Miminko jsem si přála, ale...Měla jste to některá také tak?

Každá to vnímáme jinak.já jsem zase úplný opak!Obě těhu bych si hned zopakovala!!♥️Pro mě fakt nejhezčí období,
Já nesnášela 6nedeli!!👊😂😂

Taky se přidávám k těm, co si těhu neužívaly. Jsem se celou dobu těšila až bude venku a čekala na to jak na vysvobození. Připadala jsem si jako totálně antisexy almara, valila jsem se jak dělová koule a byla naštvaná, že pořádně nic nemůžu. Jsem hodně aktivní člověk a ze všech stran do mě všichni valili, jak musím být opatrná, nic nedělat, aby se nic nestalo, přišlo mi, že se mě všichni snaží vystresovat ještě víc, než jsem vynervovaná byla. Před každou kontrolou mi bylo až skoro zle, aby bylo všechno v pořádku. Když jsem se jela projet na kole po cyklostezce, tak ze mě okolí udělalo nejvíc nezodpovědnou budoucí matku, se slovy, že jsem se mohla vybourat a že se to dá přeci vydržet než se narodí, tak jsem znechuceně chodila hopsat mezi ostatní těhule na míče a tvářila se, že mě to uspokojuje skoro stejně jako sporty, které jsem musela přestat dělat. No za trest 😀 Ale máma jsem starostlivá (až moc) a malou miluju víc než cokoli na světě i si mateřství náramně užívám, ale těhu bylo fakt neskutečné utrpení pro mě

Kdyz si manzel pri prvnim mem tehotenstvi kupoval veci na kolo, zacala jsem brecet, ze uz to NIKDY nezaziju. Mela jsem ze vseho velky strach. Devet let od te doby, tri deti, ale naprosto chapu tyhle pocity 🙂 P.S.: Laska po porodu nenastoupila hned, nechapala jsem, ze jsem matka, ze TO je moje a mam se starat. Jistym zpusobem to nechapu doted 🤣 Ale staram se a strach o ne je porad, laska taky. Prijde to. Driv nebo pozdeji. Nic neni horsi nebo lepsi, kazda jsme jina.

Nedávno jsme se bavili s mužem na téma třetí dítě a ukončila jsem to s tím, že třetí dítě možná jo, ale těhotenství je fakt voser. Žádný pocity blaha a štěstí jsem teda nezažívala a i když jsem se snažila na miminko napojit, hladit si břicho a podobně, tak jsem se cítila ještě hůř. Že necítím to, co bych měla cítit. U mě to teda byl mimo jiné i strach o to, že kdyby se něco podělalo, abych na tom nebyla ještě hůř... Obě děti miluju, i když u prvního nenastopila láska na první pohled, u druhého jo.

Jsem strašně ráda za toto téma, protože to je jako kdybych ho psala já sama ... taky si kvůli tomu připadám blbě a nikomu bych se s tím svěřit nemohla, protože kdo to tak neměl tak by pravděpodobně odsuzoval. Těžko se to vysvětluje ... první cca tři měsíce jsem byla úplně nadšená a dojatá ikdyž mi bylo zle a byla jsem unavená. Všichni mi říkali jak bude druhy trimestr úžasný, jak se vrátí chuť na sex a celková fyzická pohoda a vše bude skvělé... já si zase nechci úplně stěžovat protože úplně fyzicky zle mi není, ale dobře mi rozhdoně taky není. Celé moje tělo se cítí nějak divně, a mě děsí ze jsem teprve na začátku 6.měsíce. Co budu dělat za dva měsíce vážně nevím. Shrnula bych to tak, že je mi ve vlastním těle strašně nepříjemně a vůbec si to neužívám, a to jsem v údajně nejlepší fázi 🤷🏻‍♀️ Nejradši bych vyskočila z vlastní kůže 🙈 a následkem toho si těhotenství neužívám moc ani po psychické stránce... doufám že po porodu vše nějak zacvakne na správné místo a bude líp

@veronika9595 Jéje, máte úplnou pravdu 🙏 Všude spokojené tehule a já nasrana, protože ještě není konec 😄 Celkově jsem zjistila, ze to mám asi úplně obráceně. Všichni říkají, jak je poslední měsíc nejhorší a mě je paradoxně 9.měsíc asi nejprijemnejsi. Jak je malicka velká, tak už se tolik nehýbe a kopance nejsou tak silné jako dřív.
Nevím, jestli se to i ostatní ženy stydí přiznat, ale musím říct, ze když někde tohle tema nakousnu, tak všichni souhlasí 🙈