Jak se smířit s nerealizovanou touhou po holčičce?
Milé maminky, dlouho jsem se odhodlávala zeptat, protože vím, že bych takové věci neměla vyslovovat a myslím, že se dočkám spousty odsuzujících komentářů - ale i za ně budu ráda, protože vím, že mě zavedou na nějakou cestu z toho současného chaosu. Omlouvám se také za hloupé dotazy, ale plácám se a potřebuji nějaká stanoviska. Celý život toužím po dcerce... Moje maminka mi umřela, když jsem byla malá, v první třídě. Chvilku se o mě starala babička, pak jsem ji ztratila, poté chvíli otec. Otec byl tyran, nemocný člověk. Od raného věku jsem se starala o svého bratra. Mám zvláštní vztahy s muži. Můj manžel je hodný člověk, žijeme spolu již 20 let. Po celou tuto dobu hovořím o tom, že budeme mít spolu holčičku, už měla i dlouhé roky jméno. Zařadili jsme ji do našeho života, aniž by tu ještě fyzicky byla. Před několika lety jsem otěhotněla - byl to chlapeček. Měla jsem deprese v těhotenství, po porodu psychózu, nemohla jsem si k němu najít cestu. Nyní je můj syn to nejkrásnější, co v životě mám - je to hodný kluk, parťák, mazel, pohladí, projevuje o mě starost, jsme na sebe velmi silně fixováni (je školkového věku). Už několik hovoříme o tom, že do našeho života přivítáme sestřičku. Syn kreslil obrázky kompletní rodiny - kde jsme byli my, rodiče, on a sestřička... Jsem plánovací typ, vše plánuji. Roky jsem se zajímala o ovulaci, jak to chodí, jak lze ovlivnit pohlaví dítěte. Věřila jsem, že to nyní vyjde. Během 10-ti let mi kartářky sdělovaly, že budu mít chlapce a poté dceru. Počítala jsem s tím, jako se samozřejmostí. Modlila jsem se za ni. Přála si ji. Prosila, vnitřně toužila. Věřila, že si ji do svého života svojí láskou a touho přitáhnu. Na samotné početí jsem se také připravovala. Spoléhala jsem na to, že když několik dní před ovulací, bude to na 100% holčička. Ovulaci sleduji několik let, každý měsíc ji ve svém těle cítím (vždy na střídačku píchání ve vaječníku, cervikální hlen). Mívám ovulaci později - 17 - 21 den. Syn je narozen zrovna z ovulace 20 den. Cykly mívám 30 - 31, někdy i 35 dní. Svému tělu věřím, vnímám ho. Tentokrát jsme měli v plánu počít o víkendu (10-12 DC), bohužel jsme se s manželem pohádali, a hupsli na to až 14 DC večer. Tak nějak jsem doufala, že mužské spermie pomřou a zůstanou jen ty ženské, které následně oplodní vajíčko. 17 DC odpoledne jsem cítila mravenčení v podbřišku a byla si jistá, že se to podařilo, což se také následně potvrdilo na těh. testu. Víte, před pár dny jsem se dozvěděla, že to je kluk. Syn začal plakat již v ordinaci, že chce sestřičku. Jsem emočně zdrcená - rozplynul se mi životní sen (třetí mít nebudeme), nevím, jak se s tím smířit. Rozumově vím, že bych měla být vděčná za zdravého chlapečka... Vím to. Nevím, ale jak se smířit s tou ztrátou životní představy a touhy. V noci se budím a nespím... Vyčítám si, že jsme na to nehupsli o pár dní dříve... Vyčítám manželovi, že jsme se pohádali, kvůli tomu jsme odsunuli sex a "tak" to dopadlo. Myslela jsem, že před ovulací jsou 3 dny dostačující a bude z toho holčička... Kdyby to bylo třeba 4-5 dní, jak jsem plánovala, dopadlo by to určitě jinak. Hrozně se v tom utápím. Nemůžu se smířit s tím, že nikdy nezažiji vztah matky a dcery a tím ve mně navždy v tomto směru zůstane neuspokojené prázdno. Omlouvám se za takový příspěvek, dotaz...
@verkadd je to 14 dní, co vím, že čekáme chlapečka, první týden jsem byla úplně mimo.nebxla jsem schopná ničeho, všechno mi vadilo. Teď to bude znít hnusně, ale začalo mi vadit, když mojí malý broučci, dělali cirkus, kravál, bordel, byla jsem zlá na lidi okolo, měla jsem délky, trápila se. A pak jsem si prostě řekla, že přeci nechci ubližovat tomu uvnitř mě a těm mým broučkům doma. Zakázala jsem si na to myslet, a začala se ještě víc věnovat rodině, dětem a zlepšilo se to. Stále to bolí, je to uvnitř mě. Ale musím tady být pro ty moje doma.
@verkadd tu holčičku sis vysnila jako nějakou berličku. Z nějakého důvodu, nejspíš to má původ v dětství. Teď ses teda tak nějak smířila s tím,že život holt nefunguje podle plánů člověka a jsou prostě věci,které nejdou ovlivnit. Ale už zas si plánuješ zcela zcestnou úvahu,že nebudeš šťastná, uspokojena, celistvá,dokud nebudeš mít tu holčičku. Znovu je to špatně. A Synovi už o sestřičce nic neříkej. Je to věc,kterou mu prostě slíbit nemůžeš. Zas by byl zklamaný.
Já jsem původně k holčičce chtěla druhou holčičku a jak jsem teď ráda, jakého mám pohodáře....první "holčička" je v těžké pubertě a já si neumím představit, že bych tohle měla 2x🙂
Já teda jednu dceru mam, ale po dvou chlapečcích, jsem se teď u posledního miminka také upnula k tomu, že to bude holcicka. Dcera chtěla sestřičku a ja si s tou holčičí energií souznim nějak více. A není to jen o čančání a copáncích, ve svém věku už má svůj vlastní názor na módu 🙂), ale přiznávám, že zájmy je celá po mě, chodíme spolu jezdit na koně, je vášnivá čtenářka jako ja, a dela závodně krásný holčičí sport. Maluje a má takový svůj svět snů, jako já, v jejím věku.
Syny nemiluji o nic méně, ale při představě, že by me čekalo třetí kolo mrznutí na zimacich a sledování, jak se kluci řežou při ledním hokeji, jsem nadšením neskakala 😜
Jsou úžasní mazlové, ale jsou to prostě mimoňové a zlobidla a stojí mě to daleko více energie, výchova směrem k nim.
No a bude to kluk. Budou tři bratři. U nás teda mimču moje a dcerky zklamání vynahradilo nadšeni manžela a synů, ti kluka chtěli.
A já se psychicky připravuji na takovou přesilovku 😃
Co člověk nadela …hlavně ať jsou zdraví, člověk jim dá ze sebe vše co muže, ať jsou to holky nebo kluci.
Ale je normální, něco si přát ;) nejsme roboti.
A člověk se nemůže pořad jen porovnávat s ostatními - samozřejmě že lidé, kteří nemohou mít vlastní deti, by dali vše a neřešili pohlaví, ale každý máme v životě jiné místo a zkušenosti a z toho se odvíjí jednotlivé životy a osudy.
Přeji klidné těhotenství 🍀 syn bude z brášky nadšený neboj. A vy také 💙
@michaela_2 ❤ Děkuji moc!
Když jsem poprvé otěhotněla počítala jsem s holčičkou a je z toho syn. Taky jsem z toho byla překvapená, co jako budu s klukem dělat 😅. No a podruhé jsem chtěla zase chlapečka aby měl první parťáka. Pak to bylo, že čekám dvojčata tak jsem chtěla hlavně stejné pohlaví. Narodil se páreček 😅. Trochu mě to pokaždé zamrzelo, ale hlavně, že jsou děti zdravé a ani jedno bych nevyměnila za jiné pohlaví. Tím chci říct, že preference jednoho pohlaví je normální, ale nedá se ovlivnit. Naštěstí. Věřím, že všechno se děje z nějakého důvodu.
@verkadd ahoj, zkus to brát takhle - píšeš, že s muži (počínaje tvým otcem) si měla zvláštní vztahy. Z toho důvodu sis do svého života vysnila holčičku - další ženu, ve které budeš mít podporu jako si měla v mamince a babičce. Zkus brát to, že budeš mít dva kluky jako poslání a výchovejte z nich s manželem takové muže, kteří nepůjdou ve šlépějích tvého otce nebo jiným mužů, s kterými si měla negativní vztahy. 😉 Možná právě proto máš chlapečky abys je (po svých zkušenostech) naučila být správnými chlapy do života. Navíc není všem dnům konec 😉 dceru už asi mít nebudeš, ale stále ještě můžeš mít kupu vnuček za několik let 😁 Hodně štěstí ti přeji a věřím, že nakonec budeš šťastná z dva zdravé chlapečky 😊🍀
@orisek56 nemyslím si, ze se rouha.Jen napsala sve pocity a veřejné prz to potřebovala dostat ze sebe ven a rada si přečte názory a příběhy jiných maminek.
Také čekáme třetího chlapečka a i ja si to obrecela ptz jsem si prala holcicku.
Neznamená to ze syna budu milovat méně nebo snad ze se rouham.
Každému z nás se děje v životě něco z nějakého důvodu a musíme se s tím poprat.
Někdo se rozhodne pro jedno dite a ma ho, někdo ma deti více, někomu není přáno vůbec ale tady myslím není na místě ji osočovat z rouhání.
@orisek56 to jsou úplně zbytečně tvrdá slova 🙂, já myslím, že každá tady chápeme, CO je to nejdůležitější. Ale nedá se přeci někomu říct, že nemá právo se trápit, protože druhý je na tom daleko hůře ….Trochu empatie si zaslouží úplně každý, nejen ten, kdo je na úplném dně :(
Název diskuze zní docela jasně, takže být na pozici maminky, která přišla o dítě, pravděpodobně sem vůbec nepůjdu. Ale neznamená to, že si někdo nezaslouží kousek toho místa, kde se o to, co jej trápí, může podělit.
Ten kdo nechce, nemusí to číst 💙
@michaela_2 naprosto souhlasím a osočovat tady maminku z rouhání je dost hnusny.
@michaela_2
@marselina Děkuji moc❤
Opravdu se nerouhám. Rodina je pro mě vším.. Krom manžela a syna žádnou bližší nemám. Emoce, které se snažím 3 dny zpracovat, byly natolik silné, že... Nezvládla jsem je v sobě unést. Musela jsem to někam napsat. Omlouvám se všem, kterých se to nějak dotklo a cítím s nimi, asi pro to mají své osobní důvody. Každopádně - mnoho maminek, babiček, žen mi tu dnes nesmírně pomohlo. Moc Vám všem děkuji.
@michaela_2 ale já to nemyslím vůbec špatně. Spíš jen, aby se trošku zkusila probudit. Rozhodně ji neosocuju, jen vím, že jednou ji to pustí , mám ve svém okruhu takovou kamarádku, tak o tom něco vím. V životě všechno neběží dle plánu a představ a čím dřív to v sobě zpracuje, tím dřív bude šťastná sama v sobě. Každý máme nějaké boje a bohužel je to tak, dokud nezazijeme něco horšího a nedostaneme pomyslný políček, tak si myslíme, že to co nás trápí je opravdu katastrofa. To ale tak není. Ten maly se ještě nenarodil a nezaslouží si, aby matka brečela ještě před jeho prichodem na svět, že bude mít v pline něco jiného, než ona chtěla. Takže tak jak jsem to napsala, píšu spíše jako povzbuzení a trkanec k probuzení, neeee odsuzování, konec konců je to její boj.
@verkadd Myslím, že ve vaší touze je vytištěna touha po vlastní mamince, kterou jste neměla. Zkusila bych vyhledat odbornou pomoc, abyste to dokázala nějak zpracovat.
Jinak je pro mě, mámu, které zemřelo děťátko pod rukama, vaše touha po holčičce ne úplně pochopitelná, promiňte.
Mám tři dcery. První tedy není s námi na tomhle světě. Druhou jsem čekala, když první odešla. Třetí je teď na cestě. Kdyby druhá a třetí byli chlapci, bylo by mi to jedno, hlavně, že to jsou živé a zdravé děti.
@verkadd no,zase dva kluci po sobe veci podedi a je to min fin.narocne,nez mit holku i kluka...nejdulezitejsi je mit deti zdrave,co na tom,ze to budou dve holky nebo dva kluci...Jinak sok zpravujes a za 9 mesicu se s tim smiris.Moje sestrenka taky chtela holcicku a ma dva kluky...bratranec mel mit dve holky a podruhe se jim narodil kluk,nevedi jak to,ale lekari se spletli...
@verkadd Je to velice těžké, když celý život po něčem usilovně toužíte. A je tu mezi námi spoustu maminek, který prožili stejnou situaci. Jen Podle mě neměli dost odvahy to uveřejňovat. Protože, přiznejme si, ne každý se dokáže vcítit do situace toho druhého, a bàli se odezvy a reakcí. Už jen to, že máte odvahu o tom mluvit, je velice dobré znamení. Víte, že se Vaše chování ubírá špatným směrem. I já to tak měla. Dost jsem si přečetla o stresech a dlouhodobých depresích v těhotenství, to my taky moc pomohlo. Zjistila že tahle to nechci a přehodnotila své myšlenky. Držím palečky, ať se i Vám podaří najít něco, čím zaženete smutek. Kdyby jste chtěla mohli bychom si napsat pár na soukromých zpráv.
Ja zase nechtěla strašně moc kluky partaky, jmena vymyslena, sex v den ovulace, byla jsem si jista. Mame dve holky😁. Ja myslim ze si nas ty deti vybiraji, mozna nas i zkousi. Prostě u nas chtely byt dve treperendy a muj nazor a plany je prostě nezajimaly 🙂 Je to pěkně na houby. Jsou to tatinkovy holcicky a lasky a ja jsem doma uplne na poslední koleji. Největší stesti mych zlatíček je, kdyz ja si jedu pryc a můžou byt jen s tatínkem. Protože tatinek je prostě nej 🤦. A neudelam nic. Miluju je úplně nejvic a nevymenila bych je za žádného kluka, protože jsou prostě moje, i když jsem holky "nechtela". Fakt nema cenu si cokoliv vycitat. V životě jsou veci co se naplánovat daji, ale s detma se neda planovat ani vylet dle harmonogramu, natož jejich pohlavi 😉
@lucifux Napsala jste to přesně.