Jak se smířit s nerealizovanou touhou po holčičce?
Milé maminky, dlouho jsem se odhodlávala zeptat, protože vím, že bych takové věci neměla vyslovovat a myslím, že se dočkám spousty odsuzujících komentářů - ale i za ně budu ráda, protože vím, že mě zavedou na nějakou cestu z toho současného chaosu. Omlouvám se také za hloupé dotazy, ale plácám se a potřebuji nějaká stanoviska. Celý život toužím po dcerce... Moje maminka mi umřela, když jsem byla malá, v první třídě. Chvilku se o mě starala babička, pak jsem ji ztratila, poté chvíli otec. Otec byl tyran, nemocný člověk. Od raného věku jsem se starala o svého bratra. Mám zvláštní vztahy s muži. Můj manžel je hodný člověk, žijeme spolu již 20 let. Po celou tuto dobu hovořím o tom, že budeme mít spolu holčičku, už měla i dlouhé roky jméno. Zařadili jsme ji do našeho života, aniž by tu ještě fyzicky byla. Před několika lety jsem otěhotněla - byl to chlapeček. Měla jsem deprese v těhotenství, po porodu psychózu, nemohla jsem si k němu najít cestu. Nyní je můj syn to nejkrásnější, co v životě mám - je to hodný kluk, parťák, mazel, pohladí, projevuje o mě starost, jsme na sebe velmi silně fixováni (je školkového věku). Už několik hovoříme o tom, že do našeho života přivítáme sestřičku. Syn kreslil obrázky kompletní rodiny - kde jsme byli my, rodiče, on a sestřička... Jsem plánovací typ, vše plánuji. Roky jsem se zajímala o ovulaci, jak to chodí, jak lze ovlivnit pohlaví dítěte. Věřila jsem, že to nyní vyjde. Během 10-ti let mi kartářky sdělovaly, že budu mít chlapce a poté dceru. Počítala jsem s tím, jako se samozřejmostí. Modlila jsem se za ni. Přála si ji. Prosila, vnitřně toužila. Věřila, že si ji do svého života svojí láskou a touho přitáhnu. Na samotné početí jsem se také připravovala. Spoléhala jsem na to, že když několik dní před ovulací, bude to na 100% holčička. Ovulaci sleduji několik let, každý měsíc ji ve svém těle cítím (vždy na střídačku píchání ve vaječníku, cervikální hlen). Mívám ovulaci později - 17 - 21 den. Syn je narozen zrovna z ovulace 20 den. Cykly mívám 30 - 31, někdy i 35 dní. Svému tělu věřím, vnímám ho. Tentokrát jsme měli v plánu počít o víkendu (10-12 DC), bohužel jsme se s manželem pohádali, a hupsli na to až 14 DC večer. Tak nějak jsem doufala, že mužské spermie pomřou a zůstanou jen ty ženské, které následně oplodní vajíčko. 17 DC odpoledne jsem cítila mravenčení v podbřišku a byla si jistá, že se to podařilo, což se také následně potvrdilo na těh. testu. Víte, před pár dny jsem se dozvěděla, že to je kluk. Syn začal plakat již v ordinaci, že chce sestřičku. Jsem emočně zdrcená - rozplynul se mi životní sen (třetí mít nebudeme), nevím, jak se s tím smířit. Rozumově vím, že bych měla být vděčná za zdravého chlapečka... Vím to. Nevím, ale jak se smířit s tou ztrátou životní představy a touhy. V noci se budím a nespím... Vyčítám si, že jsme na to nehupsli o pár dní dříve... Vyčítám manželovi, že jsme se pohádali, kvůli tomu jsme odsunuli sex a "tak" to dopadlo. Myslela jsem, že před ovulací jsou 3 dny dostačující a bude z toho holčička... Kdyby to bylo třeba 4-5 dní, jak jsem plánovala, dopadlo by to určitě jinak. Hrozně se v tom utápím. Nemůžu se smířit s tím, že nikdy nezažiji vztah matky a dcery a tím ve mně navždy v tomto směru zůstane neuspokojené prázdno. Omlouvám se za takový příspěvek, dotaz...
Kamarád vyrůstal v tom, že byl druhý kluk a maminka si hrozně přála holčičku. Teď je zženštilý a má problém navázat vztah,protože má hrozně nízké sebevědomí, jinak je hrozně hodný a obětavý, taková holka v těle muže, ale zkrátka nepřitažlivý pro ženy. Nejsem pro to, aby v sobě člověk něco dusil, ale tohle by se děti podle mě vůbec neměly dozvědět, ať už přiznáním nebo ještě hůř chováním rodičů. Co je důležitější než bezpodmínečné přijetí... Já zas tohle zažila u táty, protože jsem prý nebyla jeho, on dělá jen kluky...Mamka naštěstí chtěla holčičku,ale neumím si vůbec představit nepřijetí ještě z její strany. Teď už se přes to umím přenést, ale jako dítě jsem to vnímala špatně a měla jsem kvůli tomu i výchovné problémy ve škole. Chápu, že je těžké, když to bylo takové velké přání, ale ty děti tím potom skutečně trpí, pozor na to...
Jdi za odborníkem...tohle není normální.Chtela jsem taky holku,mám kluka,ale takovéhle scény jsem fakt nedělala..když si chtěla holku,měla si vzít půl mega a letět na Mauricius,tam pohlaví dítěte dělaj na přání..když máš kluka,měla bys holku..
@sonaxoxo ...aneb empatie level nula. 🙄
@makovice88 dokážu být empatická,ale tohle mi přijde už přes čáru..
@sonaxoxo Kazdy reaguje a vnima to jinak. Vzdycky se rika: hlavne, aby bylo dite zdrave. A je to samozrejme pravda! Ale neverim, ze zenska nema nikdy prioritu co se tyce pohlavi. Ja chtela vzdycky holcicku, strasne moc. A mam ji. Ted cekam kluka a taky se tesim, bude to zase neco jineho. Ale vim, ze kdybych mela jenom kluky, taky bych to obrecela. Clovek se s tim srovna a nakonec to bude super i tak, ale ta prvotni reakce muze byt u kazdeho jina.
Šest let jsem se intenzivne snazila.otehotnet. sedm ivf pokusů, tři potraty. K takovým ženám, co poplakavaly, že mají kluka a chtějí holku a naopak, jsem cítila despekt. Říkala jsem si, že neví, co mají, co já bych za to dala, mít zdravé dítě a bylo by mi úplně jedno, co to je...
Pak se povedlo mít dceru. Nádherná, hodná, zlatá, miminko za odměnu. Toužila jsem mít ještě jednu. Když jsem pak otěhotněla znovu, byla jsem hluboce presvedcena.o tom, že.je to taky holčička. Když mi řekli, že to bude kluk, byla jsem taky nešťastná..a vystrašená, co s ním jako budu dělat. až do porodu jsem doufala, že se spletli
..Nerozumím mužům, nechápu je, nemám k nim dobré vztahy, nerozumím klučičím hrám, v rodině samé holky..
Dnes ho miluju nade všechno. Někdy ho nechápu, nerozumím mu...ale učím se. A je to mazel, jsem pro nej vším. Dceru taky samozřejmě miluju, za oba bych dýchala... ale u ní mám pocit, že mě tak nepotřebuje.
Syn je na mě víc fixovaný a mám.pocit, že vztah s ním je více důvěrnější než s ní..
@verkadd Mám 5 holek. Jediný chlapeček, kterého jsem čekala, bohužel odešel v 15. týdnu. Takže to beru tak, že kluk nám prostě souzen nebyl. Mimochodem hlavně s poslední - neplánovanou - dcerou jsem si užila v těhotenství takové komplikace, že jsem byla moc šťastná, že jsme to dotáhly spolu zdárně až k porodu a že to zvládla. Já teda ale nikdy neměla potřebu mít chlapečka. Taky bych jako ostatní doporučovala psychologa, který Ti pomůže to zpracovat.
A sdělil ti gynekolog někdy, že na pohlaví dítěte žena nemá absolutně vliv? Já nevím, chápu na jedné straně tvé pocity a touhu po holčičce, ale ty dumáš a až obsesivně se trápíš nad něčím, co absolutně není v tvých silách ovlivnit, a to mi přijde trošku zvrácené, zbytečně sebedestruktivní. Zkusila bych terapeuta. A přeji ať je těhotenství klidné a pohodové. Za chvíli budeš šťastná za dva malé prince🌹
Mně tohle přijde k těm klukům vždycky tak nespravedlivý. Napsat, že holčička by tu byla jen pro mě...To, že by si někdo v tehotenstvi přál chlapečka, jsem tu za celou dobu na Koníku cetla tak dvakrát. Muži nejsou jiný živočišný druh 🙂 A taky někdo musí těm holcickam vychovat partnery do života a co tu občas čtu, není to vůbec malý úkol.
Taky si myslím, že to není tak o holčičce, jako o ztrátě maminky a babicky a o špatném vztahu k mužům, o kterém píšeš...to by stálo za to zpracovat bez ohledu na pohlaví miminka. Držím palce🍀
@verkadd Nečetla jsem komentáře, ale jedno mě napadlo hned: Své touhy jsi přenesla na syna, to je největší průšvih. Aby se rozbrečel, že bude mít bráchu místo ségry, když vlastně jen promítá t oje přání, to není moc v pořádku. Uvažovala jsi nad adopcí? Pokud tam lze zvolit, to nevím, ale myslím, že snažit se plánovat a ovlivnit pohlaví dítěte při početí je eufemisticky řečeno nespolehlivé.
Když jsem čekala dceru, přála jsem si si syna, když jsem čekala syna, přála jsem si druhou dceru. Naštěstí má člověk spoustu měsíců na to se srovnat a těšit.
@felixfelicis když jsem byla poprvé těhotná, přála jsem si kluka. Mám špatný vztah s matkou a bála jsem se, aby i můj vztah s dcerou nebyl špatný. Takže jsem chtěla více kluka, že tam jako není “co zkazit” 🤣 pak se na uzv objevila holka. Pár dní po uzv jsem byla nesvá, ale spíš jsem se prostě bála budoucnosti…. Nakonec mám 3 děti - 2 holky a jednoho kluka a musím říct, že dnes je mi to jedno. Jakože jsem šťastná, že je všechny mám a taky vím, že vztahy s dětmi si můžu vybudovat úplně jiné, než se mnou měli/mají mí rodiče. Tam se toho nepovedlo více a defakto jsem se rozhodla jít naprosto jinou cestou výchovy a života, než jaký mají oni.
Vždycky jsem chtěla tři syny, o holčičce vůbec neuvažovala. Po druhém se to nějak zlomilo a najednou jsem začala po té holčičce toužit, takže když mi na prvním screeningu řekli, že to vypadá na třetího kluka, obrečela jsem to. Pak jsem si řekla, že je to vlastně lepší, budou dědit, nemusíme řešit oddělené pokoje... Přijala jsem to. Nakonec je to fakt holka, ale já už byla tak připravená na toho kluka, že jsem se s tím stejně musela smířit.
Chápu tě, ty pocity jsou do jisté míry normální, ale tohle už je přece jen trochu moc. Přimlouvám se, aby sis našla odbornou pomoc, potřebuješ se srovnat s minulostí, aby přestala ovlivňovat tvoji budoucnost a tvoji rodinu. A za mě ještě jedna důležitá věc, kterou by bylo dobré si uvědomit: děti tady nejsou od toho, aby napravovaly naše zpackané vztahy s rodiči. Případná dcera by vůbec nemusela být taková, jakou by sis ji představovala. Takové to, že kluci tíhnou k maminkám a holka při tobě zůstane navždy, to je stejně zavádějící, jako že při ovulaci počneš kluka - může to vyjít, ale nikdo ti to nezaručí. A děti si nezaslouží, aby byly pro rodiče zklamáním kvůli nenaplněným očekáváním, ať už z jakéhokoliv důvodu. Držím palce!
Necetla jsem vsechny odpovedi, ale vidim ze zase zbytecne hnusne komentare, to uz je tady zvykem☹ jenom bych ti chtela rict, ze my jsme zase chteli kluka ( duvody nebudu rozepisovat), delali jsme vsechno od vedecky podlozenych rad, babskych rad i vypoctu ruznych kalendaru,vymeny krve a pomalu voodoo🙂)) sex pouze presne v den ovulace, jedla jsem banany, brala draslik v tabletach,vyplach jedlou sodou pred stykem no a hadej.. je to holka, manzel z toho byl zklamanej, do porodu doufal ze se spletli a bude to kluk, ted malou zboznuje a podelal by se z ni samozrejme, ja jsem to teda tak neprozivala jako ty, ale tim jenom chci rict, ze fakt to proste nejde naplanovat, je to nahoda i kdyby ses postavila na hlavu, neco jako “vyssi moc” “ bozi vule” nebo tak neco, jak to ma tak to je a bude! Preju ti krasne zdrave miminko a verim ze budete vsichni stastni ze ho mate!
@verkadd sorry jako, ale řekla bych že jsi blázen. To si nikde nikdy nečetla, ze pohlaví se ovlivnit nedá? Ze to jsou dětské povidacky?? Ja mam dvě dcery, obe počátku den ovulace
@makovice88 to jo hele, to asi každá z nás to brečela, proti tomu nic a to ji nikdo nevyčítá, každá z nás co chtěla nějaké pohlaví si tím prosla, ale přeci jen při vší úctě k zakladatelce, ona tu psala v jednom komentáři, že ztratila smysl života a je to obrovská rána a že ji snad život nebaví, nebo něco takoveho. To už přeci jen trochu moc je, musí se přes to přenést, nedá se svitit, jinak ta její až chronická touha toho kluka akorát zničí a ji taky.
@verkadd pohlaví opravdu ovlivnit nejde. Já měla 2x sex v době ovulace, takže teoreticky by mělo být zaděláno na kluky a čekám druhou holčičku. Ale zcela chápu tvé "zklamání". Mě třeba taky nijak neláká mít syna. Asi bych byla velmi, velmi zklamaná, kdybych měla samé kluky a holčičky bych se nedočkala. Nevím jak tě uklidnit, asi se s tím budeš muset smířit a být ráda za to, co ti život nadělil, ač sis to představovala jinak. 🙂 Ale nejsi v tom sama. Mamka má 2 kamarádky, jedna si prosadila třetí v touze po holčičce, má 3 kluky a druhá má nakonec 4 kluky, 5. holčičku čekala a potratila, pak už to nezkoušeli kvůli zklamání a věku. A kolik je chlapů, co si přáli syna a mají doma samé holky. Je to prostě vždycky 50:50 a co z toho vyjde nemůžeš naplánovat.
Moje teta má dva syny a od nich 5 vnuček, vnuka žádného. Třeba si to ještě jednou "vynahradíš"...
@orisek56 Az tak? Aha, tak ja asi necetla vsechny komentare. To je trochu moc no, to uznavam. 🤔
Myslim, ze se s tim srovna, ze to je jen momentalni situace a hormonalni rozpolozeni.
@makovice88 jo je to nějaký někde níže. Já si taky myslím, že v tom jsou trochu hormony. Hele já byla taky vykolejena, brečela, chtěla jsem kluka (mysl u první) , a pak jsem v 28 tt skončila ve špitále a najednou jsem o tu nechtěnou holku měla strach... U druhé jsem si posteskla a pak chytla vytlem, protože mi došlo, že život umí být krasne sarkasticky a nachysta všechno přesně proti plánům člověka 😂 ale má to výhodu, ty dvě opice jsou nerozlucny partacky a často se spiknou proti mě.
@terinka86 moc hezky napsané. Kolikrát ty vytoužené děti to svým rodičům umí pořádně zavařit v dětství i v dospělosti ... A tohle plnění svých nenaplněných snů přes děti je skoro vždy cesta do pekel. Za prvé je to špatně na psychiku dítěte a v dospělosti pak děti vztahy utnou úplně kolikrát. Třeba to tak mělo být. Na holčičku by byla autorka až nezdravě upnutá, kazila by jí tím pubertu a vztahy. Taky takovou znám a myslím, že se ani už nebaví. Dcera v 18ti utekla s prvním, který o ní projevil zájem.
@cherie24 ano já jsem toho důkazem. S mámou už nejsem pár let v kontaktu, protože si že mě chtěla udělat domácí archivář. A odmítla mi umožnit volné dýchat a zařídit si život podle sebe. Mám ji moc ráda, ale její opici láska byla vražedná, teď mě pro změnu nenávidí, protože jsem si prostě postavila hlavu.
Se synem jsem dnes dlouze mluvila. Pěkně jsme si o všem popovídali. Vysvětlila jsem mu spoustu věcí, za něco se omluvila. Společně jsme kreslili obrázek naší rodiny, kde syn nakreslil i brášku. Vykládal mi, že mu bude půjčovat hračky, a že ho bude mít rád. Obejmul mě a popusinkoval bříško. Je to čerstvé, moje reakce byla silná, ale to, co jste mi dnes některé napsaly, mě ohromně posunulo a donutilo vidět věci jinak. Jsem ve fázi smíření a pocitu vděčnosti, že je vše asi opravdu tak, jak má být.
@verkadd Bylo tu uz skoro vse receno, jen pridam svuj pribeh. S prvnim ditetem jsem mela podobne pocity. Uz to, ze jsem tehotna, bylo pro me narocne a trosku necekane a nejak automaticky to byla holcicka. Okoli me v tom navic nechtene utvrzovalo (dostala jsem i holcici obleceni), proto kdsz oznamili kluka, byl to sok... trvalo to tak 2 tydny, nez jsem si to srovnala... mela jsem spis obavy, vyrostla jsem sama s maminkou a ke klukum jsem mela vselijake (spis zadne vztahy). A jeste dodam, ze ani po porodu neprislo zaplaveni laskou - ty zacatky byly narocne, syn hodne plakal.... ten vztah prisel az hoodne pozdeji, za to na me plne dopadl a taky jsme na sebe hodne fixovani. Mozna i proto jsem touzila po sourozenci pro nej, ale dlouho se nedarilo. No a kdyz se konecne zadarilo, cca v 16.tydnu mi oznamili, ze to bude nejspis holcicka! Jenze pak to zacalo... jedna "drobnost" na 2.screeningu, ktera mi zpusobila dost stresu, nasledovaly drahe testy, cekani... dopadlo to dobre. Ale jen do 3.screeningu, nez se zase neco nezdalo a co tyden vysetreni, mereni... nekdo uklidnoval (marne) a nekdo nechtene strasil (je to 50:50, ze dite nebude vazne postizene, zjistime to nejdriv po porodu). Musim rict, ze konec tehotenstvi byl jeden velky stres a k porodu jsem jela s placem... ted mam 3 tydenni holcicku, zatim vysetreni dopadla dobre, ale bude se sledovat a jak uz tu zaznelo, clovek si uvedomi, o co jde a ze ostatni takove "stesti" treba nemeli... Verim, ze k tomu take dojdete.❤
Kamaradka taky od malicka chtela mit holcicku. Moc po ni touzila a misto toho ma doma 4 kluky. Tohle moc naplanovat bohuzel nejde.
@verkadd Myslím, že jste to nemohla ovlivnit. Takže určitě vynechte výčitky k sobě. A co se týče chlapečka... Jsem přesvědčená, že osud ví, co máme odžít. Neplánujte svět, nejde to. Žijte to, co je. Nesoudím Vás. Jen mě mrzí, že jste smutná. Řešte to s psychologem, narovnejte si vztah k mužům.. Nakonec o to více najdete i sebe sama. Jsou to možná žvásty... Bla bla... Ale je to tak. Žijte to, co máte. Štěstí je... Právě schopnost smířit se s kartami, které máme. Držím moc moc palce!!!