Jak se smířit s nerealizovanou touhou po holčičce?
Milé maminky, dlouho jsem se odhodlávala zeptat, protože vím, že bych takové věci neměla vyslovovat a myslím, že se dočkám spousty odsuzujících komentářů - ale i za ně budu ráda, protože vím, že mě zavedou na nějakou cestu z toho současného chaosu. Omlouvám se také za hloupé dotazy, ale plácám se a potřebuji nějaká stanoviska. Celý život toužím po dcerce... Moje maminka mi umřela, když jsem byla malá, v první třídě. Chvilku se o mě starala babička, pak jsem ji ztratila, poté chvíli otec. Otec byl tyran, nemocný člověk. Od raného věku jsem se starala o svého bratra. Mám zvláštní vztahy s muži. Můj manžel je hodný člověk, žijeme spolu již 20 let. Po celou tuto dobu hovořím o tom, že budeme mít spolu holčičku, už měla i dlouhé roky jméno. Zařadili jsme ji do našeho života, aniž by tu ještě fyzicky byla. Před několika lety jsem otěhotněla - byl to chlapeček. Měla jsem deprese v těhotenství, po porodu psychózu, nemohla jsem si k němu najít cestu. Nyní je můj syn to nejkrásnější, co v životě mám - je to hodný kluk, parťák, mazel, pohladí, projevuje o mě starost, jsme na sebe velmi silně fixováni (je školkového věku). Už několik hovoříme o tom, že do našeho života přivítáme sestřičku. Syn kreslil obrázky kompletní rodiny - kde jsme byli my, rodiče, on a sestřička... Jsem plánovací typ, vše plánuji. Roky jsem se zajímala o ovulaci, jak to chodí, jak lze ovlivnit pohlaví dítěte. Věřila jsem, že to nyní vyjde. Během 10-ti let mi kartářky sdělovaly, že budu mít chlapce a poté dceru. Počítala jsem s tím, jako se samozřejmostí. Modlila jsem se za ni. Přála si ji. Prosila, vnitřně toužila. Věřila, že si ji do svého života svojí láskou a touho přitáhnu. Na samotné početí jsem se také připravovala. Spoléhala jsem na to, že když několik dní před ovulací, bude to na 100% holčička. Ovulaci sleduji několik let, každý měsíc ji ve svém těle cítím (vždy na střídačku píchání ve vaječníku, cervikální hlen). Mívám ovulaci později - 17 - 21 den. Syn je narozen zrovna z ovulace 20 den. Cykly mívám 30 - 31, někdy i 35 dní. Svému tělu věřím, vnímám ho. Tentokrát jsme měli v plánu počít o víkendu (10-12 DC), bohužel jsme se s manželem pohádali, a hupsli na to až 14 DC večer. Tak nějak jsem doufala, že mužské spermie pomřou a zůstanou jen ty ženské, které následně oplodní vajíčko. 17 DC odpoledne jsem cítila mravenčení v podbřišku a byla si jistá, že se to podařilo, což se také následně potvrdilo na těh. testu. Víte, před pár dny jsem se dozvěděla, že to je kluk. Syn začal plakat již v ordinaci, že chce sestřičku. Jsem emočně zdrcená - rozplynul se mi životní sen (třetí mít nebudeme), nevím, jak se s tím smířit. Rozumově vím, že bych měla být vděčná za zdravého chlapečka... Vím to. Nevím, ale jak se smířit s tou ztrátou životní představy a touhy. V noci se budím a nespím... Vyčítám si, že jsme na to nehupsli o pár dní dříve... Vyčítám manželovi, že jsme se pohádali, kvůli tomu jsme odsunuli sex a "tak" to dopadlo. Myslela jsem, že před ovulací jsou 3 dny dostačující a bude z toho holčička... Kdyby to bylo třeba 4-5 dní, jak jsem plánovala, dopadlo by to určitě jinak. Hrozně se v tom utápím. Nemůžu se smířit s tím, že nikdy nezažiji vztah matky a dcery a tím ve mně navždy v tomto směru zůstane neuspokojené prázdno. Omlouvám se za takový příspěvek, dotaz...
@felixfelicis já jsem toužila pouze po synech. 😉
@andelka
@jarunkaxyz1
@chrystyanna
@marselina
Děkuji, že věnujete čas tomuto tématu, vůbec. Opravdu máte pravdu, nepopírám nic z toho, co napíšete, opravdu. Racionálně si tohle vše uvědomuji. Ale pak pak někde uvidím holčičku, jak jde s maminkou, a mě se to vše vrací, ukápne slza, že já tohle nikdy nezažiji, a už jsem zase zpátky u otázky: "Co jsem mohla udělat jinak, aby to tak mohlo dopadnout?"....
@verkadd jenže na to není odpověď. Tedy je, nic. Nic jsi nemohla udělat jinak. Ono to v tobě bude dlouho, možná navždy,takové věci má skoro každý v životě, ale jde o to,aby tě to neprevalcovalo a neničilo ti to zbytečně život. I jiným. Je důležité,jak s těmi pocity, které tě budou potkávat průběžně, naložit. A pitváním a vrácením se k tomu,co prostě nelze změnit ani ovlivnit to lepší nebude.
@verkadd ver ze jsi opravdu nemohla udělat nic jinak. Kdyby to bylo tak snadné, každá z nás by měla doma pohlaví takové jaké si přeje.
Mam třeba kamarádku (43), mají doma tři holcicky, její manzel porad touží po chlapečkovi, čekají teď 4te a bude to opět holcicka.
Snaz se najít si pozitiva, kluci budou parťáci .
@andelka Určitě, s tím počítám. Půjdu si o tom promluvit k psychologovi, to bude nejlepší. A musím se s tím smířit. Racionálně vím - že mám v sobě zdravé děťátko, a to je podstatné. Ty emoce a možná i ta traumata /holčička měla být možná můj zamýšlený lék na dané/ se vynořují, a s tím je potřeba pracovat, toho jsem si vědoma.
@marselina Vím, že to je otázka mezi nebem a zemí, ale když pak čtu, jak to někomu vyšlo, když se moc snažil (pevně dodržoval všechna doporučení), automaticky se u mně objeví pocit - "Ty ses nesnažila dost, proto se to nepodařilo". Přitom vím, že tam hraje roli mnoho faktorů. Dnes jsem toto téma v rámci konzultaci na genetice otevřela, pana doktora se na toto přímo tázala /řešili jsme moji maminku a její smrt, a já na to navázala, že jsem si vždy přála holčičku i z tohoto důvodu/, a tento mi se smíchem několikrát zopakoval, že to opravdu ovlivnit nelze, žádná taková metoda není přesvědčivě prokázaná a možná, vše má hlubší smysl, souvisí to genetikou, dokonce i s celými rody, /jsou rody, kde se rodí jen určitá pohlaví, ať se na hlavu staví/.
@lennus Děkuji opravdu moc, také si to přeji.
❤
@verkadd Jinak ještě (možná už to tu zaznělo, nečetla jsem všechno) - ono tělo pozná, co má "stvořit", které pohlaví bude výhodnější. Třeba další moje známá má nějakou drobnou "chorobu" (nic závažného), která dělá větší problémy ženám. Muži jsou úplně v pohodě, možná ani nejsou přenašeči, už nevím, každopádně ji to nijak neomezuje. A i když taky chtěla aspoň jednu holčičku, má dva kluky.
Takže třeba tvoje tělo poznalo, že je pro něj lepší, aby porodilo kluky... třeba by holka měla zdravotní problém...
Víte, a dnes se mi stala velmi zvláštní věc. Jak jsem čekala v čekárně na vyšetření v Prenatalu v Brně, z ordinace z ultrazvuku vyšel pár, otec značně a viditelně nazlobený a začal po partnerce skoro křičet, že on nebude mít dvě holky, prostě ne, nebude, neexistuje. Odešel o kus dál a paní tam nechal stát, plačící... Čekali na zprávu několik minut, já je pozorovala a plakala s nimi... Oni spolu vůbec nepromluvili, on se na ni zlobil, že čeká další holčičku a pro něho to bylo zjevně značně ponižující...
@verkadd
Byt tebou navstivim psychologa protoze tvoje az chorobna touha po dceri je nasledek jinych nevylecenych traumat.
@oplatecka Možná neovlivnila, nevím, ale vyšlo to tak. Schválně jsem to podle těch babských povídaček zkusila (ony se v něčem tvářily docela "vědecky" - při hladovění se zvířatům/lidem více rodí holky, aby přežil rod... strava taky prý velmi mírně mění PH v těle, na což taky spermie reagují-údajně). I chutě v těhotenství jsem měla podle povídaček, kvalitu pleti. Možná to ale byla náhoda, nevím.
@marselina u přítele v rodině to sestřenice dotáhli na 5 a 4 děti jen proto, aby měli to správné pohlaví (4 kluci, jedna holka, tři holky a jeden kluk)..
A pro autorku.. Vztah dcera matka bývá dost romanticky podávám dnešním médií a sociálními sítěmi..
Máloktera žena řekne, že má s mamkou úžasný vztah (čest výjimkám).
@verkadd Já byla dnes se syny u zubaře a v čekárně se mě jedna paní, s pohledem na moje bříško, zničehonic ptá: a bude to alespoň teď holčička?
Chvilku jsem nějak nevěděla co říct a pak jsem odvětila, že '' naštěstí ne'' 😉
Další komentáře se nekonaly.
Toto je vůbec nejhorší, když začne pohlaví miminka řešit nějaká třetí osoba notabene úplně cizí.........
@michaela_2 Ano, toto je šílené, mě se dnes známá ptala, jestli jsme nechtěli radši páreček místo dvou kluků.. 😞
To jsou takové blbé obecné řeči. Lidi je plácají a nedojde jim,že to je nevhodné. Jakoby se děti kupovaly v krámě.
Já když už měla bříško a někdo věděl že už dva kluky mám,nebo jsem byla s nimi a vedl takové řeči ( asi chcete holčičku že? A bude to teď ta holčička? ), jsem měla chuť říct " Holčičku už máme, v urně.". Je to trochu morbidní, nikdy jsem to neřekla,ale myslela si to mockrát. V tom těhotenství mi záleželo jen na zdraví a úspěšném konci.
@michaela_2 ti to řeší nejraději. Když jsem čekala 2.syna, taky někteří měli komentáře typu, tak snad to bude holčička atd. Já chtěla hlavě, aby Mimi bylo zdravé. Ano první momenty jsem si říkala, že by bylo fajn mít i holčičku, ale pak jsem si říkala, že mít 2 kluky je super, že budou parťáci a je to super mít 2 kluky, jsme za ně oba moc ráda a neměnila bych je za nic na světě.
@priefi ne, v zásadě to normální není - úplně stejně jako primární reakce autorky této diskuse. O to mi šlo. ;) Ale dnes už se jí dotyčný možná dávno omluvil, posypal si hlavu až ke stropu a jsou v pohodě. Čili jen říkám, že pokud tady chápeme nějakou prvotní reakci autorky... inu, i chlap je jen člověk.
@tahejhula souhlas. Ale když chlap má takovou reakci, tak ho to jen tak nepřejde. Možná dobře, že v dnešní době už se s pohlavím lidé můžou "smířit" během těhotenství. Nezapomenu, když mi babička vyprávěla, jak její švagrová porodila dvojčata holky a před tím taky měla holky, že jí prý její manžel dál facku a šel domů, zaplnul plynovou troubu a strčil tak hlavu. Tam ho někdo našel a promlouval mu do duše, ať se uklidní. Nejmladší dítě nakonec byl chlapec, myslím, že 7.
@priefi no zase ono je to tak, že tady ženy pláčí nad tím, jak si někdo z okolí nad nimi posteskne, že nemají ten "páreček" (mimochodem, tohle označení sourozenců opačného pohlaví je také dost ujeté), kdežto chlapi se někdy setkají s naprosto tvrdým výsměchem, narážkami, jestli je to vůbec jeho (však u vás v rodině jsou jen chlapi), apod. Takže neznám-li pozadí, což neznám ani u tohoto dotazu, nebyla jsem u toho a je to interpretace pouze jedné strany, snažím se nedělat závěry příliš rychle. 😉
@verkadd hoď to za hlavu. Co se má stát, to se stane. Já před deseti lety, když jsem zjistila, že jsem těhotná, přála jsem si holčičku. Když mi oznámili, že to bude kluk, byla jsem šťastná jako blecha. Teď, když čekám další, chtěla bych zase kluka. A víš co? Při mým štěstí to bude určitě holka 😀 klidně vyhledej odborníka, pokud se necítíš na to, že to zvládneš sama. Holt ne vždy vyjde vše podle plánu 😉 udělej si čaj, zapni telku, hoď se do pohody a bude dobře, uvidíš 😊
@verkadd pohlaví miminka opravdu neovlivnis ani stravou ani ničím jiným.
Takhle bys mohla obviňovat i manžela a jeho nejrychlejší mužskou spermii.
Soustred se teď na miminko, uzivej si těhotenství a buď šťastná ze ho budeš mít.
Já taky chtela holcicku, čekáme třetího chlapečka a kdyz mam trosku splin vždy se vrátím na začátek, kdy jsme podstupovali ivf a jsem vděčná ze to vyšlo a je ze mě tehule.