Předporodní úzkost. Nejsem moc přecitlivělá?

@anna189 Úplně chápu tu úzkost a přecitlivělost. Jednak to dělá nemocnice a strach o děťátko, ale také cizí prostředí. Hlavně vydržet a nezbláznil se. Myslete na to, že je děťátko pod kontrolou a kvůli němu musíte být silná, ale klidně si i pobrečet a ulevit si.
Rodině to hlavně nevyčítat. Vše, co se děje, si stačí říct po telefonu. Osobně by nikdo nic neviděl. Až se jednoho dne děťátko narodí, tak se budou snažit přijet co nejdřív 😉

@zelenaesmolda co by tam dělali? Asi co dělají všechny návštěvy všech ostatních v nemocnici... Já nevím...asi jsem divná ale kdyby někdo z mých blízkých byl v nemocnici tak bych si neřekla co bych tam dělala ale šla bych podpořit 🙂

@theuska29 moc děkuji... no je pravda, že to prostředí a strach udělá hodně... myslím na miminko hlavně a to je pro mě hlavní...ale přece jen je mi to líto trošku... zvlášť když se mě sestry dnes ptali jestli mě přijde někdo z rodiny navštívit..a slecna co leží vedle má návštěv hodně a já jsem zde sama...tak je mi to líto

@zelenaesmolda pracuji do 15hod a návštěvy zde jsou neomezené... partner včera zde byl i v 9 večer a v pohodě... samozřejmě pokud by dělali na směny nebo to měli daleko tak bych to pochopila...

@anna189 Ležela jsem v nemocnici od 28. týdne, zhruba tři týdny, pak mě pustili ležet domů, protože byly Vánoce. Je fakt, že mi to lezlo na mozek, celý ten režim, těšila jsem se i na maličkosti, že třeba bude oběd, manžel jezdil skoro denně, pak přišli i nějací kamarádi, co bydleli v Ostravě, naši ne. Ti přijeli až když jsem ležela doma. Hodně jsem spala, sjížděla seriály...po porodu se mi už několik let nepodařilo vidět film vcelku 🙂 Nejjednodušší je se zeptat, domluvit, někdo nemá nemocnice rád nebo to prostě nebere jako nemoc,neví, jak by podpořil,.. kdoví.

A řekla ste jim aby přijely? Ne každej si v kritickych chvilich v nemocnci přeje navstevu rodiny. Já třeba jsem samotář, se vším se radši poperu sama , aby mě neviděly ostatní v nějakém uzkostnem stavu, kolikrát když mě začnou chlacholit jak malý dítě, tak je to pro mě ještě horší. V těžkých chvilich snesu vedle sebe jen manžela jako velkou oporu 🙂

Je mi moc lito tve situace a chapu te. Na druhou stranu ted je dulezite se postarat o sebe a miminko. Mas tam treba tablet nebo knizku? Neco cim se da zabavit?

A v jaké porodnici ležíš? Třeba to rodina bere, že tam budeš jen chvilku a pak tě zase pustí.. Já bych teda rodinu navštívit jela, ale každý to má jinak. Miminko bude určitě v pořádku, zkus se zabavit knížkou, napiš maily kámoškám a těš se na přírůstek 🙂

Nevím, jaké máte jinak v rodině vztahy nebo jestli máš nějaké kamarádky, tak se těžko hodnotí proč tomu tak je... Nicméně se mi osvědčilo (a jistě je to i dobrý trénink na mateřství) si jasně říct co očekávám v konkrétní situaci. Napsala bych např. mamce/sestře (o koho by mi šlo) narovinu že se necítím moc dobře a je to pro mě psychicky náročné období a že by mi pomohlo, kdyby mě přijely podpořit.

@anna189 úplně tě chápu a vím, jak smutno ti z toho je... ale myslím, že jen čekají, co bude, a pokud to bude vypadat, že tam budeš déle, tak tě přijedou potěšit.

Držím palce, ať jste s děťátkem v pořádku🙂

@anna189
a rekla jsi jim,ze chces,aby prijeli?nebo cekas az to vytusi sami od sebe?

@zelenaesmolda možná by právě zakladatelku potěšilo, kdyby přijeli sami od sebe sebe a ne aby si o to musela říkat

@lllucielll Chápu, že v těhotenství...nebo při prvním vážnějším strachu o dítě, je maminka bomba emocí. Ale na druhou stranu, čekat, že něco někomu dojde, tohle mě asi v životě obralo o nejvíc energie, Opravdu nejjednodušší je si říct, většinou nejde o nějaký zlý úmysl nebo dokonce lhostejnost, ale jen o nějaké domněnky, jeden myslel, že ten druhý si určitě myslí,...🙂

Já to chápu... Jednak teda hormony určitě pracují, já se v těhotenství dojmu pozitivně i negativně ze všeho.
A teď jsem měla bráchu v nemocnici na týden, ale i tak jsem za ním přijela. Ale mohla jsem až večer, v čemž naštěstí nemocnice vyšla vstříc.
S tou prací je to těžké, ale existují i víkendy. Osobně to dělám tak, že se maroda zeptám, zda chce navštívit. Protože v porodnici jsem třeba o x-návštěv nestála, byla jsem vyšťavená a když jsem nekojila, tak jsem spala. :D
A když jsem já na straně maroda, tak si teda regulérně řeknu, že kdo se nudí, ať za mnou přijde, že budu ráda. 🙂
Komunikace je základ a mám v příbuzenstvu lidi, kteří nesnáší návštěvy v nemocnici, takže vím, že nedorazí, nebo sami to nechtějí pro sebe.

@bonavoxa to máš také pravdu... Na druhou stranu, když je budoucí maminka hospitalizována ve 32. tydnu, je jisté, že má strach a potřebuje uklidnit, potěšit,to by naše nejbližší mělo napadnout... A pokud si nejsou jisti, za o to stojí, zda má na to sílu, můžou zavolat, napsat,jestli můžou přijet...

Na jednom kurzu resuscitace nám říkali: “ to, že si něco myslím, neznamená, že jsem to řekl nahlas. To, že jsem to řekl nahlas neznamená, že mě slyšeli. To, že mě slyšeli neznamená, že mě pochopili. A to, že mě pochopili ještě neznamená, že to udělali.”
Týkalo se krizové komunikace, ale ono to platí o všeobecně jakékoliv konverzaci. U nás doma se vždy respektovalo soukromí rodiny, tzn. Že moje babča nechodila na návštěvu, když byl táta doma, aby rodinu nerušila. Stejně tak moje máma nechodí, když je doma muž. Stejně tak by se zdráhala jít do nemocnice, když by věděla, že tam budu mít muže. Pokud něco chci a neumím si o to říct, tak to fakt není problém okolí, ale můj (a že s tím taky mívám problém).

Ahoj, rozumím Ti - taky by mě to moc mrzelo. Když jsem potratila a byla v nemocnici, byla jsem šťastná, že naši přijeli..
Nicméně se mi vybavila jedna situace, možná ne úplně nepodobná - a to když byl manželův otec vážně nemocný a my měli dojet na za ním domů na Vánoce. Taky jsem řešila, zda jet, abychom ho neobtěžovali (byl krátce po amputaci nohy)...no a on když se dozvěděl, že váháme, tak se urazil, že o něj nestojíme...ani na jedné straně nebyl zlý úmysl, ale vázla komunikace a obě strany se utopily v domněnkách..takže bych o návštěvu možná přímo poprosila.

@lllucielll mozna.A mozna oni ji prave nechteji obtezovat.Maji si to rict narovinu jak uz tady padlo

@lllucielll moc děkuji. Přesně takhle to myslím... Já bych byla vdecna kdyby zavolali a zeptali se jestli můžou přijet.. ale takové ty obstrukce kolem a kolem žádné věci na rovinu... jen věty typu my bychom možná i přijeli ale jsme pracujici... hooodne to zamrzí

@hope09 jsem ve 32tt a sama už z porodnice neodejdu... už půjdu jen s miminkem... takže můžu tady být týden nebo i měsíc... nebo až dokonce...a oni to vědí 😔😔

@anna189 Chápu tyhle emoce, ale zkus si neubírat síly ,,zbytečně" zármutkem, budeš je ještě potřebovat. 32. tt je už krásný, navíc Ti nahrávají Vánoce, oni v nemocnici ,,nesuší" koho nemusí. Narovinu musí jednat obě strany. Jak šel život, po porodu přišly ještě krušnější chvíle, než když jsme musela ležet v nemocnici já samotná... A jsou lidi, kterým nedojdou i zjevné věci, zjevné situace, ani když už je zažili..nebo je to dobrým zvykem...nebo se jim naznačuje...to je třeba můj manžel. Kolik mě to stálo energie. Osvědčilo se mi být co nejkonkrétnější. Přeji, ať všechno dobře dopadne! 🙂

@anna189 vůbec se netrap a všechno bude dobrý. Rodina jseš ty miminko a přítel nebo manžel. Ti jsou nejdůležitější. Takže? To bude určitě dobrý.

@ferdinanddeste
OT otazka ale jak jsi prisla na svuj nick? 🙂

@anna189 já to úplně chápu. Nemocnice nesu hrozně blbě, kor ten strach o miminko. Mně straší od prvního screeningu, že budu v porodnici půl těhotenství.
Když bys nebyla přes druhý konec republiky a chtěla bys, klidně bych Tě přijela navštívit já 😁 😁

@zelenaesmolda náhodou, když jsem jedla pomeranče

@ferdinanddeste
jak souvis pomerance s FFdE? 😀

@zelenaesmolda no byla na nich taková cedulka a tam to bylo. No já pomeranče prostě miluju. A fungujou i na špatnou náladu, mají totiž esenci života 🙂

@ferdinanddeste
diky za vysvetleni 🙂

@zelenaesmolda už ti je líp?