• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Má postižené dítě právo žít?

12. října 2017 
Ahojky!!Mam znamu,ktora sa tiez vedela,ze caka postihnute dieta-Downov syndrom a nevzdala sa ho a povedala,ze by to nikdy neurobila.Maly je sice postihunty ale ako rodina su stastny.Maju este zdravu holcikcu a mne pripadaju stastnejsi ako niektore rodiny zo zdravymi detmi.Takisto mam znamu ,ktora cakala dvojicky a porod nedopadol dobre.Jedneho chlapceka ma mentalne zaostaleho a druhy len lezi,je mentalne zaostaly a slepy a povedala zeby sa ich nikdy nevzdala.
Ja osobne si myslim,ze priviest dieta na svet je obrovska zodpovedost a takisto obrovske stastie a musi to byt nieco uzasne porodit takeho malickeho cloviecika.A aj ked sa narodi zdrave dieta nikde nie je napisane,ze zdrave aj ostane.Moze ho zrazit auto,postihnut nejake choroba a moze byt z neho postihnute dieta.A teraz co?Pichnemu injekciu aby sa netrapilo a aby sme sa netrapili my?Ved uz sa nikdy nepostavi na nohy alebo nikdy nebude schopne normalne existovat.Nevidim rozdiel medzi potratom kvoli tomu,ze dieta bude postinute alebo pichnutie smrtiacej injekcie nejake dietatu alebo dospelemu po nejakej tazkej dopravnej nehode.Mame pravo my ludia rozhodovat kto bude zit a kto nebude?Kto sme aby sme sudili,ze zdravy clovek je viac ako postinuty?Aku dame zaruku zdravemu dietatu ze bude stastnejsie ako postinute?Ved ti postinuty chudacikovia su casto krat stastnejsi ako my zdravy.
Ja by som to znasala velmi,velmi,velmi tazko keby moje dieta bolo postinute a neviem ako by som to zvladla ale urcite by som si ho nedala vziat.
A pevne dufam,ze ked budem stara a chora a budem potrebovat pomoc,ze nepride ku mne niekto a nepichne mi injekciu,aby som sa netrapila alebo aby som nebola niekomu na obtiaz.
Drzim palce vsetkym postinutym aj zdravim!!!!Nech sa na Vas usmieva slniecko radosti,stastia,lasky cely zivot!
1. čer 2006 ve 23:21  • Odpověz  •  To se mi líbí
Podle mě je strašně těžké rozhodnout se, jestli si nechat postižené dítě nebo jít na potrat. Já osobně nevím, co bych volila. To člověk nedokáže odhadnout, dokud se nedostane přímo do té situace. Ale vím, že ať bych zvolila jakkoli, tak by mě celý život trápila myšlenka, co by bylo kdyby... Proto vím, že takovou situaci nebudu chtít řešit. Podle mě totiž nemá člověk právo rozhodovat o životě a smrti. Pro mě je myslím nejlepší na žádné testy prostě nejít. Nechat to osudu.
V podstatě souhlasím se zmrzlinkou. To že se narodí zdravé dítě ještě neznamená, že zůstane zdravé. Tohle se prostě nedá naplánovat.
1. čer 2006 ve 23:45  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
souhlasím, aj když je dítě zdravé, nemusí zdravé zůstat.... Jen mě PET1 hrozně dostalo, že to té paní řekli natvrdo, nebo že pan ..... má názor, že postižené děti nemá cenu zachraňovat, jak psala žirafka, kdyby to už bylo dřív, tak by její bráška nebyl :astonished: a přitom se narodil zdravej.... to mi přijde fakt uhozený, v tomto státě mi přijde, že jako člověk nemáš právo na nic, jako kdyby vše měli rozhodovat ty u koryta :angry: By mě zajímalo, kdyby jeho manželka čekala dítě, které by mělo být postižené jak by se zachoval, jestli by pak stál za svým slovem..... nebo třeba dcera..... to už by měnily názory..... Vím, že to možná hodně rozebírám, ale fakt mě to štve....
2. čer 2006 v 06:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
majka07 to je strašné, že jí to řekli takhle natvrdo. To je fakt hrozný. Ale u současného ministra zdravotnictví se člověk nemůže ničemu divit. Já jsem měla za to, že žiju ve svobodným státě a můžu se rozhodnout sama za sebe. Podle mě i postižené děti má cenu zachraňovat, četla jsem o více případech, kdy měly být děti postižené a nakonec se narodily zdravé... Rozhodně nemá nějaký ministro ani kdokoli jiný právo rozhodovat o mém životě
2. čer 2006 v 09:04  • Odpověz  •  To se mi líbí
Poviem svoj nazor, kedze sa ma tyka.......bola som zdrava do 8 - 10 rokov ( uz si to presne nepamatam, je to strasne davno ) a zrazu som mala nehodu.......par dni som zostala v kome........doktori nasim hovorili, ze sa vobec nemusim zobudit, ze mozem byt do konca zivota ochrnuta, ak mam poskodeny mozog mozem byt mentalne.....stratit pamat.......no proste vsetko hrozne.....nasi sa nevzdali, kazdy den chodili za mnou do nemocnice.....zrazu som sa prebrala a zacala mysliet a spominat........hovorit som nevedela a celu pravu stranu som mala ochrnutu, vsetky nervy od ocneho viecka ( praveho ) po malicek na nohe....... ( a to som bola povodne pravacka ) spomenula som si na vsetko, okrem toho onoho dna, co sa mi to stalo.....na ten den si doteraz neviem spomenut, pocuvam len ludi, ktori tam boli......a zazili to........asi po tyzdni som sa naucila jest a hovorit.......doktori robili vselijake testy a skonstatovali, ze som mala velke stastie v nestasti.....nasich to nerozdelilo ( nastastie ) mama chodila za mnou kazdy den, otec ked chodil z roboty........postupne som sa naucila hovorit.......aspon si pamatam svoje prve slova :sweat_smile:, musela som sa naucit pisat lavou rukou, mesiac dva som bola na voziku, kym som mohla normalne chodit........to vam bolo tiez dost zaujimave.........vsetko som do roka zvladla, v celku som bola v nemocnici 10 mesiacov.......je zaujimave, ze aj mozog sa mi dal pri takom otrase doporiadku........raz primarka mojej mame povedala, ze uz pocula o par pripadoch, ktorym sa nieco take stalo a ti ludia to neprezili....ako sa hovori "na fleku mrtvi".......nevzdali sa ma, ale mohli, nasi by na to srdce nemali a preto, ked raz ja budem tehotna ( a to planujem ) a povedia mi, ze dieta bude postihnute, tak si ho aj z tohto hladiska necham.......

p.s. poznam taky pripad, kedy doktori povedali zene, ze je mala pravdepodobnost, ze by dieta donosila, ona povedala, ze to riskne, ze nech jej ho neberu, ak tam je.......a jej syn v 18 rokoch jej podakoval a povedal, ze je rad, ze ho nevyhodila do kosa.......
2. čer 2006 v 09:13  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Zda vzít život postiženému dítěti, nebo mu dát život, ale defakto tak přijít o část toho svého je opravdu moc složité rozhodnutí. Myslím, že většina z nás z nás neví, jak by se zachovala. Já má zkušenost přímo z naší rodiny. Maminka otěhotněla, když jí bylo 40. Byli jsem už doma tři děti, ale moc jsme se na miminko těšili. Vybrali jsem mu jméno, koupili postýlku... V šestém měsíci těhotenství mamce řekli, že dítě bude těžce poškozené, nemá vyvinuté srdeční septum a brzy po porodu by umřelo. Takže se mamka rozhodla pro přerušení. Ale to co by bylo kdyby, jak tady někdo psal, je u nás tak trochu pořád. Mamka si občas vzpomenu, kolik by mu teď bylo, že by šel do školy...
2. čer 2006 v 09:30  • Odpověz  •  To se mi líbí
ladida, aj moja mamka otehotnela trosku v neskorsom veku. Mala 45, tiez sme boli dom uz 3 deti, ale aj ked jej mnohi vraveli, ze je uz trosku stara na mimi a ze lepsie bude, ak si to da vziat. Mamka vsak nechcela a povedala, ze na mimi sa tesi. Robili rozne testy, lebo v takom veku je riziko predsa len trosku vyssie. Nejake vysledky vysli trosku divne a tak robili kontrolne testy a tie vysledky sa nejako stratili a potom sa objavili asi az ked mamka bola v 6. mesiaci. Lekar povedal, ze aj keby tie vysledky neboli dobre, uz by s tym nevedeli nic urobit. Nastastie vsetko dopadlo dobre. Narodil sa zdravy chlapcek, teraz ma 3 roky a akurat chodi do skolky. Neviem si predstavit, ze by sa nenarodil. Je to strasne zlaticko a milacik celej rodiny. A ked som s nim na prechadzke, vsetci si myslia, ze som mamka ja :grinning:
2. čer 2006 v 09:42  • Odpověz  •  To se mi líbí
majka07 Tohle snad ani není v dnešní době možné, aby nejdříve zjišťovali, zda je dítě "normální" a pak teprve začali zachraňovat. Připadá mi to jako selhání lidského faktoru, spíš než jakýsi zákon či vyhláška. Doktor přece složí přísahu. Jeho povinností je zachraňovat lidské životy! Snad jsi si to jen špatně vyložila :cry:
Jinak co se týče rozhodování, zda ano či ne postižené dítě, nemám odpověď. Vždy se snažím do podobné situace vžít, ale to nemá s danou situací nic podobného. Obecně bych asi miminko dala pryč, pokud by mi opravdu doktoři řekli, že šance není žádná. Myslím tím, ale opravdu jen postižení nejhorší, kdy dítě ani nebude vnímat svět a jen živořit. Pokud by mi se jednalo o "menší" postižení, mimi bych si asi nechala, ale musím se přiznat, že i když na miminku s manželem nyní pracujeme :slight_smile: tak o téhle možnosti jsem se s ním nikdy nebavila. Neznám jeho názor na tuhle situaci :frowning2: Vlastně mě ani nikdy nenapadlo tohle probírat. Spíš se špičkujeme s vícerčátky :grinning:
Přeju vám všem v životě jen to krásné.
2. čer 2006 v 09:52  • Odpověz  •  To se mi líbí
tak to je dobra blbost fuu tusim sa neoplati uz zit ani na slovensku ani v chechach tu nam chce kdh kazdy rok presadit aby sme sa slobodne nemohli rozhodnut ci si chceme dieta nechat lebo chcu zakazat potraty u vas sa slobodne nemozete rozhodnut ze si dieta nechat
nepaci sa mi ani jedno ani druhe
a k otazke jasne ze ma postihnute dieta zit ja som sa cudovala ze kolegyna sa pochvalila ze je tehotna hoci boli este rozhoddnuty ist na rozbor plodovej vody lebo mala dost starsieho manzela a ak by dietatu nieco boli nechceli by ho ja som to nechapala ked uz by som bola pre take nieco rozhodnuta tak aspon budem ticho o tehotenstve kym nemam vysledky ale pravdepodobne by som si ho nechala tak ci tak nastastie babo bolo zdrave :wink:
2. čer 2006 v 10:00  • Odpověz  •  To se mi líbí
Majko -- taky pěkně zírám, něco takového bych rozhodně nečekala. Vím, že doktoři občas tlačí maminky k potratu, když je něco v nepořádku, ale takhle natvrdo jsem to ještě neslyšela.
Já sama jsem měla být postižená a když byla mamka těhotná, tak jí řekli, že nikdy nebudu chodit do normální školy. Naštěstí se mamka pro mě i tak rozhodla a vida -- jsem normální (teda v mezích normy :grinning: ), školy jsem taky zvládla, umím cizí jazyky, mám dobrou práci... prostě jako každý.
Teď sama čekám miminko a dlouho jsem se rozhodovala, jestli vůbec jít na krevní testy kvůli postižení. Nakonec jsem šla a samozřejmě nám vyšlo vyšší riziko Downova syndromu. Naštěstí tam byl rozumný doktor a netlačil mě do odběru plodový vody, protože riziko toho úkonu u mě bylo vyšší, než že by miminko fakt bylo postižený. Takže jsem šla na 2 speciální ultrazvuky a vypadá to, že je všechno v pořádku. A i kdyby nakonec nebylo, nemohla bych se toho malého vzdát. Už cítím jak kope, jak se mnou komunikuje a pak ho nechat jen tak zabít? To bych prostě nedokázala.
2. čer 2006 v 10:26  • Odpověz  •  To se mi líbí
hela
mala by si vycitky do konca zivota.......
2. čer 2006 v 10:30  • Odpověz  •  To se mi líbí
Vždycky jsem si říkala, že než mít postižené dítě, že bych se ho raději včas vzdala. Ale kdykoli si to jen pokusím představit, už si vůbec nejsem jistá, že bych to dokázala. A pokud ano, jestli bych zvládla ten psychický nápor, že jsem zabila vlastní dítě. :frowning2:
2. čer 2006 v 10:42  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
mobi písnu ti do IP
2. čer 2006 v 10:44  • Odpověz  •  To se mi líbí
bolo by to urcite velmi narocne take dieta vychovavat, potrebuje neustale pozornost, ale co nas nezabije, to nas posilni.......
2. čer 2006 v 10:47  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
a myslím si, že v tomto státě je možné všechno....

samera přesně :wink:
2. čer 2006 v 10:56  • Odpověz  •  To se mi líbí
a zena, ktora tuzi po dietati a to viac ho bude milovat, aj ked bude ine ako ostatne......na tuto temu sa nakrutilo vela krasnych filmov
2. čer 2006 v 11:19  • Odpověz  •  To se mi líbí
HOlky můsím říct, že takovýhle přístup mě osobně nutí studovat a pročítat a sebevzdělávat se a to ve všech oborech, protože nevíte na koho narazíte a co se vám bude snažit vnutit nebo naopak zanedbá.
Manžel byl před měsícem v nemocnici. Ze dne na den. Naštěstí se nepotvrdilo nic vážného, ale opravdu tam se někoho doprošovat, aby vám sdělil, co se děje, jaký bude další postup. Hrůza! :frowning2: Manža se ke konci už i bál zeptat, kdy by mohl jít domu, protože ho prostě seřvali. Přístup jak k malým parchantům na základce! Prostě jen věčné a nekonečné čekání. Jediný, kdo je milý, jsou sestry, ale ty zase nic neví :angry:
Uf to jsem se zase rozčílila :sweat_smile: Zdravotnictví je v hrozným stavu :cry:
2. čer 2006 v 11:23  • Odpověz  •  To se mi líbí
Samera -- souhlasím. Vím, že svoje dítě budu milovat ať bude jakékoliv.
I když přiznávám, že život s postiženým dítětem si můžu jen představit a realita by určitě byla ještě těžší.
2. čer 2006 v 11:25  • Odpověz  •  To se mi líbí
hela
presne, realita je dost tazka, ale co uz, musime sa s tym zmierit, lepsie to uz nebude :frowning2:
2. čer 2006 v 11:31  • Odpověz  •  To se mi líbí
aj ja som sa nemala narodit ako zdrave dietatko ...a som tu a zdrava ako buk.Vdaka mamke :slight_smile:
2. čer 2006 v 11:41  • Odpověz  •  To se mi líbí
zuzulik
vidis, nikdy nic nie je na 100 %, sme nedokonali a preto aj omylny, takisto aj vsetky veci, ktore ludia vytvorili.......super, ze sa tvoja mama rozhodla tak ako sa rozhodla a ona to urcite nelutuje :slight_smile:
2. čer 2006 v 11:45  • Odpověz  •  To se mi líbí
Mám skúsenosť z vlastnej rodiny. Moja teta(manželka brata mojho otca)dlhé roky nemohla otehotnieť. Keď sa to konečne podarilo boli všetci samozrejme šťastný. Lenže počas tehotenstva sa maličkému omotala okolo krku pupočná šnúra a pri porode mu zastavila prísun krvy do mozgu. Bratranec sa narodil postihnutý. A je to pár rokov čo som sa dozvedela od maminy, že aj ja som mala pup.šnúru okolo krku a mala som na mále a mohla som byť tiež postihnutá! Mamine to doktori ani nechceli povedať, ale starká(ocova mama) ich podplatila, aby jej nič nezatajovali a vlastne to ma zachránilo...niekedy ma fakt udivuje ako doktori vedia "pracovať" iba za mastnú odmenu do svojho vrecka. Viem o tom svoje, moja sestra pracovala ako zdr.sestrička na JIS na detskom oddelení...A čo sa týka toho či by som si nechala dieťa keby mi doktory povedali že bude postihnuté...sama neviem...teraz poviem že nikdy a keď príde na lámanie chleba tak...Ale je strašné napríklad počuť verdikt"maličké bude postihnuté", pre mamičku ktorá dlhé roky túži po bábatku...myslím, že v takom prípade by som si ho vziať určite nenechala...ale ani nikoho neodsudzujem keď sa rozhodne akokoľvek. Nie každý má náturu bojovať s takýmto životným údelom...Preto vštkým prajem veľa veľa sily a krásne a zdravé miminká :wink: :slight_smile:
2. čer 2006 v 11:51  • Odpověz  •  To se mi líbí
tak kočky, na úvod poviem, že veľmi zaujímavá téma.. a vyjadrím sa k nej z trošku iného pohľadu, nakoľko pracujem s postihnutými deťmi a som s nimi v dennodennom kontakte.. práca je to náročná, ale keď ju robíte s láskou, tak je všetko ok.. ale teraz k téme.. Osobne by som NIKDY nepovedala, že TO dieťa sa nesmie narodiť, lebo bude postihnuté.. po prvé preto, že už bolo viac takých prípadov, keď lekár vyhlásil, že dieťa bude trebárs "downík" a nakoniec bolo úplne zdravé.. (podobne vnímam aj fakt, že sa mamičke zaručene narodí dievčatko, a tak ružovú výbavičku oblieka chlapček - ako môj brat :grinning: ) na druhej strane, ak žena podstúpi potrat, je tu riziko, že druhýkrát už nemusí otehotnieť a tak by možno stokrát prijala aj postihnuté dieťatko, ako žiadne.. Na strane tretej - predovšetkým rodičia (a nie minister) sa musia rozhodnúť a zvážiť všetky pre a proti, vedieť akceptovať hlavne to, že ich dieťa možno nikdy nesplní všetky ich ideály, že z neho určite nebude doktor, či právnik a tých "že" je tam veľmi veľa.. Sama za seba môžem povedať, že ak by sa niečo také prihodilo mne (čo pevne verím, že sa nestane) prijala by som MOJE dieťa také, aké je, práve preto, že by bolo MOJE a ľúbila by som ho rovnako vrúcne a možno ešte viac :slight_smile: lebo aj ono si zaslúži dostať šancu..
Na margo príspevku bielejnevesty - jedno dievčatko, ktoré mám v triede, mohlo byť tiež krásne a zdravé, nebyť toho, že protekčný lekár prišiel na sálu podnapitý a zakázal mamičke tlačiť, lebo ona prišla rodiť neskôr, ako mamička vedľa.. to, že má dieťa niekoľko závažných diagnóz (aj jedna by bola dosť) a bez láskavých rodičov by nemohlo existovať, je pánovi doktorovi ľahostajné.. hlavne, že má vo vrecku peniažky :astonished:
A na záver - zaujímala by ma reakcia pána ministra, ak by sa v podobnej situácii ocitol niekto z jeho príbuzných.. tiež by povedal "zabite ho" ??
2. čer 2006 v 16:20  • Odpověz  •  To se mi líbí
priala by som pánovi ministrovi, aby mu oznámili, že jeho dcéra čaká postihnuté vnúčatko, ktoré nemá cenu zachrániť... ten face by som rada videla... :angry:

sama som zažila dve tri maminky v okolí, ktoré čakali postihnuté dieťatko... narodilo sa zdravé, krásne a bez jedinej fyzickej či duševnej vady... :unamused:

Kto dáva takým debilom právo tvoriť cestu, ktorou má národ ísť... :rolling_eyes:
2. čer 2006 v 18:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
kto? ti co idu dnes a zajtra k urnam...
a tiez ti, co pojdu o dva tyzdne...
2. čer 2006 v 18:45  • Odpověz  •  To se mi líbí
tak to je sakra smutné... asi idem do politiky... :grinning:
2. čer 2006 v 18:57  • Odpověz  •  To se mi líbí
made, uz sa na teba tesime :dizzy_face:
2. čer 2006 v 18:59  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
denik hrozně krásně napsané..... :dizzy_face: :dizzy_face: :dizzy_face:
2. čer 2006 v 19:22  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj holky, zajímavá diskuse. Zatím jsem četla jenom kousek, takže nevím, jestli se tu o tom už někdo nezmínil, ale nedávno jsem četla zajímavý článek, tak třeba to bude někoho zajímat: http://www.tyden.cz/text.asp?rid=4&show=text&tid=20665 (týká se to problémů s Dawnovým syndromem).
2. čer 2006 v 19:23  • Odpověz  •  To se mi líbí
majka dík :slight_smile: ja ale myslím, že takto to cítia všetci, čo majú srdce na pravom mieste a verím, že nás je viac :dizzy_face:
to made - poponáhľaj sa, možno by si ešte dostala šancu aj tento rok a určite by sme ťa volili všetci :grinning:

kočky držte sa.. a ak cestou stretnete downíka, či dieťa na vozíčku, usmejte sa naňho :slight_smile: ale nie s ľútosťou.. vždy len s láskou.. postihnutí ľudia nemajú radi súcit.. uberá im to energiu..
3. čer 2006 ve 23:40  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek