Používáme cookies. Více informací zde.
Zavři

Neumím se rozhodnout, jestli vůbec chci další dítě

efrainita
19. pro 2018

Holky prosím o váš názor, je mi 36 a mám 2 děti z předchozího manželství, nyní mám přítele, je mu 26 a děti nemá, společné dítě jsme si přáli a pracovali na něm 🙂, když se to teď konečně povedlo, tak si už vůbec nejsme jistá, že to dítě chci, napadají mně myšlenky, že by bylo lepší kdybych potratila ☹ jsem z toho zoufalá, proč jsem tak otočila, přítel by byl s miminkem doma, kvůli financím, jinak bychom to nezvládli.
Jsem těhotná 4 týden a nevím co dál, necítím, že to dítě opravdu chci. Nevím, jak to, že jsem tak otočila...

nita1984
19. pro 2018

Uf, to je hodně smutné. Myslím, že by bylo lepší si to ujasnit dopředu... Nicméně přičítala bych to hormonům, Vánocům atd. Předpokládám, že to, jak to zvládnete finančně máte vyřešené dopředu, ne?

codal
19. pro 2018

Myslím, že je to jen strach.Ono dokud je to jen hypotetické,tak je to snazší,ale když to pak přijde,tak to teprve dostane reálný obraz a člověk se vyděsí,protože už to najednou nejde vzít zpátky.. ale to miminko už tady je a je vaše! Určitě budeš skvělá máma a je fajn,že máš tak velkou podporu v partnerovi, moc chlapů na mateřský neznám! Hodně štěstí ❤️

efrainita
autor
19. pro 2018

@nita1984
Ano o všem jsme se bavili dopředu a hodně jsem chtěla otěhotnět a jsem ze sebe hodně zmatená, že teď bych radši těhotná nebyla...

saminomimino
19. pro 2018

Mě přijde že jste ho nechtěla nikdy,jen byla do situace natlačena,tak jste u nabila dojmu že ho chcete,když to přišlo,je tu střed s realitou a jasně už víte co bylo jasné od začátku,vaše blbost,člověk si na takové věci ujasnit předem,skutečně ujasnit,bylo i jasné že vás mladý přítel bude chtít děti atd,teď jste do toho zatáhla nevinne dítě,opravdu zodpovedne chování od ženy vaseho věku a již matky od deti

nita1984
19. pro 2018

@efrainita otázak je, jestli to chtění nebyla spíš proto, že to chtěl partner. Na tohle je těžko radit. Některé z nás se snaží roky a miminko nepřichází. Pak je těžké pochopit někoho, kdo je schopný vlastní dítě zabít jen proto, že si rozmyslel, že se mu to nehodí. Miminko už je na cestě, zaslouží si žít.

mourovatakocka
19. pro 2018

Bože ženské, buďte trochu tolerantní! Zakladatelka je najednou nejistá, komu se to v těhu nestalo, že přemýšlel, budu dobrá máma, zvládnu to ať už se silami nebo s financemi.
Neboj, zvládneš to, máš výhodu, víš, do čeho jdeš, tatínek pomůže, když se těšil a je ochoten a schopen být s malým doma. Hormony a nervy přejdou a bude zase dobře. Nepochybuj o sobě ani o svojí rodině a za čas tyhle černé myšlenky přejdou 🍀

evatk
19. pro 2018

@efrainita já myslím, že je to vlivem hormonů, nechala bych to plynout, pokud jste miminko plánovali atd.
My měli obě děti po IVF, druhé jsem chtěla tam moc jako to první, šla do toho po hlavě s klapkama na očích, ládovala se léky, píchala do sebe koňské dávky hormonů, aby to vyšlo, jakmile jsem byla těhotná, nálada na bodu mrazu, únava, děs, na malého jsem se ani moc netěšila apod., porod mi přišel, jako bych se já sama znovu narodila, s miminkem a tříletou dcerou jsem zvládala vše líp, než v průběhu těhotenství.
Já vím, že člověk čeká jiné pocity v této situaci, nic si nevyčítejte.

xxx3d
19. pro 2018

Strach... je pochopitelný, teď si jen ujasni, jestli mu něco předcházelo, nebo jestli je u vás všechno stále "zalité sluncem", pokud to druhý, tak tě ten strach přejde a budeš se zase těšit, pokud je to ta první varianta, tak zvaž, jestli by nebylo lepší, těhotenství ukončit.

saminomimino
19. pro 2018

@mourovatakocka ale ona to dítě vyloženě nechce,neřeší zda bude dobrá mana nebo finance,matka už je není to prvorodičky,proč bych měla byt já tolerantní ,paní se evidentně na prahu 40tky rozhodla dát potomka svému mladičkému příteli a teď přišla realita když dítě skutečně čeká,nevěřím že ho chtěla a po početí plánovaném už nechce,nechtěla ho opravdu zřejmě nikdy,jak tolerantní je tohle vůči již počatému dítěti?

krachken
19. pro 2018

@saminomimino paní si jen není jistá, já jsem taky pozitivní test "rozdýchávala" skoro měsíc a to jsme se o miminko taky snažili. Taky mě napadaly různé myšlenky, ale vše se srovnalo a já se i přes celkem náročné těhotenství už strašně těším. Paní je na samém začátku, tyto pocity bych přičítala hlavně "šoku". Nechápu, jak můžete někoho takhle rychle odsoudit.

sudylichozrout
19. pro 2018

Joooo, tohle s sebou obcas aktivni snazeni (anobrz snazilkovstvi) prinasi. Je to jako jako takova zvlastni soutez s vlastnim telem, nekdy az posedlost, honba za dvema carkami, ktere ale znamenaji mnohem vice, nez si lecktera snazilka pripousti. Neni to jen o tom vitezstvi nad telem ci vekem (v pripade stopadesateho IVF), ani o tom prekvapeni pro rodinu, zabalovani testu pod stromecek a pod. Je to o zodpovednosti a celozivotni peci kombinovane s neutuchajici laskou.
@efrainita tohle vsechno sis mela ujasnit predtim, nez jste se zacali snazit. Dite neni rohlik, ktery koupis, a kdyz ti nechutna, vyhodis. Mas uz zodpovednost za dalsi lidskou bytost. Chovej se podle toho, vek uz na to mas.

saminomimino
19. pro 2018

@krachken pani vysloveně rika že to dítě teď nechce,nevidím tam žádnou nejistotu,nejistá si byla asi při výrobě teď má naopak jasno

editah222
19. pro 2018

Rozumím tomu. Je mi 38let, mám stále stejného muže se kterým mám 2 děti. Na jednu stranu hrozně toužím po třetím dítěti, ale na druhou stranu je to to poslední co bych chtěla. Že je to zmatené? Není, je to normální, přirozené a lidské uvažování. Všechno má své pro a proti, ale ani jedna varianta není ta dokonalá. Rozhodla jsem se, že do třetího dítěte už nepůjdeme a těším se jak si budu užívat trocha svobody, protože děti už jsou "velké", ale stále je tam malý červíček, který hlodá.
Kdybych otěhotněla tak budu v šoku, ale dítě bych si nechala. Brala bych to jako znamení osudu.

ai30
19. pro 2018

@saminomimino Ani z vety 'tak si už vůbec nejsem jistá, že to dítě chci' nedokazes vycist to, ze je tam nejistota a ne vylozene nechteni? No ty brdo. Zakladatelka nevi, ale ty mas uplne jasno. Toto uz je ale fakt v nekolikate diskusi, mohla by ses tim mozna zivit, hazet na lidi spinu, kdyz prochazeji tezkym obdobim...

mourovatakocka
19. pro 2018

@saminomimino Běžte si vsadit, je jedno na co, na fotbal, na volby. Očividně jste nadaná zvláštní schopností vidět lidem do duše. Nebo paní zavidíte mladšího přítele? Protože tak na mě působí zase vaše zpráva ☺️. Já nebudu nikomu sahat do svědomí, zda zakladatelka dítě chtěla, ale podle mého názoru je normální cítit pochybnosti a nic na tom nemění, že paní není prvorodička. Dítě je zatím jen shluk buněk, než začne vnímat emoce matky a než se narodí, bude paní v pohodě, srovná si, že dítě moc chce a že vlastně bude super dát dětem sourozence, prožít si znovu vše pěkné. Nejistota k těhu asi patří, odsouzení lidí za mobilama ne, co takhle morální podpora..

sahrazad1
19. pro 2018

Kamarádka měla něco podobného....do 37 let s manželem bez dětí, nedařilo se , k tomu jeji nemoc. Byla z toho opravdu velmi smutná. Pak zázrakem otehotnela, a asi vlivem hormonu nalada na bodu mrazu, plactivost, ignorace miminka v břiše, nejedla skoro, k tomu kouřila... měsíc před porodem obrat, co když dítěti svym chováním ublizila, a po porodu konečně úsměv, slzy štěstí, radost...Takže zjevně hormony....někdo těhotenství holt snáší hůře. Hlavu vzhůru, dítě už je tady, bude to dobré. ( ja taky v 36 potreti těhotná, s novym chlapem, k tomu dvě předchozí z předešlého manželství) - vím, o čem je řeč.

klea81
19. pro 2018

Tak do 12 tt si to ujasni 😉

odula
19. pro 2018

@efrainita hele - my jsme třetí taky plánovali, a pak jsem měla strach a pochybnosti jak to zvládnem (vydělává jenom manžel, mateřská je v zahr kde žiju jenom rok a pul, rodinná podpora nulová - a JDE TO 😉 ) . Podívej - ten strach je asi celkem normální, ale musím říct že a) nic se nejí tak horký jak se uvaří (příkladně všechno jsem měla po prvních dvou dětech - oblečení, postýlku, povlečení, kočár - kupuju jenom ponožky 😃) b) máš stoprocentně rozházený hormony - fakt normálně, můžou i spustit mírnou (někdy nemírnou) depresi - pokud se to bude prohlubovat, tak to by možná nebylo od věci si o tom promluvit s odborníkem - tyhle věci v těhotenství není radno podceňovat c) dítě jsi chtěla - i když máš teď negativní pocity ve kterých se moc nevyznáš - radikální řešení jako potrat se obávám by ti moc nepomohlo... 🤐 d) teď trochu ze zkušenosti - rodila jsem třetí ve 35 s odstupem 5 a 7 let. Nikdy jsem si tak neužila mimino jako teď - člověk už má praxi, je nad věcí, není vyplašenej a to mimo je oproti prepubertakum tak easy... je to fakt strašně dobrý. Starší děcka jí milujou, pomáhaj, rozsvítila nám celou rodinu 🙂 Neboj hele. Hlavně nepanikuj, mluv o tom, klidně i s odborníkem. Hodně sil 🌷

bbn
19. pro 2018

@efrainita ono taky možná, ale fakt možná, máš takové pocity, protože tohle těhotenství nedopadne, možná je něco špatně a miminko odejde. Nebylo by to poprvé, co jsem tady četla.

bbn
19. pro 2018

@odula úplně stejná zkusenost teď, třetí nám úplně rozsvitila život 🙂

fly80
20. pro 2018

@efrainita ty jo, jako bych viděla sebe. Takže já tě chápu. U nás ten začátek byl trochu jiný. Otěhotněla jsem tak blbě, druhé jsem neplanovala. Ale předcházela tomu nemoc. Zjistila sem to tedy hodně pozdě a byl to šok. U doktorky sem sebou málem švihla a v podstatě si pár hodin vůbec nepamatuju 🙄 A pak teprve nastalo peklíčko. Šílená těhotenská deprese, nikdy sem nic takového nezažila. A bohužel s tím spojené problémy. Cukrovka, vysoký tlak, bolesti, hubnutí. Prostě šílenost. Ale pak sem se s tím začala smirovat a vím, že to dám. Já bych na potrat nešla, nedokázala bych to v takové situaci. Tak tobě držím palce, ať to zvládneš a neboj. Ty pocity zmizí a budeš v pohodě.

majdulena
27. pro 2018

Teď čekám druhé dítko a ze začátku (někdy i teď) jsem z toho taková spíš přepadlá. Protože si říkám, jestli to je dobře že budu mít další. Už teď si připadám kolikrát jako totálně neschopná matka a hlavně nevyrovnaná, protože jsem se s tou změnou stále nedokázala smířit. Jenže na jednu stranu vím, že nechci jedináčka a vše přikláním těm blbým hormonům. Teď už si říkám, že nějak bylo a nějak bude a navíc to zvládli jiné, tak proč bych to nezvládla i já. Takže pokud jsi to dítě chtěla a teď máš pocit, že už ne - tak bych řekla že to jsou hormony a věřím, že se časem začneš těšit 🙂 držím palce

Sem začni psát odpověď...

Odešli