Strach z mateřství v době těsně před porodem
Tak nejpozdeji do 14 dnu porodim planovanym cisarem nase vymodlene (a 13 let marne) prvni miminko. Jako chuva, zvykla se ostatnim starat i o ta nejmensi miminka (rekord byl tyden po narozeni dvojcatek, ktera se narodila ve 37. tydnu), jsem mela pocit, ze budu mit "strejcka" a vedet jak na to. Najednou citim skoro paniku a bojim se, jak a zda dokazu byt matkou, jak zvladnu nevyspani, pripadne vytrvaly plac, kojeni, peci cely den a do toho treba pozdeji nedochvilnost - vzdycky jsem vsude chodila vcas a matky, co jezdily pozde, mne dohanely k silenstvi. Ted budu asi stejna... 😒
Je to normální, z části to dělají hormony. A mít obavy je přirozené, přijde nová role, i když zkoušená na cizích dětech, v plné síle bude jiná, neznámá. A zvládneš to, půjde to, spolu s miminkem se to budete učit 🙂 přeji hezký porod a samé štěstí.
Az toho prcka uvidis, tak te takove myslenky prejdou, neboj!!!
Taky jsem prvorodička a taky jsem rodila císařem. Hned, jak mi partner malého přinesl, jsem ho milovala celým srdcem a péči o něj jsem zvládla opravdu srdcem, díky mateřskému instinktu, vše se nastartovalo samo. Odjakživa jsem spáč, 10 hodin bylo minimum...syn má dva měsíce, od jeho narození jsem nespala v kuse víc jak 3,5 hodiny, ale unavená si nepřijdu, funguju, zvládám, dítě ti to všechno vynahradí, každým úsměvěm, každým pokrokem. Kojení jsem se bála a je to v pohodě, užívám si to, malej to miluje a já taky. I s miminkem jde čas naplánovat, nikam pozdě nechodíme - zatím 🙂 Vůbec se toho neboj, budeš skvělá máma, protože to bude tvoje dítě a krásně se na něho napojíš a budeš vědět, srdce, intuice a instinkt tě povedou.