Rodina mě nutí jít na potrat
Ahoj,
mám menší nebo spíše větší problém se svou rodinou. Moje rodina je proti tomu, abych měla dítě a nutí mě na potrat. Podle nich ve svých 27 letech nemám právo mít dítě a myslí si, že se o to dítě budou muset oni starat. Podle sestry chudáky rodiče hrozně tím obtěžuji. V minulosti jsem měla problém se vztahy, takže se automaticky u nás doma počítá rovnou s tím, že mi přítel zdrhne a já budu matka samoživitelka. Všichni mi vyjmenovávají tu dlouhý seznam toho, jak je strašně moc špatné chtít mít dítě. No prostě, jenom ty nejhorší možné varianty.
Přítelem momentálně nebydlíme spolu, což rodinu nesmírně vytáčí. Podle nich jsem se k němu měla nastěhovat hned, co jsem na testu měla dvě čárky. Chtějí všechno řešit hrozně moc naráz a rychle. Vůbec nám s přítelem nedávají prostor. Takže se prý do týdne máme rozhodnout, jestli na ten potrat půjdu nebo ne. Přítel dítě chce, ale rodina si myslí, že ne. Když jim tu nedělá opičky a nežádá mě tu o ruku.
Jsem z toho všeho strašně ve stresu a každou chvíli brečím. Myslí si, že jsem malá holka, a že jako jediná z rodiny, já prostě dítě mít nemůžu. Co se týče samotného potratu, tak si připadám, že jsem spíše ve stavu, kdy bych ho psychicky neunesla. Celá situace mě hrozně moc deptá.
@brambora28 kdybyste pro ni misto ty viry neco udelala, to by bylo dobre. Vira nikoho nespasi. laska ano. Dobrou🙋
@veg A co by pro ni prosim te mela udelat? Pro mladou,pracujici a zdravou budouci maminku,ktera je "jen" nezodpovedna. Povidej,moc by me to zajimalo.
Doporucuju neplest si tyhle jiste neplanovane zivotni trable s nemoci... Castecne chapu tvou snahu byt zde za dobrou tetu,ale absolutne nechapu jak ma tohle virtualni politovani pomoc. Pochopeni v jeji situaci misto pranyrovani jiste, prebirani zodpovednosti za reseni jeji situace nikoliv,to musi udelat jen ona sama.
@veg ja myslim, ze v tuhle chvili autorka nepotrebuje pochopeni a politovani, ale podporit a pokud mozno dodat sebevedomi a energii. Rict ji "zvedni se a zacni to resit, kdyz budes chtit, tak to zvladnes", je ta nejlepsi rada, ktere se ji tady muze dostat. Aspon mne tedy podobny pristup pomohl v krizovych situacich vic, nez nejake hlazeni po srdicku a litovani. Diskuzi jsem procetla a mozna tady padly nejake drsnejsi formulace, ale verim, ze to bylo mineno jako pozitivni kopanec energie pro autorku 🙂
@sijane drzim moc palce, at se rozhodnes spravne, kdyz budes chtit, tak to das. A mysli na miminko, to te ted potrebuje klidnou a pozitivne naladenou, at se deje cokoliv 🙂
@journals jen jsem myslela aby nevynakladala zbytecnou energii na viru,ze ji ma laska spasi😀. Ja urcite verici nejsem, vira si myslim je opravdu zbytecna, lepsi pouzit tu energii jinde, na co, to uz je jina vec. Treba na povzbuzeni, ta slecna tu pise, ze ma deprese, to je v tehotenstvi nemile. Netvrdim ze ma nekdo resit veci za ni, ale s ni. A laskyplne a ne stylem zvedni zadek.. a nesnazim se byt dobra teta, nesnazim se o nic, delam jen, co muzu😉
@veg Pověz mi, co tý ženský REÁLNĚ pomůže víc?
1) Pošlu jí modrý srdíčko, tady jí odkývu, že její rodiče jsou vidláci a tyrani bez kouska citu, poplácám jí po ramenou, že všechno dělá moc správně a na její straně není ani kouska chyby, pohladím jí po dušičce a slíbím jí hezký zítřky.
2) Budu souhlasit, že její rodinný zázemí očividně není ideální. Takhle by rodič určitě reagovat neměl (rozhodně ne trvale, prvotní šok beru, i když v jejím věku...), a proto vyjádřím pochopení k tomu, že je z toho nešťastná. Taky bych byla. Zároveň ale vyjádřím nepochopení nad tím, proč ve 27 letech s nimi stále žije pod jednou střechou. Pokud pracuje a vydělává a navíc má stálýho partnera, kterej má - podle jejích slov - vysokej plat a navíc s ním plánuje založit rodinu, nevidím důvod, proč setrvávat s rodiči, notabene když se chovají tímhle způsobem! Poradím jí, aby se zabalila a šla - jedno kam, na hotel, ke kamarádovi, k příteli. Pokud ani jednu variantu nepřijmá, ať si zabalí a počká, až se vrátí otec dítěte a jde. Tím ukáže rodičům jednou pro vždy, že otěže svýho života přebírá ona, že je schopná dělat zásadní rozhodnutí, že pro ní není problém postavit se na vlastní nohy, a tak nemusí mít obavy, že by je potřebovala k svýchově svého dítěte.
Když se bude pořád tetelit ve svym pokojíčku, tak může 1 000x plácat do větru, jak si to s nastávajícím tatínkem jednou udělaj hezký a jak ona všechno skvěle zvládne a příkladně se o dítě postará, ale upřímně: já být tím rodičem, tak mě takový řečičky od dávno dospělý dcery, co už měla x let bydlet ve svym, vážně neuklidněj a budu se bát, že mi nakonec zůstane i nadále nakrku nejen ona, ale i další děcko. Kolik jejím rodičům může být, když ona je ve 27 letech benjamínek? 70? Nedivím se jejich obavám, nedivím se, že nestojí o prořvaný noci a miminkovský blues.
A jistě, že tím, že vypadne z hnízdečka, si u rodičů získá úctu a budou k ní přistupovat jinak. Teď je to pro ně očividně dítě, sice jí je 27, ale postoje má prostě nedospělý, takže je jasný, že její rodiče jí jinak vnímat nebudou. Já se od rodičů odstěhovala v čerstvých 19 letech a najednou jsme prakticky ze dne na den začali fungovat jako dvě dospělý strany. Okamžitě se změnil jejich postoj a měli mnohem větší respekt k mým názorům a k tomu, jak nakládám se svým životem. A já jsem taky lecos pochopila, když člověk najednou kope za svý a nemá pořád maminku s papínkem za zadkem, tak mu dost věcí dojde a s rodiči si tak nějak víc rozumí. Ono i to, že se nemusí snášet den co den hodně udělá.
Opravdu, zabal si saky paky, zakladatelko, partnerovi oznam telefonicky, že jen co se vrátí, jdeš k němu, když s tebou chce dítě, musí přijmout i to, že s ním prostě budeš žít a čím dřív to bude, tím víc času budete mít na to, abyste se na dítě připravili vy sva společně, jako rodiče. Myslím, že jedině brzkej odchod všechno vyřeší - buď se rodiče zklidní, protože tím odplujou jejich obavy společně s tebou pryč, nebo nezklidní, ale pak už tě to nebude muset tížit, protože je nebudeš mít na očích a jejich kecy nebudeš muset poslouchat.
Kdybych ve 27 letech seděla ve svym pokojíčku u rodičů,
@blecha94 pomuze ji, kdyz pochopi, kdo je, vterinu od vteriny. kdyz si udela jasno v tom, co ma v zivote hodnotu a co zadnou nema.
Ja jsem byla v situaci, kdy jsem byla bez opory a bez prostredku, a byli jen taci, kteri do me porad dokola hustili, co bych mela delat , a teda vubec mi to nepomohlo. Pak jsem potkala jednoho moc hodneho cloveka, sedeli jsme spolu cely hodiny a povidali si o zmatenym svete a hodnotach okem neviditelnych, a tenhle vecer mi zmenil celej zivot.
V kazdou chvili mi zivot ukazuje, ze s citlivosti dojdes dal nez s hrubosti,a ze kazdy problem ma reseni, pokud clovek celi zivotu s laskou. Treba to nekdo mate jinak, treba potrebujete nakopnout a tak si myslite, ze to potrebuji ostatni. Me by tvrzeni ze mam premysleni 16leteho ditete moc nepomohla, ani tvrzeni, ze jsem nezodpovedna, spis vysvetleni toho co znamena opravdova zodpovednost atd.. proste laskyplny pristup je zaklad, nic jineho tu netvrdim.
@veg palec hore. Diky za to co jsi napsala. Vim totiz jak se zakladatelka citi, prozila jsem si to podobne. A nepripadam si ze bych mela odjakziva detske smysleni, ono je to toiz o obou pohledech jak ze strany rodicu, tak ze strany jeji. A kd,z maji rodice neco zamanuto je uplne jedno kolik jedinci je let, oni maji pocit ze mu muzou ovladat zivot do smrti. Jen rikam diky za vyborny nazor
@veg Co tu píšeš, je sice hezké, jsou to ale takové sluníčkové řeči, o lásce, o poznání, o soucítění - trochu jako když do tebe na ulici vandrují svědci Jehovovi. Přesto se odvolám jinam - V nouzi ti dá radu každý dobrý přítel, ale málokterý dá ti mouky pytel. (K.H.Borovský). A ty tu rozdáváš srdíčka, pochopení, já dávám tu radu. No nemá cenu se přít, která z nás toho o životě ví víc, i když si myslím, že v šedesáti toho budu mít za sebou asi odžitého trošku ví, ale o to vážně nejde. Jde o to, že objímání a pochopení a soucit zakladatelčin problém nevyřeší. Ona prostě musí začít jednat. A jediné, co v tuto chvíli udělat může, je zbavit se tlaku rodiny a osamostatnit se ( mými slovy řečeno zvednout zadek a jednat).
A jenom rýpnutí - když jsi byla bez opory a bez prostředků - ten rozhovor a jiný pohled na život ti ty prostředky dal? Nebo ti jen ukázal, že je nutné zvednout zadek a začít jednat? nějak jsem to nepochopila, jeden den jsi bez prostředků a opory a druhý den po dlouhém hovoru už to všechno máš?
@anelamates no, neodpovedela si mi na mou otazku...
A teda jestli je ti pochopeni malo, tak toho mas odzizo fakt hodne... radit zvedni zadek je lehky, pochopit situaci ve svem celku a sam sebe v ni zase tolik nee. A nemas ani tucha o tom, co sem v zivote zazila. Hitler se myslim taky dozil vyssiho veku nez ja a to neznamena, ze pochopil... a kdyz jsem byla bez opory, tak to co me postavilo na nohy bylo procitnuti o tom, kdo ve skutecnosti jsem a ze to vsechno ma smysl, uz jsem to docela vzdavala, vis, bylo toho na me opravdu hodne, snad si dokazes predstavit cernocerne dno, no a diky tomu rozhovoru o zivote jsem dostala tu silu se opet postavit. Protoze jsem zacala vnimat sama sebe a okoli jinak. A to neznamena, ze jsem dostavala rady, ten clovek dokazal to, ze jsem se divala sama do sebe a sama hledala a nasla odpovedi, ktere jsem potrebovala. Samozrejme mi rekl spoustu moudrych veci , ale ke "zvedni zadek" to melo hodne daleko.
A k tem jehovum, uz jsem tu rekla, ze zadnou viru nepestuju, nepotrebuju ji, nemam totiz strach, umim se na svet divat ocima bez autority, a nepotrebuju berlicku ve forme boha, sama prebiram zodpovednost za sve ciny.. nemam modly ani idealy, moji pravdou je byti 😊 ja se tu bavim o faktech, jakoze o tom, ze pochopeni kdo jsem je zakladni vec. Polozila jste si nekdy otazku, kdo jsem? Zajimala by me vase odpoved? Ale pravdepodobne opet neodpovite a reknete mi, ze vite o zivite vic nez ja...
Otázku kdo jsem jsem si nikdy nepokládala, já to totiž ím, já jsem prostě já. A nikdo a nic jiného, stačí? A na tvoji otázku ( rted nevím, zda se tu tyká neo vyká, ale myslím tyká), jsem neodpověděla, protože jsem ji prostě nepochopila. takže prosím znovu a v poněkud přesnější formulaci, ano? A že nemám tucha, cos zažila, to je mi jasné, ovšem stejně tak ho nemáš ty, a jediné, co tvrdím je, že logicky v šedesáti musíš mít odžito víc než třeba ve třiceti. A vážně by mne zajímalo, jak jsi se dostala z toho dna bez opory a bez prostředků, když ti někdo otevřel oči? jak jsi třeba ty prostředky získala? můžeš to sem uvést? Vážně by mne to zajímalo.
A navíc - jak se zdá, ty tu sice píšeš, že ti ten rozhovor otevřel oči a dal ti sílu se zvednout a jít dál - nu ale já radím totéž, jenom to nebalím do sladkých řečiček. Prostě at se zakladatelka zvedne a jde a začne si žít svůj život a nehledá výmluvy, proř to nejde.
TVoje řeči o vnímání a chápní sebe a okolí jdou dost mimo mne, nějak prostě neím, co tím chce autor říci. Nerozumím tomu. Myslím si, že sebe vnímám jako normálního jedince, který se za svůj život musel poprat s pár věcmi, zvládl to ak jak musel a zvládá to dál. jsem já a nejsem nikdo jiný. A okolí - to jsou lidé, které znám nebo neznám, podmínky a děje, které můžu ovlivnit nebo nemůžu, lidé kteří jsou nebo nejsou částí mého života. Odlišuji to co mohu a co nemohu změnit a to co mi za snahu stojí a nestojí. myslíš, že je to málo? jsem ukotvená ve svém životě a netápu a nepotřebuji žádné posílání pochopení, ani jiné berličky když potřebuji pomoc, beru raději větu zvedni zadek a udělej to, co musíš nežli - ano máš to těžké.
@veg No, jak to tak čtu - nejsi jediná, kdo si poryl ústy v zemi, takových nás je spousta. A v tomhle směru souhlasím s @anelamates , že pokud se chci z toho dna zvednout, nepomůžou mi k tomu slova typu "lituji Tě" nebo "máš to těžké". Mmochodem takových řečí jsem si v době, kdy mi bylo nejhůř, vyslechla taky hodně, a myslíš, že mi to k něčemu bylo? Pochopitelně nebylo, to jsem věděla i bez nich.
Zakladatelka by měla v první řadě vyhledat pomoc psychologa, evidentně byla vychována jako osoba bez vlastního názoru a bez vlastního sebevědomí. Podle toho, jak píše, byla dost pravděpodobně zvyklá na to, že problémy řešil vždy někdo za ni, sama je řešit neumí. Její přítel - toť velká otázka, já teda nevím, ale kdybych já byla v této situaci na místě jejího přítele, tak především už ona u těch rodičů dávno není, i kdybych si na to měla vzít neplacené volno v práci. Ale jedna věc tu ještě nezazněla - tyto ženy bez názoru a bez sebevědomí si většinou vybírají muže, kteří budou rozhodovat za ně, pak se časem začnou divit, že se z muže stává tyran a násilník - většinou po pár letech soužití, s dětmi, kdy je ta žena už na svém partnerovi závislá i finančně, nic nemá, nic neumí, bojí se odejít... Už proto by se zakladatelka měla co nejdřív postavit na vlastní nohy, aby si podřízený vztah nebudovala hned od začátku i se svým partnerem.
@anelamates neni to logicke ze v sedesati musis mit odzito vice nez ve triceti. Casove sice ano, ano nekdo sedesat let zije podle stejnych vzoru a v tom samem koute a se stejnym pohledem na svet a nekoho zivot ve triceti prohnal tak, ze si otazku kdo jsem polozil, a ne jednou a ne jen povrchne..co je to ono ja? Snuska pameti a zvyku, tradic, proste minulost promitana do pritomnosti a povazovana za sebe sama..obrazek o sobe same, velice realny a pro bezneho cloveka velice dulezity, ve skutecnosti ovsem nepodstatny. Podstatne je kdo jsem opravdu. Urcite pak nejsem nejake"ja" 😊
Vy radite zvednout zadek, a pomahate tim, ze oznacujete za mentalne nezralou, a ja rikam uvedomeni si hodnot, a pozorovani a pochopeni sebe same...to rozhodne nejsou stejne veci. Az jednou budete potrebovat pomoct, vzpomente si na vetu zvedni zadek a urcite se vam ulevi.
K tomu zbytku jsem se jiz vyjadrila, myslim, ze dostatecne, vam to sice nestaci, ale co mam jeste delat, kdyz to co rikam jde mimo vas. musim se omluvit, mam tu nekajou praci.🙋
@somalicats netvrdim lituji te a maz to tezke, rikam chapu to a existuje reseni, a jestli ti neni dobře, mas se o koho oprit.. nic vic.. rikam aby se zamyslela nad opravdovyma hodnotama a snazila se vypatrat kdo je a jak dulezity je v zivote byt citlivy. pokud si ta slecna potrebuje popovidat, nema v necem jasno, jsem tu, a neodpalkuju ji tim ze ma zvednout zadek. nabizim podporu a koukam, ze to tu nektere prudi.. tot vse. Musim jit.
@anelamates že tě to ještě baví diskutovat.. Paní nebo slečna je evidentně sluníčkářka, alternativní a bio žena, co jsem pochopila z jejího profilu.. Pro takové lidi bude vždy řešení úsměv na tváři a otevřené srdce - to zachrání vždy, vše a všechny...
Smutné je, že sama zakladatelka delší dobu neregauje, tak by mě zajímalo, jestli svoji situaci nějak řeší nebo se uklidňuje pohledem na srdíčka a slova útěchy...
@veg Když budu potřebovat pomoc, mám svou rodinu, na kterou se mohu obrátit kdykoliv a s čímkoliv, stejně jako oni na mne. Jinak tu tvoji snůšku nesmyslů ( nezlob se ale jinak to nedovedu popsat, ty řeči a posuzování, kdo jsem kam jdu a proč) absolutně neberu, pro mne je podstatné vědět, kde jsem, jaká jsem, co chci a nechci. Tu minulost a zvyky a tradice si neseme všichni, i ty, i když budeš samozřejmě tvrdit, že to tak není, že jsi nahlédla do své duše a bla bla bla.
A ptala jsem se tě na něco, neodpovědělas a současně jsem tě žádala o srozumitelné formulování tvého dotazu. Takže cos chtěla vědět a jak jsi se ty dostala díky tomu osvětlení z nedostatku a života na dně bez prostředků? Z čeho jsi žila druhý den? prostě to co tu ty vykládáš je pro mne naprosto typická ukázka vymytého mozku, který je plný ezoterických řečiček a empatie a kdovíčeho, ovšem smysluplnou radu z něj člověk nevypáčí. jediné, na co se zmáháš, jsou neustálé naržky na duševní omezenost, omezený rozhled, nepochopení svého já, ba dokonce i Hitler se tu mihnul - no a věř mi, že to co se ti zdálo ve třiceti jako smrtelná hrůza, se ti díky těm rokům a tomu, co na tebe ještě může čekat, bude v těch 60 zdát normální srandička. tak to prostě mám já,. TZo jenom ty máš momentálně pocit, že jsi prožila něco naprosto šíleného a jedinečného, co nepotkalo nikoho jiného. Omyl.
No pracuj, já musím taky. A možná, kdyby víc lidí bylo takto ukotveno ve svém životě, jako jsem konečně já, byl by svět o něco lepší.
@brambora28 Já si totiž myslím - ale jenom myslí, že zakladatelka je možná mladší, kdoví. Ale pokud není, tak se domnívám, že prostě doma poslouchá řeči o tom, jak je tonutné řešit a to nejlépe potratem, protože rodiče prostě dítě vychovávat nechtějí a také asi nemnohou, kdoví, a v noci pláče do polštáře jaká je chudera.
A nějaké ty sluníčkářské větičky, heled, to je věc, která mne pouze a jenom spolehlivě pobaví. A Snažím se nebýt zapšklá a zlá baba, a pobavení hledám všude. I zde.
Ono jsou hezká slova útěchy, ale když mi v jeden den umřel partner, přišla jsem o byt a o společné podnikání a firmu, tak mi to spíš lezlo na nervy. Tenkrát jsem spala u kamarádky a přemýšlela, co budu dělat další den, kam složím hlavu, co budu jíst a jaký jsem byla blázen, když pin k mému účtu znal jen přítel 🙄
Spíš rozum do hrsti a jednat, taky nejsem na ty smajlíky a srdíčka...však jsem už několikrát byla osočena, že nejsem empatická.
@sijane je to tvoje dite, ne dite tvych sourozencu, tvych rodicu.... ale tvoje!!!!
V den porodu jsem mela 26 let a za tri dny jsem slavila sve 27 narozeniny.... nikdy by me nikdo nedonutil jit na potrat, pokud bych sla, tak by to muselo byt me rozhodnuti, ne nekoho jineho. Divim se ze to vubec resis, ja bych sd nad takovymi recmi ani nepozastavila, jsi dospela a pokud jsi svepravna a schopna se o site postarat jak po materialni tak i duchovni strance postarat tak na ne hod bobek a uzivej si tehotenstvi. To ze byste se s pritelem meli sestehovat k sobd si myslim ze by bylo dobre
No, ono to celé je možná ještě malinko jinak... každá reakce na určitou situaci má svůj vývoj. Když pominu klasicky psychologická stádia smiřování se se situací, tak i ty prožitky co člověk prožívá a potřebuje se mění. Co se týče @veg ano, máš pravdu. To všechno, co tu popisuješ je potřeba, ale je to jen taková "první fáze". Je fajn, když s druhým soucítíme, jsme empatičtí, chápeme, chlácholíme a snažíme se pokládat právě ty filozofické otázky které pokládáš. Nicméně po téhle první etapě přichází druhá a to je ta praktická - tzn. co se bude dál dít. Pokud se člověk nedostane do téhle druhé fáze, tak se v tom bude dál utápět a pak to k ničemu nevede. On je čas litovat a je čas "kopat do zadku, aby ho dotyčný zvedl". A taky to neplatí na všechny samozřejmě - nicméně to asi běžný člověk přes internetovou diskuzi vážně nepozná 😉.
Btw. kdybych já řešila něco takhle životně speciálního a kamarádka za mnou přišla s otázkami typu: Co jsem, kam směřuju, na jakou vlnu se plánuju dostat a jaké jsou moje hodnoty, tak myslím, že mě to opravdu hodně rozzuří, protože tohle bude to poslední, co bych chtěla v tu chvíli řešit. Jsem si jistá, že bych byla dost nepříčetná kdyby mi to povídal někdo v téhle situaci 😀 také to tipuju na takový ten sluníčkářský batiko-etno-naturo-eko přístup. Což je někdy fajn a někdy je zase nutné použít selský rozum.
Jinak tomu, že si někdo myslí, že tu ve 30 prožil už vše a minimálně stejně tolik věcí jako někdo komu je 60 se fakt směju. Taky mi tu jedna holčina tvrdila, že si neumím představit, co ve svých 19 letech musela prožít a vůbec nemám páru o životě a o problémech. Smála jsem se a směju se i teď. Trošku úcty a respektu by to chtělo, když ho tu vyžaduješ od ostatních. Bez urážky, nevím, co za životní pohromy, neštěstí a katastrofy by se ti musely stát, abys mohla z fleku prohlásit, že svými zkušenostmi se můžeš rovnat 60 letému člověku, který žije dnojnásob dlouho co ty a asi taky něco zažil a viděl 😉
@anelamates hlavne ze ty tu rodinu mas, to je skvely. A ze ses ukotvena , to je jeste lepsi, tady jde totiz hlavne o tebe. fakt bych si prala svet plnej takovejch ukotvenejch lidi co si zvedaj zadky😀 ty jsi dospela protoze si stara a to co rikam ja je snuska nesmyslu, jasne. Ta slecna je mentalne nevyspela, ja mam vymytej mozek plnej ezoterickejch nesmyslu, te strasne empatie a vubec jsem tu vlastne nic co by prispelo nerekla. Vidis jak soudis? A tohle je podle tebe dospely 😂
Mam ti vysvetlovat svoji tehdejsi situaci abyses v ni mohla rypat a pouzivat to ke konfliktu? ani nahodou. sbohem
Nečetla jsem celou diskusi, jen úvodní příspěvek...vykašli se na rodinu. je to tvůj vztah, tvoje dítě. dělej jak chceš ty a přítel. ať už jde o miminko nebo sestěhování...vy si udejte rytmus a žijte podle sebe, podle toho druhého, jak vám to vyhovuje. ostatní to za vás nevyřeší ani neodžijí. asi bych lehce omezila kontakt, abychom obě strany měly čas a klid to vstřebat a případně změnit názor, bez ovlivňování. oni svůj názor časem změní, když uvidí, že si za svým rozhodnutím stojíš, že vám to klape, že je vše v pořádku. a když nebude? bude to tvoje špatná volba a ty poneseš následky. pokud tvá rodina za něco stojí, tak se s tím časem srovná a bude-li třeba pomoc, tak ti ji nabídnou a budou tu pro tebe i miminko. tyhle situace docela lidi a vztahy prověří 😉
Vykašlala bych se na ně a dítě si nechala. Nikdo tě nemůže nutit k tomu nemít dítě. ! A pokud se k tobě rodina chová takhle, tak za mě to není rodina ;)
Tak za 1. už je Ti 27 let (mě je 26let, čekám 2. dítko, 1. chlapeček už budem ít v prosinci 3 roky.) s manželem jsme spolu dnes 8 let.. svoji 4 roky..
Myslím si, že na dítě jsi tedy opravdu už dost stará. 🙂
A hlavně na to, aby jsi si takovou věc rozhodla sama.. (s partnerem) , i kdybych měla zůstat matkou samoživitelkou, v životě, bych na potrat nešla..
Uvidíš, jak se váš vztah vyvyrbí.. každopádně bych si stála za svým a dítě si nechala at už ber rodiny, a klidně i bez partnera.)to Ti samozřejmně nepřeju..)
Drž se.. a nestresuj sebe a prcka, co Ti roste pod srdcem. 🙂
@sijane po pár komentářích jsem už neměla chuť dál číst.... Řeknu ti to takto... Bydlím s mamkou ta nepracuje a já ji živím. S přítelem jsem spolu od loňských vánoc a v březnu jsem otěhotněla ( i pres antikoncepci) není co řešit přítel mimčo chce a mě je 25. Na co chceš čekat až ti rodiče dají svolení otěhotnět až se jim to bude hodit??... Sbal si igelitku vem kartáček na zuby a jdi k příteli jestli je normální tak sám musí uznat že takové prostředí není pro tebe vhodné... Ano nikde není psané že spolu zůstanete tak jako my, ale proč to nezkusit když už máš čtvrtinu těhu za sebou...... Neomlouvej rodinu jaká je takhle nikdy neodejdeš a budeš se ohlížet na ně. Mysli na mimčo... Chceš ho? A chceš aby vyrustal v prostředí jako ty? Aby měl stejné dětství???...
Milá slečno, věřím, že máte teď velmi náročné dny. Nicméně, proboha, je Vám 27 let. Necháte si radit od rodičů??? Jste dospělá žena! Pokud dítě chcete máte na něj právo. Na rodiče nedbejte a zařiďte se pro sebe a Vaše malé. Držím pěsti, ať odoláte tomu strašnému tlaku.
@veg Netřeba, jenom jsem položila otázku, že by mne zajímalo, jak ti to popovídání si pomohlo vyřešit to, žes byla bez prostředků a bez opory. Podívej se, jednoduše - ano mohl ti někdo poskytnout tu radu, tu oporu ti dát. Ovšem prostředky jsi mohla bud dostat nebo vydělat a v tom případě bys bez nich byla ještě do první výplarty. A stejně jsi nakonec díky tomu, že ti někdo otevřel oči, musela jednat ty. Nikdo jiný, jenom ty jsi musela zvednout ten zadek a začít něco se svým životem dělat.
Ano, já si myslím, že je dobře, když člověk přesně ví, kdo je, kam patří a čeho chce dosáhnout. jenom to nebalím do těch legračních nic neříkajících frázích. A tvoje urážky jsou mírně řečeno opravdu úsměvné. Myslím, že empatie mám dost, ovšem iobrazně řečeno nebudu projevovat empatii člověku, který má hlad, ale místo empatie mu dám oběd. Stejně tak neprojevím empatii někomu, kdo se s prominutím přežral a pozvracel, ale sjedu ho jako sirotu, že je nezodpovědné čuně. Prostě empatie má své místo, ale ne zde.
A že ty tvoje řeči jsou sůškou nesmyslů, potvrzuješ sama. nejdřív se ptáš, zda vím, kdo jsem, zda vím, kde je mé místo ve světě, kam jdu a co chci a vůbec, ovšem když ti to uvedu, nelíbí se ti to zase. Proto, že to vím a ty tápeš? nebo proto, že mám celkem jasno a netrápím se takovou filozofickou otázkou? ještě bys mohla položit otázku kam jdu, odkud a proč jsem na světě a kam vlastně to celé směřuje. Ale to asi ne.
A několikrát jsem se tě ptala - tys mi tu dle sebe položila nějakou otázku, na kterou jsem neodpověděla, protože jsem ji absolutně nepochopila. A protože nezodpovězené otázky nemám ráda, znovu tě prosím - mohla bys tu otázku napsat nějak jednodušeji?
@anelamates Já si spíš myslím, že slečna možná má ten věk, který uvádí, ale za sebou ne nijak hezkou minulost. Neodsuzuji to, sama mám v blízké rodině někoho, kdo prohrál na automatech celou rodinu, a nebylo to vůbec příjemné. Ale dokázal se sám kopnout do toho zadku a něco s tím udělat. A z rodiny, která ho odsuzovala, je rodina, která ho podporuje.
Chci tím říct to, že dokud ona sama nebude se svým životem chtít něco udělat, je pro ni nejjednodušší tu sedět, fňukat, přijímat otevřená srdce a utápět se v depresích.. A paní sluníčková by měla pochopit, že svým vlídným slovem tento stav akorát podpoří..
Máš můj obdiv, že ještě debatuješ, já už se jen usmívám tomu, jak může mít někdo krásné růžové brýle na očích a žít ve vědomí, že láska a podpora je v těchto situacích nejlepším řešením..
A hlavně slunce v duši! Amen a dobrou 😉 Tady to nemá smysl, budu pevne věřit ze ji Vaše láska spasí 🙂