Přítel u porodu ANO či NE. Vás názor?

Chlap byl a byla jsem ráda, ale nenutila jsem ho. Byli jsme domluveni, že pokud to nebude dávat ať klidně odejde na chodbu. Byla jsem ráda, že tam byl někdo neustále se mnou, pořád jsem běhala na wc a ještě se mi strašně motala hlava, takže mě jistil, abych sebou nesekla, protože se na mě PA byla podívat na sále za celou dobu jen 2x... taky si nechal dobrovolně drtit ruce a komunikoval s personálem. A nakonec stál u hlavy, aby toho viděl co nejmíň, za což sem i ráda, já se na to taky nemohla koukat 🙂

Ahoj, ze mě jednoznačně ano, beru to jako samozřejmost a bez něj si to nedokážu představit. Manžel měl ze začátku trochu pochybnosti, ale pochopil, že budu potřebovat pomoc a podporu. Já ve vtipu říkala, že já si taky nemůžu vybrat jestli u toho chci být nebo ne, tak proč by měl on, když je to dítě stejně tak moje jako jeho. Postupně jsem ho na to připravila a říkala mu, že pokud se mu bude dělat špatně nebo něco, tak ať jde na chodbu nebo zavolá mojí mamce, která by kdyžtak přijela. Každopádně nic z toho jsme řešit nemuseli, byl úžasný, podporoval mě, pomáhal mi a držel mě za ruku. Potom říkal, že se jednou podíval, když PA řekla, že už vidí hlavičku, ale jinak byl u mojí hlavy a nic strašného neviděl. Pak přestřihl pupeční šňůru a dcerku i popsal, tak měl taky splněný úkol. Bez něj by to bylo o hodně horší, bylo by mi určitě smutno, nechtěla bych v té bolesti být někde sama.

Při prvním porodu byl, a byla to ostuda. Porad se chtěl koukat dolu, byl hrozne akční (až moc) neustále me motivoval stylem:”pojď, tlač, dychej, pojď vzdit to nemůže tqk bolet” já v životě nebyla tak vulgární jako u porodu. Na druhy porod chce jít taky, ale já bych ho radši neměla. 🙂

@strasidelko můj viděl i jak jde ven a byl z toho vyplesklej ještě dost dlouho 😂

@theronnie to bych ho zabila 😅🤣

Manžel byl se mnou u obou dcer - u prvni ze začátku nechtěl ale když jsem řekla že ho tam chci a že by mě moc mrzelo tak šel a byl to krásný emotivní okamžik a byla jsem ráda že to v tu chvíli prožíváme jako rodina - co se týká podpory tou moc nebyl skoro jsem v době porodu ani nevěděla že tam je kdyby mě neštvsl kecama co a jak mám dělat.
U druhé dcery vyvolávaný porod a manžel se těšil. Na začatku vše super smáli jsme se spolu pořád se ptal jestli něco nepotřebuju a jak se cítím dokud nepraskla plodovka a bylo zle pak už to frčelo jak na běžícím pásu ( zakalená voda, ztrácející se ozvy miminka a dcera vysela vysoko a nesestupovala v tu chvíli jsem měla takový šílený dolesti co jsem za celý první porod nezažila a manžel mě opečovával dokud jsem nejela na akutní císařský řez - a i tam ho za mnou pustily ale když jsem odjížděla na sál viděla jsem ze se moc bojí dokonce plakal, a teď zpětně jsem moc ráda že tam byl že jsme si spolu prožily všechny ty emoce toho očekávání, strachu a pak tý radosti je to něco co nás ještě více spojilo než aby to rozdělilo. Pokud se přítel bojí že uvidí něco co nechce neboj jsou u hlavy a tam nic neuvidí a manžel je na takový věci taky cíťa a dokonce u první si sáhl na hlavičku když mu to sestra nabídla - řikal já se bál že to bude jak v řeznictví ale v tu chvíli jsem to tak nevnímala těšil se na malou. I on sám přiznal že si mě o to víc váží a miluje když viděl čím si musíme projít, nejhorší pro něj bylo vidět jak trpim a že nemohl pomoci. nehledě na to tebe se taky nikdo neptá zda u toho chceš být či nikoli a chlap který to nechá jen na ženský za mě neni chlap ale baba 😉 nejvíc mě po porodech dostalo když se s námi potěšil abyli jsme už na oddělení tak pak pronesl - tvl jsem unavenej jako kůň jdu si domu lehnout tak to mi potom přišlo usměvný kdo z nás dvou vlastně rodil 😆