Jak oznámit dítěti těhotenství?

@theronnie
deprese neni zadna sranda a nelecena uz vubec ne,radsi antidepresiva nez aby spachal sebevrazdu a ze to udela dost lidi s depresi...samozrejme ne v tomhle veku ale co az trosku povyroste?sebeposkozovanim to treba zacne,sebevrazdou klidne skonci...jemu bez tech leku a v tech depresivnich stavech asi taky neni moc dobre,ja bych tu lecbu aspon zkusila,prestat se da vzdycky

@theronnie Starší syn má také úzkostné stavy. Proto bych u nej začala pomaličku. Budou to pro něj hodně velké změny. Každopádně s citlivym přístupem a podporou okolí by se to dalo zvládnout. Jaky má vztah váš manžel a syn hrají i spolu, byli spolu někdy doma samy?

@zelenaesmolda vážně ? Mě to přišlo jako úplný nesmysl aby tak malej kluk měl deprese. Je teda fakt, ze první třída byla pro nej peklo. Fakt hnusna šikana, kterou jsem nepochopila a škola to spis zametala pod koberec. Kdy učitelka ho ještě hodně ponizovala, a tak ty decka ještě podporovala. Ale teď půjde do první třídy znovu, 7 mu bylo v červenci, takže to nebude tak silenej rozdíl, spousta děti má odklad a doufám ze teď už to bude dobrý. Ty prášky mě děsí, pak se toho už třeba nezbaví, radši bych našla řešení bez léku. Ale zas asi lepší dávat prášky než aby se mi zabil. :/

@theronnie Ještě bych možná zkusila jiného klinického psychologa. A zkusila s nim docházet pravidelneji na sezení. Ostuda to žádná není a z těch stavu by se mohl dostat úplně. Na víc vám psycholog poradi jak s ním mluvit apod. A určitě bych sebou vzala manžela. My jsme se synem a s manželem byli také, ale zase kvůli škole. A hodně nám psycholozka pomohla. A dost se ted rovna co se týká těch uzkostnych stavu. A je mu 8.

@martt to je asi fakt. Bylo by dobrý, kdyby nám někdo fakt pomohl. A mohla bych když tak poprosit kontakt ? Zatím jsme moc štěstí neměli.

@theronnie
ono je hlavne rozdil v tom jeslti je to deprese zpusobena zevnitr nebo zvenku.Ta zevnitr vznika chemickou nerovnovahou v mozku,ta vnejsi z pricin z venku,u nej to pravdepodobne byla ta sikana v prvni tride.deprese samozrejme muzou mit i deti,stejne jako treba infarkt.
zkusila bych soukromeho psychologa,kamaradka kdysi chodila k normalnimu,pak sla k soukromemu a rozdil je pry obrovsky.za pokus to stoji,hlavne to chce pravidelne sezeni.
Doufam,ze nepujde do prvni tridy v te stejne skole?

@theronnie Kontakt vám dát mohu, chodili jsme do Fakultní nemocnice v Hradci Králové k paní Jakubské. Ráno bych vám vložila tel.číslo mám ho v papírech u synů v pokoji ve skříni tak tam nechci teď hrabat. 😊

@theronnie
https://www.facebook.com/groups/reseni/
doporucuji tuhle FB skupinu,poradi vam jak se branit proti sikane a jinym problemum ve skole 🙂

@zelenaesmolda tam jsem 🙂)

@theronnie
super,tak aspon budes vedet jak se pro priste branit 🙂

@zelenaesmolda toho psychologa prave teď aktivně hledáme 🙂 a ne určitě bychom ho nedali na tu stejnou školu. Jsem i domluvena s jeho budoucí učitelkou aby nerikala ze vlastně propadl. Ona zná naši situaci a je velmi empaticka. Takže tam věřím, ze tentokrat jsme měli štěstí.

@martt dekuju moc 🙂

@theronnie Ahoj,
jestli s tebou malej půjde v pondělí na screening, tak bys mu to určitě měla říct dřív, než v to pondělí v čekárně, a v tvém případě opatrně, jasně a srozumitelně.
Já bych možná na tvém místě, vzhledem k tomu, jaký je, myslím tvůj syn, ještě zvážila, jestli ho tam sebou brát, přece jen... tím neříkám, mu těhotenství tajit, jen by bylo dobrý, podle mého, mu to sdělit asistovaně, s pomocí nejlépe klinického psychologa.

@xxx3d řeknu mu to určitě před, a to v neděli. Věřím tomu, ze se mi to podaří srozumitelne vysvětlit tak aby věděl, že je milovaný, což on potřebuje často slyšet. Já jinou možnost nemám než ho vzít sebou. Sám být nemůže, a hlídání na pondělí nevyšlo. A kdybych ho vzala sebou a neřekla mu o co jde, tak on by se vystresoval ze jsem nemocná. Má teď takový tendence se ujistovat, že neumru.

@theronnie
tak snad jo.a co ucitelka z predesle skoly,budete nejak resit po pravni strance?

@zelenaesmolda To nevím, měla bych ? Ona v podstatě nedělala nic. Nevím jak to popsat, ale nikdy nic neviděla. Když kluk přišel ze ho ostatní napadli před školou tím, ze na nej házeli kameny. Měl otřes mozku. Tak to shodila s tím, ze to nebylo na území školy. Bylo to ráno než začala hodina. Ve škole mu bylo špatně řekl i co se stalo, ale oni mi akorát zatelefonovali, ze by bylo dobrý ho vzít na chirurgii. Když jsem se ptala jak to budou řešit, řekli mi ze nijak. Nebylo to ve škole, mám si ho víc hlídat. Další incident KdZ ho spolužáci nechtěli pustit o přestávce na WC fyzicky mu bránili, on pak chtěl jít v hodině a ona mu řekla ze ne, ze dokud nedonese potvrzení od lékaře ze má chodit na wc i v hodině tak nebude dělat výjimky. To mi pak rekla i na schůzkách. O tom ze by ho spolužáci nepouštěli nic neví a navíc se nikdo nepřiznal a nemá čas to řešit. A poslední věc co mi hodně vadila bylo to, ze nestihal v hodně látku ale dodelaval to co nestihl onprestavce někdy ani ta přestávka nestačila. Většinou u toho plakal, za to ho vždycky setřela, že je miminko apod, což i podpořil fakt, ze jak ho nepustila na WC tak on to nemohl vydržet zvedl se ale nedobehl asi 4xse pocural přímo ve škole a jednou i pokadil. No jenže ředitelka? “Je mi líto ale tohle tady nemůžeme řešit”.

Já vážně nevím jestli by to nějak řešit pomohlo. Navíc ho nechci tlačit do toho aby musel někomu vyprávět co všechno zažil. To by nedal.

@theronnie Tady je slíbený tel. Kontakt na psycholožku. Mgr. Dagmar Jakubská Fakultní nemocnice Hradec Králové tel. Číslo 495 833 356 a nebo 495 832 824. Je tam jen ve Čtvrtek a v Pátek. Má i soukromou ordinaci, ale na tu nemám kontakt, ale má i internetové stránky. Jinak my jsme čekaly na objednání cca 4 měsíce.

@theronnie
ja bych to resila uz jenom proto,aby se tohle chovani neopakovalo.nektere pancelky maji pocit,ze jsou buh a je treba je vyvest z omylu.

Ale to s tím, že se to nestalo na pozemku školy, má pravdu. Za to jí nikdo postihovat nemůže. O tom, že ho neppustili na WC asi nevěděla, není jasnovidec, syn jí.nic neoznámil. Pokud se žákovi něco stane o hodině cestou na WC, odskace to učitel. Jedna právnička napsala, že ona by žáky na WC nepouštěla, že pokud by se něco stalo a rodiče by to hrotili tak to učitel neobhájí, protože ten žák byl mimo místnost a mimo její dohled

@theronnie školu bych nahlásila na inspekci.
Šikanované dítě co v první třídě propadne.? Chudák.
Zkuste specialistu a vymluvit se mu pomůže, zkušený psycholog ví jak na něj. Horší je aby to v sobě dusil a trápil se.
Určitě bych mu o sourozenci řekla i stylem že bude super, že bude mít parťáka, že budou spolu prima dvojka.
Držím palce ať jde všechno hladce. A určitě dejte vědět.

@theronnie no právě, přesně to jsem měla na mysli, že kdybys mu nic neřekla, tak by si tvoje vyšetření mohl vysvětlit tak, že jsi nemocná.
Já ti nevím, jak jsem si tady ještě četla o té šikaně, v první třídě, otřesný. Malej je chudák, musí být šíleně stresovanej, to, jak si psala, že mu psychiatr chtěl nasadit léky, oprávněně, po tom, co zažil sám, v tý škole, zkus se na to podívat z jeho pohledu, z pohledu malého teď vystrašeného kluka, dítěte. Nechci tím ani omylem naznačit, že je to tvoje vina, chyba apod. jen prostě to, že to jeho upnutí se na tebe, před školou, i po ní, by mohlo dramaticky ovlivnit jak celé tvoje těhotenství, pak následný život po porodu.
Teď do pondělka žádného psychologa nenajdeš, ale mohla bys využít nějakou z dobrých linek, jsou tak kvalifikovaní pracovníci, opravdu, já bych to nepodceňovala, už jen proto, že jak píšeš sama v úvodu, se bojíš, jak to vezme.
Co můžeš udělat ty sama, je malému věřit, mělo by tě to zbavit strachu z toho, že to nevezme dobře, protože dítě vycítí napětí rodiče, jestli víš jak to myslím. Vlastně mu budeš sdělovat radostnou událost, jak už tady radily holky, udělat z nového přírůstku parťáka pro něj.
Drž se, a věř si i malému.

@theronnie urcite bych se dohodla s manzelem, abyste mu to rekli spolecne, bude videt, ze jste jednotni a nebude se zlobit jen na vas (vy budete ta s brichem!) Na UTZ pak muze prcka rovnou videt. A v porodnici by melo mit "miminko" pro nej pripraveny nejaky darek, ktery si hodne preje. Ano, je to povrchni a materialisticke, ale fungovalo nam to (i kdyz teda u o dost mladsiho ditete).

Mam pocit, ze je tady tech problemu nekolik. Zacnu prvnim - v zadnem pripade bych nedovolila, aby moje dite od zari nastoupilo znovu do te stejne skoly, pokud to mate v planu. Nedopadne to pro dite dobre - pokud mu loni takhle blbe probihal skolni rok se sikanou apod, tak ho to muselo poznamenat, a bude to jen a jen horsi. Je 100% potreba zvolit jinou skolu (uz jen kvuli tomu pristupu ucitelek) i kdybyste museli nekam popojizdet.

Zadruhe mam pocit, ze ho neucite pracovat se strachem. Strach je v zivote normalni, nekdo je od povahy vetsi klidas a prubojny a ma to jednodussi, nekdo je zase od prirody uzkostlivejsi, ma tendenci trpet na deprese.. a pokud je clovek ten druhy typ (jako treba ja), tak je nesmirne dulezity, aby se clovek od mala naucil pracovat sam se sebou a se svymi uzkostmi a hlavne je nesmirne dulezity tomu diteti budovat jeho sebevedomi. Protoze to souvisi i s tou sikanou - obeti sikany se stavaji prave nesebevedomi deti - ostatni deti to vyciti, ze jsou lehkou koristi.

Jsou tri mozne reakce na strach ditete a jen jedna je spravna. Prvni moznost je strach bagatelizovat a mavnout nad nim rukou ''Prosim te, nehysterci, pavouku se prece nebojime..'' (to je spatna reakce.. predstav si to u sebe, kdyz se neceho bojis, jak to na tebe pusobi, kdyz tvuj strach nekdo bagatelizuje.. clovek ma akorat pocit zniceneho sebevedomi a selhani, ze svuj strach nedokaze zvladnout). Druha moznost je strachu se podridit, to mam pocit, ze delate vy.. typu ''Milacku ty se bojis tmy, tak pojd sem do loznice a do tvyho pokojicku uz nikdy nepujdeme... '' ''Milacku ty se bojis ridit auto, tak to nevadi, nemusis si delat ridicak, s tatinkem te budeme vozit dal i ve 30ti letech...'' Ucite ho tim, ze strach je obrovska mocna vec, kterou nemuzeme prekonat, musime se ji podrizovat.. a z toho jsou pak velmi nesebevedomi uzkostny jedinci, kteri zustanou 50 let ve stejnem zamestnani (kdyz uz si nejaky najdou), nechaji se tam sikanovat sefem a nikdy neprekonaji sami sebe.
Ten treti zpusob, ten spravy, je strachu se postavit celem, prijmout ho, popovidat si o nem a spolecne ho prekonat. Kdyz se napr. muj syn bal skolky, nebagatelizovala jsem to stylem ''Neboj, pohrajes si tam s detmi, bude to super'' ani jsem mu nerikala ''Kdyz tam nebudes chtit byt, budes s maminkou doma, neboj'', ale rekla jsem mu uprimne, ze ''Je uplne normalni, ze se bojis jit do skolky. Ja se taky bojim, kdyz jdu prvni den do prace, i tatinek se boji, kdyz ma v praci nejake jednani. Vsichni se v zivote bojime, casto a porad, ale strach neni duvod neco neudelat - pokud se bojis, tak prave proto do skolky bez, budes na sebe pysny, strach z tebe potom spadne''. Strasne ho to uklidnilo. Je to stejny, jako s tema pavoukama ''Bojis se pavouka.. ja se ti nedivim, hybaji se tak divne, ze se jich clovek lekne. Ale zvladneme to tak, ze vezmeme sklenicku, prikryjeme ho, opatrne pod nej vlozime kus papiru a odneseme ho na zahradu.. vidis.. zvladli jsme to.''
Zkus k nemu takto pristupovat - bojis se spat u sebe v pokojicku, chapu, jsi tam sam, je tam tma.. ale spolecne ten strach prekoname, protoze jsi moc sikovny a budes na sebe potom pysny. Co kdyby tam s tebou v pokojicku spal nejdriv tata, dame mu tam matraci na podlahu (nebo ty).. (takhle jsme to udelali se synem my).. a az si na pokojicek a svoji postel zvykl a citil se tam v bezpeci, tak jsme mohli jit spat k sobe a on se tam uz sam nebal.

To samy u tech babicek - ''je normalni, ze se bojis spat u babicky, mas rad svoji mamku a chybim ti.. ty mi taky chybis, kdyz te u sebe nemam, ale tim, ze tam budes spat, na sebe budes pysny, vybudujes si sebevedomi a taky budes mit spoustu novych zazitku, ktery bys se mnou doma nemel.''

A v neposledni rade, musis se zamerit sama na sebe - deti z tebe vyciti uzkost a nejistotu. Ver synovi - mam pocit, ze mu proste neveris. Jeho hysterak neni v zadnem pripade duvod, abys ustoupila, ale je to duvod, si s nim v klidu sednout, obejmout ho, probrat, proc to bude tak, jak rikas ty a presvedcit ho. Prece kdyby jecel, ze si nechce vzit antibiotika (jako to delal treba muj syn) tak nemuzes ustoupit, ale ani neni vubec idealni ho nicit tim, ze je do nej budes cpat nasilim. Proste to chce sebevedomy rodicovsky pristup, klidnou ale pevnou ruku.

S tim miminkem bych mu to uplne normalne oznamila - zadny uklidnovani, ze vse bude jako driv a omlouvani se mu, ani zadny bagatelizovani, proste mame super velkou novinku - budes mit prima brachu nebo segru.

@ladyhacek Nahlásit to mohu, ale mám takový pocit, že učitelka vi, jak to obejít a vedení stojí za ni. Že si to nějak pošefujou. Ale fakt je, že by to měli aspoň trochu nepříjemný. To, že má podtrtaumsticky stresovy syndrom máme i lékařsky potvrzené. Jen na to nám řekli “vás syn je prilis citlivý a nezapadá do kolektivu, ostatním se to povedlo”” S tím škola nic neudělá” a dávali mi dost najevo, že co řeším, proč problémy hážu na školu. Hlavní problém je v rodině. Řešit cokoliv dal už nemělo pro mě moc smysl. Odhlásila jsme ho ze školy, a hodně dlouho jsme hledali novou.

@xxx3d Jo máš úplnou pravdu. Ta linka je dobrý nápad, to vyzkousim 🙂 Toho psychologa hledáme. Teď mám i kontakt. Teoreticky ty léky pro nej mám furt doma, a asi by nebyl problém mu je nasadit, i když teď je doma v pohodě, je hodnej, nemám každý ráno scénu jako ve školním roce apod. Otázka je co s jim udělá ta informace o očekávaném sourozenci, ale mas pravdu v tom. Když to podám dobře tak to bude v pohodě. 🙂

@martt dekuju moc, jsme sice z Prahy, ale tohle je ověřeny kontakt. A čeká se všude. 🙂)

@theronnie chápu, že cítíš křivdu a takovou neuzavřenost situace. Ale jak obejít? Oni to neobejdou, prostě se budou hájit existujícími vyhláškami, zákony, metodikami a doporučeními české školní inspekce. Pokud nemáš jiné argumenty, než které jsi napsala, nevidím moc šancí na úspěch

@monaluza Ten nápad s tím dárkem se mi moc líbí. To je hodně dobre. 🙂)) A říct mu to společně je opravdu lepší než sama, aspoň to nebude působit, že mimi jsme si nějak vytvořila sama. A on se aspoň taky zapojí.