Jsem těhotná a mám depresi

Prožívala jsem úplně to stejné... těsně po svatbě, v předposledním ročníku VŠ , 23 let...🙂 Ted mám dvě děti. Neříkám, že všechno je vždy růžové, ale jsem štastná a neměnila bych... I mateřství se dá prožít jinak než jak se ti snaží namluvit reklamy a maminy na hřišti, kterým po dětech totálně skončil jejich původní život. Jestli chceš, napiš mi, ráda pomůžu...🙂 nejsi z Prahy?

No já sem na tom podobně, i když už jedn dítě mám a malou bych nevyměnila, tak teď jsem plánovaně těhotná podruhé a tak to na mě padá i když trochu jinak, bojím se jak to zvládne malá a jak zvládnu ja 2 dvě děti, a někdy přemyšlím, že malá už mě nebude mít jen pro sebe a je mi to líto, jinak na 2 mimi se moc těšíme, ale je to těšší vydžet přes léto a do toho rekontruujeme kuchyn a neuvěřitelně se to táhne

Já otěhotněla neplánovaně ještě před svatbou, v posledním roce VŠ a taky jsem původně nebyla nadšená. Malému jsem skrze silné nevolnosti říkala parazit, byla smutná ze zkažené svatební cesta, která byla plánovaná jako měsíc v Kanadě a dost na rozpacích, že jsem zůstala viset na krku vydělávajícímu manželovi...nedošla jsem přímo k depresím a časem se začala na miminko těšit, ale občas mě pochyby přepadnou stále, o co jsme přišla a zda nebudu litovat...asi je to normální, chci být skvělou mámou mému dítěti, ale mám z toho strach 🙂

@jahodi Držím moc pěsti! Hlavně se nevzdávat a pokusit se zbavit všeho co tě stresuje. I když, to asi víš 🙂 Snad se ti brzy zadaří 🙂

My jsme miminko chtěli, moc.... Staví se mi do cesty spousta překážek, hlavně co se týče přítelovy rodiny a jeho momentální rodinné situace. Jsem zatím na vše v podstatě sama. On chodí do práce denně na dvanáctky, někdy i o víkendu, za "náma" přijede na pár hodin v týdnu. Já na neschopence zatím a snažím se v práci si vyřvat na co mám nárok, je to ale boj a někdy mám pocit, že házím hrách na stěnu.... ☹ Jsou ale lidi, kteří se mě snaží držet nad vodou a i v práci mi pomáhají vyřešit mou situaci. Je pro mě finančně likvidační na PN zůstat, nechci se nikoho o nic prosit a to ani přítele, vždy jsem vše zvládala sama a teď je mi zle z toho, že to nedávám, jsem na něj protivná, hádáme se kvůli blbostem, já jsem schopná vybouchnout, stala se ze mě hysterka ☹ Mám strach, že o něj příjdu, že už s takovou ženskou nebude chtít být... Není jediný den, kdy bych byla v klidu, buď kvůli němu a jeho rodině, nebo kvůli práci..... Taky se bojím jak to bude do budoucna, jestli nakonec budeme moci žít spolu ještě před porodem, nebo skejsnu i s mimčem tady v 1kk se dvěma psy a sama defacto..... Snažím se do depresí se nedostat, hlavně aby to mimčo bylo v klidu, ať pak není nervní nebo něco.... Zkus to taky, už kvůli němu.... Já vím, že jsi měla plno snů a cílů ale člověk míní a život mění, už je pozdě říct si, že jsi to měla dát pryč. Teď už je s váma a ty pro něj/ni budeš celičký svět 🙂 Moc ti přeju ať se ti daří a ať máš čistou mysl a nebereš si to tak. Vše se dá zvládnout i s kočárkem 🙂 Ještě se tomu jednou zasmějete 🙂

@lejla24 chápu tě, já už mám sny splněné (nebo aspoň ty které jsem chtěla mít splněné před mateřstvím), tak jsem v klidu na těhotenství se těším, ale na vysoké a krátce po ní, mě při každé představě těhotenství mateřství obešel mráz, ale neboj, dítě se narodí, zamiluješ si ho, a bude to ok 🙂

@pladik Dekuji Moc za podporu, ono kdyz uz se zena dostane do dprese tak je tezke sni jen tak vyjit, ale nevzdavam to a objednala jsem se radeji k odbornikovi aby mi pomohl, jelikoz chci dal zit, dal se smat, dal mit zve sny a plnit si je i s ditetem...Nejvice strach mam z toho, ze zivot mi zkoncil....

@lejla24 Každý konec znamená začátek něčeho nového..... život končí smrtí, ne narozením dítěte 🙂 Uvidíš, bude zase dobře 🙂

Myslím si, že za tyhle stavy mohou hormonální změny a pocit, že na dítě je ještě "brzo"...Musím říct, že se v tobě celkem poznávám věk i toho manžela cizince máme, a tak bych tě chtěla uklidnit. Co se cestování týče, tak cestovat můžeš i s bříškem, já jsem ve stejném týdnu procestovala Shikoku a i s prckem se cestovat dá, jen potřebuješ víc věcí a cestovat jiným způsobem...co se studia týče chodím 5krát týdně do jazykovky (samozřejmě, že v tu dobu hlídá malýho manžel) Takže, když budeš chtít a budeš mít podporu doma, TAK TO ZVLÁDNEŠ.

Co se strachu z porodu týče, mě pomohlo na ten porod nemyslet (rodila jsem v Japanu a to byl teprve stres), prostě až to přijde tak to přijde, a pak to zvládnu. Chodila jsem na dlouhé procházky, doma jsem dělala vše na co jsem byla zvyklá před těhu. Plus jsem chodila do kurzů. Takže pokud nemáš nějaké zdravotní omezení, pak bych se nebála fungovat normálně (existují matky, které si v těhu neodepřou ani posilku či ranní běh, ale to už je podle mě extrém) Nevím jak to máš s tou neschopenkou, zda máš stanovené vycházky a tak, každopádně vycházka by pro tebe měla znamenat opravdu "vypadnout ven" zavřená doma se tvůj stav jedině zhorší...

Co se zvládání mimča týče, tak jsem čekala jaké bude šestinedělí peklo (všichni povídali) a nakonec nejhorší bylo, že jsem se nijak zvlášť nevyspala, ale zase tak hrozné to nebylo...V podstatě to samé bylo u porodu pocit, že to bylo lepší, než jsem si myslela či doufala 😀 Babičky k dispozici nebyly a do toho zlobil manžel, takže to růžové rozhodně nebylo, ale zvládnout se to dá a TY to určitě ZVLÁDNEŠ a budeš SUPER MÁMA 😉

Neboj, vše bude OK, a ty budeš z mimca doslova odvarena. Vše zvládne s. Bylo to tak dáno. Mimochodem,za par let už bys mohla řešit ze chceš moc dítě a nejde to. Neboj se

Jsem moc ráda, že v tom nejsem sama. Jak tu říkáte, jsem moc šťastná a vděčná za to, že čekám zdravé miminko, ale přesto mě někdy přepadne smutek. Chybí mi práce (musela jsem na rizikové), chybí mi přátelé ze školy (rozšiřovala jsem si kvalifikaci) a mnoho dalších věcí. Prostě se teď vše změnilo od základů a někdy mi vše přijde líto. Ale na toho malého človíčka se těším, a myslím, že až se budu mít o koho starat, tak to bude lepší 🙂

také mám takové stavy. miminko jsem moc chtěla,je plánované, moc se těším,ale kolikrát mě přepadnou deprese, že to nezvládnu. ale ono se to asi po porodu pak změní. znám lidi, kteří dítě měli neplánovaně, neměli vztah k dětem,jsem si říkala, ona a matka? ale po porodu se to uplně změnilo a začne se to brát uplně automaticky.