Užíváte si těhotenství?
Nedalo mi to a založila jsem tuto diskuzi, nestojím o lynč, jen mě zajímá, jestli to má někdo stejně jako já. Ze všech stran slyším, jak je těhotenství nejkrásnější období v životě a jak si ho každá užívá/užívala a kdesi cosi a já ani teď, chvíli před vlastním termínem porodu nevím, co jsem si měla užít. A to jsem měla vcelku pohodové těhu, si myslím. Pominuli to, že mě prakticky v kuse do konce druhého trimestru bolela hlava (občas bolí i teď) nebylo nějak jinak špatně, jako některým bývá. I přesto nechápu, co si na tom kdo užívá. Chybí mi to, co teď dělat prostě nemůžu, chybí mi moje nevalná (leč oproti tomu co mám teď relativně pohyblivá postava), jsem už téměř šílená z neustálého pálení žáhy, nespavosti, bolestí všeho možného i nemožného, syndromu neklidných nohou, co mám od poloviny 7. měsíce, změn a výkyv nálad atd atd. Prostě nechápu, co je na tom k užívání? Jsem nenormální nebo to máte některá taky tak?
Taky se přidávám do klubu matek co by si toto "skvělé" období s radostí nechaly ujít, ačkoli je mi naprosto jasné, že na tom jsem vlastně velmi dobře (děťátku se zatím daří a moc si přeji ať jí to vydrží), z celého těhotenství mi bylo +/- OK tak 2-3 týdny, jakmile jsem v 6tém měsíci trochu pookřála tak s nástupem sedmého zas bydlím s hlavou u záchodové mísy :( Jsem ve fázi počítání týdnů do termínu a ačkoliv se po přečtení příspěvků jiných utěšuji, jak jsem na tom ještě skvěle (mezi perličky z mého příběhu patří zvracení za jízdy za volantem na Jižní spojce nebo pražském okruhu, kde se nedalo zastavit, nebo za bílého dne u nejbližšího trávníčku u tramvajové zastávky - zvládla jsem aspoň neohodit cestující v tram 😀 ), nemůžu se dočkat až to skončí. Uf. Ježdění autem bylo peklo, musím jezdit pracovně cca 300 km týdně, v práci nemám zástup takže vše probíhalo tak, že o víkendu jsem se dala cca dopořádku, přes týden to tak do středy ještě šlo až někdy st odpoledne mi vždy začalo být ukrutně zle a cca ve čtvrtek se vrátila non-stop nevolnost, načež pátek-sobotu jsem ležela jak polomrtvá. Plány na cvičení sport a jakékoli jiné aktivity samozřejmě tytam :D Ale jinak jsem dle lékařů zdravá jako řípa 🙂 🙂 Když mi někdo říká, jak si těhotenství užil, nebo že vůbec necítil nevolnosti a jiné potíže, přijde mi to až neuvěřitelné. Ještěže mám přítele, který to vidí (bohužel myslím docela trpí se mnou) a dělá pro mne první poslední, jinak netuším, co by se dělo. Nezřídka jsem už doslova brečela zoufalstvím. Kamarádka mi říká, že jsem odstrašující případ, a že když to vidí, těhotná rozhodně nikdy být nechce 😒 Držím všem palce ať to zvládneme psychicky i fyzicky až do konce, a hlavně zdravé synáčky a dcerky...
Tak me bylo supr. Ze me obcas zabolela st.kost jsem neresila.jen 1 trimest jsem byla unavena tot vse. Den pred zacatkem porodu jsem hrala bembajs
@alicesky děkuju 🙂 no nápodobně když tak koukám, on mě vyslechne a nesoudí ten můj poklad,ale co si budeme povídat, už se taky těší až se z protivný koule zase stane normální ženská se kterou bude rozumná řeč :D i když by mi to nikdy neřekl tak je mi jasný jak uz mu to musí lézt na nervy...ostatní jsou vždycky jak opaření když se začnou rozplývat nad bříškemže jak je to krásný, a já s vážnou tváří spolu s kýváním mého muže odpovídám: že to klidně můžou donosit za mně a že už toho mám fakt plný kecky...
Fyzicky ok, žádný chutě, žádný nevolnosti, žádný problémy. Ale ta psychika... Dokázala jsem jít dvě hodiny brečet do obory jen kvůli tomu, že mi manžel řekl, že mám křivý palce u nohou. Dlužno dodat, že mám křivý palce u nohou, jako holka jsem baletila a vybaletila jsem si vbočený palce. Dále jsem jako "abstinující" anorektička obrečela každý kilo navíc. Ke konci mě žralo hlavně to, že ač jsem byla pohyblivá jak velryba na suchu, musela jsem se starat o manžela, kterej si přivodil poměrně závažnej úraz, takže místo aby on nosil na rukou mě, skákala jsem kolem něho.
Takže sečteno a podtrženo, těhotenství nepatřilo ke kratochvílím, co bych v dohledný době hodlala opakovat, ale tenhle stav je hlavně v hlavě, jako ostatně u spousty věcí. Zajímavý je, že porod jsem měla objektivně vzato příšernej, ale mnohem větší trauma pociťuju právě z těhotenství.
@ppejskova Jo to říkám taky :D teda opakovaně příteli, že teď je řada na něm 😀 když někdo obdivuje bříško a říká mi, jak se mám skvěle, tak to radši vůbec nekomentuju :D Zas skvělá věc je, že vím že mám vedle sebe muže, který mě vždy podrží.. a to je úžasné. Ať je ta vaše cílová rovinka co možná nejlehčí a přeji krásné a zdravé děťátko!
@alicesky No teoreticky máme pred sebou ještě 6 týdnů ale tomu nikdo nevěříme... Budeme rádi když tam vydrží ještě aspoň 3 týdny 🙂 a jinak paradoxně teď jak se ochladilo mě přešla touha furt něco dělat tak jen ležím s čubinou v peřinách a koukáme na telku a cpem se 😀 tak to už nějak dáme
Nápodobně 🙂
Těhotenství žádná slast, nemůžu se opít a ležet na břiše 😀 Neměla jsem a nemám žádné komplikace, nastestí, termin mam konec ledna a zacinam mit strach, co me ceka...jak to zvladnu....navic okoli reaguje jak kdo, je mi 34 a cekam prvni dite, dobri znami to berou vpohode a jsou mili, uz jsem si ale i vyslechla, ze zrovna ja jsem tehotna, ja, ktera jak jsem se o sobe dozvedela, bojkotovala materstvi, nejvetsi odpurkyne a nevim co jeste, ano nikdy jsme se nad miminy nerozplyvala, ale dozrala jsem k tomu si poridit vlastni dite, oba jsme to s muzem chteli a vyslo to napoprve, takze krasa a rejpalove se hned ozvali....porad si myslim, ze to bude omezeni jako hrom, ale verim, ze se mi to zalibi a bude me to naplnovat a budu stastna. Ale ty kecy o tom, ze okoli je prekvapeno a bla bla, to me fakt dost vytaci, mela jsem asi nejdriv pozadat o svoleni nebo co.....ja bych si tohle nikdy k nikomu nedovolila....
No ja to mam jak na houpacce. Nekdy si to uzivam, jsem doma treti tyden a proste odpocivam. Prvni trimestr jsem prozvracela, druhy jsem oddrela v praci a zacatek tretiho se mi zacaly houpat hormony. Rozbreci me kazda pitomost, cokoliv mi kdo rekne strasne promyslim jestli mi tim nechtel rict jako neco jinyho. A bohuzel i kdyz vim ze to tak neni, pripadam si strasne osamela. Ze najednou tim jak jsem doma delam vic veci sama ... a pritom vim ze partner dela vse co jde se mnou.
Obcas si pripadam jak micuda co musi kazdou chvili explodovat protoze se prcek tak mele, ze mi brisko cestuje nahoru dolundoleva doprava.. jen cekam kdy me obehne kolem dokola.
Tech 10kg co mam zatim nahore me netrapi. Nikdy jsem nebyla hubenour tak nebudu ani ted..
Nemluvim o tom, ze me silene svedi bradavky a mliko mi tece uz od pulky listopadu. O chvilich kdy si chci pohovet v kresle ale prckovi se to nelibi takze pak musim film sledovat v sede rovne jak tycka jinak zacne tanec.
O tom jak se mi zmenily chute se uz ani nezminuji..
Kdyz to ted po sobe ctu vidim sama negativa a pritom si vlastne nemam na co stezovat.. naprosto normalni projevy tehotenstvi a rikam si, co by jine za to daly mit ho takhle v klidu.
Ale NE.. neuzivam si to a nepripada mi to jako nejkrasnejsi obdobi.. podle me to nejkrasnejsi prijde s porodem.. az se prcek poprve usmeje az rekne sve prvni slovo.. atd atd
Každá to asi prežívame inak, ale ja si svoje tehotenstvo užívam a snáď to tak aj pojde naďalej . samozrejme fyzicky to nie je nič moc stav, musela som prestať jazdiť na koni, som strašne unavená, bývalo mi blbe, a hlavne mám neustále strach, aby bolo všetko v poriadku, ale zastávam názor, že to ako sa človek cíti, dokáže sám ovplyvniť myslením a prístupom - takže sa proste cítim výborne a basta 🙂
A čo si užívam úplne najviac - prvý krát v živote si možem bez výčitiek svedomia ľahnúť a odpočívať, i keď mám doma kopec práce. Vždy som makala do odpadnutia, pendlovala medzi prácou, koníčkami, rekonštruovaným barákom a domácnosťou - teraz proste robím, na koľko sa cítim a nazdar bazar. Je mi jasné, že u druhého dieťaťa už si toto nebudem mocť dovoliť a tak si to vychutnávam, čo to dá 🙂
Musím říct, že mi to taky zatím nepřipadá nijak zvlášť úžasné, jsem asi ve 14. týdnu, nevolnosti sice už nejsou takové jako ze začátku, ale pořád přetrvávají, nejhorší je to když si dýl nevezmu nic na jídlo (což znamená hodinku a půl až dvě hodiny), takže musím jíst skoro pořád, což mě docela děsí protože si říkám jak budu později jíst třeba pátém, šestém měsíci?? Máte to některá taky tak? 😀
A ještě je tu jedna věc. Dříve jsem byla plná energie, pořád bych někde chodila atd.. A po tom, co jsem otěhotněla se pořád cítím unavená, nejradši bych jenom ležela a spala a nikam se mi nechce a nic se mi nechce dělat. A to nemůžu říct,že bych toho v noci naspala málo.. 😒
@madinkas já musela do cca 4měsíce neustále něco žvýkat.. takže v kabelce nasyslený piškoty a malá lahev s pitím, po kapsách sušenky. I jsem si v práci, kde máme zakázáno cokoliv pojídat během pracovní doby, vyžádala povolení, že prostě se můžu kdykoliv jít najíst. A že jsem fakt chodila i třeba co půl hodiny si jen kousnout do rohlíku, nebo tak něčeho. A pak to najednou přešlo, a stačí mi bohatě 3 jídla za den. Ráno snídaně - něco malého (pudink, přesnídávka, rohlík s paštikou), k obědu se většinou odbydu nějakou polívkou nebo tak něčím, protože většinou jím sama a to mě nebaví a pak k večeři s přítelem cokoliv .. ale jím toho poslední dobou míň a míň, aspoň mi to na objem tak přijde, ale pak když se zpětně podívám, co jsem skutečně za ten den snědla tak najednou vidím, že ještě jsem si vzala hrst chipsů a pak si snědla dvě sušenky, a pak jsem si dala musli tyčinku, a pak jsem si zobla kyselých okurek.. takže nakonec vlastně jím úplně normálně, jen v průběhu celýho dne. A za celou dobu jsem přibrala cca 11kg, s tím, že na objemu už cca 2 měsíce nepřibírám téměř vůbec, jen přes bříško a mimčo prý roste jak má.
@madinkas ahoj jsem v 17.týdnů a mám to více méně podobně jen u mě je teď problém i se spanim🙂Ale jinak jsi naprosto popsala mě tehotenstvi🙂
@madinkas naprosto normální.. já byla úplnej spací vagon.. já jsem byla schopná usnout i cestou z práce v tramvaji, přišla jsem domů, něco snědla a plácla s sebou do postele a spala i 14 hodin.. samozřejmě s přestávkama na čůrání a to mi vydrželo tak do toho 5.měs.. pak jak už se prcek začal víc vrtět tak to se spánkem začalo být horší a horší a teď jsem ráda, že spím v kuse 4-5 hodin.. ale tím, že už jsem na mateřský, tak si prostě jdu lehnout kdykoliv během dne.. i třeba jen tak na půl hodinky poležet a odpočinout.. ale v noci spím fakt hodně špatně a hodně málo..
10.týden a jsem s emocemi jak na houpačce. Miminko bylo chtěné, ale nějak se mi vše v palici pomotalo a teď mě trápí pocity úzkosti strachu a odmítání. Včera jsem probrečela večer a půlku noci v posteli. Připadala jsem si jako nestvůra, která najednou k miminku nic necítí...
Dneska jsem se trošku uklidnila, kolegyně mě daly trošku dohromady s tím, že se to stává, že pracujou hormony. Hodně si uvědomuju jaká to bude velká životní změna, předtím mi to asi tak nedocházelo. Je mi furt blbě od žaludku, ty nervy tomu asi taky moc nepomáhají...no nic, doufám, že bude brzo líp.
Já právě když vidím někoho fotky z porodu, nebo když o tom něco čtu, npř. péče o novorozeně, jak spávně kojit nebo nějaké s tím související problémy a komplikace co můžou nastat, tak z toho vůbec nemám dobrý pocit... Takže se taky zatím ani nějak netěším,spíše mám hodně obav... 😒
Co mě trošku uklidňuje je, že vidím, že takové pocity nemám jenom já a že se to stává 🙂
No já mám taky rozpačité pocity. Na začátku, když mě doktor ukázal na UTZ tlukoucí srdíčko, měla jsem hroznou radost. Teď mám ale spíš starosti, jak to zvládnem, rozčiluje mě, že mi je ráno blbě a že mám NONSTOP chuť na sladké. Strašně se bojím ztloustnutí (to je chorobný strach - psychická nemoc, se kterou bojuju od puberty) a nevím, jak snesu ztrátu krásy (horší postava a prsa - moje chlouba - zničená od kojení) . Moje sebevědomí vždy stálo na tom, že jsem drsná holka, která se do všeho vrhne beze strachu a je ochotná riskovat. To se na nějakou dobu změní a bojím se, že mě to zničí. Vím, že nakonec bude všechno fajn. Mám nejúžasnějšího manžela na světě a skvělé rodiče ale stejně si to těhotenství teď moc neužívám. Jsem teda v 9 týdnu.
užila jsem si dvě čárky na testu a pak nic moc....v těhotenství mi nic nebylo, mimčo i já v pořádku, ale celkově, na začátku nevolnosti, pak neustále nějaký dyskomfort kvůli něčemu- ať už zácpa, časté močení, bolesti v zádech, nemohla jsem spát, nechutenství nebo naopak chutě na nesmysly....druhý trim. byl celkem fajn a třetí byl nekonečný. Ne, mně těhotenství nebavilo:o)
U druheho prcka jsem 3 dny prenasela. Vsechny ty dny jsem vstavala s placem, ze nejsem schopna ani porodit. Nikdo nechapal, ze uz chci mit to dite v ruce a zadny odpocinek pred kolotocem se dvama malymi detmi ( syn mel 19 mesicu) me nezajima. Deprese jak svin. Mohla bych rodit "zavodne" prvni za 4,5 hodky a drhy ani ne za 3, ale to tehotenstvi je pro me fakt na bednu