Jak se smířit s nerealizovanou touhou po holčičce?
Milé maminky, dlouho jsem se odhodlávala zeptat, protože vím, že bych takové věci neměla vyslovovat a myslím, že se dočkám spousty odsuzujících komentářů - ale i za ně budu ráda, protože vím, že mě zavedou na nějakou cestu z toho současného chaosu. Omlouvám se také za hloupé dotazy, ale plácám se a potřebuji nějaká stanoviska. Celý život toužím po dcerce... Moje maminka mi umřela, když jsem byla malá, v první třídě. Chvilku se o mě starala babička, pak jsem ji ztratila, poté chvíli otec. Otec byl tyran, nemocný člověk. Od raného věku jsem se starala o svého bratra. Mám zvláštní vztahy s muži. Můj manžel je hodný člověk, žijeme spolu již 20 let. Po celou tuto dobu hovořím o tom, že budeme mít spolu holčičku, už měla i dlouhé roky jméno. Zařadili jsme ji do našeho života, aniž by tu ještě fyzicky byla. Před několika lety jsem otěhotněla - byl to chlapeček. Měla jsem deprese v těhotenství, po porodu psychózu, nemohla jsem si k němu najít cestu. Nyní je můj syn to nejkrásnější, co v životě mám - je to hodný kluk, parťák, mazel, pohladí, projevuje o mě starost, jsme na sebe velmi silně fixováni (je školkového věku). Už několik hovoříme o tom, že do našeho života přivítáme sestřičku. Syn kreslil obrázky kompletní rodiny - kde jsme byli my, rodiče, on a sestřička... Jsem plánovací typ, vše plánuji. Roky jsem se zajímala o ovulaci, jak to chodí, jak lze ovlivnit pohlaví dítěte. Věřila jsem, že to nyní vyjde. Během 10-ti let mi kartářky sdělovaly, že budu mít chlapce a poté dceru. Počítala jsem s tím, jako se samozřejmostí. Modlila jsem se za ni. Přála si ji. Prosila, vnitřně toužila. Věřila, že si ji do svého života svojí láskou a touho přitáhnu. Na samotné početí jsem se také připravovala. Spoléhala jsem na to, že když několik dní před ovulací, bude to na 100% holčička. Ovulaci sleduji několik let, každý měsíc ji ve svém těle cítím (vždy na střídačku píchání ve vaječníku, cervikální hlen). Mívám ovulaci později - 17 - 21 den. Syn je narozen zrovna z ovulace 20 den. Cykly mívám 30 - 31, někdy i 35 dní. Svému tělu věřím, vnímám ho. Tentokrát jsme měli v plánu počít o víkendu (10-12 DC), bohužel jsme se s manželem pohádali, a hupsli na to až 14 DC večer. Tak nějak jsem doufala, že mužské spermie pomřou a zůstanou jen ty ženské, které následně oplodní vajíčko. 17 DC odpoledne jsem cítila mravenčení v podbřišku a byla si jistá, že se to podařilo, což se také následně potvrdilo na těh. testu. Víte, před pár dny jsem se dozvěděla, že to je kluk. Syn začal plakat již v ordinaci, že chce sestřičku. Jsem emočně zdrcená - rozplynul se mi životní sen (třetí mít nebudeme), nevím, jak se s tím smířit. Rozumově vím, že bych měla být vděčná za zdravého chlapečka... Vím to. Nevím, ale jak se smířit s tou ztrátou životní představy a touhy. V noci se budím a nespím... Vyčítám si, že jsme na to nehupsli o pár dní dříve... Vyčítám manželovi, že jsme se pohádali, kvůli tomu jsme odsunuli sex a "tak" to dopadlo. Myslela jsem, že před ovulací jsou 3 dny dostačující a bude z toho holčička... Kdyby to bylo třeba 4-5 dní, jak jsem plánovala, dopadlo by to určitě jinak. Hrozně se v tom utápím. Nemůžu se smířit s tím, že nikdy nezažiji vztah matky a dcery a tím ve mně navždy v tomto směru zůstane neuspokojené prázdno. Omlouvám se za takový příspěvek, dotaz...
@fifinka2020 To mě opravdu moc mrzí. Přeji Vám a Vaši holčičce, ať vše dobře dopadne. Zdraví je to nejpodstatnější.
A ještě jedna myšlenka (jak průběžně čtu že holčička by byla smysl a naplnění tvého života). Třeba jsi dostala druhého kluka z toho důvodu, že si holčičku tak moc přeješ, že bys nedokázala nedělat mezi dětmi rozdíly a chlapeček by šel na druhou kolej...
@verkadd mě třeba i přijde lepší k tomu klučíkovi parťák stejného pohlaví. Budou to fajn kámoši. 🙂 On si člověk vždycky v hlavě utvoří dokonalou představu, ale nikdo přeci nezaručí, že to tak bude. Já znám asi 4, které opravdu hned v 18 odešly, některé se pak ještě s mámou po nějaké době zase začaly bavit, jiné už ne. Ale dokonalý vztah se opravdu nekoná ... Moje babička se dokonce své dcery zřekla (z velmi pádných důvodů). Třeba to opravdu vynahradí ty vnoučátka. ☺️
@felixfelicis Ja si ho přála 😂🙏 A mam ho a je to super parťák..🤍💙
Já spíš nechápu proč jsi do toho zatáhla syna. To že ty se potřebuješ deptat a žít ve vzdušných zámcích je tvoje věc, ale proč vykládáš tomu dítěti něco co nevíš jestli můžeš ovlivnit, jen sis to vysnila?
@imzuzicek1989 to je krasne❤
@verkadd Věřím, že své pocity bohužel neovlivníš lusknutím prstu a obdivuju tě za tvoji odvahu vše ze sebe dostat. Určitě to nešlo jakkoliv ovlivnit. Ti kluci ti mají něco dát, naučit tě právě naučit mít vztah s muži. Dcera by ti nezaručila, že budete mít lepší vztah než se synem a třeba jednou najdeš dcery v jejich partnerkách.
Zažila jsem vnitřní nespokojenost s prvním dítětem, narodil se předčasně, bylo to náročné a já se necítila dobře, pak jsem byla ještě dvakrát těhotná, z třetího těhotenství se narodil předčasně ve 23. t. chlapeček, bohužel zemřel, bylo to moc brzy. Nikdy jsem netoužila po holce, teď ji máme, ta ztráta malého mě neskutečně posunula, děkuji za tuto zkušenost a vím, že se musela stát, abych si všeho víc vážila. Hodně jsem na sobě pracovala, protože věřím, že nic se neděje jako náhoda. Teď si děti užívám mnohem víc a klidně bych brala ještě třetí. Nestyď se za svoje pocity, neobviňuj se, je lepší je přiznat než schovávat. Klidně bych zkusila psychologa a mně osobně hodně pomohly rodinné konstelace. Možná by ti taky pomohlo zpracovat si minulost. Věřím, že nakonec budeš šťastná i se syny. Držím palce!
@verkadd diskuzi jsem moc nepročítala. Určitě bych teď zvažovala psychologa, jak tu myslím bylo zmíněno a myslet i na to, aby to zpracoval i syn. Uvažuji jen směrem, že I on přijal jako fakt, že je správně jen holčička a aby jste si nezadělávali na sourozenecké potíže...
A teď taková volná úvaha. Psala jste, že vztah s muži máte zvláštní. Možná vás vaši synové mají někam posunout (Ukázat mužský svět z jiného úhlu pohledu?). Někdy v životě dostaneme to, co potřebujeme, ačkoliv to netušíme.... Ale berte to opravdu jen jako úvahu.
@makovice88 Dovolím si nesouhlasit. Mám děti dvě, ani jednou jsem si nepřála to nebo to pohlaví. Fakt, opravdu! A to mám kluka a holku…
@rosa106 Čest všem výjimkám 🙏☺️ Mně to teď u druhého bylo taky jedno. Ale u toho prvního jsem prostě chtěla holku, no 😅
Moc děkuji za veškeré komentáře a příběhy, moc si toho vážím, většina z Vás mi moc pomohla se odrazit a myšlenky směřovat k tomu, co je opravdu důležité. Hlavně mi pomohlo slyšet i to, že ne vždy platí, že čím déle od ovulace = samozřejmá holčička.
Ahoj, taky se pridam 🙂 protoze nemam se svoji matkpu moc dobry vztah, v cele nasi zenske linii se tahne plno bolesti, krivd,...chtela jsem mit jen kluky. Hrozne jsrm se bala,ze kdyz budu mit holcicky, budeme nit stejne spatny vztah,budu jim emocne a psychicky ublizovat a trapit je. No,prvni dite kluk. Ja nadsena,ze nam planovani dle ovulace vyslo. Druhe dite se par mesicu nedarilo a kdyz se zadarilo, snazila jsem se vnitrne presvedcovat,ze to je zase kluk. No ale na utz jasna holka. A ve mne v tu chvili jely pocity zklamani, smutku,vzteku...proc to jako nevyslo?! Co ja s holkou...odmitala jsem ji,nabrecela potoky slz. A pak mi moje uzasna dula rekla, ze to tak asi melo byt, abych tu nasi rodovou linii uzdravila a napravila. A mela pravdu. Berunka me uz od sveho narozeni porad uci,ukazuje, nastavuje zrcadlo. A treti dite? Taky holka :D takze vztah starsi a mladsi sestra, jako ja a moje segra. Holky mi davaji docela solidni cocku a nastavuji zrcadlo, porad me to nuti se posouvat, sebevzdelavat, odpoustet si,mit se rada, plno veci poustet a neresit. Jo,neni to vzdy ruzove, nekdy proste kricim a jecim, ujizdeji nervy,jsem vztekla a zla, prozivam si vsechno to, co jsem si zazivala v detstvi a jak se ke mne mati chovala, co mi rikala...a holcicky mam jako takove pruvodkyne. Je to mazec :D no a ctvrte dite je necekane z jedineho sexu v mesici kluk :D maly chlapicek za odmenu.
Rozhodne doporucuji o tvych pocitech mluvit s nejakym terapeutem, nechat ty pocity plynout,prozit si je a pak je pustit. Drzim pesti 🙂
@verkadd nestihla jsem procist vsechny komentare, ale ja si myslim, ze k tobe prisli kluci prave kvuli tvemu vztahu k muzum. Zivot nam vzdy chysta vyzvy a zivotni lekce, abychom se nekam posunuli. Takze ted ti chce zivot dat sanci vychovat 2 muze presne podle tvych predstav, aby ti ukazal ze nejsou vsichni spatni. Dej jim vsechnu svou lasku a vychovej z nich skvele, uprimne, silne a pokorne muze, milujici lidi, zvirata i prirodu - zkratka vse zive. Holcicky se dockas pozdeji - v podobe sve/svych vnucek, uvidis ❤️ a budete mit mimoradny vztah. Ted je na tobe abys tem dusickam holcickam vychovala skvele budouci tatinky, aby se jim nestalo to co tobe. A co si budem, tech pravych muzu je jak safranu, svet potrebuje vic maminek jako jsi ty, ktere vychovaji gentlemany pro nase dcery 🙂 posilam hodne sil ❤️
Nečetla jsem všechny komentáře, ale celkem podobné matky chápu. Hodně z nás má nějaké pohlaví vysněné, vysněné jméno, co s tím dítětem budou dělat... Kamarádka chtěla taky je holčičku (navíc její bratři mají 3 kluky), z kluka byla zklamaná, ale teď je její zlatíčko. Já osobně jsem taky chtěla aspoň jednu holku, jednu pomocničku do domácnosti. Nějak jsem ale tušila, že budu mít spíš kluky. Před prvním těhu jsem tedy schválně udělala vše, aby to byla holka - sledování ovulace, striktní strava (vápník, hořčík, lehká jídla až dietka, hubnutí, málo masa)... a 2 dny před ovu se zplodila naše dcerka 🙂 Takže mně to vyšlo. U druhého jsem to neřešila, ale jedla jsem nakonec celkem dost masa, slaného a brambor(sodík a draslík je pro kluky)... a sex v ovu a je to syn. Asi by mi bylo líto, že bych neměla dceru. Známá má 2 dospělé syny a mrzí ji to doteď.
@verkadd zapomeň na takové blbosti. Nic jsi nemohla pro to udělat. Vždycky je to náhoda. Zbytečně se trápíš. Nic jsi nepodcenila. Nebylo to ve tvé moci. Tu nikdo nemá prostě. Osud možná promluvil právě tím,že máš kluky. Sny se nemusí splnit. Snad jen ty, které jsou splnitelné nějakým konkrétním způsobem, snahou, pílí..ale to početí dítěte a pohlaví prostě není.
Z příspěvku daasqua sis vybrala jen to, čím by ses mohla zase trápit a pranýřovat a ničit se. Proč proboha?! Proč se pořád obvinujes za něco, cos nemohla ovlivnit? Žádným způsobem. Proč si takhle ubližujes? A bohužel nejen sobě?
@verkadd - evidentně s tím pořád nejsi srovnaná, jak se už začalo zdát. Opravdu zkus poradu psychologa. Není na tom nic špatného, ale nemůžeš si pořád takhle ubližovat a obviňovat. Nehledě na to, že to opravdu může zbytečně negativně ovlivňovat i vztahy třeba syna se sourozencem, což by byla opravdu škoda a pak to budete těžko napravovat.
@verkadd trapis sebe, syna i toho prcka v břiše. On nemůže za to, že sis vysnila dceru... A ano jedné z x možná vyjde to strava, sex dle nějakých rád, aby bylo pohlaví ,co chce. Nedej bože, aby se ta dušička v tobě rozhodla, že když ti jde o to, co má mezi nohami, že proste odejde.
@chrystyanna kamarádce se to bohužel stalo. Ještě dlouho poté se obviňovala. Ačkoli to nemohlo mít souvislost, v hlavě to prostě měla. Po prvním synovi si hrozně přála holčičku, no ukázal se druhý kluk.. strašně těžce to nesla, měla černé myšlenky, nechtěla ho..a nakonec musela ve 22 tt těhotenství ukončit kvůli vážným vrozeným vývojovým vadám. Mně miminko umřelo samo,ale aspoň vím,že dokud žilo, mohlo vnímat,že ho milujeme a těšíme se na něj. Tyhle výčitky jsou hrozná věc.
Třeba jsi druhého chlapečka dostala jako jednu životní lekci. Spíš než aby ses hroutila nad tím, že bude druhý kluk, popřemýšlej, co ti tím chce život říct.
Jen bych si velmi dávala pozor na jednu věc - komentáře jsem nečetla, třeba to tu už zaznělo, ale buď opatrná abys tyhle svoje pocity nepřenesla i na prvního syna a nedělala to všechno těžší ještě víc než to třeba může být. A pozor i na to jak se chováš k manželovi. Aby každá hádka nekončila výčitkou že nemáte dceru. Protože trošku ve tvém příspěvku takový podtext je. Nebo mi to tak přijde