Nemluvím na bříško
Ahoj holky. Vím že ne většina z vás zavrhne. Ale mám asi problém v sobě nebo nevím. Vím jak je důležité mluvit na své bříško ke svému miminku. Přiznám se že já jsem to neuměla jak u syna tak ani teď u malí. Nedokážu si mluvit se vším břichem. Ačkoliv vím že je uvnitř naše láska. Ale bříško hladím šimram. Asi jsem divná. Ale nejsou mi ty slova z pusy.
Já jsem na malého mluvila, myslím tím cíleně, na něj, bylo to tak zhruba od té doby, co bylo už viditelné, že jsem těhotná 🙂
Nikdy mě nenapadl ten termín - mluvení na bříško.
Mluvila jsem na svoje miminko, dlouho jsem nevěděla, jestli to bude holka nebo chlapec, takže jsem to ladila neutrálně, když pak už jsem věděla, že to bude chlapec, tak už to bylo i se správným pádem 🙂
Co chci ale hlavně říct je to, že miminka opravdu povídání vnímají, dokonce si některé věci, slova mohou pamatovat, vím to, protože se mi to stalo a když mně, tak mohlo i jiné mamince, takže... 🙂
Ale zároveň s tímto je podstatná ta jakási přirozenost, samozřejmost. Jakmile je to na sílu, proti přirozenému vnímání maminky, nemá to cenu, to je pak lepší to nedělat, než se stylizovat a vměstnat do něčeho jen proto, "že se to má" laicky řečeno.
Užij si těhotenství! ❤
@miszulicka Klid, já taky na bříško nemluvila 😉 V duchu jo, to jsem mu často opakovala, že ho milujeme a že se na něj těšíme, i když mi bylo zle, že jsem sotva lezla 😆. A když už kopal a já zrovna s někým mluvila, tak jsem mu třeba řekla něco jako "jo jo, vím že máš málo místa, ale ještě vydrž". Ale že bych si sedla a začala mu něco vyprávět, to mi nešlo 🤷♀️😆
Děvčata jste skvělé 🤩 trápilo mě přesně to co tazatelku, čekám první, teď se cítím báječně 😁 díky Vám všem