• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

V těhotenství vymizela moje láska k domácím mazlíčkům

27. července 2017 
@uztotakbude Nezlob se, ale pokud to budeš brát tak striktně, tak bys neměla přispívat ani ty, neb nemáš dítě.
Nech vyjádřit názor i ostatní, souhlasit s ním nemusíš.
13. pro 2013 ve 20:22  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@laurital Prosím Tě přečti si na co reaguji. Já jí jen jako bumerang vrátila JEJÍ argument! Já s ním totiž nesouhlasím!!! Takže jsi mne špatně pochopila :wink:
13. pro 2013 ve 20:26  • Odpověz  •  To se mi líbí
@uztotakbude Já s tebou víceméně souhlasím, jen nesdílím tvůj argument, že když nemá zkušenost, nemá se vyjadřovat.Toť vše :wink: .
13. pro 2013 ve 20:30  • Odpověz  •  To se mi líbí
@laurital Tak znova, přečti si na co jsem takto reagovala a pochopíš! To totiž psala ona! ONA to psala první! Já jen použila proti ní JEJÍ vlastní slova!
13. pro 2013 ve 20:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
@llluckaaa Přesně tohle se stalo mému synovi již několikrát. Normálně, na ulici. Už má se psů hrůzu a jakmile se k němu začne hrnout nějaká přerostlá "obluda", hned se za mě schovává.
14. pro 2013 ve 13:39  • Odpověz  •  To se mi líbí
@partyzanka91 já si tohle neumím představit a přijde mi tenhle přístup dost nevyzrálý. Nemyslím to zle a nechci urážet, ale přijde mi to, jako když dítě dostane novou hračku a s tou starou už si nechce hrát. Mám doma dvě německé boxerky a miluju je pořád stejně i přes to, že máme ročního syna. Samozřejmě syna miluju víc a tak mu věnuju víc času, než holkám. Ale i tak je mi líto, že už na ně tolik času nemám. Soužití se snažím harmonizovat a to je podle mě úsěch soužití zvířete se psem. Musí být nějaká pravidla. Ještě před příchodem prcka jsme jim přestěhovali jinam pelíšek, malého nechali hned ve dveřích při přídhodu z porodnice očuchat. Nikdy jsem nodstrkovala psa, nebo na něj nekřičela, když jsem držela dítě (aby si nedaly holky spojitost, že kvůli dítěti je nechci). Malý má striktní zákaz lézt jim do pelíšku. Když si hrají, dohlížím, aby jeden neubližoval druhému a jde to.
Důležité je, že sis tenhle fakt uvědomila a je na čase postavit se k tomu jako dospělá a něco s tím dělat. Zvířata nemůžou za to, že jste se rozhodli mít dítě. Nechápou, proč je najednou vyhazuješ z postele, kde ti byli dřív dobří. Je mi jich trochu líto. Asi by fakt bylo vhodné popřemýšlet, co se s tím dá udělat. Vždyť zvíře si člověk pořizuje na několik let a musí počítat s tím, že bude mít rodinu i zvíře. Držím pěsti, ať se ti podaří svůj vztek proti svým mazlíčkům zvládnout :wink:
14. pro 2013 ve 14:02  • Odpověz  •  To se mi líbí (6)
@uztotakbude ano mám,stalo se mi to až po porodu, ne, že bych začala kočky nesnášet, ale začaly mi vadit chlupy, ta jedna měla onemocnění srsti, bylo to, jak když vysypeš sníh všude bílo. Nikdy jsem je nechtěla dát pryč, ale psychika po porodu je hrozná, nevíš co ze sebou, s dítětem a ještě řešíš, že ti kočky všude lehají a ty pak vytáhneš dítě z kolíbky a sypou se z něho chupy, nebo si vyvaříš odsavačku a kočka si na ni lehne. Kdybych to neřešila v šestinedělí, tak bych je určitě nikdy pryč nedala, byly do zlatíčka, ale zkrat, hormony a je to, vzala si je paní oba, nerozdělila bych je. Ještě když si pro ně přijela brečela jsem a chtěla si to rozmyslet, ale prostě blok.... Neskutečně mě to mrzelo, ale dcera v 17-ti dnech skončila v nemocnici se zánětem prsu a myšlenky byly rázem jinde.

Spokojená......

Počkej, až ty budeš mít jednou po porodu :stuck_out_tongue_closed_eyes: to uvidíš co jsou hormony.... a nikdy neříkej nikdy, já jsem taky říkala, že je nedám nikdy pryč :stuck_out_tongue_closed_eyes:
16. pro 2013 v 10:57  • Odpověz  •  To se mi líbí
@antoinet
Ale to je jen tvůj názor, který zase nedokážu pochopit já, kde si vzala, že zvířata patří na zahradu, vždyť je to blbost, my máme psa, je to smečkové zvíře, takže je pořád s náma, není přirozené aby byl sám, pak jsou to ti ukřičení nešťastní hafani za plotem co potkáváme a je mi jich líto. Jasně, máme ji jako dítě, možná to trochu přeháníme - vědomě a dobrovolně, ale to jen proto, že vím, že je na nás závislá a je na nás udělat ji šťastnou. Myslím, že je to už v povaze lidí, někdo má rád vše živé a někdo se nesnese ani s lidma, zkrátka lidé jsou různé, že :grinning: .
16. pro 2013 v 11:31  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Ahoj, to jsem ráda, že můj smysl pro mazlíčky neopustil jen mě. Za svůj život jsem měla 3 psy. Venkovní typy. Já si myslím, že patří ven, mají kožich. Kdo si myslí něco jiného mi nevadí. Spíš mě točí, že někteří je fakt povyšují na úroveň lidí. Hlavně dnešní móda místo vnuků a dětí si pořídit psa a brát ho všude na návštěvy bez zeptání. To se otevřou vchodové dveře a pes už je nahoře...... hrůza. Ale je to fakt o páníčkách.....ani naznačení neznamená, že ho příště nevezmou zas.

Ale z5 k tématu. Během těhotenství jsme si pořídili morče..... staral se o něj jen manžel.........já pořád blila:grinning:. Pak už jsem neměla po narození malého o něj vůbec zájem. A postupně jsem si začala všímat, že kdysi jsem si i cizího psa či kočku ráda pohladila. Teď už ne. Začala jsem z toho mít schízu, ale zase vím, že teď už si nemůžu dovolit uvázat si něco na krk, když se nacházíme doma až večer. Takže jsem jako start pořídila šneka. Jestli malý příjde s pejskem, tak pokud bude manžel ochoten se starat, tak ho pořídíme. Ale já to beru tak, že se budu muset zase naučit si proto udělat čas.
16. pro 2013 v 19:24  • Odpověz  •  To se mi líbí
@dolda Zaprvé bych si nikdy nepořídila kočku, kterou prostě nikdo nic a nikdy nenaučí, za druhé bych odsavačku apod. věci, co je potřeba udržet hygienicky čisté dala do zavřené skříně. Psí chlupy mám všude. Jednou bude mít náš prcek sakra dobrou imunitu. Naši rodiče si hráli jako batolata na dvorku mezi slepičáky a taky žijí a jsou zdraví jako řípa. Já to tak neřeším a řešit nebudu. Nemám to v povaze.
16. pro 2013 v 19:26  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@uztotakbude jak bylo v jedné pohádce - Ivane, Ivane nic jsi nepochopil :slight_smile:
16. pro 2013 ve 20:28  • Odpověz  •  To se mi líbí
@dolda Já bych řekla, že jsem to pochopila naprosto normálně. Nemám IQ houpacího koně. Jen s Vámi prostě nesouhlasím.
17. pro 2013 v 07:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj, ja sice jeste deti nemam, i kdyz bych je moc chtela, ale mam zdr. potize :frowning2: .... Vlastne ani deti nemuzu mit-prirozene... Uz se fakt dlouho topim v ruznych uzkostech a depkach a nemit moji lasku- zlateho retrivra Oskara, tak si bud hodim masli nebo uz jsem v peci min. psychologa... Samo, nevim co bude, ale Oskyho si budu vazit na vzdycky, za to jak me v tomhle obdobi drzi a nejen me, mozna bychom s pritelem uz ani nebyli spolu, kdyby jeho nebylo, je to nase detatko a budu ho milovat porad, holt si jednou mimco bude muset zvyknout na chlupy vsude :grinning: tot muj nazor mejte se krasne :slight_smile:
17. pro 2013 v 07:28  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
@dana3262 nezlobte se na mě jsem pracovní v útulku starám se o psy a bojová plemena neexistují!!!!!to dělají z těch psů lidi a denně se s tím setkávám jak na ulici tak v práci.na ulici jsem potkala borečka tak 17 let s bulteriérem kterej dělal machra jakého mám psa ale jakmile ho pes jen trošičku zatáhl na vodítku tak ho blbeček začal nesmyslně kopat a surově mlátit před námi na ulici a bylo mu to jedno.tak takové lidi dělají ty bojová plemena.z čivavy taky lze velmi jednoduše udělat bojové plemeno a z vlastní zkušenosti malí psi jsou kolikrát horší než ti velcí!je dobré aby se vaše děti učily být obezřetní ale zase svým způsobem to nepřehánět.nechci tu obhajovat hlavně lidi-také nesnáším když jdu venku a mají psa na volno a bez koše a neposlouchají-pes by měl mít vždycky koš ať je to čivava nebo pitbul sama mám velkého psa,který poslouchá a nikdy venku není bez náhubku a jelikož vím že má fena si vybírá psy s kým kamoší a s kým ne jsem velmi obezřetná aby jsme neměly potyčku a okamžitě ji přivolávám k sobě nebo když vidím že támhle v dálce vidí ožralce který se jí nelíbí tak hned ji uvazuji k sobě aby se něco nestalo jelikož ožralé lidi,bezdomovce nemá moc ráda,protože z nich zase cítí alkohol.hodně lidí je bezohledných vůdči ostatním já třeba zbírám hovínka vždy a dokáže mě vytočit někdo kousek odemě když vidím jak hovno nesebere.ale bohužél je to vše o lidech a ne o zvířatech.a to opravdu mluví moje zkušenost s prací v útulku a nejen tam.
17. pro 2013 v 08:02  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
jo a k tématu paní tady jsem těhotná už jednou jsem byla sice krátce ale v životě by mě nenapadlo psa kterého jsem si pořídila dávno předtím nebo jakékoliv zvíře takhle odstrkovat.já se náhodou těším z toho až bude mimčo mezi námi a s fenou budou fajn.sama mám doma dva potkany,psa a rybičku v bytě a nikdy by mě tohle nenapadlo že by mě něčím tak srali.nebo při nejhorší kvůli dítěti se jich zbavit.
17. pro 2013 v 08:06  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@vercula7 ja se na vas nezlobim :slight_smile: o sveho pejska se starate vzorne. S temi bojovymi plemeny mi jde hlavne o to, ze kdyz se zakousnou, uz nepusti. A to neni vychovou, ale s tou vychovou mate naprostou pravdu. Jednou se takovy pes zakousnul do naseho psa, ktery nas letos v necelych 18ti letech opustil. Byl to podle me bulterier a byl uvazany u obchodu a kdyz jsme sli kolem, vyvlekl se z obojku. Me psi nikdy nevadili. Ani po tomto zazitku, ani po tom, co me napadl ovcak. Porad je to ma nejoblibenejsi rasa. Ale od te doby, co mam deti, mi vetsina psu vadi. Vadi mi tady ve meste. Proste celou vychazku klickujete mezi flusancema, hovnama a vsechno smrdi, vsechny rohy a zdi jsou pochcane, musite porad byt ve strehu, jestli se k vam ten blizici se pes vyda nebo ne.. Proste mi to vadi. Melo by se to ve mestech nejak omezit..bud zvysit poplatky nebo povolovat jednotlive porizeni psa treba pro rodiny s detmi, duchodce, jinak omezene lidi..je jich fakt moc..jo a zvysit sankce za nebirani bobku!
17. pro 2013 v 08:43  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@partyzanka91 ahoj, chtěla jsem tě jen povzbudit, když tady tak čtu ty útočný komentáře...nechápu, proč se do tebe navážejí, každej má nějakej problém - v těhotenství tím zvlášť. Někdo nemůže přijít na jméno lidem, jinýmu vadí nějaký jídlo, jiní zase už nemají takovou radost ze svých mazlíčků. Já jsem v těhotenství absolutně postrádala trpělivost s tukanama. A to jsem do té doby měla trpělivost téměř svatou, jen opakovaná srážka s blbcem mě dokázala vytočit do vrtule. V těhotenství jsem se s nima nemusela srážet a už vůbec ne opakovaně, stačilo pomyslet na to, že bych je mohla náhodně potkat.

Radu mám jedinou: až uvidíš Esterku, jak ti leze do postele, zkus se na chvilku zastavit, nadechnout se...a pak ji třeba sundej nebo jí řekni, že tam být nemůže, že má jít dolů...prostě nebuď hrubá. Je to zbytečný. Zvířátko tím zraníš na duši a sebe ve finále taky. Budeš se tím trápit a užírat. Nevím, jak moc se dá králík "vycvičit", ale zkus je jemně připravovat o jejich absolutní svobodu. Něco jim seber (lezení do postele) a vynahraď jim to jinde (pomazlení navíc, pamlsky...).

Nestresuj se víc než už jsi. A tady na ty šťoury nedej. Já osobně nechápu, proč se nekousnou oni a nenechají si svojí zášť pro sebe. Berynka to napsala dobře...tady tě lidi s větší pravděpodobností smáznou než utěší :unamused:
17. pro 2013 v 09:22  • Odpověz  •  To se mi líbí
@dana3262 To si děláte srandu? Stát by mi měl přikazovat, jestli můžu mít psa, nebo ne? A nesmyslné poplatky, které každý rok platím jsou podle Vás nízké? Podle mne jsou vysoké až až, na to, že za to nedostávám žádnou protislužbu. Podle Vás to byl bulteriér? Vážně? Vy tu mluvíte o bojových plemenech a pak si nejste jista, jaká rasa že to přesně byla? Pes, který se zakousne a nepustí? No tak třeba bulteriér, kterého zmiňujete má propojenou nosní přepážku s mordou. Takže když ho přidusíte, tak musí pustit, protože by se prostě udusil. Je to jediný pes na světě, který to takto má. Víte co zase vadí mne? Rodiče co stojí na ulici, kecají s kamarádkama a kamarádama, zatím co jejich děcka, jedno jak velká a o to hůř, když třeba jen dvouletá, si dělají co chtějí. Letí k mému 55 kg psu, který má s děckama velmi zlé zkušenosti, protože mu ublížili, řvou u toho a nedají si říct, ať k němu nelezou. Takže já si hlídám psa a řvu na rodiče, aby byli tak laskaví a děcko si hlídali, protože by nejradši vlezli mému psovi až do tlamy. A to podotýkám, že můj pes je vždy na vodítku a není agresivní. Ovšem prostě si nepřeji, aby děcka, co nejsou vychovaná a neví, jak se chovat ke zvířeti lítali kolem mého psa a bez zeptání si ho letěli pohladit, když neví, zda nekouše apod. Do hlavy mu nevidím, on se ožene a já půjde sedět. Takže ono je to o té oboustranné toleranci. Já mám psa vždy na vodítku, je vychovaný, rizikovým situacím se vyhýbám, jsem velmi ostražitá a ohleduplná (soused se třeba jako jediný z bytovky našeho psa bojí, protože se obecně bojí psů - ostatní v bytovce mají našeho psa jako mazla - řekl mi to a já se mu vyhýbám se psem obloukem, protože mě to nic neudělá a jemu to pomůže). To stejné bych očekávala od druhé strany, ale marně. Takže asi tak.
18. pro 2013 v 19:27  • Odpověz  •  To se mi líbí (4)
@dana3262 můj zlaťák nesnáší psy - samce, jednou se popral chytnula a nepustil, prostě dostal křeč do tlamy a i když ho chtěl pustit, tak mu to nešlo, uplně se celý klepal, až ledová voda to uvolnila :unamused: ihned se stáhnul a utekl domů, protože věděl, že udělal něco, co neměl... přitom je to zlatý retrívr, žádné bojové plemeno, takhle bych to nerozdělovala :wink: a od veterinářky vím, že nejčastěji jsou malé děti pokousány od labradorů a právě zlatých retrívrů - je jich nejvíc, každý si mysli, že jsou strašně hodní, ale pozor! pořád je to pejsek se svými pudy a jsou věci, které mu prostě vadí
18. pro 2013 ve 20:17  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ne nevim, ale nektere nazory jsou vazne, ehm, zvlastni. Zvlaste tedy ten, ze pes za zadnych! okolnosti nesmi kousnout. Ja si teda s dovolenim myslim, ze klidne kousnout muze, pokud je mu bolestive ublizovano. A deti to obcas (z nevedomosti samozrejme) delaji a na vine neni ani pes, ktery se zachova prirozene, ani dite, ale jen a pouze nezodpovedny rodic, nikdo jiny!

Ja napriklad v zivote nezapomenu na situaci, kdy jsem sedela na koni, ktery byl po nemoci slepy a realgol na to ne zrovna milou povahou - proste kousal a kopal. Stala jsem s nim uprostred louky (podotykam pro rypalky, ze louka patrila majitelce kone) a prisla k nam maminka se 2 detmi a psem. Jedno cca 4 lete se ji drzelo za ruku, druhe ale (tak 6?) se otocilo na mamku, ta kyvla a rozeslo se ke koni. Tusim tedy ze povolila aby si konicka slo pohladit. Velmi slusne jsem pani pozadala, aby byla tak hodna a jak psa tak dite si k sobe zavolala, ze ten kun muze dite velmi nepekne pokousat (slo k hlave). Madam desne vtipna "chacha a nas pes vas zase pokouse" a nechala dite mirit k cizimu a nebezpecnemu zvireti. Tahle situace dopadlo dobre, otocila jsem se s odjela (pri otoceni kun vykopl po psovi, ale nastesti minul). Ale take nemusela a pani by pak urcite psala vsude hruzy jaka jsou kone nebezpecna zvirata. Jsou. Jako kazde jine zvire ale je vzdy jen a pouze na lidech co dovoli aby jim zvirata delala. Zaroven znam 1 clenku toho bojoveho plemene pitbula (dokonce s dost slusnym vycvikem). Kdykoli k ni prijdete tak si vyhruzne lehne na zada a trva na drbani :slight_smile: Je to naprosto zlate zvire, protoze majitelka je normalni, dobre ji vycvicila a proste nedela z ni neurotickeho cvoka.

Ja take nenavidim pos.. a pochc... parky a vubec to ze kam jdu musim neustale koukat pod nohy. Ale fakt to nevede k tomu ze bych nemela rada psy. Nemam rada jejich panicky, kteri nejsou schopni chovat se zodpovedne a po psech uklizet.

K partyzanka91 - prenes se pres hormony, casem to prejde samo. Jen bych kralici zacala vychovavat. Zviratum pevne nastavene mantinely nevadi, je to tezsi kdyz uz je starsi ale pujde to (ok, o kralicich vim koulovy, ale mam kocky o kterych ledaskdo rika ze vychovat nejdou a co nechci aby delali tak proste nedelaji, takze kralik pujde vychovat taky :slight_smile:. Priznam se, ze bych asi omezila vybeh z celeho bytu na jen urcitou cast (treba ohradka, nepomohlo by to? klec je mala to by byl sok, ale zas vsude uplne s mimcem taky asi nebude moct), velice dusledne bych ji sundavala (pozor, ne schazovala!) z mist kde nema byt (postylka, postel), ale zaroven bych ji davala najevo lasku (i kdyz tam ted uplne neni). Ono to pujde a dite bude kraliky milovat.
18. pro 2013 ve 21:59  • Odpověz  •  To se mi líbí (4)
@uztotakbude to si nedělám srandu. Vážně si myslim, ze jedna z možnosti by byla nějaké omezení ve městě. S tim psem, co se zakousnul do našeho je to uz 15let. Musela jsem vlitnout do obchodu pro flašku s vodou a polit je. 2x. Mezitím se zakousnul totiž znovu. To je jedno.. To, co popisujete s dětmi nechápu, proč mi pisete, snad uz z predchozich příspěvků je jasné, ze tohle moje deti nedělají..

@teeerez skutečně si myslim, ze pes nesmí kousnout člověka za žádných okolností.
19. pro 2013 v 07:12  • Odpověz  •  To se mi líbí
Když dá pěstí někdo Vám, tak se přece taky budete bránit. A pes by si měl nechat všechno líbit, bože proč by to dělal, vždyť je to živá bytost, s city tak jako vy. Neměl by kousat bezdůvodně, tam už je pak někde chyba, ale proč by se nemohl bránit když ho někdo napadne ?
@dana3262
19. pro 2013 v 08:17  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
@dana3262 nezlob se, ale tu mu jako dite muze treba vydloubnout oko a pes nema zadny narok se branit? pes neni vec, ono ho take neco muze bolet a branit se je zcela prirozeny narok vseho co je zive.
19. pro 2013 v 09:38  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
@petrasipkova1 to je blbost..
@teeerez nemam cas se tady s vama dohadovat. Pes kousnout nesmí.
19. pro 2013 v 10:44  • Odpověz  •  To se mi líbí
@dana3262 Jasně, rozmazlený nevychovaný fracek může ubližovat psovi, ale nedej Bože, aby pes trpící bolestí se rozhodl, že se bude bránit. Tohle by chtělo psychologa.
19. pro 2013 v 18:56  • Odpověz  •  To se mi líbí (7)
Chapu
@mysicka_lb. Mame pulrocni stene, bilyho svycarskyho ovcaka, coz je hodne plachy plemeno, ale naprosto zboznuje deti. Na dospelaky steka a nenecha skoro nikoho na sebe sahnout (ne z agresivity, ale protoze se proste boji nebo se mu to nelibi). Ale deti miluje a je to ztelesneni andela. Jenze to ostatni vetsinou nevi, takze naprosto chapu neduveru rodicu, kdyz nas 30ti kilovy mazlik zacne ocuchavat jejich ratolest. Tak se jim to snazim vysvetlit a kdyz dovoli, tak dam prckovi piskot aby si vyzkousel, ze ten velky pes mu nic neudela. ale I kdyz pejskar, tak mam sama pred ostatnimi psy respekt. A nejvic me nastve, kdyz majitel necha velkyho hafana pobihat navolno a sam u psa neni. Na druhou stranu by bylo faj , kdyby nepejskari hystercili s rozumem (treba neutikat jak zbesily, kdyz vidi psa). No, ted navykame stene na kocarek , za 6tydnu se nam narodi mimi a mam takovy divny pocit, ze to budou nejvetsi kamosi a testovat moje a manzelovo nervy :slight_smile:)
18. led 2014 v 10:15  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí
Hormony jsou něco, s čím se strašně špatně bojuje a co nás v těhotenství hrozně ovlivňuje. Například neovlivním, jestli budu zvracet nebo mi přestanou chutnat věci, které jsem měla ráda. Nicméně! Jsou věci, které si my samy dokážeme, když už né ovlivnit, tak alespoň korigovat a myslím, že emoce a pocity nim patří. Pro mě jsou ženy, které otěhotní a přestane je zajímat cokoliv jiného, absolutně jiný druh tvora, kterému nerozumím. Najednou je to samé těhu a mimi a přejídání se a žádný sex, aby to mimi nebolelo a klapky na očích a blá blá... Všechno pro mě končí, jsem těhotná a všechno může mimi ohrozit, včetně dvou chudáků králíků, kteří by sotva poznali, že jsem těhotná... Já mám dvě kočky. A jedna z nich, kocour, je fakt prase... je to prostě chlap a někdy se mu stane, že se mu přilepí hovínko na nohu a rozmatlá to po bytě. Nebo se vyblinká na gauč. Druhá kočka zase občas neudrží nervy a vyčůrá se nám na věci, protože je to prostě cíťa a my už ji takovou bereme... Nijak mě to ale neohrožuje a protože jsem se zavázala o zvířata starat, rozhodně by mě nenapadlo je někomu dávat nebo nedej bože utrácet. Někdy bych je přerazila a už je skoro nepouštím do postele, ale pořád jsou to moje děti, kocoura mám už sedm let... Jednou jsem slyšela výbornou radu, které se fakt držím a dámy omluví její jadrné vyjádření a to je, že "hlavní je se z toho neposrat". Všechno je to o tom, jak my si to nastavíme a pokud se dnes někdo bojí, že králíci v těhotenství můžou být na obtíž, pak až se narodí dítě, bude ti vadit všechno.
K té toxoplazmóze, je to jedna ze zoonóz, tzn. přenositelná na člověka a abych ji od kočky chytila, musela bych tři dny nechat její trus na vzduchu a poté jej pozřít. Je to velmi nepravděpodobné a kdo kočky má, tak pokud by toxoplazmózu mohl dostat, pravděpodobně by ji už měl a podruhé to nejde :slight_smile: jiné další zoonózy moc neznám.
A ještě k těm psům, chodím s dětmi do kunratického lesa, kde pobíhají pejsci na volno. Jsou instruované, že na cizí psy se prostě nesahá, takže psi o ně prostě ani nezavadí. Nicméně ocením, když mě pejskař vidí s dětmi a přivolá si psa k sobě, aby jej měl ve své blízkosti a případně pod kontrolou, kdyby se něco semlelo. Takže to není o psech. Je to o rodičích, jak vychovají své děti a o pejskařích, jak dokážou ovládat své psy.
18. led 2014 v 10:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
Věřím, že nás, těhulky, hormony ovlivňují a automaticky se pro nás zřítelnicí v oku stává naše budoucí dítě, ale jsou jisté věci, které si v sobě musíme vypořádat a ovládat se. Chápu, že máš možná nějaký ochranitelský pud miminka, ale králík ti neútočí na bříško a rozhodně si nemyslím, že se králík může chovat jako by mu něco patřilo, tyhle emoce si vsugerováváme my sami.
Jestli ti vadí jejich některé projevy, tak je nejvyšší čas je to odnaučit, dokud malé není na světě - jestli ti vadí škemrání o jídlo, tak jim ho dávej dopředu, aby škemrat nemuseli. Jestli ti vadí v ložnici, tak je tam nepouštěj. A prosím ovládej se, když ti skočí na postel, když sis je to naučila, tak fakt nemají šajn, proč to je najednou špatně. Jo, jsem holt zastánce zvířat - to my si je pořizujeme a máme tím k nim nějakou zodpovědnost. Takže se podle toho začněme chovat.

V tomhle se omlouvám, ale tak trošku si myslím, že to, jak najednou zacházíme s tvory, kteří nám do jisté míry suplovaly děti může být jednou předzvěst toho, jak budeme zacházet s prvorozeným dítětem, až bude na cestě to další. A taky ukázku naší míry sobeckosti a schopnosti se ovládat.

Co jsem těhotná, sama na sobě vnímám, že jsem omezila tolik tulení s naší fenkou a musím ji učit, že některé věci se musejí změnit - neohlášené skákání na klín nebo spaní v posteli nebo škrábání packou, když něco chce. Jednoduše ji v klidu učím jiné alternativy, už když třeba ke mě nadšeně letí, tak ji slovy brzdím, když se chce chovat, tak si ji místo na klín posadím vedle sebe a hladím ji vedle, máme tři měsíce do porodu a kvůli tomu, že místo psího pelechu bude postýlka tam postýlka stojí už teď, aby si Lída zvykla, co nejvíce ji bereme na návštěvy k rodinám s dětmi... A je to bez problémů, pes není frustrovaný a já si nemusím nic vyčítat a příliš se obávat toho, co přijde. Naplno si uvědomuji, že teď bude dítě moje alfa i omega a pes je přeci jenom pes. Ale to přeci neznamená, že tvora, pro kterého jsem alga a omega já nezodpovědně odhodím a budu si na něm vylévat své hormonální výkyvy.

Prostě se k ní chovám zodpovědně a jako k tvorovi, kterého mám opravdu ráda a nebyla a není to jen moje hračka.
Tvé prožívání je částečně pochopitelné, přesto bych ti doporučila se nad sebou zamyslet a začít se ovládat a chovat jako dospělý člověk vědomý si své odpovědnosti k jiným (tvorům).
22. led 2014 v 16:39  •  čeká miminko, termín má v květnu 2014  • Odpověz  •  To se mi líbí
@dana3262
uvědomme si, že pes není kousací stroj, co se zahryzne do všeho, co se kolem něj hýbe.
Pes kouše vždy pouze, když k tomu má důvod - někdo mu ublíží, něčeho se bojí, naruší teritorium, ohrožuje majitele... Případně se stávají nehody a bekoty, když si pes chce hrát a dítě to nepochopí nebo ve hře prostě má pes silnou přesilu. Za psa si odpovídá majitel, ale za dítě si vždy odpovídá rodič!!!

Pokud mají maminky problém se psy, tak se mají chovat s dětmi tak, aby problém nevznikal - děti učit, že cizí psi se nehladí a hlídat je, aby za nimi neběhali, když ještě nemají rozum, aby to pochopili. Rozhodně souhlasím s uztotakbude - některým rozmazleným harantům, kterým rodiče dovolují dělat si s živými tvory co je napadne bych dala na prdel nepočítaně.

A podotýkám, že mě v mém dětství třikrát pokousal pes, bylo mi 4, 6 a 8 let, po jednom kousnutí mám v tváři jizvu a VŽDY jsem jako dítě věděla, že to byla moje chyba.
22. led 2014 v 16:50  •  čeká miminko, termín má v květnu 2014  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahojky, no koukám, že se na tebe sesypalo dost kritiky, což je dost smutný, když se svěříš s pocity, které sama nezvládáš a chceš jen poradit nebo podpořit. No, nedělala bych z toho takové drama, je logické, že se ti mění žebříček hodnot a přestože jsem sama milovnicí zvířat, tak dítě vidím na vyšším stupínku než králíka :wink:. Hormony dělají své, hlavně se tím zbytečně netrap, králík to určitě přežije bez psychické újmy :slight_smile: a ty buď v pohodě kvůli mimču, ono se to časem srovná samo. Nehledě na to, že ti může pracovat podvědomí i v tom směru, že hlodavci a jiná zvířátka jsou kromě toho, že jsou krásní, také přenašeči různých chorob, což člověk v těhotenství nechce riskovat. Hlavně klid, ono to přejde, uvidíš.
12. únor 2014 v 15:57  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tvůj příspěvek