Nechci žádné návštěvy v porodnici. Jak to říct?

@licorice1 copak vás vážně 10 minut za sestinedeli zabije? Udělat tohle jednou moje děti, přemýšlím, kdepak jsem udělala při výchově chybu. Je to sobecké.

Já taky nechci, aby za mnou někdo chodil. Jsem ráda, že to mám za sebou. Chci mít klid a ne, že budu s miminem pořád běhat po chodbě za návštěvou. Myslím samozřejmě cizí lidi, ne manžela nebo babičky. Já taky za žádnou kamarádkou do porodnice nešla.

ja tam chtela taky jen manzela, nosil mi piti nejaky jidlo a vzdy co jsem potrebovala.... kazdou volnou chvili jsem mezi kojenima prospala a navstevy jinych maminek byly teda dost protivny.

@sahrazad1 Vás by asi zabilo, kdybyste do té porodnice nemohla. Ať si to má každý jak chce, mluvím jen o respektu k rodičce, což je snad docela pochopitelné. Nevím, co je sobeckého na tom, ukázat dítě třeba až v klidu doma.

@wafina
ja bych jim to rekla,ze si to nepreju,prece jenom je to tvuj porod.ale zase chapu babicky,ze chteji miminko videt hned a ja jsem osobne byla za navstevy rada 🙂

@licorice1 a pak se zakladaji diskuze na téma "babicka nechce hlidat ". Bodejť by taky chtěla, když od začátku je to od rodicky nastaveno takto.

@blackhole chapu ale pokud jsou vztahy v rodine normalni tak navstevy a vse okolo povazuju za take normalni.Mam bohuzel pocit ze zde na MK je vetsina maminek z nenormálních rodin maji problemove vztahy s rodici s pribuznymi kamarady s celým okolim protoze v normalnich vztazich se vzdycky clovek domluvi a nemusi zde resit a zadat poradu a stezovat si.Pripada mi to opravdu nenormalni.Umyslne toto slovo opakuji.Hezky den.Jsem rada ze v nasi rodine i okoli mame vztahy normalni.

@sahrazad1 kdyz babicky nechcou hlidat, je chyba nekde jinde. Tohle je michani hrusek s jablky. Paradoxne ty, co by ty babicky do te porodky pustily, tak maji nehlidaci babicky, nikoli ty, co davaj hranice. Hlidani neni o tom, zda matka dava pravidla a hranice, nebo nedava, ale o tom, zda babicka chce nebo nechce hlidat. Co znam nehlidaci babicky, tak obvykle to je u tech matek, co jsou otevrene jakakoli navsteva babicky. Naopak matky, ktere hranice davaji maji zpravidla natesene babicky, ktere rady pohlidaji

@priefi Souhlas. sahrazad1 Nehodnotím co je dobře a co špatně, ale mluvím respektu a pro některé babičky je to zřejmě problém. Nechtít hlídat vnouče, protože jsem za ním nemohla do porodnice, je názor trochu mimo, ješitnost je hold sviňa.

@licorice1
to opravdu existuej takova kravobabka?

@zelenaesmolda To netuším, sahrazad1 uvedla tento názor v této souvislosti. viz výše.

Tak jim to proste rekni ne? Asi budu vyjimka (podle toho co ctu), ale ja se na navstevy tesila. Je pravda, ze jsem byla v pohode, nic mi nebylo a uz jsem se nemohla dockat az prijdou moji rodice aby videli sveho vnoucka (porodila jsem rano a odpoledne prisli). Pak za mnou chodila tchyne se svagrovou, uznavam, ty bych tam nepotrebovala, ale nenapadlo me jim to zakazat. A pak uz jen kolegyne z prace, ale to byli chvilkove navstevy 🙂 kojila jsem normalne i kdyz tam byla navsteva a je teda pravda, ze tchyne se svagrovou to kojeni tak moc zkoumaly, ze mi to bylo neprijemny. Jako je fajn kdyz da nekdo predem vedet, ze prijde, ale jinak ja byla za navstevy rada 🙂

Po prvním porodu jsem se těšila na každou návštěvu, nějak jsem potřebovala vidět lidi. Teď podruhé to bylo přesně naopak, měla jsem problém s kojením, takže jsem vůbec nespala, navíc byl malý první den v inkubátoru a návštěvy mě stresovaly. Když chtěl někdo přijít, napsala jsem sms, že se na návstěvu necítím, že chci využít každou volnou chvíli ke spánku a že se budu těšit až přijdou až budeme doma - ,,dám vám vědět, až budeme doma a trochu se sžijeme". Naši a manželovi rodiče přišli asi na 30 minut, ty jsem samozřejmě neodmítla.

@wafina mě třeba návštěvy nevadilo a že jich bylo ale na návštěvy za kamarádka na nechodím ( myslím že by měli přijít tý nejbližší ) na pokoji jsem byla sama většinou sama tak návštěvy druhou maminku neotravovali

Vůbec nejsi divná. Každá to má jinak. Mě ty návštěvy taky vadily, jiné je vyhledávají. Hlavně ať to vyhovuje Tobě a miminku

@ahyt pro každého je normální něco jiného, já jsem v pohodě s tím, že máme oba s manželem rodiny daleko a vychováváme děti podle sebe. Návštěvy občas ano, ale s mírou. Někteří lidi budou pořád stejní, nebo se jejich povahové vlastnosti věkem spíše zhorší. S mojí mámou jsem nejlépe vycházela, dokud jsem bydlela doma, od té doby, co jsem po maturitě odešla (je to už pomalu 15 let), si holt nerozumíme, protože mám vlastní názory na život a ona si pořád myslí, že ví, co je pro ostatní nejlepší. Jinak nechápu tu hysterii kolem návštěv po porodu v porodnici, kdysi tam návštěvy povoleny nebyly a všichni to přežili. Teď tím akorát zvyšují riziko, že novorozence (v množném čísle) něčím nakazí.

@ahyt Nezlob se na me, ale snad zalezi primarne na tom, jak se citi novopecena maminka, zda je vubec schopna prijimat navstevy. Kazda rodime jinak, ja po vaginalnich porodech muzu hodit dite na zada a jit okopavat lan, takze mne treba kratke navstevy nevadily, na druhou stranu je potreba si uvedomit, ze ti novorozenci vyzaduji kojeni v noci casteji a kdy jindy se pak ma matka vyspat, nez pres den? Ja mela u prvni i treti nadstandard v podobe jednoluzaku, takze tam to nebyl problem, moji pribuzni jsou soudni. U druhe, kdy jsem ba po cisari u Apolinare, byl nadstandardem dvouluzak a za tou druhou maminkou chodily navstevy na cele odpoledne. Kdybych nebyla po sekci a mohla se tak normalne hybat, tak bych odtamtud utekla uz po 2 dnech, byla jsem totalne vyrizena.

já si myslela jak nebudu chtít návštěvy a nakonec mi moc chyběly... záviděla jsem maminkám co se usmívaly a těšili z návštěv na chodbě porodnice a já byla sama na pokoji a chodila jednou za tři hodiny přebalit a nakojit syna na JIP...

@wafina mně teda nevadila navsteva v porodnici, ale pak ty v prvních týdnech doma, dosud lituji, že jsem na rovinu neřekla ne, u druhého dítěte jsem na rovinu návštěvy v prvnich tydnech odložila...

@priefi no vidíš, já naopak spíše znám matky, které své tchýně nemusí, a od začátku jim hází klacky pod nohy...samý příkaz, zákaz, tohle ano, tohle ne. A milé babičky už radši rezignovaly než se pořád dohadovat se snachou. Zato vůči svým vlastním matkám mají jiná pravidla. Ale to je zase na jiné téma.

@wafina rodila jsem letos v únoru. Kvůli chřipkove epidemii byl zákaz návštěv. Naprosto boží věc. Manžel byl u porodu. A pak kazdý den se stavil na skok u dveří venkovní chodby, kam jsem dojela s dcerkou v postýlce. Netouzila jsem ani po delší návštěvě manžela. Natožpak někoho dalšího. Naprosto jsme si to s dcerou uzily. Pokud budu Mít další dítko, bylo by super, kdyby to zas vyšlo na nějakou epidemii (nadsázka. Ale pravdiva) 😄

@sahrazad1 ale ty tchyne si to kolikrat delaji samy 😉 nektere veci proste jsou pro matku dulezite a pres to nejede vlak a pokud to ty tchyne odmitaji respektovat, tak je jasne, ze padne kosa na kamen, to ani jinak nemuze skoncit. A pokud jedna babicka umi respektovat a druha ne, tak jako co cekas od matky? Jasne ze na hlidani da spis k te babicce, co respektuje, nez k te co nerespektuje

Pro mě bylo dítě velkou životní změnou a nechtěla jsem návštěvy žádné. Byla za mnou jenom na skok ségra a samozřejmě manžel, ale to bylo jediné. U dalších dvou porodů už jenom manžel a děti. Nesnášela jsem už ten věčný koloběh sester ženských, dětských, doktorů, uklízeček, natož do toho ještě návštěvy. Děkuji, přijďte jindy, těch pár dnů se dá počkat.

@wafina měla jsem to stejně. Taky jsem nikoho nechtěla . Ono tam ani není čas na nějaké návštěvy. Furt se kojí a prebaluje a sprchu je. U prvního byl jen manžel každý den a na pět minut banda kamarádů s manželem kteří se zrovna chystali jít zapijet. To bylo naopak milé a byla to jen chvilka. U druhého byla i tchyně na chvílí s manželem a první dcerou. Tchyně vzala dceru na zmrzlinu takže jsme měli chvíli pro sebe a manžel si aspoň v klidu pochoval miminko. Druhý den dokonce nemohl ani manžel a to bylo taky super. Měla jsem den jen pro sebe a miminko a celý den jsme byli v klidu, kojila jsem a podrimovala takže super relax. Takže se toho neboj. I když se na chvíli někdo zastaví tak řekni, že už musíš kojit atd. Nebo vyhlas rovnou že návštěvy nechceš. Já to teda nedokázala to vyloženě zakazovat, ale naštěstí mají všichni rozum. Ono potom budou chtít všichni chodit furt na návštěvu takže to si nevyberes.

Uvidíš až po porodu, jak se budeš cítit!
Mám v rodině 2 příklady:
1) porod ok, dítě a kojení ok, navíc furt spalo. Rodička si nechala přivézt notebook a pracovala, protože se nudila.
2) porod hrůza, následné komplikace, JIP, dítě ok na novorozeneckém. Novopečeny tatínek lítal jak hadr a ještě do toho musel usměrňovat opravdu nevhodně se chovající babičku.

A za mě raději kratičká návštěva v porodce, než pak hostit, chystat a běhat kolem návštěvy doma! U nás co návštěva doma, to katastrofa. Buď měla malá prdíky, nebo chtěla jen mě a prso, takže ji návštěva viděla jen minutu (a řvoucí) a já s ní byla schovaná v pokojíku. Pak se snažili všichni radit a pomáhat, čímž to jen zhoršovali.... A manžel nevěděl co dřív.

Já byla poprvé v porodnici se šátkem na hlavě. Jen jsem si "odskočila" mezi chemoterapiemi. A nechtěla jsem vidět živou duši. Kromě přítele, co mě držel nad vodou. A nikdo, vůbec nikdo z rodiny to nerespektoval. Přišli všichni. Courali se po skupinách po celé tři dny. Neměla jsem sílu být dostatečně asertivní. Doma jsem se pak psychicky zhroutila. Potichu, potají, aby nikdo nevěděl. Teď čekám dvojčata, jsem naprosto zdravá, všechno je v pořádku a představa návštěv v porodnici mě vůbec neděsí. Naopak. Už teď se těším 🙂

@wafina já jsem měla stejné pocity a strašně mě děsilo, že budu mít pořád návštěvy, tak jsem jim všem řekla, že jim dám vědět jak na rom budu a hned dalsi den jsem jim psala ať přijedou a byla jsem ráda, že mi dítko pohlídali a já mohla v klidu si zajít do sprchy masirovat bolavá prsa😁 atd😁

@radkaem obrovský obdiv. Je to hodně o zdravotním stavu, màm trvalé zdravotní komplikace a taky nikdo nechápe, že jsem zkrátka víc unavená a bývá mi hodně špatně, že prostě nesnášîm věci jako zdravý normální člověk/ženská.

@2hanah Ono je to složité. Všichni kolem mě byli vyděšení víc jak já a snažili se to skrývat právě za tu neustálou pomoc, která mě akorát vyváděla z míry a moje mamka se mi pořád snažila dát psychickou podporu, ale vždycky mě jen totálně vystíhovala. Teď, při pohledu zpětně, je všechny chápu a nemam jim to za zlé. Ale ve chvílích, kdy mi bylo nejhůř a potřebovala jsem být sama, jsem měla na všechny vztek, že mě nenechali být. Třeba je na tom tvoje rodina zrovna tak. A navenek to prostě vypadá, že vůbec nechápou tvoje potřeby. Ono se většinou za vším, co se děje kolem rodiny, skrývá láska. I když to tak v první chvíli vůbec nevypadá 🙂