Strach z úmrtí plodu. Měl jste někdo takové stavy?

Taky mě napadaly podobné myšlenky... U první dcery to nebylo tak hrozný, protože ta mi pořád dávala najevo, že tam je a že je ok 🙂 druhá dcera byla v bříšku kliďas, první pohyby až někdy ve 20tt a na tom začátku jsem o ní třeba 4-5 dní nevěděla. Na konci jsem to ní vyloženě žďuchala, abych jí rozpohybovala. Nejradši bych byla na kontrolním utz snad obden 🙈 a musím říct, že když jsem je neviděla a nevěděla jsem, že jsou v pořádku, bála jsem se mnohem víc než teď, když je mám na očích.

Chápu té. Mám za sebou 3 těhotenství, vždy vše ok a stejně se mi ohromně ulevilo až když na sále zakřičelo miminko. A teď už se o ně tolik nebojím, ale v těhotenství to byl mazec. Nejdřív jsem měla strach před 1.kontrolou, ať je miminko tam, kde má být, ať není mimoděložní. Pak ať už je za mnou 12.týden. Pak že budu klidnější až ucítím pohyby. Pak až budu víc jak 24.týden, aby už doktoři museli zachraňovat. No a stejně jsem byla v klidu až po porodu.

Měla jsem stejné myšlenky prakticky pokaždé, co jsem si na to vzpomněla a zrovna necítila pohyby, ale i takové "Teď je to v pohodě, ale co když za deset minut nebude?" nebo "Co dkyž se tam tak mele protože se něco děje?"
Myslím, že je to normální.
A co mi pomohlo? Prostě jsem věřila, že to bude dobré. Zaháněla jsem tyhle myšlenky něčím hezkým, nebo jsem šla něco dělat. Lepší radu nemám, ale přeji tu, aby tě to trápilo co možná nejméně! 🙂

Nechci nijak zlehčovat tvé panické úzkosti... nedělají dobře miminku, takže bys je měla řešit... Nicméně, donosit dítě je ten nejlehčí úkol, který musíš ve spojení s dítětem splnit. 🤷🏻‍♀️ Už teď se bojíš jeho smrti, co budeš dělat po porodu? Věr, že až budeš ten malý uzlíček držet v náruči, vůbec se ti neuleví. Jako jo, řekneš si „Už je venku, a je živej.“, ale vzápětí tě začnou napadat daleko horší věci, co se můžou podělat a tvé dítě připravit o život. Pokud ho nechceš zavřít doma do klece a jen se na něj koukat, aby se mu nic nestalo, vážně bys měla vyhledat odbornou pomoc. Koneckonců tvé úzkosti ti ani nepomohou k lepšímu vztahu s dítětem v pozdějším věku. To dítě opravdu neocení, že nemůže dělat spoustu věcí, které jeho vrstevníci smí, ale ono ne, protože se bojíš, aby se mu něco nestalo. Zvládneš to! Věřím, že ano!

Měla jsem to stejně, čím víc se blížil termín porodu, tím více jsem se o něj bála. Snažila jsem se pouštět si relaxace pro těhotné, opakovat si afirmace a když jsem necítila pohyby, tak jsem si malého poslechla AngelSoundem. Teď má syn 3 měsíce a samozřejmě každá máma se o své dítě bojí, ale je to tak 100x lepší, už mě to neparalyzuje, když ho vidím, můžu ho k sobě přitisknout... držím palce, ať porod přijde co nejdříve a máš u sebe zdravé miminko, nic jiného ti asi úplně neuleví.

@patmouse no kdyby se vyspat do zásoby aspoň šlo... 😁 Jasně že se budu bát celý život, ale to už můžu nějak ovlivnit, teď ne...

@leilinka1234 náš malý kope téměř pořád a pak jsou dny, kdy je líné miminko a mně samozřejmě napadají ty nejhorší scénáře... Vždycky si říkám dobrý, v klidu, však taky mám svoje nálady.. ale ten červík 🙄 ... Pak se ho snažím všelijak budit ať aspoň kopne... No hrozný...

@krtcice no celé těhotenství mazec... Ze začátku strach, jestli je ještě naživu... Pak začal kopat a už jsem byla klidnější, ale teď jak se blíží ten konec a těším se cimdal víc, tak mám strach že si nakonec z porodnice odvezu prázdnou autosedačku...

@sobist já se snažím taky věřit, jenže mám to nějak spojené s tím, že moje prateta když čekala miminko, tak ho z ní vymlátili ještě za komunistů a všichni mi říkají, jak jsem celá teta a mám prostě strach, že je to vepsaný v osudu... Takže asi kvůli tomu mě takové myšlenky napadají... Jako jakmile na to jen pomyslim, tak si hned říkám že ne, že je to blbost, že malý bude v pořádku a bude zdravý... Zakazuju si na to myslet ale prostě ta myšlenka najednou přijde sama...
@cikitkapb po porodu budu rozhodně klidnější, a rozhodně nebudu ta matka co bude mému dítěti vše zakazovat... Nebojím se že by se mu něco stalo, každej si musí projít těma padama, pár zlomených kostí a odřených kolen prostě k dětství patří a nechci mu zamezovat poznávat svět... Jen prostě mám strach že umře ve mně a já to nebudu moct nijak ovlivnit, nebudu mu moct jen tak zalepit a pofoukat ránu... Protože to prostě nejde když je ve mně...

@pipi_puncocha já si myslím že pak už budu taky klidnější, ještě že to tak rychle utíká... Moc děkuji! 😊

@cikitkapb třeba zrovna po porodu se autorka zklidní 🤷‍♀️ alespoň já to tak pokaždé měla. Jasně že se o děti bude rodič bát pořád, ať je těm dětem 5 nebo 30, ale to už tak prostě je. V těhotenství jsem se pokaždé bála fakt hrozně, jak byly děti venku, tak ohromná úleva, že teď už je mám pod dohledem kdyby cokoliv. A to teď nejsem máma co by jim stála furt za zadkem. Syn (22 měsíců) si zrovna ve čtvrtek rozbil brutálně pusu, prokousl si ret, krve že jsem tomu nevěřila. A nijak jsem nešílela, prostě dělal co neměl tak se potreboval poučit takhle. Dala jsem led, krev otírala a za 15 minut už o ničem nevěděl.

Upřímně... Já se spíš víc bojím od porodu. V těhotenství jsem si říkala, že dělám vše podle svého nejlepšího vědomí a snažím se být v pohodě a že je to prostě vyšší vůle (nazvi si to podle svého přesvědčení), když se něco poděla.
Ale pak už je najednou těch faktorů víc a čím starší je dcera, tím víc objevuje svět a já se musím krotit, abych ji nezavřela do své ochranitelské bubliny.

Pokud je ta panika velká, res to s odbornikem. To není ostuda, je to prostě psychický problém, který by nakonec mohl zkomplikovat porod. Obrať se na psychologa, šikovnou porodní asistentku, sver se také partnerovi.

Já jsem se toho taky hrozně bála a hlavně jsem nechtěla přenášet, to jsem si říkala, že určitě ještě ve mě umře, nebo ho porodím mrtvého, hrozný myšlenky..No a přenášela jsem 10 dní, což pro mě bylo úplně psycho!Slyšet potom jeho pláč, byla ta neúlevnější věc na světě🙂 Neboj, vše dobře dopadne!

Ahojky mam stejny problem :( vcera jsem zase nekde cetla ze pani porodila ve 38tt mrtvou holcicku a pred tyden take nejaka pani ve 38tt mrtveho chlapecka... Bohuzel cim vice se blizim ke konci tim vice se takovich informaci jak na potvrou dozvidam :/ :( ... Take vubec nevim co s tim delat vzdy kdyz lezim modlim se at se maly hybe a at o nem vim... Myslim si ze s timhle se bohuzel nic delat neda,snazim se take byt v klidu hodne relaxovat a doma se zabavuji varenim,pecenim,uklizenim vsim co tak nejak jde abych takove myslenky zahnala,pripadam si jak blazen a proto jsem na jednu stranu rada ze to ma tak i nekdo jiny... Asi si to nesmi clovek tak brat a musi opravdu hledat pozitivni myslenky... Moc se tesim na porod a na to az uslysim maleho plac neskutecne se mi ulevi.... I kdyz mam cele tehotenstvi bezproblemove stejne se bojim a bojovat s tim je tezke takze vim co prozivas... Neboj se urcite to dobre dopadne ❤ uz jsi blizko konce 🍀

Ahojky, měla jsem úplně to same. Ulevilo se mi fakt až porodem. Byla jsem rada, ze mi porod vyvolají ještě před termínem.

Mám 4 děti a vždycky jsem měla takový podobný pocity a strach o dítě. Podle mě je to přirozený.

Ahoj, chapu Te, s uzkostmi a strachem bojuji take a jsem.odhodlána to resit, pokud to bude omezovat syna. Ja myslim, ze odpoved je jasná, jakmile jsi zminila tu tetu. Doporucuji karmicke konstelace!

Mně hrozně pomáhal AngelSounds. Malej byl v bříšku lenoch, měla jsem placentu na přední stěně, pohyby cítila fakt málo. Když na mě přišly pochybnosti, našla jsem srdíčko a byla zas v klidu. Ale snažila jsem se to spíš omezovat, ty poslední týdny už to chce se zklidňovat, psychicky naladit na porod a miminko, zpracovat ten strach, aby neškodil u porodu...