• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Máte někdo zkušenosti s obsedantně kompulzivní poruchou?

2. ledna 2017 
@atinkaa zatím nedokážu posoudit, jak moc to její život ovlivňuje, nebo ne, ale vím jistě, že kdyby si ráno neustala postel, tak prostě z domu neodejde a to ani v případě, že je nějaký hodně veliký lákadlo. Nemluvím o tom, že ujede autobus do školy, ale třeba rodinný výlet, raději ho oželí, než nemít ustalnou postel. Večerní zamykání je už taky trochu přes čáru. Jde spát, připomene mi ať zamknu. Dá mi pusu, a znovu mi připomene ať zamknu. Zaleze do pokoje, uloží se, a ještě přes zavřený dveře na mě volá abych zamknula. Pak vstane, jako že se jde vyčůrat, a zkusí, jestli ej zamčeno, není-li, znovu mi to připomene. Znovu se uloží, vydrží jen chvilinku, pak se zvedne a jde zamknout. Houkne na mě, že už je teda zamčeno a dobrou. No a pak se třikrát ještě vrátí zkontrolovat, jestli je opravdu zamčeno. Večer, co večer.
Pokusila jsem se tenhle rituál zkrátit tím, že zamknu dřív než ona s tím začne, ale nemá to cenu, stejně pak chodí a kontroluje. Nedávno se přiznala, že než usne, tak poslouchá, jestli jsme náhodou znovu neodemykali...
To její mytí rukou je taky psycho :grinning: Má hodně nepříjemnej atopickej ekzém, ví, že to jejím rukám nedělá dobře je neustále mýt, ale stejně to dělá (někdy potají abych to neviděla), za den třeba dvacetkrát.
Poslední dobou je hodně unavená, a ta bolest hlavy se mi taky nezdá, nedávno jsme u byly u doktorky a všechno v pořádku, tlak, sluch, zrak... nevidím důvod k tomu aby byla furt tak unavená a bolavá...
Musela bych tu napsat román abych popsala její každodenní rituály, obsese a kompulze... nevím jestli to je porucha, ale jistě vím, že to není normální chování jedenáctiletého puberťáka.
21. lis 2014 v 16:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
@pupickova tak potom je potrebna dobra detska psychologicka aby ste to co najskor podchytili, drzim palce.
21. lis 2014 v 16:29  • Odpověz  •  To se mi líbí
@pupickova no, to uz zni zvlastne... Musi ji to strasne vysilovat... Psychicky i fyzicky... Asi bych se uz nekam zasla poradit, asi by se i ji ulevilo, musi ji to unavovat... Budu drzet palce! :slight_smile:
21. lis 2014 v 16:43  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@atinkaa @pabka no jo, chystám se na to, ale radost z toho nemám, ona je fakt hodně citlivá a jak jí znám, bude si sama o sobě myslet, že je "divná"
21. lis 2014 v 16:48  • Odpověz  •  To se mi líbí
@pupickova chapem ta uplne ono co si budeme rozpravat vsetci sa nejak tvaria ale stale tam ta Stigma je, ale ono sama pises ze to ma stupnujuci sa Charakter co nie je dobre, skus si kupit knihu obsedantno kompulzivna porucha je pre odbornikov ale je pisana zrozumitelne ziskas vhlad do problematiky http://www.martinus.sk/?uItem=15644
21. lis 2014 v 17:30  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@atinkaa tak... až na ty "oborný" části o farmakoterapii jsem to zhltla jedním dechem... nooo, moudrá z toho moc nejsem, mám pocit, jako by fakt psali o Zeldě... jen nevím, jak k tomu přistupovat, protože u dětí to uvědomění si celýho problému asi nebude tak "snadný" jako u dospělého...
21. lis 2014 v 19:08  • Odpověz  •  To se mi líbí
Příspěvek byl pozměněn adminem, protože nesplňoval pravidla fóra. Porušoval pravidlo "Fórum není pro firmy".
13. pro 2014 v 09:49 • vladimirs
Příspěvek byl pozměněn adminem, protože nesplňoval pravidla fóra. Porušoval pravidlo "Nevkládej kontaktní údaje firem".
13. pro 2014 v 09:53 • vladimirs
@pupickova Ahojky, jak jsem psala výše v této diskuzi, trpím obsedantně-kompulsivní poruchou, která se projevuje v mnoha bodech stejně jako u tvé dcery. Také některé věci několikrát kontroluju, i když jsem je kontrolovala před minutou, dělám to všude a často a hodně mě to zdržuje a obtěžuje, ale když to neudělám, mám v hlavě hrozně nepříjemný pocit. Před 4 lety mi psycholog pomohl problém pojmenovat a naučil mě s tím bojovat a fungovat.
Troufnu si tvrdit, že vím, proč je tak unavená a bolí ji hlava....protože OKP je psychicky velice vyčerpávající, když jsem mívala svoje záchvaty, byla jsem tak unavená, že jsem se ani z postele nezvedla...ta hlava to samé...bolesti z toho neustáleho přetlaku, co OKP způsobuje....jak píšeš, určitě to není normální chování a začala bych to řešit s dětským psychologem, věřím, že to i tvé dceři pomůže, když se její stavy pojmenují, já vím, že mě to hrozně trápilo, že nejsem normální s tím, co jsem všechno dělala, a doktor mě uklidnil, že nejsem žádný magor a že je to nemoc, se kteoru se musím naučit žít.....
Věřím, že s dobrým psychologem se časem dopracujete ke zmírnění příznaků a dcera se s OKP naučí pracovat a žít tak, aby jí neobtěžovala v životě více, než je nezbytně nutné...ale je skvělé, že to řešiš, že to neignoruješ s tím, že to přejde ;) to je parada :slight_smile:
26. pro 2014 v 00:41  • Odpověz  •  To se mi líbí
@oililygirl Děkuji za otevření této diskuze. Trpím tím od puberty, nevím, kde se stala chyba. V dospělosti se to nějak upravilo, nevzpomínám si, že by mě to extra obtěžovalo, ale co jsem poslední rok doma na MD, tzn. izolovaná od lidí, je to strašné. Měla jsem i poporodní blues a to přičítám taky OCD. Stavy, kdy jsem se bála usnout, abych ve spánku nebyla náměsíčná a dceři neublížila, pak se probudila a uviděla tu hrůzu. Věci jako třeba kabel od nabíječky jsem odnášela do druhého pokoje, že kdyby se to stalo, tak až si pro to půjdu, tak snad procitnu a zastaví mě to. Bylo to PEKLO. Kdo si tím neprochází, to nemůže nikdy pochopit. Jinak standardně se to u mě projevuje: kontrolováním věcí - před odchodem z domu a do postele se vracím ke sporáku a kontroluji, jestli jsou hořáky vypnuté (u každého si musím říct větu "je to v pořádku"), kontroluji několikrát vypnutou žehličku (mám fobii z toho že vyhoříme), kontroluji zamknuté dveře, zastavenou vodu. Pokud vyloženě nespěchám, odchod z domu mi zabere hodně času. A i když spěchám, stejně to prolítnu. Nedokázala bych to jen tak být. Dále mám odpor na cokoli venku sahat, zábradlí, madla v tramvaji, nákupní vozíky a úplně nejhorší jsou kliky :grinning: Otevírám loktem (pokud se nikdo nedívá) a všude s sebou nosím desinfekci. Ruce si umývám milionkrát za den. Moc mi pomohlo se dozvědět, co to je a že tím hodně trpí i celebrity. Do té doby jsem si myslela, že jsem regulérní blázen :slight_smile: V práci mě to nikdy neomezovalo, tam se naštěstí soustředím na podstatné věci, ale doma jsem vězněm svých myšlenek. Bojím se, aby to nezdědila dcera. Budu se snažit výchovu a hygienu nehrotit. Manžel o tom ví, vždy mě upozorní, ale naštěstí mě chápe. K psychologovi se stydím jít, kdybych mu tam vykládala své story, tak by mě zavřel do blázince :slight_smile:
26. pro 2014 ve 02:14  • Odpověz  •  To se mi líbí
@oililygirl ahoj, nemám já, ale má sestřenice... tuším, že bere nějaké léky + to bohužel nezvládala, začla pít + začla ulítávat na Neurolu :frowning2: po porodu měla laktační psychozu. Dneska ač je jí 38 vypadá na 60 a nic s tím neudělá :frowning2: držím palce aby jsi měla po boku silného partnera, který umí pochopit a pomoct, je to moc důležitý....
1. led 2015 v 17:26  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@mkaj já myslím, že není vůbec třeba se stydět jít k psychologovi, určitě jsou zvyklí i na horší věci :slight_smile: A hlavně OCD je opravdu docela častá porucha. A je dobré si uvědomit, že když se člověk těm obavám poddává a řídí se jimi, že se to pak zhoršuje. A právě s tímhle myslím mohou psychologové docela dobře pracovat. Doporučuju knížečku Obsedantně-kompulzivní porucha a jak ji zvládat od Praška. Dá se stáhnout na deprese.com
12. led 2015 ve 23:33  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
U me se tato porucha projevovala extremne od puberty, nektere "kazdodenni ritualy" mi zustaly dodnes (nastesti ne ty natolik obtezujici), ustup zacal ukoncenim VS. Ale zrovna si uvedomuji, ze pred chvili jsem chtic nechtic rozpocitavala v duchu vetu, zda ma sudy pocet pismen:slight_smile:. Lichy je pro me nezadouci a mohlo by... No znate to!:slight_smile:)). Jinak to, ze se jedna o poruchu jsem se dozvedela az od sveho tehdejsiho partnera, ktery se s timto v puberte lecil, protoze pokud nesel dostatecny pocet lidi z tramvaje pred nim, domu se hned tak nedostal:slight_smile:. Takhle se tomu musim smat, ale vzpominam, jak jsem z tech svych posedlosti byla zoufala! Kdo nepoznal, nepochopi.
12. led 2015 ve 23:57  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
S ocd rozhodně taky doporučuju navštívit psychologa/-žku, co nejdřív. Je to velmi běžný jev a pomoc je rychlá. Sám "nemocný" se v celé situaci velmi špatně orientuje a i když je nástup pozvolný, fakt, že to člověka tak obtěžuje, je známkou toho, že si s tím neumíme poradit sami. A někdy možná ani nechceme, paradoxně.
Ač mám s ocd také zkušenost, tak říct, proč ocd vzniká, úplně přesně neumím. Stres? Nějaká celková frustrace? Asi to má i co dělat s vlastním sebevědomím. Co myslíte vy?
17. únor 2015 ve 03:48  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj všem spolutrpícím, s OCD mám bohužel bohaté zkušenosti, první obsedantní myšlenky mě začaly obtěžovat při studiu na VŠ v roce 2006 a málem mě dohnaly k sebevraždě, proto jsem neváhal a navštvívil psychiatra, Léčba trvala roky a úplné vymizení příznaků bylo postupné. Na jaře roku 2014 jsem byl prohlášen za vyléčeného, bohužel po velmi složitém životním období a kombinaci několika stresujících událostí v krátkém časovém úseku se u mě onemocnění znova rozvinulo :cry:
Trpím neodbytnými myšlenkami, že bych ublížil těm, co nejvíce miluji, tedy dětem nebo ženě :frowning2: Rovněž mě trápí myšlenky, že miluji muže, což je samozřejmě nesmysl, ale člověk si prostě těžko na takové věci zvykne :slight_smile: Momentálně si procházím obdobím relapsu asi dva měsíce a je to hotové peklo, jelikož se s OCD jaksi pojí i psychosomatické problémy a s tím související komplikace, jak v soukromém, tak i profesním životě.
Mám naučené nějaké techniky, jak s OCD bojovat, ale chce to neuvěřitelnou vůli a trpělivost. Pokud máte někdo zájem, můžeme se zkontaktovat, rád případně pomohu.
Podotýkám, že pracuji jako vedoucí pracovník a vím co je to za peklo. Kdo to nezažil, tak absolutně nemůže pochopit, jak zdánlivě banální porucha může znehodnotit člověku život. :rolling_eyes:
3. bře 2015 ve 14:01  • Odpověz  •  To se mi líbí
@latkovkybrno
To co popisujete spíše vypada na lehký Aspergeruv syndrom... Mam doma dcerku lehkého Aspergera a syna s obsedantne kompulzivní poruchou :frowning2: ... Nikdo si nedokáže představit, co zažívám :frowning2: .... U Vas to myslim bude spíše ten Asperger, kdyz to srovnam s našimi detmi...
4. kvě 2015 ve 23:08  • Odpověz  •  To se mi líbí
@kraken77 Ahoj, naprosto ti rozumím, jak jsem psala výše, podobné myšlenky o ublížení milovaným jsem měla v šestinedělí. Naprosto vyčerpávající tyto myšlenky silou vůle odhánět. Nejhorší je, že se člověk nemůže nikomu svěřit :frowning2: OCD bohužel není jen o počítání slabik a nešlapání na kanály. Tohle je to nejmenší :pensive:
4. kvě 2015 ve 23:41  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj, já měla v období 25-30 let docela velký problém, z domu jsem ráno odcházela i 10 minut, než jsem vše překontrolovala - např. jsem potřebovala vyzkoušet přesně 5x jestli je zatažený vodovodní kohoutek v kuchyni, 3x se dotknout žehličky, jestli nepálí a nemůže od ní nic chytit a 8x zkontolovat, zda je zamčeno a + 3x vrazit do dveří, jestli nepovolí zárubně. Několikrát jse se vracela z půlky cesty domů, abych vše překontrolovala. Naštěstí jsem se toho dokázala zbavit nebo aspoň zredukovat na únosnou míru. Začala jsem tím, že jsem si každou automatickou činnost okomentovala, aby se mi později vybavila a tudíž ji nebylo nutné kontrolovat např. vytahovala jsem ze zásuvky žehličku a nahlas řekla že vytahuji žehličku ze zásuvky. Při odchodu z bytu už jsem si jen překontrolovala ty věty. Postupně to přestalo a spolu s tím i ty věci, jakože když si koupím to a to, stane se to a to :wink: Každopádně Ti doporučuji Bachovy bylinné esence, parádně zabírají na úzkostné stavy. Drž se.
5. kvě 2015 v 00:15  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@oililygirl ano - odpoved na Tvuj uvodni prispevek. :slight_smile: co vrele doporucuju, tak intenzivni skupinovou KBT, kterou napr dela Psychiatricke centrum Praha, je na doporuceni psychiatra a tam po uvodnim pohovoru dojdou k zaveru, zda Te zaradi do skupiny ci nikoliv aj. Pokud chces vedet vice nejen k mym zkusenostem s ocd, ale i pcp pisni do ip ;)
5. kvě 2015 v 00:43  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Ahoj vsem reagujicim, diky za prispevky a tipy na pomoc. Uz jsem z toho nastesti venku, diky skvelemu terapeutovi, ke kteremu stale dochazim. Je uzasny. Takze dekuju!
5. kvě 2015 ve 12:46  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@cica002 Ano, větou si své "rituály" také doprovázím a četnost jejich opakování ubyla. I toto je cesta.
15. kvě 2015 ve 22:29  • Odpověz  •  To se mi líbí
Nevite o nejake literature pomahajici proti OCD? K psychologovi se zdraham jit, aby me neposlal k psychiatrovi a nasledne jsem neskoncila na AD :cry:
19. črc 2015 ve 22:01  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Ahoj, nevíte někdo o literatuře při OCD? Můj syn touto poruchou trpí, a chodíme k psycholožce. Jaké máte zkušenosti? Děkuji.
22. srp 2015 ve 12:52  • Odpověz  •  To se mi líbí
Holky a patří tam třeba i to.,že než člověk někam jde, třeba i 15x si vyčistí zuby? Jako rozlišuje třeba jen nákup u baráku, to být nemusí ale když jde někam na procházku atd. Nebaví o toho člověka ale nějak mu to nedá neudělát.jinak je trošku ví perfekcionista
22. srp 2015 ve 13:11  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Literaturu si přečíst můžete, ale nejlepší je, jít co nejdříve za psychologem/psychoterapeutem, většinou ten nemocný to nepozná, že se s ním něco děje, všimne si to okolí (rodina) např. když si neustále umývá ruce, kontroluje se až moc, přeskládává věci atd. Dobré je, když např. někdo z rodiny jde s nemocným na to sezení za psychologem, on vysvětlí nejen nemocnému, ale i jeho rodině, jak se chovat, jak to zvládat, učí vás, když se dostanete do úzkostného stavu, jak tuto situaci co nejlépe zvládnout, dobré jsou i psychoterapie, naučí vás správně dýchat a pak tato dechová cvičení používat v úzkostných stavech.hlavně se nestyďte za ním jít, on vám pomůže, sami si nepomůžete. Může vám doporučit i návštěvu psychiatra, ale jste svéprávní, takže to můžete odmítnout, to je jen na vás, hlavně musíte chtít s tím něco dělat. držím vám pěsti.
22. srp 2015 ve 13:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
@kraken77 Ahoj, také trpím ocd, a hodně podobnou formou jak ty. Kontrolovani me zas tak netrápí, samozřejmě něco v sobě mám, třeba kontroluji plynový sporák, už od dětství, ale extrémně, utesuju se tím že na plyn nikdy nic mít nebudu až budu žít ve svým. :D trápí mě spíš moje vtirave myšlenky, s kteryma umím zacházet, někdy líp někdy min, a týkají ss moji sexuality, třeba představa ze by mě mohlo vzrusovat něco co není normální. Ale mám i jiné myšlenky, zš budu namesicna a někomu ublizim apod, snažím se to vždycky vytěsnit. Třeba před rokem jsem byla nejšťastnější člověk na světě, nic mě netrapilo, žádný špatný myšlenky, věděla jsem ze mě to dřív trápilo ale byla jsem tak v pohodě, že jsem si říkala jak mě tohle mohlo trápit. Jenže pak přišla jedna středová situace a špatná myšlenka která my otočila život na ruby, moc jsem si připustila k tělu nerealnou věc a tím se ve mě otevřeli moje myšlenky z minulosti který už jsem myslela že už jsou pryč a nikdy se nevrátí. Bohužel. :( Bojím se ze ocd je nevyléčitelné. Byla jsem na tom opravdu špatně. Myslela jsem ze vyskocim z kůže. Mám pocit že moje ocd mi zavírá cestu kevšemu. Chodila jsem k k psychologum ale všichni mi tvrdily ze jsem zdravá a snažily se mě léčit spíše uklidnujicimi radami. Naštěstí jsem se naučila jak vytěsnit špatně myšlenky ale někdy to nejde, chtěla bych aby odešli úplně a já mohla žít normální život a řešit normální běžné starosti. Prosím znáte nějakého odborníka na ocd, Brno, Praha. Děkuji. Držím všem palce. A klidne mi napište a mužem si vyměnit mob čísla.
14. pro 2015 v 11:12  • Odpověz  •  To se mi líbí
@kraken77 Ahoj, také trpím ocd, a hodně podobnou formou jak ty. Kontrolovani me zas tak netrápí, samozřejmě něco v sobě mám, třeba kontroluji plynový sporák, už od dětství, ale extrémně, utesuju se tím že na plyn nikdy nic mít nebudu až budu žít ve svým. :D trápí mě spíš moje vtirave myšlenky, s kteryma umím zacházet, někdy líp někdy min, a týkají ss moji sexuality, třeba představa ze by mě mohlo vzrusovat něco co není normální. Ale mám i jiné myšlenky, zš budu namesicna a někomu ublizim apod, snažím se to vždycky vytěsnit. Třeba před rokem jsem byla nejšťastnější člověk na světě, nic mě netrapilo, žádný špatný myšlenky, věděla jsem ze mě to dřív trápilo ale byla jsem tak v pohodě, že jsem si říkala jak mě tohle mohlo trápit. Jenže pak přišla jedna středová situace a špatná myšlenka která my otočila život na ruby, moc jsem si připustila k tělu nerealnou věc a tím se ve mě otevřeli moje myšlenky z minulosti který už jsem myslela že už jsou pryč a nikdy se nevrátí. Bohužel. :( Bojím se ze ocd je nevyléčitelné. Byla jsem na tom opravdu špatně. Myslela jsem ze vyskocim z kůže. Mám pocit že moje ocd mi zavírá cestu kevšemu. Chodila jsem k k psychologum ale všichni mi tvrdily ze jsem zdravá a snažily se mě léčit spíše uklidnujicimi radami. Naštěstí jsem se naučila jak vytěsnit špatně myšlenky ale někdy to nejde, chtěla bych aby odešli úplně a já mohla žít normální život a řešit normální běžné starosti. Prosím znáte nějakého odborníka na ocd, Brno, Praha. Děkuji. Držím všem palce. A klidne mi napište a mužem si vyměnit mob čísla.
@kraken77
14. pro 2015 v 11:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
Čau podotýkám že to nejí jednoduchá nemoc. Když někomu řeknu a vysvětlím co to je tak mi hnet začne tvrdit že jí má taky, ale on má něco jiného on má perfekcionalismus a to je úplně něco jíného než OCD. Docela mě to štve a začne mi vykládat co dělá tak a tak. A právě i s toho dostávám OCD :pensive: :astonished: :cry:
5. bře 2016 v 16:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
@ocdgirl ne sorry neznam ale taky by se mi hodil (Plzeň)
5. bře 2016 v 16:07  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tak.se.k Vam hlasim.Taky.jsem se nasla v ocd Byla jsem u psycholozky a jdu znovu :slight_smile:
5. dub 2016 ve 12:15  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tvůj příspěvek