Třetí dítě. Ano nebo ne?
Ahoj všichni. Máme dvě děti 4 a 2 roky. Je to s nimi náročné, často mám pocit, že mi to přerůstá přes hlavu, že už se ze všeho zblázním, že už nechci být na mateřské atd atd. Ale pak jsou tady ty krásné chvíle, kdy si říkám, jak jsou naše děti úžasné a nemůžu se zbavit myšlenky na třetí dítě. Nemůžu říct, že bych si těhotenství nějak extra užívala, přesto je mi smutno, že bych už to neměla nikdy zažít. To same porod, po bolestech se mi opravdu nestyska, ale moc bych si přála ještě jednou zažít ten moment zrozeni. Po finanční stránce bysme to zvládli, jen máme menší byt, takže si nejsem jistá, jak bysme se poskládali. Také mám strach, aby tretim dítětem netrpěly starší, že bych na ně neměla tolik casu. Co vás vedlo k tomu mít treti dítě, jaký věkový odstup jste měli a "nelitujete" ted toho?
Mám dvě dcery (3,5 roku a 1,5 roku) a v pondělí jsem se dozvěděla, že jsem v 7tt. Taky jsme chtěli s manželem tři děti, ale to poslední trochu později, abych všechny zavládla. Ale stalo se stalo a už se na mimi moc těším. ☺️ Musíme teda trochu jinak uspořádat byt a asi pořídit větší auto. 🙈🤷♀️🙂
Je mi 40let a cekam teď treti dite. Synové 15 a 12let. Treti je vytouzene a doslova vymodlene.
Vím, ze si teď miminko a mateřskou uziju mnohem víc, jednak to bude opravdu poslední a asi i vekem to člověk bere všechno jinak.
Třetí s velkým odstupem. Doporučuji 🙂.
Moc děkuji za vaše příběhy, je jich tolik, že asi nezvládnu na vsechny reagovat. Někdo tady psal, že jsem neuvedla svůj věk. Je mi 29, takže čas ještě mám. Ale nechtěla bych, aby byly mezi dětmi velké věkové rozdíly, takže já se budu muset max za dva roky rozhodnout 🙂
Mam deti 6 a 4 roky. Kdyby byl starsi syn zdravi a kdybych mela v pohode tehotenstvi, meli bychom treti dite hned. Takto se rozmyslime. Je nam 37 let, me i manželovi. Prostor (dum ,zahrada,hriste), vybavicka a ani auto, nejsou problem. Vse mame. Ale ..bojime se meho tehotenstvi, zřejmě by me opet cekala nemocnice, rizikac. A samozrejme i pece o prvorozeneho je u nas malicko slozitejsi.
@irmamala ty sporty a kroužky jsou finančně opravdu náročné. Syn hraje závodně hokej, dcera děla akvabely plus jezdí na koni. Nejmladší začne chodit do hokejové školičky příští zimu....nemit finanční zázemí, tak skončíme také u nižšího počtu, s tím zase souhlasím.
Protože pak to poroste - cestování, školy....hodně záleží na životním stylu rodiny, to je jasne, ale je skoda, aby ti starší víceméně v něčem “dopláceli” na mladší sourozence 🙂
Takových diskusí už je tu spousta. A neznám nikoho, kdo by měl tři děti a někdy v nich napsal, že toho lituje... Jasně, lidé, kteří třetí nechtějí, by do toho jít neměli, to je v pořádku. Ale lidé, kteří třetí dítě chtějí, budou mít vždycky malý pocit, že jim něco chybí, když se rozhodnou ho nemít jen racionálně, ne srdcem. Když jsem čekala třetí miminko, několik žen v mém okolí se mi svěřilo, že se rozhodly třetí kvůli věku nebo penězům nemít a moc toho litují.
Pro mě je třetí rodičovská nejpohodovější ze všech, starší děti mi pomáhají, pečují o sestřičku, ale dovedou se i sami zabavit. Ano, finančně je to náročné a ještě bude. S tím počítáme. Soukromá školka a škola, kroužky, domácí vzdělávání. Naložili jsme si toho ranec. Ale naopak jsme museli ustoupit od koupě domu, děti nemají vlastní pokojíčky, na které se už těšily - a berou to úplně v pohodě, ani náznak toho, že by jim vadilo vědomí, že nebýt třetího miminka, už jsem v práci a na dům by bylo.
@michaela_2 tak ono záleží..ne všechny děti mají takto náročné koníčky. U nás je to atletika, házená,klub dopraváků..nic extra na výkon,na pomůcky atd. Na různé pobyty, výlety školní máme peníze bokem už teď. A zas nežijeme v místě,kde by byly samé výše příjmové rodiny, takže škola nemá velké požadavky, dá se domluvit na splátkách..
Pokud bych měla při dvou dětech pocit, že se zblázním a že už se těším po rodičovské do práce, nesla bych do toho, já jsem při dvou cítila, že mám ještě rezervu energie na další dítě, a ty pocity, ze uz je to "akorát", mám až teď. Protože náročné to je, najít si alespoň nějaký čas pro sebe nebo i jen zajít k doktorovi, kdy se bez hlidacich babiček musim probojovat do manželova pracovního kalendáře🙂 Myslím, že je pro ženu prirozene chtit znovu zažít zrození nového života, tak jsme naprogramovane- ale to dítě tu zůstane a bude náročnější, než když je jen male miminko, které stačí pochovat a nakojit. Velikost bydlení mi nepřijde tak zásadní jako možnost trávení volného času pro děti - byla jsem na Fb ve skupině pro početné rodiny a tam se řešilo, kam chodí deti na krouzky, jestli zvládne jet celá rodina lyžovat při tom, kolik stojí permanentky...to by upřímně nebylo pro me. Jednak bych ráda doprala dětem stejně detstvi, jako jsem měla ja, pokud budou chtít (každý den jsem dělala něco, občas i dva krouzky za den a milovala jsem to), jednak i mně by bylo lito, ze uz nemuzu na dovolenou, protože mám kupu deti. Tady má každý ty potřeby a finanční možnosti jiné....Pokud i po tom touha po dítěti zůstane, běžte do toho, je to krasny🥰
Já jsem chtěla vždycky 3, ale mladší syn je tak náročné dítě, že jsem si řekla, že třetí už psychicky nezvládnu. A trošku v tom hrají roli i finance. Nechci děti rozmazlovat, ale chci, aby měly zážitky. Znám dvě rodiny, které mají 4 děti a ani jedno z těch dětí nebylo třeba v zoo, v divadle,... Chodí jen tam, kde je to zdarma.
Já jsem vždycky počítala s tím, že budu mít tři děti. Manžel chtěl dvě. Máme zatím jednoho dvouleťáka, druhé se nedaří a mně to dost vrtá hlavou. Je mi třicet, mám často pocit, že jsem s malou zavřená doma a nic nemůžu (mám částečný úvazek, VŠ, chodím občas na hodiny klavíru, ale na moje poměry to je velké zpomalení) a že mi dítě v mém vlastním rozvoji vlastně tak trochu překáží (miluju ho a je na prvním místě, ale je to vlastně oběť). Já sama jsem to třetí dítě s odstupem a bylo mi jako malé často líto, že je mi mamka hodně vzácná, nehraje si se mnou, málokdy si na mě udělá čas. Nechci být taková matka jen proto, že nutně musím mít tři :( takže teď jsem ve fázi, že tři budou, jen pokud se do mých 35 let stane nehoda (teď je mi 30 a ještě nemám ani 2). Potom jde jeden nebo oba na podvaz s bude pokoj.
@inssomnia já mám třeba na 3 víc času než tehdy na jedno 😃
Osobně jsem dost “rozlitany” typ
Práce, do toho psaní, s manželem taky řada akcí....
Pokud bych teď, ve svých 32 měla jen toho nejstaršího (aktuálně bude mít 10 let), tak vím, že toho času spolu stravime podstatně méně než když má mladší sourozence a člověk víc najel na ty rodinný koleje 🙂
Oni strašně rychle povyrostou, z toho mimi věku ...
@michaela_2 díky za perspektivu 🙂 mně se ten první rok zdál nekonečný, ale jak je to jednou pryč, tak najednou mám pocit, že to vlastně docela uteklo :D dneska mi dítě spalo poprvé noc v kuse, představa, že nebudu spát další 4 roky je... Ošklivá :D
Mám pocit, že jsem za 2 roky zestárla tak o deset.
Taky mám pocit, že píšeš o mně, úplně stejné pocity. U nás nechce manžel a rozumově vím, že má pravdu. Finančně by to bylo hodně náročné, holky mají už teď jen jeden menší pokoj dohromady, takže třetí dítě už by se tam nevešlo a chudák, kdyby to byl kluk. Muselo by se koupit větší auto, na které nemáme atd. Jako srdce by chtělo, rozum ví, že by to bylo hrozné komplikovaný. Ale že bych chtěla některé věci znova zažít a chybí mi miminkovské období, to je pravda, a mrzí mě, že je to pryč.
@codal zase - mám úžasnou tetu. Vlastní dvě děti má kolem 50 let staré. A dochovala celou moji generaci a pokračuje dál. Jezdí mi hlídat i moje jako úžasná babička. Když miluješ děti, tak se jimi dá obklopit i v širší rodině a budou tě milovat i jejich rodiče. 🙂 to mi dává velkou naději si tohle užít i v budoucnu (a zase mít svůj klid, když potřebuju).
@inssomnia to je super. Je fakt,že ja sice jsem skoro jedináček ( sourozenec o 15 let starší), ale docela často jsem se vídala se sestřenicí,mladší o 7 měsíců, mamka ji i brala s námi na dovolenou,já bývala u nich na vesnici o prázdninách..takže jsem měla někoho k sobě. Později zas mamka hlídala děti neteři. Můj brácha bohužel děti nemá,tak si musela počkat na vnoučata až do 61 let.
To mě trochu mrzí ohledně našeho benjamínka. Že v rodině k sobě nikoho nemá. Ani já nemám už kolem sebe kamarádky s malými dětmi, se kterými bychom se vídali. Jen jednu, ale její ditko je o skoro 2 roky starší,ale aspoň za tu jsem vděčná ( máme dohromady 5 kluků od 2,5 do 11 let,takže si rozumíme 🙂)
@andelka to máš pravdu, že ne každý koníček je tak drahý, ale třeba syn si ten hokej vybral - snažila jsem se ho od toho spíše odrazovat, ne kvůli financím ale protože je to na mě dost “tvrdý” sport
A on nedal jinak
A já když ho na tom ledě vidím - nikde jinde není tak šťastný 🙈
Takže by mě mrzelo, kdybych mu to nemohla dopřát - byť samozřejmě život na tom nestojí ;)
Ale pokud bychom to finanční zázemí - i z dlouhodobejsiho hlediska, neměli, tak bych nejspíš ze svého snu o velké rodině (4 děti), ustoupila 🙂
@michaela_2 člověk musí volit obezřetně. A každý to má jinak. Tu situaci,to,co může oželet a co ne, jaké má možnosti, zázemí, životní styl..A hodně je to i o té síle,energii, zdraví, psychice..Já měla dost už se dvěma. Kdežto některé kamarádky měly tři po sobě, plánovaně,a zvládaly. Je to individuální.
Děkuji za vaše reakce. Ráda si čtu příběhy jiných 🙂
@anonym_autor známá si pořídila třetí dítě a je to teď strašný, peníze na nedoplatky berou dětem z kasičky, žádný čas apod.
@irmamala přééésně😁👌