Druhé? Někdo s podobnými pocity?

Chápu to, i když jsem osobně nikdy nechtěla jedináčka a mezi našimi dvěma dětmi jsme o dvě děti v 11. a 23. t. přišli. Zlobí se, ale taky se milují, ono je to náročné občas, ať máš jedno, dvě či tři, vážně, vidím to i v okolí. Hlavně u druhého už jsi víc nad věcí. Má to tak být a vše se děje z nějakého důvodu, každému je naděleno tolik, kolik zvládne, držte se!

Čekám druhé plánované a v prvním trimestru snad nebyl den, kdy bych toho nelitovala. Bylo mi příšerně, unavená, permanentně na zvracení a do toho malé dítě, které opravdu nechápe, že je máma vyřazená. Navíc jsem díky hormonům měla vyloženě alergii na partnera, nemohla jsem ho ani cítit. Nejradši bych mu ubalila jen jsem ho viděla, i když nebyl vůbec důvod 😄 To naštěstí přešlo, ale v hlavě mi to šrotovalo. Večer mi bylo až do breku z toho, jak jsem byla hotová. Teď už mimi kope a já se těším, ale zároveň se strašně bojím, jestli 2 děti zvládnu. Malá teď vyloženě zkouší, co si může dovolit, zkouší to přes scény, řev a válení se po zemi. Někdy je to fakt náročné na psychiku zachovat klid a když se mi ta moje hysterka válí u nohou, tak si pořád říkám, jestli jsem normální, že jsem šla i do druhého. Ale doufám, že budou parťačky a budeme pěkná rodina. Když někdy vidím, jak si ty sourozenci hezky hrají, vodí se za ruce a malá kouká přes plot (bydlíme u hřiště) a je sama, je mi to docela líto, že si nemá s kým hrát.

Tak přesně tohle bylo mě myšlení, ač bylo druhé plánované. Nejhorší to bylo, když se dcera narodila, najednou jsem v porodníci měla hrozný výčitky, že se nebudu synovi věnovat, proč jsme nezůstali jen u jednoho dítěte, co nám chybělo. No, malé je 6 týdnů a jsem maximálně šťastná, že ji máme. Syn ji miluje a vidím, že to byl ten nejkrásnější "dárek" co jsme mu mohli dát. První 4 týdny byli neskutečně náročný, ale už si to sedlo a je to lepší a lepší. Na financích to zatím nepociťujeme, kojim a plenky nás stojí 2 tis. pro oba měsíčně.

Jinak za sebe teď zpětně můžu říct, že fakt jsem ráda neb čin později by druhé přišlo, tím méně by se mi do toho chtělo. Buď ráda, že budou dva, vy tady jednou nebudete a budete alespoň vědět, že ikdyby vše stálo za hovno, tak mají jeden druhého. Tes se z těhotenství.
Jinak u nás je věkový rozdíl 16 měsíců, jestli chápu, máš dítě starší, to bude ještě lepší.

@lennus Přesně jak píšeš - u druhého je člověk už více nad věcí a je to fakt.

Přijde mi toj ako úplně normální pocity. Zažívala jsem je po každém pozitivním testu, i když jsem po dětec toužila. Stejně je to šok. A obavy, nejistota, pochyby. Nijak se tím netrap. Přejde to. Po porodu budou pryč natota 🙂

Když jste se nechránili a nechávali to osudu, tak jste asi druhé mimčo chtěli 🙂 takže tyhle tvé myšlenky budou jen dočasné a budeš nakonec za dvě děti ráda 😉

My druhé neplánovali, už jen proto, že s početím prvního jsme měli problémy, těhotenství bylo komplikované a porod malém dopadl špatně.. když jsem v roce staršího zjistila, že jsem těhotná (doteď nevím úplně jak...), byla jsem v šoku a chvílemi se bála, jestli to zvládneme a vyčítala si, že se staršímu nebudu moct tolik věnovat atd.
Kluci jsou o 20 měsíců a jsem fakt šťastná, že nás potkalo takový překvápko 😁 starší je od narození náročné dítě a pěkný vztekloun, ale mladší je zase usmevavy klidasek, takže to jde kolikrát zvládat líp než s jedním 😁 teď je mladšímu 10 měsíců, milují se a už se spolu kolikrát i zabaví ☺️ rozhodně bych neměnila a pro ně oba je strašně dobře, že se mají 😉

Takové pocity jsem měla v prvních týdnech také při druhém, ještě víc při třetím, přitom všechny plánované. Jak tady holky nade mnou píšou, je to běžné 😀. Ale nemluví se o tom, přesně z toho důvodu, proč ty píšeš anonymně 😀.

Taky zrovna resime..ale ja spis resim jestli preziju cely ten proces 😀 Ale urciteto zvladnete neboj. Ty smiseny pocity jsou asi vzdycky.

Zdravím holky, zrovna tohle všechno prožívám. Máme s manželem pětiletého syna, vždycky jsem si přála druhé dítko, ale po synovi jsem jednou v 9tt potratila a poté jsem musela ve 20tt rodit holčičku, pro VVV. A dva roky nic, váhala jsem, šla jsem do práce, už se mi moc nechtělo ani manželovi. No, jo jenže my se nechráníme (měla jsem rakovinu,tak jsem s HA opatrná) . A když jsme si teď v červenci užívali dovolenou, bum já hned otěhotněla. 😁Nyní jsem v 11tt a teda nadšená z toho nejsem, bohužel. Čekám že to přejde, ale zatím nic moc. Asi dělá hodně i psychika, aby bylo dítě zdravé... Tak uvidíme.

Děkuju všem za slova podpory a taky ujišťeni, že nejsem jediná ;)
Asi je to i tím, že člověk už ví, co ho čeká..
Treba 2mesice sourani se, bo prcek si leží už nízko.
Migrény, které konci zvracením a ani ten brufen nesmí.
A nebo obcházení půl města, protože kebab smrdi na pět km 🙂
Plus to další/ty další děti, které nikde nevymizí.
A máji své potřeby, které chtějí vyplnit. .

Ja takovy pocity pri pozitivnim testu nemela, sle ke konci tehu uz joo a bala jsem se jak to budeme zvladat a nejvic jsem se bala ze starsi syn to veme dost spatne☺️ Ted mam 14ti denni miminko a hormony jedou na plne obratky a strach mam neustale..hrozne me mrzi ,ze starsi ditko nema uz takovou pohodu a mamku ktera se mu venuje kdy potrebuje ☺️ Snad se to brzo srovna ☺️Takze ja myslim, nebo doufam ze takivy pocity jsou asi mormalni ..