Reakce rodiny na Vánoční oznámení těhotenství. Máte podobný zážitek?
Ahoj, potřebuji se trochu vypsat z dnešního dne, případně si vyslechnout k Vaše story pokud máte něco podobného, někdy pomůže i vědět že člověk v tom není sám... nejprve vám nastíním celkovou situaci. Je mi 25 let, v době porodu mi bude 26. Mám přítele od 19, máme svůj baráček a auto, nejsme žádní boháči, ale chudí také nejsme. Pracuji 6 let v oboru a mám velmi slušnou pozici ve firmě, nechci se nějak samochválit, ale málokdo to z mé třídy dotáhl tam kam já, a se svojí praxí si po mateřské najdu práci vždy, ikdyby u nás firmě už nebylo místo. Z našeho pohledu naprosto ideální čas na dítě, jak po fyzické, psychické i ekonomické stránce. Předevčírem 24.12. jsme těhotenství oznámili přítelovým rodičům, byli nadšeni, slzy štěstí a nejlepší možný dárek pro ně. Dnes byla řada na moji straně rodiny, kde se každý rok sejdeme u babičky, jsme tam my, můj Brácha, moje máma a její Brácha se svojí ženou a dětmi a jejich rodiče (moji prarodiče).
Oznamovali jsme tak, že jsem měla na sobě tričko s miminkem jak dělá “kuk” a že budeme čekat kdo si všimne. Strejda se svoji ženou a dětmi si všimli hned a jsou moc fajn a reagovali moc hezky jak se dalo čekat. Nikdo jiný si nevšiml takže jsme jim to museli říct, což je v pohodě ne každý kouká co má kdo na tričku, takže jsme ukázali fotku z ultrazvuku. Babičky reakce byla “jo já jsem si všimla no, dobrý” ... Děda kouká na fotku, nechápe, tak mu vysvětlujeme že to je miminko a on na to “jo aha já myslel že to je nějaký krtek” odhodil fotku a šel si rozbalovat dál dárky (jeeeee kryt na telefon 🤗) a moje máma projevila trochu víc emocí ač si neodpustila poznámku že to je moc brzo. Sama měla děti v 18. a chlapy střídala jednoho za druhým a o nás s bráchou se nikdy nestarala, ale mě soudí že je moc brzo 👍 jak asi z popisu chápete, v naší rodině panují hodně zvláštní vztahy, táhne se to už právě od babičky s dědou, kteří jako rodiče vedli výchovu tak, že rodič je jen autorita a nic jiného. Žádná láska ani bezpečí nic takového neexistovalo, moje matka utekla v 16. Z domu a momentálně bere hromadu léků na psychické problémy. Její výchova byla úplně jiná ač ne o moc lepší, láska a zázemí také s bráchou nevíme co je, dětství otřesné, no dalo by se o tom napsat celý román ale to podstatné zhruba víte. Nicméně jejich reakce jako bych oznámila že jsem si koupila nové ponožky fakt zamrzí... ikdyž ty vztahy nikdy nebyly úplně ideální, a upřímně jsem nic lepšího ani nečekala, tak to prostě zamrzí. Hormony na tom mají asi taky nějaký podíl, možná si to moc beru...máte někdo podobný zážitek ?
@veronika9595 reakce u chlapových rodičů byla hodinu a půl trvající rozhovor, že jsme naprosto hloupý, když se neumíme chránit a jestli nám to jako nikdo nevysvětlil a že máme radost, ale očividně nevíme co nás čeká a co jsme způsobili. Dorazila to další den reakce jeho dědy, kdy koukal na fotku ultrazvuku a zeptal se - A už je pozdě na to s tím něco udělat? Takže asi tak 🙂
Tohle řešila nedávno má známá. Prarodiče nejevili žádné nadšení z těhotenství, protože nebyla svatba. Prostě neuznávají ji a partnera jako rodinu, pořád tvrdí, že bude svobodnou matkou. Holt, stará škola. Tak jestli to třeba takhle nevidí i tvoji prarodiče.
@drakenn ne to určitě ne, u nás je problém trochu někde jinde, kdyby tu samou novinu oznámil můj Brácha který má přítelkyni 1 rok a ještě spolu ani nebydlí tak to by bylo radosti a gratulací, protože já jsem ženská takže jsem určitě po naší matce a vše co udělám je proste špatně. Když tu samou věc udělá můj Brácha tak to je dobře 😅
A to prosím Brácha bydlí v podnájmu v našem baráku, má podstatně horší práci než já, a s přítelkyněmi to má taky dost divoký 😂
@cherie24 to je vážně mazec... já bych se sebrala a už by mě tam hooodně dlouho neviděli
@hanve Tak to je silny kafe... Tohle bych asi nevstrebala nikdy.
@jijulka Taky masakr...😥
Jinak ja to mela nastesti tak, jak to ma byt. Manzelovu maminku jsem 3x rozplakala stestim a je uzasna babicka. Nasi to same, vzdy s obr radosti. Akorat se me tuhle mama v druznem a veselem hovoru ptala, jestli uz jsme komplet, nebo zda jeste budeme pokracovat 🙂 Takze u nas cajk.
Je mi moc lito, ze se potkavate s takovymi reakcemi. Sama za sebe rikam, ze bych mela docela problem s takovymi lidmi dal komunikovat.
Pokud mas takovou rodinu, jeste mi to prijde slusna reakce. Jsem z posahane rodiny a bud rada za tchany a ty, co se raduji. Vy mate svoje a o to se starej a strez si to. To je totiz to nejvic.
@sudylichozrout no jak se říká,příbuzné si nevybíramě a ty vyvdane už vůbec. Včerejší návštěvu jsem přežila,malá k ní nechtěla,takže možná jsem pomstychtiva,ale měla jsem jistý pocit zadostiučinění. No ani nechápu tu reakci,nikdy jsme po nich nic nechtěli,žádný hlídání,žádnou soucinnost,takže je to naše rozhodnutí absolutně neovlivnilo. Ale schytala to od tchýně solidně,ta jí dala dost jasně najevo,že je to přes čáru. Já nebyla schopna zareagovat a manžel to neslyšel.
@veronika9595 když jsme oznamovali rodině druhé miminko (přesně dva roky po první), tak švagrová pronesla pouze: " Jako už zas?" . Někteří lidé jsou emočně ploší a některé věci si prostě nevynutíš. Kašli na to a mimochodem, moc gratuluju k miminku ❤️.
@codal děkuji 🤍 no docela mě šokuje kolik takových lidí teda je ...
@veronika9595 já jsem se vztahem nevztahem se švagrovou trápila dlouho. S mými dětmi nemá žádný vztah, nikdy si s nimi nehrála, nepovídala, jen jim teda kupuje vždy hromady oblečení, když mají nějaký svátek nebo narozeniny. Její 9mesíčni dítě jsme viděli třikrát (pochovat jsme si ho nesměli, protože nevím proč), ona se s námi prostě vídat nechce (důvod ale neznáme). Dlouho mě to trápilo, snažila jsem se s ní sblížit, doufala jsem, že díky mateřství najdeme alespoň trochu společnou řeč a že naše děti se budou alespoň občas vídat. Bohužel, nepovedlo se. Nikdy jsme si nic neudělali, ale náš vztah je čistě formální. Ona ho má takový i s mým mužem (jejím bratrem). Vědí o sobě, sem tam si zavolají, ale jinak emoce nula. Ona je prostě taková a i kdybych se stavěla na hlavu, tak to nezměním, učím se to akceptovat, i když to absolutně nechápu. Některé věci si člověk nevynutí.
@veronika9595 u nás to teda bylo dost neplánované, ale věk už jsem na prcka měla, že to utáhnu jsem taky věděla, dostudováno, rok odpracováno, teď už můj ex měl taky dostudováno a bylo mu 26. Ale rozhovor vypadal jako kdyby nám bylo 17, jednou jsme si vrzli a netušili co se stalo. Normálně nám na tvrdo řekli, že nám nevěří, že to zvládnem a že na to nemáme. A můžu říct nevadí mi, že je teď vidim jednou za půl roku 😁 a svého syna vlastně docela i odhadli správně
U mých rodičů to vypadalo tak, že mě vezli na gyndu, vylezla jsem a mamka se ptala, že tak co ? Říkám, že jsem v 7.tydnu a ona ' jé, budu babička ' .. taťkovi to došlo až když viděl první fotku z UTZ..
U tchýně, když jsme ji to oznámili ' hm, tak přestaň popíjet pivo a kouřit ' 🤦♀️To jsem logicky nedělala od doby 2 carek na testu.. příteluv brácha nic, jeho přítelkyně gratulovala, mojí bráchove nějak žádná reakce, jen možná od jednoho.
A u tchýně to celou dobu provázelo/provází ' měla sis užívat života, ne být matka v 19 letech ( haha, říká ta prava), já když jsem měla toho prvního...., dneska jsou ty děcka moc moderní, až vyroste tak ji budu mlátit varechou, když buď zlobit..'
Takže pokud nebudu muset, na straně tchýně chci další těhotenství držet v tajnosti co nejdyl😂
V klidu, mně jediné, co máma řekla, tak bylo: “Hm, ten ultrazvuk ti časem vybledne.” a za pár týdnů přijela k nám domů a udělala půl hodinový výslech ohledně peněz 😊 Tchyně a celá přítelova rodina hned měla radost, brečela štěstím a říkala, že nám kdykoliv pomůžou ❤️
Je to smutné, ale radujte se hlavně vy spolu a na ostatní kašlete...mrzí to, kor třeba od vlastní mámy, ale jak popisuješ tu situaci u vás, tak jak píšeš, asi se to dalo čekat :(
U našich velká radost z prvního dítěte, druhé po třech letech taky radost, ale přijato tak nějak ve stylu "to je snad jasný a normální, že máte po třech letech druhý". Nutno podotknout, že mamka je babička fakt skvělá. A nedávno něco řešila, že už budeme pomalu moct poslat dál kočárek, že si myslí, že na jaře už malá nebude chtít jezdit vůbec. A já jen řekla, že ona asi ne, ale že si ho ještě schovám pro další, kdyby na to jednou došlo. A ona úplně vylítla, začala na mě řvát, že si snad dělám srandu, že v dnešní době uvažovat o dítěti, natož třetím, prostě nemůže být normální...že kdo nemá děti to v tomhle světě vyhrál...že více dětem člověk nikdy nemůže dát to, co jednomu dvěma (myšleno především jako pozornost, čas, lásku apod) a že pokud to udělám, zkazím život nejen sobě, ale hlavně holkám (jakože našim dcerám)...taky docela pecka. Vím, že pak by měla to dítě ráda stejně jako holky atd, ale neposlouchá se to hezky :/
Má zkušenost je taková - mamka žádný emoce, ale na miminko se těšila, má ho ráda, malej k ní zdrha pořád. Tchyně - je to brzo. A to jsem v době porodu měla 29, vlastní byt, auto, školu, a slušnou praxi. Nyni se snažíme podruhé, po potratu to nejde, ale všichni už o tom ví, a už mě nijak do toho ne zasahují. Jen samozřejmě stiplava otázka od tchyně, zda jsem v pořádku, když to nejde. Jenže teď řeším jiný problém a to, že mi miminko rozmlouva můj šéf.... Že je brzo a jsem mladá. Fakt nevím, zda téměř 34 je na druhé dítě brzo
@verulevrtule tak na šéfa bych teda nedala vůbec, tomu jde jen a pouze o vlastní zájmy... Jestli ve 34 je žena příliš mladá na druhé dítě, zajímalo by mě, co by Ti řekly ženy, co v tomto věku jsou už pomalu v přechodu a že jich není málo
ja bych tu vanocni story brala tak, ze presne takto nechci abych mela vztah se svymi detmi a naopak u tchanovcu, kde jsou evidentne normalnejsi, bych se citila lepe.... a pak si to kazdorocne pripominala, jaky chci mit vztah ve sve nove zalozene rodine... gratuluji k brisku🙂)
Já se zrovna obávám reakce mamky na 3. těhotenství. Má představu, jak by věci měly být a má spoustu připomínek ke všemu, co dělám, hlavně ohledně výchovy dětí. Máme jen 3kk, tak jsem zvědavá, jak se poskládáme, ale je to výzva. A to mi je prosím už skoro 40. Ale třeba překvapí 🙏
@verulevrtule jo tohle je hnusný, že tchyně naznačuje, že je to jen tvá chyba.. Šéf tě spíš chce v práci, nechce se mu za tebe mít nahradu, tobě držet místo atd.
A proto si uděláte svoji krásnou rodinku a bude lépe. 😘😘😘
@priefi No však jisté, on je takovéj jinej 😂 přitom ví, že jsem schopná chodit do porodu a pak defacto i od porodu
@chrystyanna To nevím, co k tomu říct, jeho myšlenkový pochody jsou složitý a vůbec by náhradu za mě hledat nemusel, zvládli by to chvilku za mě ti dva zbývající. A tchyně... No že prý když se chlapovi povedlo jedno dítě, tak u něj problém nebude, a navíc se mu to povedlo i na jaře. Jaksi ale i to rvni dítě máme spolu, jenže já jsem potratila..
@verulevrtule tak to já bych už se na to vykvakla... Já jsem byla taky taková pitomá, myslela jsem si, že 100% pak dostanu prodloužení smlouvy a 💩💩 zlatá rybko. Už nikdy víc... Když mám nárok na volno, tak ho budu mít a basta... Chybami se člověk učí
@priefi tak já už mám smlouvu na neurcito, dělám tam hafol let, ale nechápu, šéf si asi myslí, že já jediná to tam spasím 😂
Tchýně na těhotenství řekla jen "aha" a dál se bavila, jakoby nic. Bohužel těhotenství skončilo ZT, revizí a těžkým zánětem dělohy- od tchýně ani sms, náznak zájmu, soucitu, tvrdá ignorace....
@sarkoc Já jsem své matce třetí těhotenství oznámila až v pokročilém těhotenství. Měla jsem obavy, že by mě přemlouvala na potrat (na oznámení druhého těhotenství reagovala slovy "Ale třetí ne!"). Pak mi dělala přednášky, o co všechno připravím ty dvě starší děti - nebudou moct studovat, nebudou mít hezké oblečení, nikdy nepojedeme k moři (to jsme jeli prvně až se třemi dětmi) atd. Nejmladší má teď asi nejraději. Ideální babička není, ale co je vlastně ideální...
@zmrzlinka hmm tak to bych ho od ní radši držela co nejdál když ho jako první napadne tohle 🤮🤮🤮