Třetí dítě nebo interupce?

no fíha...co na to muž?

jen pár poznámek....na výbavu se úplně vykašli..pokud jsi to dala příbuznejm/kamarádkám, klidně bych řekla, že mi ej to teda blbý,ale že to ještě budete potřebovat. a i kdyby, není vůbec problém pořídit všecko z druhý ruky🙂 i když chápu,že to trochu zamrzí, když jste koupili spoustu věcí.

no, prcek ve dvou letech bude ještě docela malej, ale ještě to není tak strašný. chodit už bude, komunikace bude taky celkem ok a já nevim... že je mazel a dcerka taky, asi bych to moc nebrala jako důvod, proč si nepořídit třetí. musíš prostě zvládnout dát lásku všem, a já věřim, že to dokážeš🙂 u druhýho si taky neřekneš, že už nemůžeš bejt cele oddaná tomu prvnímu, a tady je to podobný. hlavně když už jsou děti starší, jsou samostatnější, nebudou vyžadovat tolik pozornosti, můžou ti dokonce trochu pomáhat. to je si myslim i cesta, jak to vynahradit. dáš těm dětem jakoby novou roli, nebudou odstrčený, budou přeci v jádru dění🙂 a je v pořádku, aby dcera chápala, že "není tou jedinou". a aby zároveň cejtila, že tvá láska k ní trvá.
hlavně teda dcerka už bude dost stará a rozumná, a případnýmu prckoj bude rok a ona pošupajdí do školy🙂 už teď je asi ve školce, takže budeš obstarávat většinu dne zase jen dvě děti. a to druhý čeká školka taky, až nejmenšímu bude rok. to z čistě praktickýho hlediska.
nezávidim ti tu volbu, já bych ale asi volila cestu srdce. to materiálno se dycky nějak pořeší. budete mít dost času vyřešit bydlení, kdy už to fakt bude docela potřeba bejt v něčem větším. a vim, že ti nejde jen o to... ale nějak asi moc pochybuješ, jestli bys i se třema dětma mohla bejt dobrá máma a já si myslim že jo. už dvakrát to máš za sebou, víš co a jak, to je velká výhoda..

no a ted sem si přečetla ještě pár tvých příspěvků... a ty říkáš, že jste ještě třetí chtěli. no tak to už vůbec bych neváhala....bud ráda, že si ho pořídíte co nejdřív a nebudeš stará🙂)) že je muž často pryč je smutný. zkus s ním pořešit, že by tu práci taky trochu zbrzdil, aby nebylo všecko na tobě. chlapi maj tý práce často plnou pusu, ale kdo z nich opravdu vážně zašel za šéfem a řek, heleď, chci bejt víc doma s rodinou..? njn málokdo má na to asi ty koule a mylsí si, že je nejlíp vytasí, když mu na účet chodí co nejvíc peněz.

@petule284 Děkuju moc za krásný příspěvek. Přesně jste vystihla vše, jak cítím a jsem ráda za pochopení. Opravdu, děkuju.

@normalnimatka Váš příspěvěk mi také moc potěšil a zároven mi pomohl trochu nalézt uklidnění, že by to snad takový hukot nemusel být. Ono jak je vše tak čerstvé, nejsem hned schopna realně uvažovat a vše si tak nějak promyslet, jak by to mohlo být. Ono to stejně asi ani moc nejde, ale trochu to potěšilo a uklidnilo🙂

@queenmk Musím říct, že tva zpráva mě dojala a rozbulela jsem se jak malá holka. Tak nějak jsem u toho čtení měla pocit, že někdo promlouvá za mě a je to trefa do černého a určitě si mi jako další napomohla si určité věci lépe ujasnit🙂

@broucinda1
Hlavne klid a rozvahu, nerozhodovat se pod tlakem, dokud je to mozne, i kdyz si neumim predstavit, co prozivate. Na druhou stranu verim tomu, ze vsichni vime, jak se v dany okamzik rozhodnout, jen dobre poslouchat sam sebe. 😉

Milé uživatelky, strašně vám chci poděkovat za vaší účast a hlavně podporu, povzbuzení. Pomohly jste, aby rozhodnutí srdcem zvítězilo a jsem vám za to moc vděčná. Dneska je opravdu svátek zamilovaných, lásky prostě. Doufám, že to malé to také z nás cítí a napíšu co zítra kontrola🙂 Děkuju vám moc všem

@broucinda1 bylo by to na dlouhej rozhovor. myslim, že skoro každá věta, co tu padla, ať z tý nebo z tý strany, má tady svoje místo a váhu a jak už bylo zmíněno xkrát, je to stejně na tobě.

každopádně, co by ti mohlo pomoct v rozhodování a smíření se situací a neplašení, zkusila bych si vypsat všechno, co mě k tomu napadá, proč jo, proč ne. myslim, že většina z "ne" je jen strach, kterej se ale vůbec nemusí naplnit. a pak bych šla položku po položce a přemejšlela, snažila se najít řešení a hlavně reálnej pohled. leccos se bude dát vyjasnit už teď. prvořadě bych mluvila s mužem, o penězích, o bydlení, o jeho práci, o případným hlídání, taky ale o vašem vztahu a jeho krizi (pokud jsem to pobrala správně, že to tak teď trochu vnímáš),. myslim, že pak už bude rozhodnuto a pokud se rozhodneš pro uvítání děťátka, pak už si jen můžeš vyjasňovat, jak je to vlastně s těma dalšíma věcma jako je co na to dcerka a co na to syn, a myslim, že se dá leccos dělat i s jinejma potenciálníma položkama na seznamu. kupř...sice mám zatím jen jedno dítko, nechápu, proč je pro všechny samozřejmý, že děti jsou furt nemocný a nemoci od sebe chytaj...mi i snad přijde, že už je to taková sugesce, že s tím ty mámy počítaj, a tak staniž se. nemyslim si, že máme v rodině imunitu bůhvíjakou, ale třeba tohle se nikdy u nás neřešilo. strach je na tohle nejhorší, resp. je nejlepší magnet to fakt dostat. ale má to řešení. neposlouchat strašení ohledně "epidemií", a o tom, jak děti budou ze školky pořád nemocný (ne, všechny děti opravdu nejsou pořád nemocný...i když to možná budou dle mýho názoru hlavně ty neočkovaný, případně nacucaný různejma jakože "alternativníma" lektvarama🙂)) a budou to od sebe chytat (i když bych maximálně doporučila je teď nakazit neštovicema, pokud ještě neměli). nebo třeba chápu, že si připadáš že se ze všeho zblázníš a že bys asi už ráda vypla a šla do práce a tak, ale na druhou stranu mít děti takhle taky není k zahození. rychle vyrostou a ty budeš mít konečně klídek, budeš mít "odbyto"🙂 čas na sebe, na práci... myslim, že ty děti se prostě jakože zfouknou při sobě. přivýst třetí dítě na svět sice je trošku riziko, jaký to všechno bude, ale nikdo nezaručuje, že jen se dvěma je to nějak extra rozdílně lepší a snazší🙂 zkrátka, už to asi nebude takovej rozdíl. kdybyste si třetí dítě pořídili třeba já nevim, za 7 roků, vem si, za jak dlouho ještě budeš pořád někomu dělat svačinky a vyvářet na koleje🙂)) budeš si připadat, že 30 let neděláš nic jinýho, než že vaříš a pereš a tak🙂 a jak budeš starší,budeš to všechno snášet mnohem hůř.
ale abych byla spravedlivá, strach z reakce po potratu je taky jen strach..... i když asi celkem opodstatněnej, protože ten se snáší většinou nicmoc...

myslim, že potřebuješ jen chladnou hlavu, všechno si v klidu urovnat a nadechnout se na nový výzvy a věřit si, že to dopadne dobře. a to všechno jde mnolem líp ve dvou....i to ukáže, jak je váš vztah silnej.

@broucinda1 Jsem moc ráda, že jsme ti pomohly. A upřímně řečeno, jsem taky moc ráda, že ses nakonec rozhodla mimi si nechat. Zvládneš to, věř tomu. Manžel tě podrží, nemysli si, i když je pryč, tak ti pomáhá. Vydělává a ty máš možnost se starat o prcky a ještě studovat, vždyť je to paráda. Držím ti palce. I když tě vůbec neznám, jsi mi strašně sympatická tím, jak uvažuješ nad nastalou situací a jaký máš styl psaní (pardon, profesionální deformace). Měj se pěkně. Mááája

@broucinda1 tak co kontrola? Vse v poradku? 🌷
Kdyz tak klidne pak po prckovi poslu nejake vecicky abych vam trosku pomohla. A dekuji !

Já vím 😉 Cítila jsem z tvého příspěvku, že to víš, že už jsi rozhodnutá. Jen jsi potřebovala obejmout a utěšit, že to zvládneš a budeš tou nejlepší maminkou pro všechny své děti 🙂 Držím palečky, ať se všechno vyvíjí, jak má, a ať jste šťastní.

Ráda bych tě chytla za ruce a řekla ti, že at se rozhodneš jak chceš, bude to správné rozhodnutí.
Já bych si ho nechala vzít, v takové situaci jak popisuješ, ale já jsem hodně racionálně zaměřený člověk.
Dcera si musí zvyknout, v životě nebude ta princezna, pro kterou každý udělá cokoliv mimochodem 🙂
Hodně štěstí a držím pěsti. Posílám úsměv a objetí. Olga

Můj přítel je přesně tenhle případ - nechtěné třetí dítě. Jeho matka se tenkrát hodně snažila o potrat, tehdy byly ještě potratové komise a nepovolili jí to, takže se snažila udělat si potrat sama...no hrůza. Nepovedlo se a díkybohu se narodil a narodil se zdravý. Teď je mu už téměř 40 a je rodičů nejmilovanější - kdykoliv něco potřebují, volají jako první jemu, dostává od nich dalo by se říct nejvíc (Možná výčitky?). Chápu Tvoji situaci, ale podle mě se dá všechno řešit a já bych do toho šla. U mě by převážily ty výčitky svědomí a ty představy jaké by to dítě bylo, kolik už by mu bylo, jak by vypadalo...nad tím vším kolem. A nic se nejí tak horké jako se uvaří. I přítelovi rodiče měli tehdy strach, že mají malý byt, děti už měli velké (9 a 11 let) a nechtěli znovu zapadnout do toho kolotoče plínek, nemocí atd...a zvládli to - 3 děti nakonec vyrostly spolu v jednom pokojíčku, dnes jsou parťáci i přesto, že mají větší věkový rozdíl, mají se rádi, rodiče v pohodě vychovali i toho posledního ačkoli jim v době jeho narození bylo už téměř 40 a měli z toho všeho strach... Já vždycky chtěla velkou rodinu, obdivovala jsem svoji babičku, která měla 6 synů a ačkoli to v jejich dětství muselo být těžké, na stáří měla vždycky pomoc a bylo strašně fajn, když se všichni sešli. Je to na Tobě, ale já bych se v Tvém případě rozhodovala srdcem a hledala bych ta pozitiva. Třetí dítě přece neznamená jen málo místa, málo peněz, nervové zhroucení...ale i více lásky, více úsměvů, více vzájemné pomoci, budeš mít více příležitostí být na někoho pyšná (nejen na ty děti, když něco dokážou, ale i na sebe)... Zkus věřit tomu, že to bude fajn. Oproti tomu když půjdeš na potrat, fajn na tom nebude určitě nic a to víš jistě už dopředu.

@broucinda1 ahoj, tak jak to teď všechno vidíš?🙂

Víte někdo, jak tenhle příběh dopadl?

@isabelafuentes podle posledních komentářů to vypadá že ano

Já tohle řešila nedávno,těhotná ovšem s pátým,nechali jsme si ho a zemřelo ve 3 měsíci ,co následovalo po tom nikomu nepřeju,když si představím že bych šla na interupci jak jsem zvažovala,vím že bych s tím nemohla žít,už tohle bylo peklo,dnes to páté čekáme plánované ,zůstalo velké prázdné místo,které brzy výplní další syn,podotýkám že jsme úplně obyčejný rodina,domek máme malý a spravuje se,korunky se u nás taky moc neohreji a vše zvládneme vím to,pokud váhás radim nech si ho,tři jsou v pohodě ,horší je potrat

@broucinda1 Když už bych byla těhotná, dítě bych si nechala. Tři děti jsou ještě OK, to dáte. Výbavičky škoda, ale brzy zase vše seženeš obratem z druhé ruky za pár peněz.

@bayt je to dva roky starý dotaz

Uživatelka už tu nemá účet.

@nafuka nevšimla jsem si data

@hankaviki jak je cas relativni. Ja jsem to mela v upozornenich tak si prectu jak se situace vyviji a ono je o dva roky vic... 😨 mazec toto. jak myslela ze jsou to max dva mesice zpatky. No nic. Snad to dopadlo tak nejlip jak mohlo. 😉

Dobrý den.. Začátkem chci říct že nikdo vám nedokáže poradit, nakonec to rozhodnuti budete muset udělat sama.. Upřímně řečeno, v případě že bych teď otěhotněla asi bych se rozhodla pro potrat.. Ikdyz to bytostně nesnáším. Další dítě bych nedala ani fyzicky ani finančně a ani psychicky.. Máte tři možnosti, buď si prcka nechat a nějak to zvládnou, nebo jít na potrat teď dokud to jde jen na žádost a nebo tak půl na půl.. Porodit ale dítě dát k adopci.. Za sebe pokud dítě nechcete, šla bych na přerušení těhotenství, protože jak by ve mě drobek rostl, nedokázala bych ho pak dát pryč.. Teď je to "jen" fazolka.. Držím pěsti a každé rozhodnutí bude to správné