Jak se smířit s nerealizovanou touhou po holčičce?
Milé maminky, dlouho jsem se odhodlávala zeptat, protože vím, že bych takové věci neměla vyslovovat a myslím, že se dočkám spousty odsuzujících komentářů - ale i za ně budu ráda, protože vím, že mě zavedou na nějakou cestu z toho současného chaosu. Omlouvám se také za hloupé dotazy, ale plácám se a potřebuji nějaká stanoviska. Celý život toužím po dcerce... Moje maminka mi umřela, když jsem byla malá, v první třídě. Chvilku se o mě starala babička, pak jsem ji ztratila, poté chvíli otec. Otec byl tyran, nemocný člověk. Od raného věku jsem se starala o svého bratra. Mám zvláštní vztahy s muži. Můj manžel je hodný člověk, žijeme spolu již 20 let. Po celou tuto dobu hovořím o tom, že budeme mít spolu holčičku, už měla i dlouhé roky jméno. Zařadili jsme ji do našeho života, aniž by tu ještě fyzicky byla. Před několika lety jsem otěhotněla - byl to chlapeček. Měla jsem deprese v těhotenství, po porodu psychózu, nemohla jsem si k němu najít cestu. Nyní je můj syn to nejkrásnější, co v životě mám - je to hodný kluk, parťák, mazel, pohladí, projevuje o mě starost, jsme na sebe velmi silně fixováni (je školkového věku). Už několik hovoříme o tom, že do našeho života přivítáme sestřičku. Syn kreslil obrázky kompletní rodiny - kde jsme byli my, rodiče, on a sestřička... Jsem plánovací typ, vše plánuji. Roky jsem se zajímala o ovulaci, jak to chodí, jak lze ovlivnit pohlaví dítěte. Věřila jsem, že to nyní vyjde. Během 10-ti let mi kartářky sdělovaly, že budu mít chlapce a poté dceru. Počítala jsem s tím, jako se samozřejmostí. Modlila jsem se za ni. Přála si ji. Prosila, vnitřně toužila. Věřila, že si ji do svého života svojí láskou a touho přitáhnu. Na samotné početí jsem se také připravovala. Spoléhala jsem na to, že když několik dní před ovulací, bude to na 100% holčička. Ovulaci sleduji několik let, každý měsíc ji ve svém těle cítím (vždy na střídačku píchání ve vaječníku, cervikální hlen). Mívám ovulaci později - 17 - 21 den. Syn je narozen zrovna z ovulace 20 den. Cykly mívám 30 - 31, někdy i 35 dní. Svému tělu věřím, vnímám ho. Tentokrát jsme měli v plánu počít o víkendu (10-12 DC), bohužel jsme se s manželem pohádali, a hupsli na to až 14 DC večer. Tak nějak jsem doufala, že mužské spermie pomřou a zůstanou jen ty ženské, které následně oplodní vajíčko. 17 DC odpoledne jsem cítila mravenčení v podbřišku a byla si jistá, že se to podařilo, což se také následně potvrdilo na těh. testu. Víte, před pár dny jsem se dozvěděla, že to je kluk. Syn začal plakat již v ordinaci, že chce sestřičku. Jsem emočně zdrcená - rozplynul se mi životní sen (třetí mít nebudeme), nevím, jak se s tím smířit. Rozumově vím, že bych měla být vděčná za zdravého chlapečka... Vím to. Nevím, ale jak se smířit s tou ztrátou životní představy a touhy. V noci se budím a nespím... Vyčítám si, že jsme na to nehupsli o pár dní dříve... Vyčítám manželovi, že jsme se pohádali, kvůli tomu jsme odsunuli sex a "tak" to dopadlo. Myslela jsem, že před ovulací jsou 3 dny dostačující a bude z toho holčička... Kdyby to bylo třeba 4-5 dní, jak jsem plánovala, dopadlo by to určitě jinak. Hrozně se v tom utápím. Nemůžu se smířit s tím, že nikdy nezažiji vztah matky a dcery a tím ve mně navždy v tomto směru zůstane neuspokojené prázdno. Omlouvám se za takový příspěvek, dotaz...
@verkadd chápu, že je ti to líto, každopádně tyhle věci se ovlivnit nejde. A ono je to dobře, tyhle věci se dějí z nějakého důvodu a nebylo by úplně v pořádku, moct si vybírat (zdravotní problémy jsou samozřejmě výjimka).. ovlivnit si to nemohla, výčitky neměj. Podle mě jsi prostě měla mít kluky, aby ses naučila, že ne každý chlap stojí za prd. Věřím, že si k sobě cestu najdete a jednou za to budeš vděčná. Přeju zdravé a spokojené miminko ❤️
Měla bys to řešit u odborníka. Jednak to, co sis tak postupně vytvořila za fantazii, která tě léta ovládá,jednak postup jak teď jednat se synem,aby opravdu neměl taky psychické problémy a neměli jste to po porodu těžší než je nutné. Nejvíc udělá ale osobní příklad. Takže začít musíš u sebe. To,jak budeš k počatému dítěti přistupovat, převezme i on. A snad to převládne nad tím,co jsi mu hustila do hlavy doteď. Děti mají dobrou paměť. Mladšímu synovi bylo 5,5 když jsme přišli o malou, už je to 3,5roku a stále o tom čas od času mluví. Stále to zpracovává. Změna nastala rychle, jeden tu miminko bylo, hlásili bříško, chystali jsme všechno,a druhý den jsem frcela do nemocnice a vrátila se bez něj. Když jsem se vrátila, brečeli jsme upřímně oba. Staršího to tolik nevzalo,ale mladší je citlivá povaha.
A adopce neni mozna? Nevim, jak to chodi..ale nejde zazadat vylozene o holku? 🤔 Tobe se splni sen o holcicce a nejake male dusi das domov.
Naprosto ti rozumím. Vyrůstala jsem celý život mezi kluky, všechno po nich dědila, i rodiče se mnou tak jednali. I když si myslím, že žádné trauma z toho nemám, nikdy jsem nechtěla mít syna. Nemám k tomu nějaký hluboký důvod, prostě mě to s nimi nebaví, nebaví mě jejich svět, nelíbí se mi klučičí oblečení, hračky, neumím si s nimi hrát a měla jsem velkou obavu, že bych ho prostě neměla tak ráda.... Je to hrozně hloupý a nikde se tím nechlubím. Když mi nějaká kamarádka řekne, že čeká druhého nebo třetího kluka, moje první vnitřní myšlenka je - ježiš, chudinka....... 😀 Mě to vyšlo, mám dvě holčičky a i když jsme jeden čas uvažovali o třetím, nechci to pokoušet, že by na mě nakonec ten kluk přece jen vyšel 🙂 Tvůj smutek chápu, já mám s mamkou výborný vztah celý život a doufám, že i moje dcery budou parťačky napořád. Ale víš co si myslím, že věci jsou tak jak mají být. Asi to má důvod, proč ty kluky máš a i když teď tě to mrzí, čas všechno vyřeší a za chvíli už budeš tak přizpůsobená klučičímu světu, že se budeš smát tomu, jak jsi se z toho hroutila...... Navíc já si myslím, že stejné pohlaví si vždycky bude rozumět víc, než páreček.
V životě je to tak nastavené, přesně tak, jak to ma být. A tobe byli fo vínku dáni dva kluci, má to určitý smysl, ketry pochopíš až časem. Proto je lepší se v životě na nic neupinat, pak ne to velké zklamání. Budes se s tim muset srovnat....nesoudim tě, asi to nebudeš mit teď jednoduché, srovnat to sama v sobě. Synje ovlivněn tebou, kdybys uvila o bratrickovi, tak se na něj těší. Tak to je. Přeneslas svou touhu na něj.
První bych chtěla říct že vás chápu i když mám chlapce a teď i čerstvě holčičku. Za druhé vás obdivuji že jdete takhle s kůží na trh, protože jsem v těhotenství zaregistrovala zvláštní reakce maminek co mají kluky. Většinou po zjištění že čekám holčičku, začali mě (nebo sami sebe?) přesvědčovat že ony už si to vlastně nedokážou představit mít holku, že jsou nakonec rády a že už vlastně po holčičce netouží. Přitom vím jak se každá kamarádka před utz modlila ať je tam ta holčička...u vás si myslím že to byl i trochu osud protože se obávám že po holčičce toužíte tak moc že byste ji upřednostňovala před synem, což nemyslím zle. S vašimi životními zkušenostmi by se to dalo pochopit. Pokud se mýlím omlouvám se, je to jen taková myšlenka, podle toho jak moc po dívce toužíte.
@irmamala já jsem s klukama neměla nic společného, ani otce jsem neměla, zprvu mi pořádně ani nedošlo,že by miminko mohl být i kluk. 😁 A proto mám tři 😁 člověk se do toho dostane tak nějak přirozeně, časem. Teď už v podstatě ani nevím,co bych s holčičkou dělala, už mi ta představa po třech klucích není vůbec zvyklá, už je mou součástí,že jsem klučičí máma.
@madamas to nemusí být neupřímné,ani klamání sebe sama..já už to u sebe pozoruji dlouho. Mám mraky kamarádek,které mají holčičky,a fakt jim nezávidím. Už jsem si zvykla na ty klučičí věci. Jakkoli jsem pravá ženská,tak to cancani, sukýnky, culicky, panenky..fakt mi to nic neříká. Kdybych nakonec tu holku měla,asi by mě to neminulo. Ale že by mi to nějak chybělo,to fakt ne.
V nasi rodine byly v poslednich letech same holcicky,ma 2 dcery,prvni jsme si prali,u druhe jsem byla presvedcena,ze to bude kluk/ tehdy UZ nebyly,nevedeli jsme/,po porodu jsem byla zklamana,ale nic zasadniho.Prvni dcera ma 2 holcicky,druha dcera ma prvni holcicku.Kdyz se v druhem tehotenstvi dozvedela,ze to bude chlapecek,tak muzu rict,ze jsem zustala paf,co dcera vyvadela,asi jen prede mnou,protoze vedela,ze ji neodsoudim.Mimochodem,ja si taky prala dalsi vnucku Dcera brecela,ze malyho nechce,ze ho necha v porodnici,ze uz ho ted nema rada,ze se na nej ani nepodiva,proste vystup vhodny hysterky.Pak uz jsme o tom az do porodu nemluvily,ale bylo videt,ze toho mrnouse v brisku nechce.A pak to prislo.Narodil se Adamek,ted 19 mesicu a dcera ho tak neskutecne miluje,stale se s nim mazli,chova,proste laska nejvetsi.Ja vim,ona uz tu holcicku ma,jine nez u Vas a strasne Vas chapu a absolutne neodsuzuju.A reci,ze to miminko v brisku citi,ze je nechtene,neni pravda,nebojte.Tak urcite chlapecka budete bezmezne milovat,jako my naseho Adamecka.Hlavne,at je zdravej.U nas navic tyto deti jsou svalovi tezci hypotonici,vnucka rozcvicila DMO,diky vzorne peci dcery/ stale u obou Vojtovka,RHB,hipoterapie,lazne atd/,takze u druhe holcicky byl predooklad,ze taky bude hypotonik a presto ji tak moc chtela.A u chlapecka pravdepodobnost skoro nulova,protoze genetika byla u vsech v poradku a stejne je hypotonik.Drzte se❤🍀
Když jsem čekala druhou dceru, říkala jsem si, že to bude určitě kluk 🙂 U třetího těhu jsem si hlídala ovulaci a otěhotněla. V 7 tt spontánní potrat. Nevím, koho jsem nosila v bříšku. Věř nebo ne, v období tzv. šestinedělí po potratu se mi zdálo, že jsem s někým šla na hřbitov a ukazoval mi malou copatou holčičku na fotce na náhrobku. Já jsem říkala, ať k nám přijde, že se o ní postaráme, dáme jí všechno a budeme ji milovat. Do měsíce jsem byla těhotná a teď je tu s námi krásná holčička. Beru to jako znamení, možná to byla holčička, kterou jsem nosila pod srdcem a vycítila, že si spíš přejeme chlapečka. A ten sen, beru to jako znamení, že jsem prostě holčičí máma a mám to přijmout. Upřímně řečeno, po potratu mi bylo pohlaví miminka úplně jedno. Ber to tak, že si to vynahradíš na vnoučatech. Třeba budu pro vnuky lepší babičkou, než pro syna matkou. Přeji hodně štěstí a zdravíčko.
Je do jiste miry normalni oplakovat, ze to nebude vytouzena holcicka, ale sama spravne citis, ze tohle je uz za hranou. Tim jsi na nejlepsi ceste se z toho dostat 👍 Ja kdyz se dozvedela, ze cekam kluka, ackoliv jsem chtela holku, brala jsem to tak, ze mi osud dava to, co potrebuju. Jakoze vesmir vi, co dela.
Moje tchyne ma dva kluky, ma se mnou dobry vztah, rikala mi, jak si vzdy prala holcicku a holt ma dva kluky, ale ze je rada, ze ma me, ze jsem jako jeji dcera, tak mozna i to je tva cesta? Nekdy v budoucnu se tvuj osud protne s zenami tvych kluku, treba to budou ty zeny, ktere te budou potrebovat ve svem zivote potkat. Chapu, ze ted jsme a jeste leta budeme v rolich matek, ale to se jednou rozvine do roli tchyne a babicka a bude to dalsi dulezite zivotni obdobi.
S takovou várkou podpory a příběhů jsem nepočítala. Moc děkuji. Jsem silný člověk, prožila jsem si v životě toho dost, vždy jsem vše zvládla a měla sílu, cíle, plány, za kterými jsem si šla. Své rodině bych dala první poslední. Moc si vážím muže i svého prvorozeného syna, i když s ním také začátek nebyl úplně optimální (což jsem mu zpětně také vysvětlila a požádala o odpuštění). Vím, že tohle je již za čárou. Uvědomila jsem si to. Děkuji Vám všem. Věnuji veškerou energii na to, abych si to v sobě srovnala - a to pro své děti - pro svého milovaného syna a toho prďouška v bříšku. Staršímu synovi vysvětlím, že andělíčci se rozhodli, že nám místo sestřičky nadělí brášku - že sestřička přijde později. Vše mu pečlivě vysvětlím a budu vše dělat pro to, abychom se všichni těšili na miminko. Opravdu.
@verkadd - no pokud už třetí neplánujete (jestli jsem dobře četla), tak bych mu o sestřičce později radši neříkala.....
@verkadd Hlavu vzhuru. Jen co toho drobecka uvidis, zacnes ho milovat stejne, jako sveho prvniho synka...💙 Ja naprosto chapu, ze je smutné, kdyz ti nevyjde sen, ale ted si zkus dat jine cile, lepe splnitelne, at z nich mas radost a rodina s tebou... a hlavne, dle me je fajn, najit si na vsem to krasne... my teda mame rocni dcerku a čekám chlapecka. Myslela jsem si, jak manzel bude touzit po klukovi, ale řekl mi, ze by mu nevadila druha holka. Nakonec jsem si v sobe uvedomila, ze to ja se vlastně mozna vic tesim na kluka - chlapecci tihnou k mamince, chtela jsem si s nim jednou zatancit v tanecnich, odvest ho k oltari... prostě- myslim, ze i na tom, ze budes mit druheho chlapika doma je i spousta krasneho. Tak to zkus najit. A treba pro nekoho divna moznost, ale... co si pořídit psa, kocku, kralika, cokoliv zenskeho pohlavi...? Dat ji jmeno, co mas vybrane pro holcicku...? Hlavne neprenes sve touhy a chování negativně na syna, manzela a pripadne i na to miminko, které uz te urcite ted vnima jako bohyni ❤
@viktorieraketka To je hezký příběh. Přeji zdraví a štěstí celé Vaší rodině.
@verkadd ja to chapu,jsme cela rodina planovaci povahy,vse nalajnovano,takze jakakoliv zmena nas rozhodi,mela jsem to tezky i v me praxi jako prakticka Dr .A ani to me to neodnaucilo.Vrazedna kombinace zodpovednost a planovaci povaha .Hlavne chlapecka neoblikejte jako holcicku,to jen na odlehceni 😊🍀
Vím, že touha po dcerce musí být obrovská... Ale děkujte za chlapečky, co by za to jiné maminky dali, mít zdravé kluky.
Napadlo mě... Přestat se upínat touto cestou, pokud je to potvrzený, že čekáte dalšího chlapečka... Samozřejmě 100% je až porod 🤣🤦♀️, ale... Co si třeba pořídit pejska, fenku... A tu lásku dát jí... Vždyť je to člen rodiny a dá Vám lásku nazpět.
Uklidnim tě... Mám tři dcery, všechny se povedly v den ovulace... Život naděluje to, co potřebuješ - ne to, co si přeješ ☺️ všechno má svůj důvod a myslím že i to, že budeš maminka dvou synů...
@anetka1701 Děkuji moc. Budu to, budu se snažit, takhle situaci vnímat.
Pohlaví NAŠTĚSTÍ nelze naplánovat, takže ani podle ovulace, teda pokud nebudou nějaké hříčky s genetikou v medicíně. Ale osobně? Čekám třetí, nevím koho, už to neřeším. Mám dvě cacory a můj sen byl vždy kluk, dokonce jsem to i obrečela a první těhotenství jsem vůbec nechtěla. No pak mi stačilo pár martirii se zdravím starší a už jsem vylecena. Ono je ti klišé, ale opravdu jde jen pro zdraví a o nic jiného. To je to nejdůležitější. Za 14 dní má výročí úmrtí moje kamarádka, která ve 20 letech zemřela po epileptickem záchvatu, měla ji od malá a zrovna na intru, když se dostala na vysněnou VS...tak ji rodičům dovezli zpět v bílé rakvi..... Zadní sourozenci, maminka s tatínkem nemocní a rodina, kterou stihlo jedno tragické úmrtí za druhým a už nemají ani zbytek rodiny. A zůstali sami... Co tím chci říct si preber sama.
@verkadd Dost chápu jak se cítíš, prožívám velmi podobný v podstatě ten samý problém. Také čekám dalšího chlapečka a vzhledem k tomu, že to již 4 dítko tak i poslední. Jak píšeš, strašně jsem se i přála holčičku, od svého prvního těhotenství jsem strašně moc chtěla holčičku. Už jsem jí měla v hlavě, jak by mohla vypadat atd... A před 14 ti dny, mi Dr řekl že to vidí zase na kluka. Ta rána do mého srdce je nepopsatelná. Všechno co jsem si přála a plánovala je pryč. Nejhorší je, že jsem zjistila, že tu holčičku prostě potřebuji, bez té holčičky bude můj život nenaplněný a pořád mi bude chybět, nebudu zcela šťastná s spokojená. I přes to, že všichni kluci jsou v podstatě zdravý a krásný. Soucítím s tebou a mrzí mě to. Své kluky miluji nadevše, ale ta holčička by tu byla vyloženě semnou a pro mě... Doktor mi nabídl IVF, teoreticky bych ještě mohla třeba za 7-10 let, protože jsem mladá. Ale myslím že 5 dětí je moc. To už bych asi nešla.
@lucifux ❤ Ta rána do mého srdce je nepopsatelná. Všechno co jsem si přála a plánovala je pryč. Nejhorší je, že jsem zjistila, že tu holčičku prostě potřebuji, bez té holčičky bude můj život nenaplněný a pořád mi bude chybět, nebudu zcela šťastná s spokojená. Své kluky miluji nadevše, ale ta holčička by tu byla vyloženě semnou a pro mě...❤😢
@rubesovak Děkuji. Zásadní vliv na můj život měla má babička, která mě zčásti vychovala. Doufám, že to tak může být, jak píšete.