Jak se vyrovnat se zklamáním z očekávaného pohlaví dítěte?
Dobrý den Všem,
odhodlám se a napíšu,.co teď cítím.
Nebudu vůbec zpochybňovat,.že jsou horší věci na světě, že mám být vděčná za zdravé miminko apod.
Tohle bude moje první těhotenství...
Hrozně jsem se těšila na chlapečka a pořád ještě někde je naděje... Na prvním ultrazvuku řekli chlapec.
Jsem teď ve 21tydnu a na druhém screeningu řekli, že to bude holka... Bylo to špatně vidět blbá poloha dítě se vrtělo...
Cítím se hrozně lítost vztek spíš teda brečím jsem z toho špatná prostě.
Holek ,ženských kolem sebe mam dost a stačí mi to do konce života..... Co si budeme být ženská je hrozně náročný...
Život je těžký pro ženu. V rodině mé i manzelove holčičky převaha....
Chtěla jsem prostě ve svém životě malého chlapce...
A celkově ženy nevyhledávám.... Když se nimi nejsem v kontaktu je mi lépe...
Těšila jsem se na roly matky chlapce. Klučičí věci všechno co k tomu patří. Věci, všechno klučičí... Party s odhalením pohlaví proběhla ..prostě kluk i pocitově pořád kluk...
Nevím jak se s tím mám srovnat. Nedokážu si prostě představit, že budu vychovat dceru... Mít holčičku...vůbec nemám takovou radost s těhotenství jakou jsem doposud měla.... manžel ačkoliv chtěl nositele jména se s tím srovnal dobře. Za což jsem vděčná. Je hrozně fajn...
Horší je to se mnou necítím se vůbec dobře po psychické stránce a bojím se, že to bude pořád, že s tím nesrovnam, že budu na hovno matka... Teď řeším, že nejsem a nebudu schopná normálně fungovat vstát do práce apod. Prosím o radu, jak momentálně být s tím v pohodě...a jak přijmout nenaplněné očekávání...
A proto moje gynekoložka řekla že mi pohlaví řekne až si bude 100% jistá. My máme holku, a teď jsem těhotná zas, a zase bysme chtěli holku. Mně zas nic neříká klučičí svět. Ale pokud to bude kluk, tak bude, hlavně aby bylo mimčo zdravé...Pokud ty jsi z toho vážně tak v háji, zkus psychologa.
Měla jsem to dost podobné. Manžel z holčičky nadšený, já vůbec. Po letech se to ale dost změnilo. Nevychovávali jsme dceru jako "princezničku", což v našem okolí dost převládalo a mě to přišlo úplně ulítlé. Nekupovali jsme všechny věci růžové, nekupovali ve třech letech šminky, neučili jsme ji, že když řekne - tohle chci, tak ji to hned dopřejeme. A zatím z ní roste úplně normální holka, se kterou je sranda, ve školce je oblíbená i holek i kluků. Začínáme mít společné zájmy (Lego, seriály, příroda..) a hned je to úplně jiné.
Měla jsem to dost podobné. Manžel z holčičky nadšený, já vůbec. Po letech se to ale dost změnilo. Nevychovávali jsme dceru jako "princezničku", což v našem okolí dost převládalo a mě to přišlo úplně ulítlé. Nekupovali jsme všechny věci růžové, nekupovali ve třech letech šminky, neučili jsme ji, že když řekne - tohle chci, tak ji to hned dopřejeme. A zatím z ní roste úplně normální holka, se kterou je sranda, ve školce je oblíbená i holek i kluků. Začínáme mít společné zájmy (Lego, seriály, příroda..) a hned je to úplně jiné.
@sigyn díky za koment,já věřím, vím že by to bylo u nás podobě...
Vždy jsem chtěla 2 holky. Když jsem se vdala, zjistila jsem, že ze strany manžela se 155 let nenarodila holka. Tajně jsem doufala, že se to zlomí. Z mé strany je všude holka a kluk. Šiju, pletu, háčkuju a těšila jsem se, jak si budu holčičku parádit. Tak ne, máme 2 kluky. Manžel je nadšený, učí kluky na kole, lyžovat, bruslit, jezdí na lodi, letos prvně na skautský tábor. Já dělám provianťáka. Nemůžu mít zkrátka všechno, mám 2 zdravé kluky a to mi musí stačit. Nezbývá mi, než doufat, že se jednou štěstí unaví a budu mí třeba vnučku. Aby těch kluků nebylo málo, brácha má také jen kluky.
Už od začátku jsem cítila, že čekám kluka a ve 21 tt mi to doktor potvrdil. Opravdu ho na nás ukazoval. Nicméně vždy jsem chtěla první holku a pak až kluka. Samozřejmě, že ho mám ráda, ale je dost náročný. Jsem přesvědčena, že kdybych čekala holku, neměla by poruchu, jako má kluk. Proto jsem se zařekla, že už druhé nechci, když nemám jako první holku. Za rok mi bude 40 a další dítě fakt nebude.
@sigyn díky za koment,já věřím, vím že by to bylo u nás podobě...
@evzenieevza to je blábol.
@kara55 kdyby mi řekl doktor, že to bude kluk, obrečím to. Kluka jsem nechtěla, mám dvě holky a rozhodně to nejsou růžové princezničky. Mají klučičí jiskru v očích.🙂 Takže kluka jsem nechtěla, ale mám je v podobě holek. Ani jedna nedělá nic holčičího. Šaty jsou u nás sprosté slovo a růžovou u nás nenajdeš. 🙂
@evzenieevza to je blábol.
@kara55 kdyby mi řekl doktor, že to bude kluk, obrečím to. Kluka jsem nechtěla, mám dvě holky a rozhodně to nejsou růžové princezničky. Mají klučičí jiskru v očích.🙂 Takže kluka jsem nechtěla, ale mám je v podobě holek. Ani jedna nedělá nic holčičího. Šaty jsou u nás sprosté slovo a růžovou u nás nenajdeš. 🙂
@kakba kéž by byl… Zkus si promluvit s někým kdo si přišel nechtěný a spoustu horšíhi, jen kvůli tomu,že se nenarodil jako to chtěné a vysněné dítě…
Ja u prvniho ditete chtela kluka a byla to holka. Taky jsem to obrecela. Pak jsem si rikala, ze bude po mne klucici typ (hrala jsem futbal, nikdy jsem nenosila ruzovou, saty a sukne mi nic nerikali, kolem mne sami kluci protoze jsem studovala IT, mam jen brachu a jen bratrance takze holky nikdy kolem mne zadne) a prd - dite od kdy si zacalo poroucet tak chtela jen saty, sukne, ruzovou, trpitky, duhy, jednorozce, barbiny a navic dela asi ten nejvic holcici sport 😁 A vis co? Pak se mi narodila dalsi holka a pak dalsi. A dneska uz bych kluka fakt nechtela. Jsem strasne spokojena. Asi jsem potrebovala aby mi ukazali ten holcici svet, ktery jsem cely zivot neznala. Ja si to nakonec hrozne uzivam. Myslim, ze kdyz se preneses pres ten prvotni sok tak se taky zacnes tesit. A nejpozdeji po porodu te myslenky na kluka uplne opusti. Navic dneska muzes s holkama delat to co s klukem a obracene. Bude to dobry ☺️
Ve druhém těhotenství jsem chtěla další holčičku, neuměla jsem si samu sebe představit jako matku chlapce. A bum, na screeningu MUDr. prohlásila, že to bude pravděpodobně chlapec. Pustila jsem slzu, ne proto, že by byl chlapec špatně, ne proto, že bych ho nechtěla a že bych ho nemilovala, ale proto, že mi komunikace s kluky prostě nikdy nešla a já se bála, že mu díky tomu nebudu dobrou mámou. A víš co? Od narození je mi syn velkým učitelem, s empatií a láskou mi opravuje můj pohled na mužský svět. Možná proto si tě vybrala tvá holčička, aby ti taky pomohla otevřít oči. A jak se mnohdy s klokankou neshodnu, tak tady souhlasím s tím, že pokud tě to i s odstupem času trápí, bylo by fajn vyhledat pomoc, aby sis to zpracovala dřív, než se dítě narodí, abys mu tím nezakládala do budoucna na pořádné trauma z nepřijetí.
@kara55 Emoce jsou v těhotenství násobené hormony. Když něco, chceme a pak to není, tak jsme zklamaní.
Za mě jdi na terapii a ne jedno sezení a vzdáš to, že to nefunguje. Tyhle věci chtějí čas. A choď na terapii i po porodu. Dá se najít terapeut on-line. (Kde je vůle, je i cesta, žádné výmluvy.) Klidně zkus nějakou alternativu typu rodinné konstelace, kineziologie.
Proč?
Protože já jsem holka, jež v dětství a pubertě poslouchala, že si máma přála kluka, protože kluci mají jednodušší život, že její kamarádka nikdy nemusela řešit takové problémy jako musí řešit ona. Rozuměj pod tím to, že se dovolená musela plánovat podle menstruačního kalendáře. Připouštím, že sladit tři menstruační kalendáře je opravdu výzva. Kluci mají lepší možnosti jak vydělat víc peněz (kravina) a u holky je poznat, že je ještě panna, kdežto u kluka ne... Jako bonus jsem v rodině slýchávala, že bratr mého otce má splněno, že má pokračovatele rodu - syna. Taková kravina. (V knížce Síla rodu od Kaja Andrea Otto se píše, že podle starogermánské tradice rodová linie pokračuje ženou, ne mužem. To jen tak pro zajímavost.)
Tohle mi naložila má mamka a já to musela vyřešit u sebe, abych si ten bullshit nenesla dál životem.
Víš, asi máš kolem sebe poměrně ženy, které jsou toxické (pizdy, krávy, blbky atp.), takové s kterými prostě být nechceš. Jo také znám takové a od jistých dob říkám, že ženský kolektiv umí být peklo, hodně zlý a zákeřný. (Pro zajímavost, co jsem se bavila s jedním kamarádem, tak říkal, že o ženském kolektivu jako peklu, hovoří hodně žen a i muži. Shodli jsme se, že jsme ještě nepotkali muže, který by řekl, že čistě mužský kolektiv může být peklo...) Ženy umí být neskutečně kruté. Pro mě je stejně hnusné chování od ženy víc zraňující než od muže. Nějak si umím vůči mužům nastavit lépe hranice a nebrat si to osobně.
Já mám štěstí poznala jsem i ženy, které jsou velmi fajn, podporující, laskavé, vyrovnané - nemají potřebu tě shazovat, soupeřit s tebou, podpoří tě, a je to naprosto skvělé, když máš takové ženy ve svém životě, je to velmi obohacující, léčivé pro duši.
Prostě to ber tak, že jsi dostala do života dar v podobě ženy, abys začala řešit svou zraněnou ženskost, poznala ženský svět i z jiné stránky.
Já jsem zatím "jenom" teta. Když moje sestra čekala miminko, tak jsem si vůbec nedovedla představit jak si budu hrát s klukem, hraní s autíčky mi nic neříkalo. Synovec tak nějak přirozeně zapadl do rodiny a všechno najednou s ním bylo jednoduché, automatické, přirozené, pak přišla neteř. Já na ní miluji jak prožívá svou ženskou stránku, jak je nadšená z šatů a miluje třpytivé věci, sponky atp. (jasně pro mě je to trochu kýč, mám raději jednoduchost), ale ona mě neskutečně baví jak se umí nadchnout.
@evzenieevza to je blábol.
@kara55 kdyby mi řekl doktor, že to bude kluk, obrečím to. Kluka jsem nechtěla, mám dvě holky a rozhodně to nejsou růžové princezničky. Mají klučičí jiskru v očích.🙂 Takže kluka jsem nechtěla, ale mám je v podobě holek. Ani jedna nedělá nic holčičího. Šaty jsou u nás sprosté slovo a růžovou u nás nenajdeš. 🙂
@kakba co je blabol? To že se někdo hrouti z toho, že nečeká své vysněné pohlavi? A že by to měl řešit s odbornikem? Nemyslím si.
@kara55 Emoce jsou v těhotenství násobené hormony. Když něco, chceme a pak to není, tak jsme zklamaní.
Za mě jdi na terapii a ne jedno sezení a vzdáš to, že to nefunguje. Tyhle věci chtějí čas. A choď na terapii i po porodu. Dá se najít terapeut on-line. (Kde je vůle, je i cesta, žádné výmluvy.) Klidně zkus nějakou alternativu typu rodinné konstelace, kineziologie.
Proč?
Protože já jsem holka, jež v dětství a pubertě poslouchala, že si máma přála kluka, protože kluci mají jednodušší život, že její kamarádka nikdy nemusela řešit takové problémy jako musí řešit ona. Rozuměj pod tím to, že se dovolená musela plánovat podle menstruačního kalendáře. Připouštím, že sladit tři menstruační kalendáře je opravdu výzva. Kluci mají lepší možnosti jak vydělat víc peněz (kravina) a u holky je poznat, že je ještě panna, kdežto u kluka ne... Jako bonus jsem v rodině slýchávala, že bratr mého otce má splněno, že má pokračovatele rodu - syna. Taková kravina. (V knížce Síla rodu od Kaja Andrea Otto se píše, že podle starogermánské tradice rodová linie pokračuje ženou, ne mužem. To jen tak pro zajímavost.)
Tohle mi naložila má mamka a já to musela vyřešit u sebe, abych si ten bullshit nenesla dál životem.
Víš, asi máš kolem sebe poměrně ženy, které jsou toxické (pizdy, krávy, blbky atp.), takové s kterými prostě být nechceš. Jo také znám takové a od jistých dob říkám, že ženský kolektiv umí být peklo, hodně zlý a zákeřný. (Pro zajímavost, co jsem se bavila s jedním kamarádem, tak říkal, že o ženském kolektivu jako peklu, hovoří hodně žen a i muži. Shodli jsme se, že jsme ještě nepotkali muže, který by řekl, že čistě mužský kolektiv může být peklo...) Ženy umí být neskutečně kruté. Pro mě je stejně hnusné chování od ženy víc zraňující než od muže. Nějak si umím vůči mužům nastavit lépe hranice a nebrat si to osobně.
Já mám štěstí poznala jsem i ženy, které jsou velmi fajn, podporující, laskavé, vyrovnané - nemají potřebu tě shazovat, soupeřit s tebou, podpoří tě, a je to naprosto skvělé, když máš takové ženy ve svém životě, je to velmi obohacující, léčivé pro duši.
Prostě to ber tak, že jsi dostala do života dar v podobě ženy, abys začala řešit svou zraněnou ženskost, poznala ženský svět i z jiné stránky.
Já jsem zatím "jenom" teta. Když moje sestra čekala miminko, tak jsem si vůbec nedovedla představit jak si budu hrát s klukem, hraní s autíčky mi nic neříkalo. Synovec tak nějak přirozeně zapadl do rodiny a všechno najednou s ním bylo jednoduché, automatické, přirozené, pak přišla neteř. Já na ní miluji jak prožívá svou ženskou stránku, jak je nadšená z šatů a miluje třpytivé věci, sponky atp. (jasně pro mě je to trochu kýč, mám raději jednoduchost), ale ona mě neskutečně baví jak se umí nadchnout.
@levandule_k děkuji za to už to, nečekala jsem ,že tak budu reagovat po včerejší zprávě... ale min pár měsíců jsem si něco vzala do hlavy , , spíš jsem se cítila i provinile , že to beru takto ale emoce si nevybírají
ještě to není 100procent jak jsem psala nešlo to úplně říct a zjistou určit ale už si to aspoň trochu líp dokážu připustit.... mám to vlastně celý život, co se týče žen mám mladší sestru a ta je prostě klidnější víc bych řekla vychází s rodiči s mámou. Je to asi teď víc o mě se líp připravit
Ja u prvniho ditete chtela kluka a byla to holka. Taky jsem to obrecela. Pak jsem si rikala, ze bude po mne klucici typ (hrala jsem futbal, nikdy jsem nenosila ruzovou, saty a sukne mi nic nerikali, kolem mne sami kluci protoze jsem studovala IT, mam jen brachu a jen bratrance takze holky nikdy kolem mne zadne) a prd - dite od kdy si zacalo poroucet tak chtela jen saty, sukne, ruzovou, trpitky, duhy, jednorozce, barbiny a navic dela asi ten nejvic holcici sport 😁 A vis co? Pak se mi narodila dalsi holka a pak dalsi. A dneska uz bych kluka fakt nechtela. Jsem strasne spokojena. Asi jsem potrebovala aby mi ukazali ten holcici svet, ktery jsem cely zivot neznala. Ja si to nakonec hrozne uzivam. Myslim, ze kdyz se preneses pres ten prvotni sok tak se taky zacnes tesit. A nejpozdeji po porodu te myslenky na kluka uplne opusti. Navic dneska muzes s holkama delat to co s klukem a obracene. Bude to dobry ☺️
@lauriak dík za to... Moc mi pomáhá to číst. Když to někdo myslí hezky a od srdce.
jak jsem si myslela budu prostě za exota opět protože většina žen si prostě přeje holčičku a naopak mají problém mít chlapečka nebo mají jenom chlapečky... Hold u mě je to naopak...
No nakonec mi pomohla věta manžela, že ta doktorka mi to spíš říkat nechtěla nebylo tam vidět a typla si holku ačkoliv jak jsem psala 1. screening kluk takže jsme se rozhodli jít na placený ultrazvuk asi co nejdříve... Abych s tím mohla pracovat a nějak se zase těšit jak předtím....Měsíc tady nejistoty a nezpracovaných pocitů nechci ...než mě běžně vezme na gyndě... na objednaný termín.
Dělám v dětské ambulanci a nejdůležitější je ZDRAVÉ miminko.Nic než zdraví není důležitější...Taky hlasuji za odbornou pomoc.Sklamani je jedna věc ,ale jak to popisuješ tak mi přijde ,že problém je někde jinde....
Já když jsem si představovala, že budu mít dítě nějak automaticky jsem myslela, že budu mít holku, ale jak jsem otěhotněla, tak jsem najednou se zarazila a věděla jsem, že to bude kluk. Měla jsem z toho taky šok. Ale já vlastně ani nechtěla víc holku. Jen mě ta možnost mít kluka nenapadla.😁 Na prvním screeningu mi taky tvrdili, že to bude holka a já se hádala, že kluk. No měla jsem pravdu
Být vámi,tak bych vyhledala odbornou pomoc,protože tohle by mohl být v budoucnu dost velký problém..