítko a věř tomu že připravovat se na maturitu s poporodníma hormonama...no, hodně štěstí. Já jsem po porodu nebyla schopná udržet v hlavě ani nákupní seznam. Máš jednu velkou výhodu a to je podpora okolí tak se neboj ji využít když půjde o rady nebo o hlídání. Hodně štěstí
Mas muj obdiv. Oba jste mladi, zkus priteli dat sanci, treba se to v nem zlomi az dite uvidi. Pro chlapa je to vsechno jine, nema "splasene"hormony, neciti zmenu tela....hure si muze predstavit sebe jako otce. Lehke to nebude, ale s podporou "prarodicu" to urcite zvladnete.
@theuska_18 Jsi silna ! Já když čekala první dítě - partner měl podobnou reakci . Velmi ostrou silnou a pro mě bolestivou . Já byla přesvědčená , že vše zvládnu . A že vše bude dobré i když bylo dítě nečekané a neplánované. Bylo mi 19 - v rodině to bylo trošku složitější , ale já věřila, že by vše bylo ok .
O miminko jsem nakonec přišla a tak se situace vyřešila poměrně rychle a sama! Pokud citíš , že vše zvládneš a máš podporu v rodině - JDI DO TOHO !
Nikdo na světě , ale nemůže rozhodnpout za Tebe. Ale chápu negativní postoj přítele JE TO ŠOK - ale neomlouvám ho . Mohl volit jiná slova. Jiný přístup. Já bych řekla , že ho to přejde a pokud ne ŽIVOT BĚŽÍ DÁL !
Důležitá je podpora ze strany rodičů nebo aspoň někoho kdo Tě miluje - tu máš 🙂 nebyla bys první ani poslední a důležité je řešit TEĎ ne co bylo nebo třeba kdo komu bude kazit život 😀 🙂 to už stejně nikdo nevrátí .
Potrat bolí myslím především psychicky a to hodně ať už spontanní nebo umělý . Ale jsou i ženy , které to prostě berou že to tak je a neřeší to.
Dítě je dar 🙂 ale někdy bych ty svoje dárečky nacpala zase do dělohy to zase jo 😀
Ovšem já být ve tvé situaci bylo by pro mě - důležité zaměřit se na PRO A PROTI ..
Pokud je někde v tobě vevnitř v duši přesvědčení , že situaci zvládneš i když je pro Tebe neznámá - určitě bych na potrat NEŠLA...
Zaměřila bych se asi na otázky existenční pro mě a pro dítě 🙂 Mám podporu když už ne partnera aspoň rodiny ? Nezůstanu na ulici ? Kdy budu maturovat v jakém měsící ev . v jakém čase po porodu ? Mám přerušit studium ? Nedovolím si narušit vztah s dítětem pokud otec odejde ? Jsem přesvědčená že dítě chci ?
Podle toho co čtu jsi rozumná a máš celekm dobré vyhlídky v podobě podpory a zázemí 🙂 a láska to je nejdůležitější jako člověk se z ní nenají 😀 ale nestát se matkou jen kvůli názoru z okolí to by Tě pak mohlo hrozně moc bolet .
Výbavička se dá shánět po bazarech za pár korun a moc pěkná žádný 70 100 000,- FAKTURY NA MILION 😀 KRAVINA . Stačí střecha nad hlavou , prso nebo sunar 😀 plíny , oblečení a něco v čem to dítě budeš vozit nebo nosit 😀 Na světě ještě běhá dost chlapů , kteří se chtějí stát tatínkem 😀 to kdyby náhodou si to ten tvůj nerozmyslel ..
DRŽÍM PALCE !
@theuska_18 Nooo...reakce Tvého přítele není hezká, ale na druhou stranu ani neočekávaná. Málo který kluk to má v hlavě srovnané v tomto věku a chce mít dítě. Interrupce je pro něj snadné řešení, nedokáže se vžít do Tvých pocitů, když v sobě ten malý zázrak nosíš. Osobně bych na potrat nešla. Obzvláště v Tvém případě, kdy Ti obě rodiny nabízí pomocnou ruku. Byla by škoda toho nevyužít a nedat tomu drobečkovi šanci. Ale musíš se sžít s myšlenkou, že přítel to nepřijme a nebudete spolu dál žít. Ovšem dítě je jednou jeho a ten fakt nezmění.. Spousta chlapů pookřeje, když uvidí, jak Ti roste bříško, ucítí první kopance, a co teprve, až se to maličké narodí.
Přeji Ti, aby ses rozhodla správně 🙂
Máš můj obdiv a podporu. Vidím, podle Tvého příspěvku, že jsi velmi vyzrálý člověk. Finance také nebudou zřejmě problémem, i když opravdu, výdaje za mimi nejsou žádné horentní sumy, které by člověk žijící v zajištěné rodině nějak nedokázal utahnout. Reakce přítele je také pochopitelná. A řeknu Ti jedno, potom, co se mimi narodí, Ti bude jeho reakce první tři měsíce zcela volná😉 a pak už se všichni sžijete. Mnoho štěstí a zdraví.
Ahoj,řeknu ti můj příběh.Když mi bylo 20 let narodilo se mi děťátko.Na mne moc brzy,ale nikdy jsem nelitovala.A hlavně podpora rodiny je vždycky veliká vyhra😉😉😉ono ty začátky samozřejmě nebudou lehké.Ale fakt to za to stoji.S přítelem jsem se rozešla cca pul roku po porodu.A upřímně ani mi nechyběl.Jelikož mne naky diskotéky a pod nezajimali,věnovala jsem se drobeckovi,chodila na výlety s přáteli,na kole ...někdy ma přepadlo takové to ze mohla jsem si pockat na dítě a tak...ale s detatkem nikdy nebudeš sama😊Co se týče vzdělání,kariéry,koníčku...da se to také zvládnout,není to nemozne😊ja sem si maturitu udělala za par let.A šlo to.A k zálibám můžeš zapojit i dítě....A ted ma kluk 15 let.Je supr,a jsme i výborný pratele😂😂Jeho otec samozřejmě platil vyzivne,ale nikdy o syna zájem nejevyl.Chci tím říct,ze většina mužů prostě reagujou nebo jsou trošku poserove,ale taky jsem to brala z nadhledem.Držím ti palcaky,a rozhodla si se podle mne dobře.Já toho nelituji,protože mít dítě je nejhezčí dar.☺
Jo a pokud se takhle zachoval, tak ať má dite příjmení po tobě! 🙂
Jsem za zralé maminky a jsem 2x starší než ty. Teď v tomto věku bych radila, aby moudré dívky spaly jen s těmi, které si umí představit jako otce svých dětí a také, aby ti mladí pánové byli připraveni na možné těhotenství a rodičovství. Aby s tím počítali. Potrat není antikoncepce.
Kromě potratu je ještě tato možnost: https://hnutiprozivot.cz/linka-pomoci
Dítě mu zkazí život? Potrat zas Tobě.
Přeju dobré rozhodnutí.
K fin stránce za miminko, nech si dobře poradit od děvčat. Všechno se dá pořídit k druhé ruky, něco jsou velké zbytečnosti - i když lákavé. Radši investuj do dobré přípravy na nativní porod a laktační poradkyni - ta ti ušetří krom tisíců i spoustu ouvej situací.
Trh pro maminky a miminka je šílený a tvrdý. Buď rozumná.
Dítě je dar a požehnání.
V době, kdy je zázrak počít dítě přirozenou cestou, buch neváhala být tebou 🙂 byli jsme s přítelem 4 měsíce, když se nám tohle překvapení stalo taky, ovšem jsme to nevěděli a přítel byl taky pro potrat 🙂 teď jsem ve 30tt a už se na malého těší 😉 kdyby to nepřišlo teď, přišlo by to jindy, zas tak velký rozdíl to není, aspoň děti poznají své babičky a dědečky ještě čilé a zdravé a né aby jako malé děti chodili na LDN nebo do domova důchodců za babi/dědou 🙂 fandím ti ať už se rozhodneš jakkoli, ale pokud jsi si jistá, že to budeš zvládat, tak hlasuju PRO to mít miminko
Jsem fakt dost alergická na to když někdo řekne že dítě ti zkazi život. Bez děti by byl život zkažený.
Je mi 34, první dítě jsem měla ve 30, o druhé jsme přišli a třetí se narodilo předčasně ale zdravé a teď má půl roku. Nikdy bych nešla dobrovolně na potrat a už vůbec ne, kdyby to po mě někdo chtěl a operoval slovy "zničila jsi mu tím život ".
Do našich životů přicházejí různí lidé a zase z něho odcházejí ale dítě máš na pořád a jak už tady někdo psal, je to parťák pro život.
Děti jsme měli později protože jsme měli pocit, že jsme šťastní ale teď jsme ještě šťastnější a ano zivot se ti otočí o 180° ale ty máš podporu v rodině a jsi chytrá holka takže to bude v dobrém slova smyslu.
Přítele bych asi úplně neresila. Kluci jsou v tomto ohledu asi trochu mimo a pravděpodobně ho jeho dobrě situovana rodina nestihla vychovat tak aby se k problémům stavěl čelem. Mám dceru i syna a dceři bych v takové situaci pomohla a že syna myslíme vychovat chlapa a ne babovku 😉
Těhotenský newsletter
Každý týden dostaneš nejdůležitější info do e-mailu
Zjisti víc o svém těhotenství: Těhotenství týden po týdnu. Neznáš týden těhotenství? Vypočítej si ho v Těhotenské kalkulačce.
Podobné diskuze
Modrý koník ti poradí v každém trimestru.
Zjisti víc o prvním trimestru.
Zjisti víc o druhém trimestru.
Zjisti víc o třetím trimestru.
Jak se zjišťuje pohlaví dítěte?.
Důležitá jsou různá vyšetření v těhotenství.
Určitě tě nemine 3D ultrazvuk.
Nebo také screening v 1. trimestru.
Někdy se může objevit i streptokok v těhotenství.
Závažná pak je preeklampsie.
Jsem ve 21 týdnu a hormony se mi zbláznili - rozum jde stranou a myslím srdcem ( a téměř zalitými slzami) Dej tomu drobečkovi šanci. Jsem po druhé těhotná a vždy to bylo plánovaně. Dítě jsem chtěli ale tak nějak těšit a uvědomat jsem si to začala až ve druhém trimestru.
Je skvěléé že máš podporu v rodičích a to nejen svých.
Tatínek může časem změnit názor až uvidí toho drobečka se smát. Ale i kdyby ne - má to cenu!
Jak píšeš cítič podporu od prarodičů a věřím, že i finančně ti vypomůžou. Ono je to skutečně těžké a i když se říká, ž epeníze nejosu důležité tak jsou. Ale nejsou všechno. Pokud máš kde bydlet (u rodičů) a finančně by jste to zvládali nerozmýšlej se a miminko si nech. Veř, že mateřeská láska nezná hranic 🙂.
Hodně štěstí, zdraví, příjemné těhotenství a slibované podpory rodičů.