Další dítě - ano/ ne. Cítili jste to?

Máme dceru a když měla 3 roky rozhodli jsme se jít do dalšího miminka no trvalo to 3 roky a máme úžasného syna ale už když se narodil jsem si prohrávala s myšlenkou že to prostě není všechno a do budoucna bych ještě miminko chtěla pak mě to nějak přešlo sem tam jsem si řekla že by pak zase že ne , až to osud vyřešil za mě a neplánovaně jsem otěhotněla takže máme dalšího syna a teď konečně cítím ten pocit že už jsme všichni . 😻😻😻💙💙💙

My ted cekame druhe. Obe vymodlene 🙏 s kazdym tehu trapeni, potraty, nevolnosti, bolesti.... Hruuza!
A ja, ikdyz 3ti dite uz bych mit nemela, tak bych si ho moc prala. Jsem nemocna a druhe je pro me asi strop. Desne me mrzi. Ze nemam moc na vyber. Jedno by se mi jeste libilo 🙏😊 takze citim, ze jeste nejsme vsichni....

Máme čtyři a do tohoto počtu to bylo čistě o tom, že jsme vždy chtěli hodně dětí. Teď už zvažuji i rozumem ( máme otevřenou možnost ještě jednoho, ale zatím je nám takto dobře a uvidíme jak se to časem vyvrbí).

Mame tri deti a jsme kompletni 😊 Mame to s mamzelem oba takhle v sobe vyresene, deti jsou malicke, dalsi urcite nechceme a nemam v planu o tom ani uvazovat 😉 chteli jsme 3 deti brzy po sobe, urcite jsem nechtela 2 deti a pak X let premyslet jestli treti dite ano nebo ne a coby kdyby. Takze u nas 3 a dost.

@azby Měla jsem to dost, jak popisuješ. Po dvou dětech jsem cítila, že ještě nejsme všichni. Manžel ale třetí nechtěl a postupem času jsem si rozumově odůvodnila, proč třetí ne (děti už větší, už je klid, peněz je víc, logisticky jsou dvě děti jednodušší).. No, aktuálně mám měsíc do porodu třetího 😀 . Přislo samo, neplánovaně.

@azby čekám druhé a upevňuju se v rozhodnutí, že poslední (pokud bude zdravé). Vždycky jsem chtěla tři, manžel dvě. A ano dlouho mi to bylo líto a nechtěla jsem se představy 3 vzdát. Jenže se už fakt těším až budu mít děti větší, co všechno budeme moci podnikat a už prostě nechci dalších X let s miminem. Mám spoustu synovců a neteří, tak si říkám, že když budu chtít smečku, můžu si ji vždy půjčit a zase vrátit :D
Daří se mi úspěšně si ten ideál v hlavě přeprogramovat, takže nejdřív rozum a za ním šlo srdce.
A jakmile bude druhé doma, tak se proti nehodám zařídíme 🙂

@merope mne jich je právě také strašně lito

@agneska7 já právě už na porodním sále, říkala, že klidně další beru. A je to teď u mě jak na houpačce.

@sirinfirst já si právě myslím nebo nevím, zda jde touha po dítěti ošálit rozumem, nebo jak to napsat

@azby ja byla vzdy presvedcena, ze 2 deti max a po porodu druhe jsem uz v porodnici premyslela nad tim zda jsme skutecne kompletni. Manzel pak prisel s tim, ze bychom mohli mit jeste 3. dite, narodili se nam dvojcata, mame tim padem 4 deti a az ted mame pocit, ze jsme kompletni a ze to tak melo byt❤❤❤

@azby My máme fakt vymodlenou holčičku, čekala jsem na ni 12 let. A cítím že jsme kompletní. I když občas ve mě hlodá jestli ještě nejít do druhého, někdy mě mrzí že nejsem mladší,abych měla víc času se rozmyslet...

Já i manžel jsme chtěli tři děti. Máme dvě, se třetím jsme chtěli pár let počkat. No a teď už kluci chodí do školy a já cítím, že bych ještě to jedno chtěla. Jenomže máme dobrý důvod, proč by to byl velice špatný nápad. Teď to prostě nejde a vzhledem k věku už nemůžu počítat s tím, že třeba za pár let. Takže se snažím smířit s tím, že třetí dítě mít nebudeme. Je to těžké. Rozumově vím, že takhle je to správně, ale stejně se toho pocitu, že nám ještě někdo chybí, nemůžu zbavit.

My meli jedno společné dite, muž jedno z prvního manželství a o dalsim jsme neuvazovali. Ale jak jsem po rodicaku nastoupila do prace, najednou se ozvala neuvěřitelná touha mit další dítě - tak máme

Já čekám třetí, dala jsem na pocit, cítila jsem, že nejsme kompletní. Ridit se vyloženě rozumem, tak do toho asi hned nepůjdu. Ale ten pocit je silnější.

@azby tak na porodním sále a první týdny s mimi jsi zdopovaná hormony, to bych vůbec nebrala vážně. Já po návratu z porodnice brečela, že tohle už budu moci zažít jen jednou nebo dvakrát. Teď s nevolnostmi a obdobím vzdoru si říkám 'Uf, ještě že už jenom jednou'. :D

@azby Tak je tam nenechávej 😀.

Já chtěla děti tři, ale po druhým porodu cítím, že jsme komplet… 🤷🏻‍♀️

@jaja01k také nemám právě čas čekat, co udělá čas. Proto mě to asi o to víc hlodá a nechci si to pak vyčítat, ze jsem upřednostnila pohodlnost

@krisstina93 právě, že mi asi také pořád někdo ještě chybí. A nevím zda si namlouvání, že mi někdo chybí nebo to, že jsme už kompletní

@inssomnia to jo, to je jasné, že jsou hormony mrcha, ale po prvním porodu bych to nikdy neřekla 🤣
Ale přece jen, už jsem od porodu 15 měsíců, tak už mam snad hormony usazené, doufám 🙂

@merope sakra, když já se vždy nějak rozhodnu a pak začnu přemýšlet, zda je to dobré rozhodnutí, nebo někoho potkám a rozhodnutí je zase v trapu. A manžel je také nerozhodný a neumí říct co ano a co ne-li v tomto případě. Přijde mi, že vždy jeden druhému narusime rozhodnutí.

@azby Hele, to máš snadný - budeš za 10 let litovat, že jsi je tam nechala nebo nebudeš? Umíš si představit, že za ně už nezaplatíš další poplatek? Pokud budeš litovat a chceš za ně platit do svých 50ti, tak je lepší jít do toho rovnou 🙂.

Ahoj, mám momentálně dvě děti, domluva byla, že budeme mít děti dvě. Pro nás je to z časových i finančních důvodu více "přijatelné". ALE oba cítíme, že bysme chtěli časem i třetí, ale zůstaneme pouze toho přání.

@merope tak já už čas nemám, už je mi dost let, takže to musím rozhodnout teď jednou pro vždy. A to je strašně těžké. Asi je to divné, ale prostě nevím. Na jednu stranu si říkám jdeme do toho, třeba se povede a budou dobří parťáci a na druhou - taková ta reálná proti - museli být mít společný malinký pokoj, hádky, finance by byly o další dva roky déle napjaté, pohodlnost nás rodicu- už jsme "z nejhoršího" Venku (nejmladší už je 15 měsíců a první 4-5 byly drsné 😄

Když jsme se s manželem bavily o dětech dohodly jsme se na 2 dětech . Jenže jsem otěhotněla a potratila,rok jsem se dávala dokupy než jsem byla připravená na myšlenku otěhotnění. Po druhém porodu jsem stále měla pocit,že nejsme kompletní. Manžel o 3.nechtěl ani slyšet ale 2x jsem neplánovaně otěhotněla (boužel vždy potratila -12tt trojčata ,8tt - po hospitalizaci obou dětí se zápalem plic/dcera byla na JIPU a vypadalo to sní dost špatně) v době covidu jsme se ale dohodly že tedy budem mít 3.dítě
A 3 jsou pro nás strop zdravotně i rozumově ,ale hlavně citově ♥️♥️♥️

@azby Já řešila přesně to stejné, navíc je mi pravděpodobně víc jak tobě (ale zase mám jen jedno dítě). No a skončila jsem u toho, že to prostě zkusíme a hotovo. Právě proto, že dokud tam ty embryjka budou, tak vyhodit je nedokážu, beru je prostě tak napůl jak už "svoje děti" a pořád úvahy "co by, kdyby" by mě asi dost pronásledovaly. Ač teda vím, že pokud se podaří druhé, tak třetí už u mě v úvahu vůbec nepřipadá právě kvůli věku a holt ty, co zbydou, budou mít chudáci už smůlu. Ač teda i to je mi pořádně líto. Už to první jsem měla po čtyřicítce.

@azby Mám možná blbou, ale funkční radu. Hoď si korunou. Nejde o výsledek, ale vlastně o ten moment, kdy je mince ve vzduchu a ty si najednou uvědomíš, ve kterou tu stranu víc doufáš. 🤞🏻

@azby no, já mám dvě děti a nějak cítím, že kompletní nejsme. Manžel je proti a rozum je taky proti. Věk (36), financí by bylo víc, místa, klidu, všechno, co popisuješ. Těhotenství je pro mě hrůza a býk by 3.císař. No ale prostě ten pocit nekompletnosti je silny. Navíc, když třeba v TV vidím, jak se narodí dítě, jsem schopná to obrecet. Jsem cvok, no. Ale trochu se děsím, že když by to fakt vyšlo, byl by po dalším dítěti ten pocit už kompletní? Co když ne?! 😂

Už těsně po druhém porodu jsem reagovala velmi podrážděně na řeči typu Tak, a teď jste kompletní, Konečně je vaše rodina úplná. Tak to teda ani náhodou! Měli jsme spoustu důvodů další děti nemít (auto, aktivity typu kolo, lyže, které s miminem dělat nejdou, konečně jsme se vyspali, malý byt a podobně), navíc manžel další dítě nechtěl. Ale já toužila šíleně, děti taky, pak už i manžel. Jen jsem měla dost velký strach, jestli to nebude stejné i po třetím porodu 🙂 A nebylo, chvíli po třetím porodu jsem cítila, že teď jsme komplet, že můj sen o perfektní rodině je naplněnej, že takhle jsme dokonalí. Setkala jsem se i s odsudky, že jsme si pořídili třetí dítě do pidibytu a směju se jim: jednou budeme mít velký dům a já nebudu muset litovat, že jsem se bála a nesplnila si sen. Dům můžu mít kdykoli, i peníze nebo cestování, ale to dítě ybch pak užý asi nedohnala...