• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Mám strach, že umřu při porodu

3. června 2014 
Ahoj všem, ještě otevřu zvlášť takové téma - pěkně hnusné že: :fearful:
Myšlenky ale kolem toho ne a ne ustat, prostě stejně v člověku hlodá jestli se něco nestane , komplikace , problém atd....
Máte někdo něco podobného?

Díky G.
11. dub 2014 ve 12:09  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj. NO já si myslím, že na to myslí každá budoucí mamka, některá víc, některá míň, ale každou to určitě napadne a asi je to normální. ono nakonec stejně nezbude než věřit, že všechno bude v pohodě... Ale to je podle mě pokaždé - nejen při porodu. Při každém lékařském zásahu se může něco stát, nebo i po něm, a ono vlastně každý den, život celý, je riziko :slight_smile:
11. dub 2014 ve 12:21  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@astra11 ne,nemám,mám jen "zdravý strach" že by se mohlo něco stát maličké-ale fakt jen málokdy..záleží na tom,jak moc tě to svazuje v běžném životě.Svěřila ses o tom někomu v tvém okolí? Kdybys měla pocit,že to přesahuje unosnou mez,klidně bych se svěřila i třeba odborníkovi.
11. dub 2014 ve 12:23  • Odpověz  •  To se mi líbí
Taky jsem měla, zvlášť potom, co jsem si pustila na netu porod... Nedoporučuju :slight_smile: A taky mi v 9. měsíci praskla žíla na nose a krev stříkala, tak jsem dostala pocit, že asi u porodu musím vykrvácet. Takže mi nabrali krev na srážlivost a nic, prostě hysterka. A porod byl supr :wink:
11. dub 2014 ve 12:26  • Odpověz  •  To se mi líbí
Já se teda bála jenom o děti... Pokaždý jsem vůbec nemyslela na sebe, ale byla jsem zoufalá že se něco může stát dětem... a když mně vezli na akutního císaře v celké narkoze, byla jsem vystreslá solidně - ale zase jenom kvůli dceři - že se může stát něco mně mi ani nepřišlo na mysl :o)
11. dub 2014 ve 12:30  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
autor
Tak to máte dobré...No já se vlastně taky bojim spíš o ty děti, ale tak, že co když nebudou mít tu mámu :grinning: ...
Když se podívám na svou zoufalou kondici, svůj upachtěný dech a popraskané cévy na nohách, tak člověka napadá ledacos...
11. dub 2014 ve 12:33  • Odpověz  •  To se mi líbí
Je prirozene se bat, nevis co te ceka za bolest. Kdybys uz jednou rodila, bala by ses mozna jeste vic:slight_smile:
V dnesni dobe, bych se ale spis bala, ze me srazi opilej magor za volantem nez, ze umres pri porodu.
Doporucuju necist zadne pribehy a cerne scenare uz vubec, kazda prozije jiny porod a dva stejne budes jen tezko hledat, proto bych na sebe neaplikovala cizi bolest a pribeh.
Priroda to uzasne vymyslela, zenske telo je dokonale a kdyz budes poslouchat to sve telo, zvladnes to jako miliony pred tebou!
P.s. Bud rada, ze nerodis v Africe, Cine atd.
11. dub 2014 ve 12:34  • Odpověz  •  To se mi líbí (9)
autor
@marecekavendulka Né nesvěřila, nemám na to moc čas :slight_smile:
Ale asi to udělám...jenomže než k tomu dojde, bude to trochu trvat, a jinak se moc - jako při podobných všech tématech co člověka trochu svazuje - netroufám moc nikomu svěřovat.....On si to tím trochu člověk ještě potvrdí :slight_smile:
11. dub 2014 ve 12:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@dujinka hahá to je dobré s tou Afrikou......To by nás mělo uklidnit :slight_smile:
Já už mám jeden porod za sebou tak právě vím, jaké to je, když se tam člověk téměř dusí, takže ta představa co mě zase čeká a ještě o sedm let starší s nižší kondicí.......
11. dub 2014 ve 12:40  • Odpověz  •  To se mi líbí
@astra11 a kdy te to ceka? Ja abych vedela jak dlouho se jeste budes stresovat:slight_smile:
Druhe uz pujde jako po masle;) i ja v to doufam!
11. dub 2014 ve 12:46  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@astra11 ja mela strach pred druhym porodem, protoze prvniho jsem mela cisarem a po 15 mesicich jsem mela rodit podruhe a bala jsem se prirozeneho porodu aby mi nepraskla jizva ja nevykrvacela. Nakonec me doktori donutili rodit prirozene a musim priznat, ze kdyz jsem rodila tak jsem na to co se muze stat uz vubec nemyslela.
11. dub 2014 ve 12:47  • Odpověz  •  To se mi líbí
@astra11 nechtěla jsem to zlehčovat... Víš, já prostě hrozně věřím doktorům. Oni prostě umí zázraky a těch případů, kdy žena umře při porodu je v dnešní moderní medicíně opravdu jenom zlomek jestli jedna, dvě za rok? tak je to moc... Takže já šla rodit s tím, že kdyby šlo do tuhého, tak nás zachrání... A ono do tuhého nakonec šlo :o( Nerodit v nemocnici, dcerka by to nepřežila určitě, já možná také ne... Ale zachránili nás - až bych řekla s rutinou, provedli císaře a obě jsme zdravé a v pořádku... Díky bohu za to...

Když jsem měla rodit svojí druhou dcerku, byla jsem na poradně u primáře (první byla císařem). Moc pěkně jsme si spolu popovídali, krásně mně uklidnil - řekla jsem mu svoje obavy (o dceru), on mi to všechno krásně vysvětlil a pomohl mi se nebát - řešili jsme že by jsme zkusili přirozený porod. Myslím že bys mohla tohle zkusit taky, popovídat si o tom s některým lékařem...
11. dub 2014 ve 12:57  • Odpověz  •  To se mi líbí
Asi ma kazdy stach, ovsem ja si predstavuji jak to bude vse v poradku a jak budeme stastni ja i moje draha polovicka :slight_smile:
Kdyz ze ti neco takoveho vybavi, najdi na tom neco krasnyho. Treba to, ze poprve uvidis toho clovicka co v tobe rostl :slight_smile:
11. dub 2014 ve 12:58  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí
@astra11 asi bych ti měla ukázat moje nohy, abys viděla, že v tom nejsi sama :slight_smile: a přála bych Ti abys mě viděla, když se doplazím domů do čtvrtého patra - výtah nemáme, a bude hůř, zatím jsem v půlce, to až se budu blížit k termínu porodu, budu funět jak lokomotiva :grinning: a na nohy si naštěstí už neuvidím :grinning:
11. dub 2014 ve 13:02  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
autor
@anetka1701 To jejasné, že nejde o zlehčování.....Doktor by měl být určitě důvěrník ženy při porodu a měl by být první na koho se může mamina obráti. jenomže v dnešní době když se podívám kolem sebe moc takových nevidím..aspoň třeba můj gynekolog k tomu důvěru nemám určitě a zatím jsem nikoho takového nepotkala. Ale pravda je, že doktoři jsou dnes vybavení na podobné situace a tyhle strachy jsou nějaké nakumulované předpoklady , kdy hlava teoretizuje.....Ale skutečnost bývá jiná, často lepší.
G.
11. dub 2014 ve 13:25  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@stanicka007 :grinning: tak to je potěšující :slight_smile: ...s tím výtahem a plazením to mám taky stejné a funěním .... :slight_smile:
11. dub 2014 ve 13:26  • Odpověz  •  To se mi líbí
To jsem neměla, ale měla jsem šílený strach o mimi :frowning2: U první ze mě valila proudem krev (odlučovala se mi placenta) a ani mě nenapadlo mít o sebe strach, že to nemusím přežít. Modlila jsem se za mimi, ať to zvládne a naštěstí to dopadlo dobře (i když za 5 minut 12 akutní císař) :angry: U posledního porodu (plánovaný císař) mě to vůbec nenapadlo, opět jsem měla starosti o mimi, protože mělo horší ozvy. Ale každý to má nastavené jinak :slight_smile:
11. dub 2014 ve 13:31  • Odpověz  •  To se mi líbí
@astra11 Jo, před posledním porodem jsem sepsala poslední vůli a hrozně se mi ulevilo. Na to, že jsem předchozí porod a dva spontánní potraty málem nepřežila, to tentokrát dopadlo v pohodě.
11. dub 2014 ve 13:42  • Odpověz  •  To se mi líbí
@astra11 jop, to máš pravdu a je opravdu škoda, že to tak nefunguje všude :o( Já si teda na personál porodnice absolutně nemůžu stěžovat - byl báječnej...

A co zkusit dulu, porodní asistentku? Sezení s ní, v klidu si popovídat? Určitě by taky mohla pomoct a poradit...
11. dub 2014 ve 13:43  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
No dula je pro mě moc komplikované.... :slight_smile: na to jsem moc líná jí shánět hahah
11. dub 2014 ve 13:57  • Odpověz  •  To se mi líbí
@astra11 stačí se podívat na net. Duly jsou skvělý ženský.

A k otázce..neměla jsem nikdy strach, jako spíš respekt. Stát s emůže kdykoliv cokoliv..a je už pravděpodobnější že tě srazí auto, než že zemřeš při porodu.
11. dub 2014 ve 14:00  • Odpověz  •  To se mi líbí
@astra11 Já měla hrozný, hlavně, že po mě zůstanou děti. Poslední dva měsíce mě to tedy hrozně trápilo. Pomohl manžel, párkrát jsem se mu vybrečela... Vím, že je super táta, který se o děti zvládá perfektně starat, ale potřebovala jsem to slyšet. Dokonce jsem na něm mámila, aby je dostatečně oblékal, ať nenastydnou... Manžel ujistil, uchlácholil, povykládal, že by děti nedal, že by je miloval na světě nejvíce, vytasil se se statistikou, podle které se fakt v podstatě u nás při porodu neumírá... A zase bylo dobře... A teď už jsme čtyři... :slight_smile: Ale strach o všechny moje milované budu mít od narození dětí už napořád - hodně mě to změnilo, jen se snažím se tím strachem nenechat ovládat - ale je to těžké... Zkus se svěřit partnerovi....
11. dub 2014 ve 14:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Hmm, je to těžké, já se snažím proti tomu strachu bojovat tím, že chodím do kopců a trénuju kondici.
A když mě nebude moc bolet celé tělo tak cvičit....ale jsou některé fyzické pocity v těle , které informují o tom, že jisté partie nejsou zdravé...obecně už dlouho mám problémy s krční páteří, kterou při zvýšené dechové zátěži pociťuju jako kdyby byla zúžená, ucpaná a pak se dělá nepříjemný nával tlaku do hlavy, který připomíná riziko ucpání oběhu v hlavě nebo prostě nějaké omdlení ...což je při porodu velmi nežádoucí...Snad jen zbývá postoj, že si s tím tělo poradí samo....
14. dub 2014 ve 12:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
@astra11 tak je to hodně daleko, takže pro mě je to zatím spíš taková surrealistická představa.... nebojím se o sebe.... ale spíš o toho prcka. Já myslím, že já přežiju všechno. On ne... narodí se malý a zranitelný a spíš špatně nesu, když čtu o syndromu náhlého úmrtí kojence apod. O sebe strach nemám, to fakt ne.
15. dub 2014 ve 13:58  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Ahoj macko, no snydrom náhl. úmr. to je taky blbý...Já kvůli tomu koupila prvnímu děcku monitor dechu pod matraci tu velkou desku co bliká pak na vývodu u postýlky a dost mě to uklidňovalo, hlavně v noci to člověik ocení, protože ve tmě je to výborně vidět jak to bliká a nemusí se vstávat k děcku a kontrolovat ho...Taky jsem jí dávala do polohy na boku, protože samozřejmě velmi ráda spala na břiše a na zádech jinak brečela, na břiše se uklidnila a byla spokojená...Pak jsem si řekla, no ted tady mám monitor a a co když se monitor spustí haha ?? Takže jsem si zašla do zdravotnické školy a požádala učitelku první pomoci, aby mi ukázala křísení a resuscitaci pro novorozence ...jo jo co člověk oběhá když má obavy o děti že? :slight_smile:
16. dub 2014 v 10:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
@astra11 no, tak to docela koukám..... ale docela ti rozumím.....
18. dub 2014 v 16:43  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí
Také jsme se bála a nakonec vše dobře dopadlo.A je to kvuli tomu že člověk čte a v televizi vidí jak umřela u porodu nebo po porodu.... vubec si to nesmíš připustit a myslet na něco krásného :slight_smile:
11. kvě 2014 ve 13:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
Já jsem tedy nikdy o nikom, kdo by u porodu umřel, neslyšela ani nečetla - pokud to nebyla nějaká historická postava, která u toho porodu zemřela v 18. století - a tehdy se to dalo pochopit. S dnešní medicínou se toho opravdu nebojím. Člověk by se měl vyhýbat negativním zprávám a tetkám a drbnám, které si v katastrofách libují.
31. kvě 2014 v 15:24  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí
Riziko umrtí rodičky při porodu samozřejmě existuje, při operativním porodu je podstatně vyšší, než u přirozeného. Podrobné statistiky se samozřejmě dají dohledat. Také mám strach z nějakých vážných komplikací u porodu, nicméně přesto, že to riziko není úplně zanedbatelné, je v podstatě stejné jako přikaždé jinévětší operaci, či zranění... Riziko úmrtí například v důsledku autonehody a dokonce i třeba v důsledku přecházení na přechodu, je mnohonásobně vyšší. Z čehož vyplývá, že statisticky je mnohonásobně rizikovější cesta do porodnice, než samotný porod... Nevím,jestli ti to pomůže k uklidnění, měto pomohlo k tomu, že jsem se tím prostě přestala zabývat,jako statisticky nevýznamným rizikem ;)
31. kvě 2014 v 15:44  •  1 dítě - čeká miminko, termín má v září 2017 (18. tt)  • Odpověz  •  To se mi líbí
@astra11 sla bych trochu do relaxu, snazila se spravne pro tehulky hýbat a tim budes prave nabývat kondici a třeba i sebevedomi k porodu, Vseobecne je fajn kdyz Tvoje kondice je na porod alespoň nejaka i pro rekonvalescenci potom. A jak uz tady někdo psal az opravdu budes rodit nebudes mit na nejake myslenky ale vůbec vůbec cas :wink: Drzim Ti palce at vse dotahnes do zdarneho konce a uz drzis v naruci to co budes milovat laskou největší a bezpodmínečnou :slight_smile:
31. kvě 2014 v 16:35  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
to si člověk prostě nesmí připouštět.... takhle bychom se mohly bát, že nás zejtra přejede tramvaj, nebo že budeme mít rakovinu.... to riziko, že se nám něco stane, existuje každý den.... na to by člověk neměl myslet.....

@terezapetrova hehe, já bych si skutečně přála nějakou kondici mít :grinning: před otěhotněním jsem cvičila 3x týdně a jen tak něco mě nezadýchalo :slight_smile: a teď jsem ráda, že vyjdu jedno patro schodů a neomdlím :grinning: jak ráda bych měla správný pohyb pro těhotné, ale nic než procházky prostě nezvládnu, neboť bych u toho zkolabovala. Ale psychicky to neřeším, je to moje první těhotenství a ono to nějak dopadne. Předpokládám, že dobře :grinning:
3. čer 2014 v 09:59  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tvůj příspěvek