• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Má postižené dítě právo žít?

28. května 2015 
To co je za otazku???? Samozrejme!
23. led 2008 v 16:26  • Odpověz  •  To se mi líbí
já si myslím že určitě ano, protože každý člověk má právo na život
23. led 2008 v 16:28  • Odpověz  •  To se mi líbí
23. led 2008 v 16:43  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ano, postižené dítě má právo na život!!! I když je fakt, že sama za sebe nemůžu stoprocentně říct, jak bych se rozhodla, kdybych věděla, že moje dítě bude postižené. Vždycky jsem byla přesvědčená, že bych ho na svět nepřivedla, ale teď, když ho mám pátý měsíc pod srdíčkem, bych to asi viděla jinak. Taky by možná záleželo na tom, co by přesně doktoři řekli. Třeba kdybych byla v situaci té maminy, kteté nedávno zemřely obě dvojčátka na Slovensku (Mareček a Miško, myslím) a která údajně věděla, že naděje na přežití detí je téměř nulová, tak bych se asi rozhodla k tomu hroznému kroku a ukončila bych to. Asi bych nedokázala těm miminkům způsobit takovou strašnou bolest. A vlastně i rodině. Já vím, že ta paní je pobožná a právě náboženství jí tohle nedovoluje, to chápu. Ale já bych asi postupovala jinak. Myslím, že by to sice bylo strašné, ale pro všechny rozhodně menší bolest.
23. led 2008 v 16:49  • Odpověz  •  To se mi líbí
No já jsem asi taky příšera, ale my jsme o tom mluvili s manželem, jde o to, jaké postižení by dítě případně v životě čekalo, ale kdyby nemělo být schopné samostatně žít a vůbec mít hodně velké problémy, tak jsme se s manželem dohodli, že bychom "to" dali pryč. Chceme těch dětí mít víc a jak bychom pak asi mohli? Myslím, že by to asi nešlo, bavila jsem se o tom i s doktorem. Tak a teď klepu na dřevo, aby tomu tak nebylo a abychom všechny, co jsme těhotné a budoucí maminky mohly být v klidu a nemusely se rozhodovat. :wink: Tak se nezlobte, že patřím do asi trochu jiné skupiny. Prostě jsem o tom jen přemýšlela. Díky.
23. led 2008 v 16:50  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jenže ta maminka na Slovensku to nevěděla s jistotou, že ty děti zemřou. Kolikrát se povede hodně komplikovaná operace na oddělení siamských dvojčátek. Já ji naprosto chápu.
23. led 2008 v 16:52  • Odpověz  •  To se mi líbí
To jsem vlastně přesně měla na mysli, ale ona říkala, že kdyby se jí měla narodit zase takhle srostlá děťátka, tak by je zase porodila. No já nevím, chtěla jsem trošku rozvinout myšlenku v tom smyslu, že dítě, které je pak ve svém životě na přístrojích, se akorát trápí, nevím. Nemyslím to nijak zle. Je to smutné téma. :frowning2:
23. led 2008 v 17:01  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tak i já bych chtěla přispět.pokud-li bych v těhotenství zavčasu zjistila že dítko je postižené tak bych jsi ho nenechala,jelikož by to bylo trápení pro vás,vaší rodinu,ale později hlavně pro to dítě.když jse takové dítě narodí tak jsme plno elánu ALE vezměte si že chvíli to jde se o něho starat je roztomilí a lehký ale posatupem času roste a taky mu přibývaá kila,vy stárnete.a jakmile má takových 20 a vy starší a a neunesete ho tak co pak s ním???Nedej bože že by jste ho dali poté do nějakého ústavu,takové vytržení ze svého prostředí takový lidé nepřežijí a to myslím doslovně.Moje babička má taky úplně postiženého syna,když jse narodil vše bylo fajn ale jak říkám postupem času je to už jen odříkání je stará a už to opravdu nejde jse o něho starat a sama dnes říká kdyby kdysi byla možnost jako je dnes tak by jse rozhodla jinak :frowning2: Každý má právo žít ale musíme jsi uvědomit za jakou cenu!!!!!!!!!!a já bych nemohla žít s vědomím že jse mé vlastní dítě trápi :frowning2: :cry:
23. led 2008 v 17:05  • Odpověz  •  To se mi líbí
podľa mna má postihnuté dieťa plné právo na život ako všetci ostatní, ved počas života sa môžeme aj my stať postihutými (havária, choroba....a to v ktoromkoľvek roku) čo nás má rodina potom za to zabiť?
rozhodne má právo žiť aj každé postihnuté dieťa nielen zdravé :wink: :wink: :wink: :wink:
23. led 2008 v 17:09  • Odpověz  •  To se mi líbí
ja mám postihnutého brata, mama ked bola tehotná mala rubeolu a nedovoli je v sociálizme potrat lebo riziko postihnutia bolo iba 40%, brat sa narodil nepočujúci. v detstve som sa zaňho hanbila ked som išla sním von lebo nosil načúvací aparát okolo krku zavesený a bolo to vidieť, vždy ho rodičia uprednostnovali a hlavne ho celá rodina iba ľutovala, nebolo toľko info, občianskych združení....takže ľútosťou vždy ubýjali mňa ked ho vychvalovali, dostával darčeky, mal dovolené skoro všetko, teraz mám iný pohľad a som rada že ho mám, super si rozumieme. som rada, aj celá rodina že mame zakázali potrat. :wink: a teraz má manželku nepočujúci a spolu majú 5 ročné počujúce dievčatko a normálne fungujú ako akákoľvek iná rodina ak nie aj lepšie :wink: :dizzy_face:
23. led 2008 v 17:20  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahojte tiež si myslím že aj choré - postihnuté dieta má právo žit, ja čakám svoju ratolest na marec,no neviem či bude všetko ok,lebo mi vyšli zlé AFP výsledky na amnio som ani nešla možno práve preto aby som nemusela riešit či si dieta zabit alebo nie.verím že to bude v poriadku a v každom prípade som pripravená svoje dieta milovat za všetkých okolností.A reči o tom či ist alebo neíst na potrat v prípade že sú zlé výsledky sú len teoriou pretože koho sa to priamo netýka,kto to nezažije nevie dopredu posúdit čo by urobil.ja som tiež mala iný názor kým som nemala vlastné dieta.
23. led 2008 ve 20:11  • Odpověz  •  To se mi líbí
...prvé čo ma napadlo... keď dospelý človek ochorie, prípadne ostane "postihnutý" po nejakej nehode alebo tak... to ho akože máme zabiť? Lebo akože nebude už žiť plnohodnotný život? Nie... nezabíjame... ale s láskou sa o nich staráme, aj keď je to strašne ťažké... tak prečo máme zabiť dieťa o ktorom ani nie sme 100% presvedčení, že bude naozaj trpieť? :frowning2:
23. led 2008 ve 20:13  • Odpověz  •  To se mi líbí
Holčiny, já se rozhodně nikoho nechtěla v žádném případě dotknout, jen jsem vám vyjevila svůj názor, jak jsme to probírali doma s manželem a je jasné, že se oba moc modlíme, aby dítě bylo v pořádku. Taky nechci stát před tím hrozným rozhodnutím, že dám dítě pryč. Ale už jsem to fakt probírala s tím mým tolikrát, že jsme se na jiném rozhodnutí prostě nedomluvili. Bojíme se oba, aby vše bylo v pořádku. Není to lehké rozhodnutí ani pro naše manžely :unamused:
23. led 2008 ve 20:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
sue: Já si myslím, že právo na život má i postižené dítě. A souhlasím s tebou v tom, že člověku se může i v pozdějším věku přihodit nějaký úraz, který ho doživotně ovlivní a přece ho nezabijeme. No a taky si neumím představit, že bych zabila své vlastní miminko, které je bezpranné. Jak se asi musí cítit, že ho vlastní matka chce zabít?
23. led 2008 ve 20:21  • Odpověz  •  To se mi líbí
Proč by nemělo mít právo na život? Kdo má právo na život? My, protože jsme "normální", i když se někdo chová nelidsky a ubližuje lidem nebo zvířatům?
23. led 2008 ve 20:22  • Odpověz  •  To se mi líbí
asi vsetko zive ma pravo na zivot, nie? a my o tom asi nerozhodujeme...
23. led 2008 ve 20:22  • Odpověz  •  To se mi líbí
Kazdy ma pravo na zivot a v tehu treba verit, ze budew vsetko vporiadku. Ono sa moze daco stat aj pri porode, a babatko je postihnute, clovek nkdy nevie.
Urcite postihnute dietatko potrebuje viac trpezlivosti a vsetkeho a je to tazke nevidiet take vysledky ako pri zdravych detoch, ale myslim, ze za usmev dietatka to stoji. Budem stastna, aK sa nam narodi zive babatko, po nicom viac netuzim. a verim, ze bude zdravucke a potom cely zivot budem dufat, ze sa mu nic vazne nestane. musie verit.
Budeme sa vsetky drzat, hej ? :wink:
23. led 2008 ve 20:55  • Odpověz  •  To se mi líbí
kokso baby ja len ziram to sa fakt stalo v tych Cechach??? :confused: :angry: :angry: :angry: :frowning2:

tak to je neuveritelne... ked raz Boh da tomu dietatku zivot - kto iny ma pravo nad nim rozhodovat???
mozno si niekto povie ze "lepsie mu bude v "nebicku" ako keby sa malo trapit v zivote" no to je kravina jak vysita... predsa len ten, kto zivot dava vie ci ma alebo nema zmysel a keby nemal tak by urcite nedopustil aby bolo splodene...

epertkin brasko je zivy priklad - ja teda zasnem co ti lekari dokazu zapotit, viera a chcenie urobi vsetko - ked raz pan Boh dovolil aby sa to dietatko narodilo, urcite to ma zmysel a taka otazka ci ma pravo na zivot je totalne nie na mieste, jasne ze ano...
23. led 2008 ve 21:19  • Odpověz  •  To se mi líbí
ja vubec nevim jak bych se zachovala to se neda rict dopredu ,muzu rikat jak jo a pak bych rekla ne a naopak .nicmene s manzelem jsme se bavili ze pokud by se uz tak narodilo bez predchoziho vysledku prijali bychom to ale pokud nam to reknou hned na zacatku vzdame se toho.jenze ted sama sedim a rikam si co kdyz bude stejne krasne a hodne jako nase terezka co kdyz se muzou splest doktori co kdyz co kdyz .hrozne moc miluju deti a am je rada ale proste nevim....
23. led 2008 ve 21:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
...mne keď robili tie testy v 20tt či kedy sa to robí, nechcela som vedieť výsledky - doki mi ich dal v obálke a tú som roztrhala bez toho, aby som si ju prečítala :pensive: od 16tt som cítila pohyby nášho Macina, milovala som ho odkedy sme sa oň začali snažiť... nedokázala by som ho zabiť ani keby mi 1000 lekárov hovorilo, že podľa ich testov je chorý :zipper_mouth:
23. led 2008 ve 22:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
aponchie: my na to máme doma stejný názor. Pokud by nám zjistili během těhotenství, že mimi bude postižené, tak bychom to ukončili. Ale samozřejmě by záleželo na druhu postižení a podle toho bychom si to zvážili, jestli by se jednou s tím postižením dokázalo o sebe postarat. A pokud by se narodilo postižené, aniž bychom to věděli dopředu, tak bychom ho milovali. Známá má postižené dítě, věděla to, že bude postižené, pak už nikdy nešla do práce a je doma. Holce je teď 19 a nikdy se nedostane na úroveň školáka a není schopná se o sebe postarat a nikdy nebude.
24. led 2008 v 08:07  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahojte, tak pridám svoj názor: každý má právo na život, ale keby mi v tehotenstve jasne povedali, že to bude postihnuté, tak asi by som si to chcela zobrať
24. led 2008 v 08:25  • Odpověz  •  To se mi líbí
weroni: Já mám dojem, že někteří lidé si moc života neváží. Však ani tady nepíšou, že by zabili své dítě, ale že to dají pryč, že se ho vzdají apod. Prostě neřeknou to správné slovo, ale mnohem slabší slova, která tolik neublížují. Nechápu to.
24. led 2008 v 08:57  • Odpověz  •  To se mi líbí
Len si treba dať výsledky riadne overiť aj niekoľkokrát. Manželovmu kolegovi tak povedali, že ich dieťa bude s veľkou pravdepodobnosťou postihnuté, hučali do nich, aby si to rozmysleli, kým je čas. Nechcel, ani jeho žena. Spoločne preplakali takmer polovicu tehotenstva, stále ich nechávali v neistote. Neviem, či kvôli výsledkom, alebo niečomu inému. Bol pri pôrode a majú krásne zdravé dieťa. Vtedy to z nich spadlo, a obaja si takmer s hrôzou uvedomili, že keby sa rozhodli inak, zabijú svoje vlastné zdravé dieťa. Mal chuť tých doktorov zavraždiť za tie hrozné týždne, ktoré im pripravili, ale radosť, že je všetko inak, to zatlačila. Teraz stále pripomína každému nastávajúcemu ocinovi v robote, že sa skutočne netreba unáhľovať.
24. led 2008 v 08:59  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojte.Pridam sa k vam a poviem vam,ze sa vam to lahko vsetko hovori,ked ste si nicim takym nepresli...to,ze by ste si to dali zobrat a tak.Keby vam to lekari oznamili,v ten moment by sa vam zmenil cely zivot a zelali by ste si iba to,aby to nebola pravda,aby sa mylili a ked uz by ste tu spravu prijali,najviac zo vsetkeho by ste si zelali,aby bolo vase babatko zdrave a verili by ste do posladnej chvile,ze zdrave bude.Ako ja...Aj ked mi po porode dcerka zomrela,cely ten cas,co bola v mojom brusku som mala nadej.Nie nadarmo sa vravi,ze nadej zomiera posledna... :cry:
24. led 2008 v 11:27  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jak už jsem tady psala každý má právo žít,ale z jakýma následkama to už jsi nikdo neuvědomuje. :cry: :frowning2:
24. led 2008 ve 12:09  • Odpověz  •  To se mi líbí
alionuska, je mi to luto...ja by som tiez verila az dokonca, lekari sa velmi casto mylia.. :frowning2: :frowning2: :frowning2:
24. led 2008 ve 12:11  • Odpověz  •  To se mi líbí
A položili jste si otázku, kdo se o dítě, kterému darujete život, postará, až vy nebudete moci? Kdo mu na světě zůstane, až vy odtud odejdete? Že pak bude následovat neosobní přežívání v ústavech? Ona má každá mince dvě strany a věci nejsou jen bílé nebo černé... :frowning2:
24. led 2008 ve 12:11  • Odpověz  •  To se mi líbí
F.miracle:to je přesně to o čem mluvím,plně s tebou souhlasím,je pěkné dívat se na ty male drobečky ale co potom???????, :frowning2:
24. led 2008 ve 12:14  • Odpověz  •  To se mi líbí
nino, přesně tak, dítě nezůstane navždy dítětem, které vezmu do náruče a postarám se o něj, pokud je mentální postižení navíc kombinované s tělesným, je to ještě složitější... položte si otázku chtěla bych já sama žít takový život? Být zavřená v ústavu, mezi cizími lidmi, případně celé dny sedět na vozíčku a koukat kolem, být neustále odkázaná na cizí pomoc... Je to samozřejmě můj osobní názor a nemusíte s ním souhlasit, ale přivést na svět dítě už s tím vědomím, že bude postižené, mi přijde nanejvýš nezodpovědné :pensive:
24. led 2008 ve 12:20  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek