Miminko jsem si přála, ale...Měla jste to některá také tak?
Ahoj maminky, mám na Vás trochu intimní dotaz.
Strašně moc jsme si s mužem přáli miminko. Vyplnilo se nám to a já jsem v 5.měsíci těhotenství. Ale... Já nesnasim byt těhotná. Nijak se nerozplývám nad kopáním miminka (ano, jsem rada, ze je žive a v pořádku, ale určitě bych neřekla, ze mi to přijde krasne) ani nad rostoucím břichem.
Těším se, až bude miminko na světě, ale už nechci byt těhotná.
Dopředu říkám, ze mám nejlepšího muže na světě; krasne se o mě stará, se vsim mi pomáhá. Určitě si nemůžu stěžovat, ze jsem na všechno sama.
Děti mám taky strašně rada. Odjakživa jsem si s dětmi rada hrala, starala se o ne.
Jen to těhotenství 😔 Mám z toho hrozne vycitky, mám strach, ze budu špatná mama 😔
Měla jste to některá taky tak? 🙏
Stručné shrnutí
- Mnoho žen uvádí, že i chtěné těhotenství může být v 1. nebo 2. trimestru a kolem 5. měsíce provázeno nevolnostmi, migrénami, bolestí, únavou a psychickým stresem, takže si stav neužívají.
- V diskuzi je konzistentní tvrzení, že hormonální výkyvy ovlivňují pocity během těhotenství a šestinedělí; některé ženy popsaly, že pocit mateřské lásky přišel až kolem 6. týdne po porodu nebo až během kojení kolem 8. měsíce.
- Jako copingové strategie se zmiňují sdílení pocitů s partnerem, plánování malých radostí (např. „adventní kalendář“ do porodu), příprava výbavy (výběr kočárku) a v případě silných potíží kontakt s lékařem nebo psychologem.
Nejčastější otázky
Q: Jak běžné je, že si žena neužívá těhotenství i když ho chtěla?
A: V diskuzi většina žen popsala negativní prožitek těhotenství; konkrétně byly často uváděny první trimestr a 5. měsíc jako období s nevolnostmi, migrénami, zvracením a únavou.
Q: Proč se pocity k miminku mohou lišit během těhotenství a po porodu?
A: V příspěvcích je opakovaně zmiňováno, že hormonální výkyvy ovlivňují pocity; jedna z přímých poznámek byla „hormony jsou svině“ a několik žen popisovalo, že se pocity zlepšily až po šestinedělí.
Q: Kdy se obvykle objeví pocit mateřské lásky?
A: V diskuzi ženy uváděly různé termíny: některé pocítily změnu kolem 6. týdne po porodu, jiné začaly kojení a „užívat si to“ až kolem 8. měsíce, tedy nástup lásky může být postupný a zpožděný.
Q: Co může pomoci překonat nepříjemné těhotenství?
A: Konkrétně se zmiňovalo sdílení s partnerem (podpora „nejlepšího muže“), plánování praktických věcí jako výběr kočárku, vytváření malých denních radostí (např. adventní kalendář) a v případě vážných symptomů konzultace s odborníkem.
Q: Může být šestinedělí natolik těžké, že vyžaduje odbornou péči?
A: Ano; v diskuzi byla zmínka o tom, že u některých žen bylo šestinedělí natolik vážné, že zvažovaly hospitalizaci na psychiatrii, takže se doporučuje konzultace s lékařem nebo psychiatrem při výrazných psychických potížích.
Q: Znamená to, že pokud si těhotenství neužívám, budu špatná matka?
A: Diskuze opakovaně konstatuje, že nepříjemné pocity v těhotenství nejsou ukazatelem špatného mateřství; mnoho žen uvedlo, že přesto pečují o dítě, milují ho a vztah se vyvíjí i když láska nepřišla okamžitě.
Závěry z diskuze
Shoda
- Mnoho žen zažívá, že těhotenství může být nepříjemné i když bylo chtěné.
- Hormonální výkyvy silně ovlivňují pocity během těhotenství a šestinedělí.
- Pocit mateřské lásky často přijde až postupně po porodu (u některých kolem 6. týdne; u jiných až během měsíců a kojení).
Sporné názory
- Některé ženy popisují těhotenství jako „lásku na první pohled“ a radost z každého ultrazvuku, zatímco jiné jej popisují jako „peklo“ s migrénami, zvracením a vyčerpáním.
- Některé ženy by si těhotenství opakovaly, jiné kvůli těhotenství už další dítě neplánují.
Otevřené otázky
- Proč konkrétně některé ženy prožívají těhotenství výrazně negativně, zatímco jiné ho vnímají jako krásné období?
- Kdy a proč přesně nastává u různých žen nástup mateřské lásky po porodu?
Zmíněné značky a firmy
žádné
Zmíněné produkty a metody
kojení, šestinedělí, ultrazvuk, těhotenský test, akutní císařský řez, celková anestezie, první trimestr, druhý trimestr, třetí trimestr, migréna, zvracení, únava, hormony, adventní kalendář
Místa a osoby
žádné
Ano já, první ještě šlo ale druhý to byl konec, nesnášela jsem to, celý těhotenství. I z toho důvodu už bych do toho nikdy nešla. Jo a s kojením jsem to měla stejně 😁
V klidu, taky mi nebylo příjemné být těhotná 🙂 Svoje děti miluju nade vše, ale třetí už bych nezvládla, hlavně kvůli těhotenství. Každý to má jinak.
Už to, že tě to trápí, svědčí o tom, že budeš dobrá máma, jinak by ti to bylo jedno. Já neměla tyhle stavy v 5. měsíci, ale probrečela jsem začátek těhotenství, byť bylo chtěné. Místo růžového obláčku u mě první týdny převládal pocit, že je celý můj život v kýblu, všechny plány a všechny pryč, pak jsem dostala strašnou chřipku, bála se, že by to nemuselo dopadnout dobře a tyhle myšlenky rychle přešly.
Jj, nejkrásnější období v životě ženy - těhotenství a rané mateřství. Z mého pohledu tohle vymyslel nějaký chlap. A bezdětný k tomu. Holt každá snášíme těhu stav jinak, nejsi nejhorší žena na světě jen proto, že si tohle kouzelné období neužíváš 🙂
Jsi za půlkou, chystej oblečení, vybirej kočárek a ono to uteče jako voda 🍀
Tehotenstvi bylo nejhorsi obdobi v mem zivote, ale pak je to po porodu velka krasa, ver mi... mit mimco je narocne, ale krasne... tehotenstvi bylo krasne jen par dni po pozitivnim testu 😅 bude to dobry, za chvili je konec a budes maminka 😘
Mela jsem to stejne. Ale jeste horsi bylo sestinedeli.
@jako_mala_holka prave toto kazdy rikal a po porodu neprisel oblacek, zadna laska, ze ktere simraji motylci... Spis absolutni, bezpodminecna pece, ochrana, za deti bych zivot dala, ale stesti, uleva a nejaka motylkovska laska ne.
Tehotenstvi, obe, byly mor, peklo, navic ty vycitky, ze nenavidim stav, ktery mi orinese vytouzene chtene dite. Schizofrenie, malem... Ale sestinefeli jeste horsi, hormony jsou svine. Ale jak se mimino usmeje, kolem toho 6. tydne, hormony pomalu usednou, vse si nejak sedne, pak to pomalu prislo. Kojeni jsem si zacala uzivaat kolem 8.mesice... Sve deti miluji, manzel skvy, blues ani deprese nemam, ale ty hormony jsou zlo. Proste si uvedom, ze to jsou pocity zasadne ovlivnene hormony. Nejsi to ty, ale hormony. Jiny stav, vazne. Po seztibedeli to odezni, necekej instantni zazrak po poprodu. Ale vsechno to za to stoji. Deti jsou super, rodina je proste dar. Vazne. Prejde to, vydrz.
pfff krásný období to jo no :D ..a počkej až porodíš, svoje tělo v zrcadle ani nepoznáš a bude ti brečet dítě, jak kdyby ho na nože brali a ty jsi budeš připadat jak nejhorší matka na světě protože nevíš jak už mu pomoct ...nádhera prostě :D
Myslím, že to, že ti jiný stav není příjemný, nic nevypovídá o tom, jaká budeš máma. Vydrž, odměna bude sladká ❤️..
Ježiš děkuji, to jsem ráda, že nejsem jediná 🙏 Já jsem z toho vcelku v šoku, nebyla jsem připravená, že mě to tak složí. V poslední době kolem mě bylo těhotných hodně kamarádek i ségra a všichni happy jak dva grepy a pohoda. Tak jsem si taky představovala, jak budu moct fungovat úplně normálně a u toho se radovat z miminka. Místo toho od začátku jen hrozné nevolnosti, bolesti, únava a prostě nic moc. Už si snad udělám něco jako adventní kalendář až do porodu, abych měla trochu radosti 😂 Těším se, až to bude za mnou a budu trochu schopnější. Okolí mě varuje, že se nemám moc těšit, že ty první měsíce taky nic moc...
@sudylichozrout mě vůbec, ale furt jsem žrala, protože jsem měla hlad, blbě mi bylo když jsem nejedla. Taky jsem měla pěkně ladnou postavu, tu mám vlastně do teď 😂
Ja jsem nikdy deti buhvi jak nemilovala, tehotenstvi taky nebyla zadna slava a po porodu, kdy dcera sla akutnim cisarem a ja jsem byla v celkove anestezii, to pro me bylo defakto cizi miminko, ktere "se mi nenarodilo". Dneska to je dva a pul roku, co se narodila a ja ji miluju a myslim, ze jsme si k sobe nasly krasny vztah, hlavne mi pomahalo, jak mi davala mala najevo, ze jsem pro ni mama a ma me rada. Nebojte, urcite si najdete sama svoji cestu a budete skvela mamka🙂 Jo a ted jsem podruhe tehotna a uz mi to leze na nervy :D
Pokud te to uklidni,tak ve finale porodu novopeceny tatinek slzel dojetim a ja byla rada, ze ma pater se vraci na sve misto :D.
Já jsem měla těhu jako jednu velkou noční můru plnou migrem, zvracení a naprosté vyčerpanosti, takže jsem se nemohla dočkat až porodím, když jsem porodila, byla jsem jak mrzák pro změnu a nemohla jsem skoro chodit. Podruhé do toho fakt už nejdu, stačilo. Takže jen vydržet, bude líp 🙂
Já prostě nechápu, jak někdo může hladit břicho, mluvit k němu, brečet nad UTZ, dávat si ty fotky do rámečku..... Nechápu....Ani první, ani teď druhé těhotenství nemám složité, ale prostě pro mě to dítě není "reálný", dokud nevyleze. 😀 asi jsem chlap trochu....A nemyslím si, že bych byla špatná máma. 🙂
Ježiš, moc moc Vám všem dekuju za uklidnění 🙏❤️
Pro mě bylo těhotenství relativně fajn (krom prvního trimestru, ale to jsem měla jiný starosti), ale peklo začalo po porodu a šestinedělí celé jsem byla zralá na nedobrovolnou hospitalizaci na psychiatrii a obecně první půlrok (prostě doba výhradního kojení) pro mě byla peklo na zemi. Stejně tak bych své pocity asi nepopsala jako ochromující lásku, ale jako ochromující strach o dítě, péči, obavy, nervozitu a tak. Jak už jsem se mohla vzdálit, aniž bych umírala strachy, jestli dítě nepláče hlady, tak to začlo být fajn a spokojená jsem od chvíle návratu do práce na malý úvazek.
Z mé zkušenosti a ze zkušenosti mých kámošek není těhotenství/mateřství jízda na jednorožci po duze, jak to bývá často líčeno.
@me_druhe_ja copak to, ale jak může někdo říct, že mu to břicho chybí?! Já byla tak ráda, že už nemám velikost hrocha a mám svoje tělo zase jen pro sebe.
Mě v prvním těhotenství taky moc nebavilo být těhotná, ne že bych měla nějaké potíže spíš naopak jediný příznak byl rostoucí břicho.. Ale prostě jsem to nebyla ja, těšila jsem se na hezkou postavu, hezké oblečení a hlavně jsem se nemohla dočkat miminka, přišlo mi to nekonečne.. Druhé těhotenství bylo jiné, tam jsem si ten stav naopak uzivala, asi proto že jsem věděla že už to zažívám naposledy, byla jsem starší a víc jsem to všechno vnímala jako vzácnost a velké břicho jsem pyšně nosila😃
@gracinka7 to taky nechapu. Někomu břicho chybí a má z toho úzkosti. A já mám úzkost z těch žen, které to tvrdí. Vůbec to nechapu😆 Já teda zas měla problém v tom, ze jsem nikomu nechtela říct, a tutlala tehu do poslední chvíle. Věděli to jen nejbližší příbuzní. Nějaký popírání či co..
@gracinka7 přesně. 😀 navíc teď jsem šíleně jako tank, jak je to druhý těhotenstvi strašně brzo.... nesnáším to břicho, jak jsem tlustá, nemotorná, ošklivá.....Fakt ty žensky nechápu😀
Tehotenstvi jsem nesnasela, cely ten stav a prislo mi to nekonecne, predstava miminka pro me byla strasne abstraktni, i kdyz videt ho prvne na ultrazvuku bylo dojemny, zbytek jsem nejak neumela prozivat. Az pri narozeni prisla ta obri laska 🥰 Ale tehotenstvi bylo moje nejhorsi zivotni obdobi, kdy jsem mesic co mesic sledovala svuj vlastni upadek, fyzickej, i mentalni 😀. Porodem ze me vse spadlo a sestinedeli byla parada, uzila jsem si ho pohodove. Porodem uz jsem si zkratka prisla zase konecne jako JA 😀. Spis se o tom malo mluvi a bere se automaticky, ze zenska ma nejkrasnejsi obdobi zivota a maloktera to prizna.
Já taky. Těhotenství bylo nejhorším obdobím v životě. Brala jsem to jako nutné zlo. Kdyby šlo mít dítě jinak, ihned jdu do toho.