• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

V těhotenství vymizela moje láska k domácím mazlíčkům

15. března 2017 
By mě zajímalo, kterej chytrák vymyslel pojem "bojový plemeno", :stuck_out_tongue_closed_eyes: Mám osypky, jen když se o tom někdo zmíní, bohužel to vypovídá o tom, že nemá ani šajna o tom, jak úžasní jsou to psi. Pokud mají láskyplné vedení. Mám mezi těmito majiteli hodně dobrých známých a všichni svým psům důvěřují, protože jsou mírní, trpěliví a snášenliví. Bohužel existujou hovada, co si takovéto psy pořizujou pro zlepšení sebevědomí a podle toho to pak dopadá. A nejvíce pokousaných připadá na vrub tuším jezevčíkům.
Jsme národ pejskařů, lidi by měli vědět, jak se v přítomnosti psa chovat. Fakt miluju, když jdu s naším psem (uvázaným) po ulici a lidi zvedaj ruce, křičej a někteří ho za mými zády plácnou po zadku. Stejně tak, pokud žiju někde, kde jsou třebas koňský stezky, taky vím, jak se chovat, abych koně neděsila. Totéž by mělo platit i pro psy.
12. pro 2013 v 19:56  • Odpověz  •  To se mi líbí (10)
@kajalka V ČR? Nenech se mejlit. Tohle je přece Kocourkov 2.
12. pro 2013 v 19:58  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Jen poznámku pracovala jsem na oddeleni, kam vozí pokousane děti do obličeje...argument stále stejny ...on to nikdy neudělal je to člen rodiny..at uz to byl labrador ci rotvajler.ja mam psi moc rada, ale odlozim pořízení az po reprodukčním věku. Tady se dle.mého vyplatí no úsloví mysli (s pořizováním psu a děti)dopředu. Stát se to může u sebehodnejsiho psa.
12. pro 2013 v 19:58  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
Pitbul, staford a rotwailer, super :grinning: Já žádného "bojového" sice nemám, ale tohle rozdělení mě naprosto fascinuje. Podle mě snad neexistují plemena lepší k dětem, protože to nejsou žádné hysterky, které vyletí po každé dětském dloubnutí. Co se týká dětí, mám větší strach z čivavy než z pitbula.
Něco jiného je samozřejmě jejich vztah ke psům, to už se při venčení svých psů a spatření volně pobíhajícího pitbula docela bojím.
Tyhle naprosto úžasné plemena mají jednu velkou smůlu a to, že si je často pořizují různí debilové, feťáci a lidi, kteří si potřebují nahonit ego "zlým pitbulem".
Děti je potřeba naučit, jak se ke psům chovat, k vlastním i cizím. Zvedáním dětí do náruče nebo nad hlavu před každým živým tvorem vyroste jen další generace, která se bude bát a naučí to zase své děti. Mimochodem, v MS kraji probíhá série přednášek ve školkách, kdy se děti učí, co se psům dělá, nedělá a jak se třeba zachovat, když pes opravdu zaútočí. Přednáší to moje kamarádka (jako jedna z mnoha) a občas si na to půjčuje mého psa. Párkrát jsem na přednášce byla a bylo to úžasné. Děti byly nadšené a kupodivu si všechno pamatovaly. Tohle je podle mě cesta, jak do budoucna.
12. pro 2013 ve 20:00  • Odpověz  •  To se mi líbí (7)
@dana3262 nestačím se divim co se tady v tý diskuzi dozvídám, začínaje příspěvkem zakldatelky a konče tvým.
Můžu říct jen 2 věci:
1) když už je teda řeč o bojových psech, tak bojového psa z chudáka psa udělá jen a jen člověk.
2) píšeš že proč ho pokousal je ti putna a pes to udělat prostě nesmí, jenže jak tu někdo psal každá mince má dvě strany a ty nevíš jestli toho psa něco nevyprovokovalo. Takže ta tvoje věta mi přijde trochu mimo.
:slight_smile:
12. pro 2013 ve 21:47  • Odpověz  •  To se mi líbí (6)
@partyzanka91 to jsou dle mého hormony, nezakládej téma tam kde jsou milovníci zvířat kteří tě skoro "nezlynčujou" a vyhledej spíš pomoc odborníka :wink: , určitě to v pořádku ale asi není
12. pro 2013 ve 22:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
@dana3262 bojová plemena nejsou, jsou jen pitomci co si pořizují psa kterého nezvládnou :wink:
12. pro 2013 ve 22:09  • Odpověz  •  To se mi líbí (4)
@dana3262 Divím se, že jste si nějaká zvířata vůbec někdy pořídili (když ses pak nemohla dočkat, až je šoupneš k rodičům). Ale to je každého věc. Souhlasím s tebou v tom, že pes si to dovolit nesmí. POKUD jsem u toho já jakožto páníček a pokud mu jasně určím hranice. Pokud nechám jakýhokoli! psa (a nejenom psa samozřejmě) s dítětem o samotě, příp. nechám dítě, aby s ním jednalo jako s hračkou, pak je to jen a jen moje blbost. A může to bejt sebehodnější pes. To bych nikdy neudělala. Souhlasím taky s tím, že mi vadí, jak někteří lidé nejsou ani schopný výkaly po psech sebrat. Vždycky je to na to upozorňuju. Čuměj jak p....

Nicméně pochybuju, že s takovýmto tvým přístpem a názorem budou mít tvoje děti hezký vztah ke psům. A určitě neni hezký to takhle paušalizovat.
12. pro 2013 ve 22:09  • Odpověz  •  To se mi líbí (5)
Tak já můžu potvrdit, že se po narození dítěte můj přístup k psovi zhoršil, prioritu prostě dostaly děti a intenzita vztahu ke zvířeti se zmenšila. Asi je to přirozené, já na tom nic až tak divného nevidím... spíš se mi zdá, že jsi byla trošku moc na králíčky upnutá, to, co píšeš, mi přijde až moc... a teď ses po více stránkách znormalizovala :slight_smile:. Ale chce to zapojit asi víc rozum, než hormony - králík děcku neublíží, a zároveň mu taky asi neublíží tvoje menší péče.... tak nějak zlatá střední cesta...
12. pro 2013 ve 22:10  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Mám psy ráda, všechny rasy, ale malé dítě k nim pouštět nebudu. Co když třeba psa nechtěně píchne do oka nebo mu šlápne na packu? Pes za reakci nemůže a já bych si to celý život vyčítala.
12. pro 2013 ve 22:10  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@mina_ Tyhle názory skalních pejskařů jsou mi tak proti srsti, že se musím ozvat. Takže jestli to chápu dobře, když venčíš svého 33 kg hafana (předpokládám bez náhubku a bez vodítka, protože pejsánek se přece musí proběhnout), cítíš se hluboce uražena a dotčena, když si někdo dovolí mít z něj strach. Takový člověk je u tebe hysterka, blbec (neumí používat mozek) a tyran zvířat. A tobě a tvému psu se v tu chvíli děje strašlivé příkoří....

Tak si představ, že pro mě je setkání s takovým krásným pejskem asi stejné, jako kdyby na tebe někdo na ulici z nenadání namířil zbraň. On třeba ví, že není nabitá, že ti nemůže ublížit. A vytáhl ji prostě proto, že se mu zrovna chtělo (je přece svobodný, tak si může dělat, co chce). Jenže ty to nevíš a nemůžeš vědět. On z tebe může mít legraci, že předvádíš scénu hodnou národního divadla, nebo se může cítit hluboce dotčen (co si to dovoluješ hysterčit, když ta jeho zbraň nic nedělá). A tobě ta zbraň skutečně nic neudělá, nezastřelí tě s ní.... Jen z toho setkání vyjdeš celá rozklepaná a příště už na ulici podvědomě bude koukat po lidech, jestli náhodou zase někdo nemá zbraň.

Takový pes, to je taky zbraň. Cokoli, co může zranit a ublížit, je zbraň. V tomhle případě navíc zbraň s vlastním mozkem, což je sakra nebezpečné. Nemůžeš se za ni zaručit, že není nabitá. Dítě může klidně zabít a takových případů už tu bylo.... Dospělého může ošklivě zranit. Ale i kdyby neudělala vůbec nic, je tady ten šok, který dotyčný "blbec předvádějící scénu" utrpěl.
12. pro 2013 ve 22:16  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí (9)
@fiallinka nepřijde mi to jak se k těm zvířatům chová teďka jako znormalizování se, tohle mi přijde už moc. TAky jsem taková bývala, seděla jsem u netu u diskuzí o králíkách, sbírala rady k chovu a znalosti, povídala si s jinými králíkaři, fotila ho a vytvářela alba,.. a přišla jsem si naprosto normální a nestydím se za to ani teď. :slight_smile:
12. pro 2013 ve 22:25  • Odpověz  •  To se mi líbí
@partyzanka91 Ahoj, nepřijde mi, že bys je začínala nesnášet, spíš Ti začali jen překážet a to Tě pravděpodobně na nich štve... Měla jsem to podobně - ale byla jsem v lepší situaci. Máme kočky, ale nejsou moje (patří manželově rodině), takže starost o ně nezávisela primárně na mě. Já jsem si s něma jen občas hrála a běhaly nám po bytě. Když jsem ale byla těhotná, tak mi taky začaly vadit - že všude lozí a pouští chlupy, musím pořád uklízet, jsou někde ťapky apod. a při představě, že by takhke lezly k miminku (kvůli hygieně) jsem až šílela. Byla jsem kvůli tomu na ně nepříjemná, ale zároveň mi jich bylo líto - ony za to nemůžou. Ale člověk je prostě najednou nastaven na miminko a chce mu zajistit co nejlepší podmínky a nabourání těchto podmínek můžeme nastávající maminku fakt vytočit (a nejen zvířaty, ale i lidmi atd.). Po porodu pro změnu na ně zaś nebudeš mít tolik času... snad to nějak všichni zvládnete :slight_smile:
12. pro 2013 ve 22:48  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
pavlise: ahojky, konečně někdo kdo to je na tom přibližně stejně jako já. Skutečně to pramení ze strachu co bude až tu bude mimi. Esterka je totiž agresivní na cizí lidi. Vždycky na ně vrčí a staví se do výhružné polohy (takový hlídací pes) a pak uteče. Když tu byla maminka a chtěla jí pohladit tak jí kousla do krve a babičce se vrhala na hůl. Bojím se až tu bude mimi že na něj bude zlá, bude žárlit skákat mu do postýlky a mohla by ho kousnout do tvářičky a nebo udělat v postýlce ze zlosti bobečky (jinak poctivě chodí na tolaetu).
Dneska jsem zkusila být na králičky milá, dala jim na přilepšenou chrry rajčátka a tvrdé patky rohlíků (to ony moc rády). A taky jsem zkoušela Esterku trochu muchlovat. Ona mě má pořád ráda a cítí ke mě důvěru jako dřív. Cítí že jí stále v hlouby duše miluju ačkoli mám strach, nejen kvůli králíkům ale celkově o mimi zda je v pořádku a jsem z toho nervozní je to znát.
Proti ostatním králíky bráním. Babička se neustále ptá zda jsme jí už anšli nový domov. Ona automaticky počítá s tím že se jich zbavím a nepřišpouští si mé námitky. Prý není možné mít v malém bytě dítě i zvířata, jen ve velkém. Bojí se aby Esterka na miminko neutočila, nebo aby se mi nepřipletla pod nohy až ho po nesu a já oní nezakopla a neupustila malé. Budu si muset dávat pozor. Ale do té postýlky až tu bude - tvrdé tabu tvrdý zákaz. Není na ni zvyklá ještě ji nemáme takže nebude co odvykat, do postele pro malé prostě nepoleze a hotovo. Tu krizi nějak překonáme až prďola povyroste bude rád že má chlupaté společníky na hraní. Navíc tak předejdu vzniku alergie. Já když byla mimi naši neměli vůbec žádná zvířata a proto jsem alergická na kočky, koně a ptactvo. Něcojiného by samozřejmě bylo kdyby mimi zdědilo alergii po mě už vrozenou a na všechny chlupy. Musím pak hlídat a kdyby se dusilo, tak se to bude muset ihned rešit. Doufám že k tomu nedojde. Nebo je tu velká šance že mimi zdědí alergii po mě a že může mít jiné typy než já??
12. pro 2013 ve 23:09  • Odpověz  •  To se mi líbí
V těhotenství jsem podobné pocity neměla, ale když se narodily děti, mí pejskové byli jaksi nedobrovolně přesunuti na druhou kolej... bohužel. Je to ale tak, že člověk je rád, když stíhá děti a na zvířata už není tolik času. Mám doma dva psy a dvě kočky. Upřímně musím napsat, že bez zvířat bych měla mnohem méně práce - úklid, krmení, venčení, úprava srsti, koupání... ale ani náhodou by mě nenapadlo dát je pryč! Když už si jedou zvíře pořídíš, je to na celý život. Děti vedu k tomu, aby se ke zvířatům hezky chovaly a měly je rády. Naše procházky: já s hlubokým kočárkem, syn na odrážedle a já přes rameno lovecké vodítko se dvěma fenkami.... a jde to! Zpočátku to bylo složité, než se člověk zajede, ale chce to vydržet a nevzdat to, časem si to sedne... naučíš se to zorganizovat. Občas je to teda fičák a nevím kam dřív a na psy jsem určitě přísnější než dříve, ale to se nedá nic dělat. Zvládnout takovou smečku už dá zabrat. :sunglasses:
12. pro 2013 ve 23:16  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
12. pro 2013 ve 23:24  • Odpověz  •  To se mi líbí (7)
@dora13 Já sem nepsala naplánovat, ale zamyslet se nad tím...
13. pro 2013 v 08:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
@slunko1987 jezis, vy nektere delate, jak kdyby autorka napsala "stvou me mi kralici, poradte, jestli budou lepsi na smetane nebo na kmine".
clovek se muze zamyslet jak chce, ale nektere veci, proste neovlivni a pokud nema kristalovou kouli a schopnost videt do budoucnosti, tak bohuzel nektere veci jdou jinak, nez si clovek vymysli a promysli. tobe se nikdy nestalo, ze sis myslela, ze neco bude jinak, nez sis puvodne naplanovala a promyslela? pokud jo, tak ti fakt zavidim, protoze me se stalo nescetnekrat, ze jsem neco prehodnotila v prubehu. navic, clovek se vyviji a spousta veci se meni. autorka nenapsala, ze se svych kraliku chce zbavovat ani nic podobneho, jen zalozila vlakno, ve kterem se zeptala, jestli se to nestalo i nekomu jinemu a co ji radime a vy jste se do ni pustily jak srsni, jaky je spatny clovek a jak si nemela kraliky nikdy porizovat, coz mi hlava fakt nebere.
13. pro 2013 v 08:46  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@dora13 Pokud vím, tak je to tu o názorech. A ten svůj sem napsala stejně jako ty.
13. pro 2013 v 09:22  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Ahoj,
Když jsem byla skoro v 8.měs těhu, umřel mi můj milovaný freťák. Působením smutku a hormonů jsme do tří dnů pořídili nového. Samozřejmě jsem měla strach, abych na něj po narození miminka měla čas, aby malému neublížil ( je to přece jen šelma )....Na druhou stranu mě měl malý Max ( freťák ) skoro dva měsíce jen pro sebe, takže jsem se mu věnovala, cvičila ho, ochočila a tak. Když se malý narodil, na Maxe nebylo tolik času, ale ne zas tak málo, abych ho denně neměla puštěného, pomuchlaného, zaopatřeného. Vždy jsem hlídala, aby Max Vaškovi neublížil- ale tam nebezpečí nehrozí. Vašek ho od mala miluje, díky Maxíkovi začal brzo lozit, říkat Maci, Maci ( Maxi )...Jejich pěkný vztah připisuju tomu, že už v těhotenství se můj kladný vztah ke zvířatm a k fretěti přenesl i na mé nenarozené dítě a proto i Vašek miluje zvířátka.
Vůbec nechápu, jak se najednou vztah ke dříve milovanému zvířeti může takhle obrátit. Ale co se na to zkusit podívat z té lepší stránky? Králíčka si dávat na bříško, aby to miminko cítilo a později třeba na něj reagovalo, pěstovat mu pozitivní vztah ke zvířátkům- takové věci se přece na nenarozené děti přenáší. Později pro něj může být králík zdrojem zábavy a učení....
To že máš obavu, aby králík neublížil- tak to je snad normální, prostě budeš muset dávat pozor. K čerstvému miminku ho samotného bez dohledu nepustíš, s králíkem si pohraješ sama, až bude mimčo spát. A čím bude mimčo starší, tím to bude lepší- přestaneš se bát o dítě a začneš se bát spíš o králíka:o).
Přeju ti, aby sis našla ke svému mazlíčkovi zase cestu. Sice si to neumím představit, ale kdyby se to stalo mně, taky by mě to trápilo.
Napadlo třeba tebe nějaké řešení, jak to dát s králíkem ,,zase dohromady?,,
13. pro 2013 v 09:59  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@slunko1987 a ja ti ho samozrejme neberu. jen poukazuju na to, ze nazor se da vyjadrit i takovym zpusobem, aniz bys z toho, kdo se pta, delala cruelu devil, ktera si planuje udelat kozich z kozisku svych drive oblibenych kralicku.
13. pro 2013 v 10:21  • Odpověz  •  To se mi líbí
Dotaz na Vás, co máte králíky nebo kočky, nebojíte se toxoplasmózy a potratu?
13. pro 2013 v 10:32  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@partyzanka91 nic si z toho nedělej, je to normální, jsi zodpovědná a bojíš se o své dítě, které přijde. Zvířata máš ráda, ale dítě bude na prvním místě, určitě nebude králík jeho starší brácha :grinning: , to už je padlé na hlavu :grinning: :grinning: Uvidíš až se malé narodí, pokud to jinak nepůjde budeš muset dát ušáka pryč, ale dítě je na prvním místě, nenecháš si přeci miminko dodrápat od králíka a aby ti trhal zavinovačku a pleny.....

A pro ty moralistky tady, zakladatelka se ptala, jestli je tu někdo kdo má stejnou zkušenost, super ženy, super chovatelky a super matky založte si jinou diskuzi, :stuck_out_tongue_closed_eyes:
13. pro 2013 v 10:36  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@mysicka_lb holka moje zlatá, teď si mě fakt rozesmála, takhle dobře jsem se dlouho nepobavila :grinning: :grinning: :grinning: :grinning: :grinning: :grinning: :grinning: :grinning: :stuck_out_tongue_closed_eyes: :stuck_out_tongue_closed_eyes: :stuck_out_tongue_closed_eyes: :stuck_out_tongue_closed_eyes: :stuck_out_tongue_closed_eyes: :stuck_out_tongue_closed_eyes: :stuck_out_tongue_closed_eyes: :stuck_out_tongue_closed_eyes:

Rozhodně se nepovažuju za pejskaře... když máš dítě si dětičkář, když máš kočku, tak kočkař a když máš rybičky , tak rybičkář ???

Jsem zodpovědný majitel psa, kterého štve, jak neznalí lidí hází všechny do jednoho pytle... Moje fenka je vychovaná a cvičená a rozhodně nikoho neobtěžuje.

Dovedu si tě živě představit, jak před námi utíkáš na druhý chodník s výrazem děsu, i když vidíš, že jdu s kočárkem, malým děckem a psem u nohy, popř. na vodítku. A to je spíše smutné... taková averze mi přijde až chorobná... (a to jsem byla jako dítě ošklivě pokousána, takže bych měla spoustu důvodů chovat se jako ty a spousta dalších).

Vše je zbraň, pokud to tak pojmenuješ, auto, i lžíce na polívku, protože se můžeš čistě teoreticky utopit.

Jsem zastáncem názoru, že každý pes musí poslouchat ať je to kabelková čivava nebo obrovitá brazilská fila. Sama mám obava z nevychovaných psů a ještě více z jejich nezodpovědných pánů, protože to jsou oni, kdo za vše může a ne psi. Pes umí jen to, co ho pán naučil a jak ho vede... takže pokud je pán dobytek, je velká pravděpodobnost, že ani jeho pes nebude vychovaný... to máš jako s kouřením, někdo nedopalky hází na zem a někdo do odpadkového koše...


Lidé jsou různé, blbé a pitomé, jak říkal můj dědeček a proto jsou lidé, kteří chovají psi, aby si léčili nízké sebevědomí nebo cokoli jiného a pak jsou jiní, kteří to berou zodpovědně a pak ti mezi, do kterých lze zařadit majitele kabekových a "společenských" psů, které většinou jejich majitelé nijak nevedou a myslím že nevychovaný malý pes (at je to čivava, pinč, jezevčík nebo teriér) je daleko nebezpečnější než velký pes, který je klidný a nemá potřebu se za každou cenu "hádat a jít do křížku"... Moje fena by mohla vyprávět, už mi je 3x vážně napadli jiní psi a to jen proto, že jsem ji držela na vodítku, jednou to bohužel skončilo i operací, jak dopadla... ale za to nemůže pes co nás napadl, ale jeho pán... A pozor, vždy to byli zhruba o polovinu menší zvířata!

@antoinet toxoplasmosa se většinou přenáší výkaly a předpokládám, že je nikdo z nás nejí... Pokud je zvíře chované doma, tak se nic neděje, protože toxu chytí venku. Pokud je zvíře venku, tak s ním zase není člověk v takovém kontaktu.
Měla jsem oboje a nikdy jsem se nebála. Na výkaly člověk nesahá, používají se lopatky a když si pak člověk ruce umyje, tak nic nehrozí.. horší je to s dětmi na pískovišti....

granta tak to ven chodíme asi podobně - jako vánoční stormek. Je fakt, že chvilku trvá, než si to sedne, ale teď už mi to přijde uplně normální :slight_smile: Souhlasím s tebou, že bez zvířátek by bylo méně práce, ale pryč je nedám. Je to všechno o přístupu.

@mafeska @dana3262 lepe bych to nevystihla.. pokud mají psa, který už 2x kousl tak je někde chyba... a pokud neví jak se to stalo, je chyby v majiteli a matce, která nechala dítě se psem o samotě.... to se prostě nedělá. Neustále mám oči na vrch hlavy a když je náš prcek moc drsný, tak je rozsadím a hafinu pošlu na pelech, kam dítě nechodí, aby měla klid. Tím, že má pes své klidové území se dá předejít hodně zraněním psem doma.

@ivaanka já se svou "obludou" dělám něco podobného. Když nás někdo potká a pomalu leze strachy na stom, tak se snažím dát do řeči a trochu strach odbourat a mnohdy se mi podaří místo strachu vyloudit úsměv, když daný člověk dá mojí hafině piškot za "pac". Na jednu holčičku jsem strašně pyšná. Doma jí naočkovali k panické hrůze ze psů a když jsem jí potkala s její babičkou, tak ta se snažila, aby se jen dívala jak jde můj pes se synem vedle.. Nejdřív hrůza, dítě utíkalo, vřískalo, ale potkávali jsme se na ulici pak skoro pravidelně a malá s velkou pomocí své babičky pochopila, že to není saň, co kouše a dnes si jde hafinu i malinko pohladit. Je fakt špatně dětem vštěpovat averzi, je správně je naučit se správně chovat. Takových projektů jak popisuješ by mělo být daleko víc a nejen pro děti....

@partyzanka91 já jsem si brala dom ušáky, kterých se jiní zbavovali a tak jsem měla nakonec 3 holky.. Jedna, Neli, a podle bývalé paničky zlatíčko, mi hned první večer ošklivě prokousla prst, byla vyloženě zlá, do klece nenechala sáhnou, vrčela a pak útočila na ruce. Tak jsem ji nechala klid, nevím, co jí prováděli :frowning2:, nidky se nesrovnala uplně, jen jsme se navzájem naučily respektovat a byla jsem pak jedná, kdo mohl sáhnout do klece bez úhony. Změna přišla až 14 dní před jejím úhynem ( přes 9 let), kdy se najednou sama chtěla mazlit a vyskočila na pohovku a sama žďuchala čumákem, jako by se smířila, jinak si to neumím představit.. Rozhodně to nevzdávej, dominantní ušanda může znamenet zádrhel ale když ji budeš pouštět méně a občas jí podrbeš na čenichu, ta bude ráda a jak píše @loafeer svou zkušenost s freťákem, tak to je taky super postup.
Ušáci jsou super zvířata, já jsem ujetá dodnes na beránky, moc se mi líbí a tak jednou doufám, že sym bude po mamince a dom přinese veškerou možnou havěť :slight_smile: Jen pavouky nemusím, s těmi se nedá mazlit, ale v terárku mi neva....
Hele, ještě mě napadá jedna věc... mají holky každá svou vlastní klec a nebo jsou dohromady? Já jsem takhle dostala 2 ušandy (prý spolu vyrosli) a dost si spolu vyřizovaly majetnické vztahy a tak každá dostala svou metovou klec a byl klid, puštěné spolu byly v pohodě...

Myslím, že jsem toho napsala už dost.... je to ožehavé téma, které se obávám, nikdy neskončí.... ale je lepší se naučit správně chovat než vše ignorovat a říkat, že je to špatně, to to bude pořád špatné...
13. pro 2013 v 11:44  • Odpověz  •  To se mi líbí (8)
@mina_ Jojo, lidi rádi všechno házej na zvířata a neuvědomujou si, že oni jsou ti, co je vychovávají. Stejně jako dítě. Jak ho vychováš, takový bude. Mně občas přijde, že je to všechno postavený na hlavu. Chceš mít dítě? Ježiš tak to se zvířatama pryč! Co když chytne tohle a tohle a co když se k němu to zvíře přiblíží a co když... Setkala jsem se i s lékaři, který na matku skoro řvali, že se asi zbláznila, mít k malýmu dítěti zvíře. Jako kdyby žili na skládce a o zvířata se nestarala..

Je to těžký. Každej to prostě máme jinak. Někoho štvou psy, mě zase nevychovaný smradi, který běhaj po obchodě, ječej a matka na ně kouká a nic jim neřekne.:slight_smile:
13. pro 2013 v 11:57  • Odpověz  •  To se mi líbí (4)
@antoinet ne u králíků to nehrozí, musela bys sníst jeho nedostatečně tepelně upravené maso což v případě mazliků nehrozí navíc je toxo u králíků velmi vzácná a ymslim že i smrtelná :wink: a u koček se chytne jen z trusu nebo je taky možnost nákazy z hlíny, tj když pracuješ na zahradě můžeš ji chytit z špatně očištěné zeleniny. :wink:
13. pro 2013 ve 12:04  • Odpověz  •  To se mi líbí
@mina_ Pejskař není nic hanlivého, to je prostě ten, kdo venčí svého psa.... Nebo aspoň já to slovo používám v tomto významu. Fajn, dejme tomu, že zrovna ty jsi zodpovědný majitel psa, tvá fenka je vychovaná a nikomu by neublížila. Jak to má ale podle tebe člověk, který vás nezná, vědět? Proč je tak strašně směšné nebo smutné, když přejde na druhou stranu ulice? Proč by tím měl ten člověk automaticky být nějaký hloupý nebo hysterický? Co když má už x zkušeností s nezodpovědnými majiteli psů a jejich agresivními miláčky? Jak má vědět, že zrovna teď mu nic nehrozí? Má to risknout a nechat se kdyžtak pokousat, aby "nehysterčil" zbytečně?

A dejme tomu, že pes nikdy za nic nemůže, vždy jen jeho pán.... Fajn, ale jak tě to utěší ve chvíli, kdy tě takový pes napadl a ublížil ti? Není ti pak úplně jedno, jestli to byla chyba psa, pána nebo špatná konstelace hvězd? Neřešíš pak hlavně svoji psychickou a fyzickou újmu (potažmo újmu svého dítěte, psa....)? Představ si, že by tě napadla a zmlátila parta výrostků. A když by sis někde stěžovala, co tě potkalo, někdo by tě sjel, že za to přece nemůžou oni, ale jejich rodiče, protože je špatně vychovali....
13. pro 2013 v 18:21  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí (8)
@mina_ To je fajn že jsi zodpovědný majitel psa, ale @mysicka_lb má pravdu, jak mám vědět že takový je i pes který nám běží v ústrety a jeho páníček je skoro v nedohlednu, strčím dítě za sebe, to udělám tak nějak instinktivně a majitelé na mně opravdu koukaj jak na hysterku :cry: a věř že u nás se psy vodí na volno často, asi je evokuje že jsou skoro na vesnici. Dcera je na psy zvyklá, rodiče mají psa,většina přátel jsou pejskaři takže s přístupem ke psům nemáme problém, ale cizí pes jakékoliv velikosti který se řítí proti nám chápu jako potencionální nebezpečí a podle toho se zachovám. Klidně hystericky :wink:
13. pro 2013 v 19:00  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
Já jsem asi teda z pohledu pejskařů histerka :sweat_smile: Psy mám ráda, ale prostě z nich mám respekt a děti k nim jen tak nepouštím. Když nějakého od pohledu šmajchlovacího potkáme, tak pozdravím majitele, zeptám se, jestli mají hodného psa a jestli si ho můžeme pohladit. Děti se tím učí, že se nemusí psů bát, že se nechají rádi hladit, ale musí u toho být majitel a musíte se ho na psa zeptat.
Jo a jinak co se stalo nám od jisté sousedky z našeho domu. Pravidelně venčí svého obřího richbacka a když jednou takhle zase s ním šla sklepem (kudy musíme jezdit my s kočárem, protože jiný bezbariérový přístup do domů není), její pes vystartoval po mém ani ne 3letém synovi. Neřekla bych ani, že mu chtěl něco udělat, ale prostě se tam nečekaně potkali a on po něm chtěl skočit - neměl náhubek a byl sice na vodítku, ale na volno a navíc dost štěkal, takže moje dítě z toho chytlo histerák a od té doby se všech psů hrozně bojí. No jen se vžijte do situace dítěte, na které vystartuje pes, který váží dvojnásobek co on, hlavu má v úrovni jeho vyceněných zubů a který na něj hrozivě štěká :stuck_out_tongue_closed_eyes:
13. pro 2013 v 19:12  • Odpověz  •  To se mi líbí
@dolda A ty máš stejnou nebo podobnou zkušenost? Jestli ne, tak dle tvého příspěvku sem taky nemáš přispívat. To mi připadá logické. Nebo pro každého jiný metr?
13. pro 2013 ve 20:17  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tvůj příspěvek