Jsem těhotná a vůbec se netěším
Asi je to normalni, ale trapi me to.....
Vzdycky jsem si miminko moc prala...tesila jsem se jak budu nakupovat výbavičku atd....no ale jak jsem zjistila ze jsem tehotna tak jsem se uplne otocila...neni mi dobre, mam zaludek na vode cely den a spatne spim coz me stve.....vubec nic o miminkach nevim....vubec nevim co mame vsechno koupit a hlavne se mi to nechce nekde hledat a premyslet nad tim....asi se bojim te velke zmeny.....no a bojim se aby hlavne bylo vsechno vporadku a miminko bylo zdrave.....
Holky reknete ze jste to taky tak mely a pak to preslo..
Stručné shrnutí
- V raném těhotenství jsou běžné smíšené pocity, únav a nevolnosti způsobené hormonálními změnami, i když těhotenství bylo plánované.
- U mnoha žen se obavy a nedostatek radosti zmírní po screeningovém vyšetření nebo když začnou cítit pohyby plodu; v příspěvcích byly uvedeny změny mezi 16. týdnem a 27.–33. týdnem těhotenství.
- Dostupné opory zahrnují konzultaci s gynekologem, psychologem, podpůrné skupiny a online zdroje; v diskuzi byla konkrétně zmíněna „skupina Emoční terapie“ a „manuálek na fotoblogu“.
Q: Proč se mi nechce těšit, i když dítě chci?
A: Důvodem mohou být hormonální změny a psychická „krize změny“, v diskuzi bylo opakovaně uvedeno, že smíšené pocity, úzkost a nechutenství k plánování jsou běžná reakce.
Q: Kdy se obvykle dostaví pocit těšení?
A: Mnohé ženy hlásí zlepšení po screeningovém ultrazvuku nebo až po začátku pohybů plodu; v diskuzi byly zmínky o změně pocitů od druhého trimestru (příklady: změna kolem 16. týdne, 27. tt, 33. tt).
Q: Měla bych jít k psychologovi?
A: Psycholog je uveden jako možnost, pokud pocity zasahují každodenní fungování; v diskuzi jedna účastnice radila „najít někoho schopného“, jiní doporučovali nejprve dát těhotenství čas.
Q: Co pomáhá proti nevolnostem a únavě v raném těhotenství?
A: V diskuzi nebyly zmíněny konkrétní léky; doporučovalo se vyčkat, konzultovat gynekologa a počítat s tím, že nevolnosti často ustupují v průběhu těhotenství.
Q: Kdy začít pořizovat výbavičku?
A: V diskuzi převládal názor, že „na výbavičku je dost času“ a že „miminko toho nepotřebuje až tak moc“, přičemž mnoho žen začalo řešit nákupy až v pozdějších měsících těhotenství.
Q: Může se láska k dítěti dostavit až po porodu?
A: Ano; v příspěvcích ženy popisovaly různé zkušenosti—některé uváděly okamžité citové pouto při položení dítěte na hruď, jiné prožívaly silné přivázání až měsíc po porodu.
Závěry z diskuze
Shoda
- Je běžné, že i plánované těhotenství provází smíšené emoce, nevolnosti a únava.
- Mnohé ženy uvádějí zlepšení nálady po screeningu/USG nebo po pocitu pohybů plodu.
- Obecná rada je nedělat na sebe tlak, dát si čas a využít dostupnou podporu (lékař, psycholog, skupiny).
Sporné názory
- Některé respondentky doporučují vyhledat psychologa ihned při silných obavách, zatímco jiné radí nejprve počkat a nechat pocity postupně vyznívat.
- Některé ženy pocítily citové pouto již v těhotenství (druhý trimestr), jiné až při porodu nebo měsíc po porodu.
Otevřené otázky
- Jak dlouho budou trvat smíšené pocity u konkrétní ženy, než přejdou?
- Pomůže psycholog každé ženě se stejným typem obav?
- Kdy je optimální okamžik pro aktivní vyhledání odborné (psychologické) pomoci v průběhu těhotenství?
Zmíněné značky a firmy
žádné
Zmíněné produkty a metody
IVF, IUI, USG, screening, těhotenský test, psychoterapie, skupina „Emoční terapie“, manuálek na fotoblogu, kurzy pro maminky
Místa a osoby
žádné
@tarra27 moc děkuji za podporu, hodně mi to pomohlo, pobulela jsem si a je to pravda, že mám strach z toho co bude, z budoucnosti. Mít dva psíky a dítě, to je pro mě jako bych měla už 3 děti,no, bude to záhul.
@ta_kacka též moc děkuji. Počkám a uvidím, co bude ...
Podpora a hlídání bude u mě složitá - mamina 300 km daleko, tatík nevím, jestli bude pravý hlídací typ, jedině babička a ta by se rozkrájela, jenže má špatné srdce, ale ta jediná mi bude moci pomoci, rodiče od přítele ještě moc dobře neznám/teda skoro vůbec/ - nechám to osudu a uvidím. A když mě bude sráti chlap, bude vyměněn 🙂
Moc děkuji holky <3
Já jsem měla na začátku těhotenství stejné pocity.. Miminko jsme ještě neplánovali, tak to pro mě byl šok. Manžel byl od začátku hrozně nadšený a mě mrzelo, že to s ním nesdílím.. Nedokázala jsem si představit, že se budu muset starat o mimčo, že mi skončí zábava, na kterou jsem byla zvyklá a hlavně, že budu muset odejít na pár let z práce.. Vůbec jsem si na miminko netěšila a hlavou se mi honily myšlenky jak jsem strašná, že k němu nic necítím a nemám moc zájem načítat různě informace jak o něj pečovat, co budu vše potřebovat... Ale teď ve 33tt je všechno jinak. Moc se na něj těším a počítám týdny, kdy tu bude s námi. Každý jeho pohyb, který cítím mi dělá radost.. Nepatřím sice k těm maminkám, který by na něj mluvily a zpívaly mu jak se všude říká, ale i tak vím, že ten náš prcek ví, že ho miluju... Takže ty pocity určitě přejdou, jen k tomu každá potřebuje čas.. Přeju hodně štěstí 🙂
tak to ste všechny dobrý.My plánovali do budoucna a on vyšel první pokus.A první týdny mi přišlo že to manžel prožívá víc než já a cejtila sem se krapet špatně.Teď ke konci se všichni strašně těší(první vnouče v rodině) a já trnu strachy z porodu,jestli se o něj zvládnu postarat,jestli budu mít mlíko apod.....
Nekvíc mě dostává když se někdo rozplívá u každého kousku oblečení,a mě to spíš připadá že se chovají jako blázni.....
tak to jsem ráda že nejsem sama.Já se samozřejmě těším a sem na něj zvědavá ale asi se neumím rozplývat nad každým dudlikem a plínečkou 🙂
A nejvíc mě štvalo jak se mě každej od 5.měsíce ptal jestli cítím pohyby a jak to prožívám a jestli na něj mluvím a jestli mu třeba pouštím nějakou hudbu a tak..... 🙂
Ale zase naopak mě mrzela babička když mi řekla že vybírala brambory až do porodu a já že nezvládnu běhat 12hodin po restauraci s pupkem.........
Jo, je to tak - to přejde. A ano, je to normální, že i když si miminko žena přeje, tak po zjištění těhotenství nemá vůbec radost. 😅 Dá se říci, že vlastně oplakává všechno, čeho si myslí, že se musí vzdát, že končí. Tomu se říká krize změny. Také jsem to prožívala. Rada co s tím? Rozhodně o tom nemluvit s nikým, kdo tomu nerozumí. A ono to časem přejde, netřeba se nutit do úsměvu. A nebojte, spousta věcí vůbec končit nemusí. Některé se sice na čas odloží, ale život je dlouhý, partner a příbuzní dítko občas také pohlídají, spousta věcí se dá dělat i s dítětem. Vydržte! Až přejdou nevolnosti a únava, budete (zas) plná síly.