Rodina mě nutí jít na potrat
Ahoj,
mám menší nebo spíše větší problém se svou rodinou. Moje rodina je proti tomu, abych měla dítě a nutí mě na potrat. Podle nich ve svých 27 letech nemám právo mít dítě a myslí si, že se o to dítě budou muset oni starat. Podle sestry chudáky rodiče hrozně tím obtěžuji. V minulosti jsem měla problém se vztahy, takže se automaticky u nás doma počítá rovnou s tím, že mi přítel zdrhne a já budu matka samoživitelka. Všichni mi vyjmenovávají tu dlouhý seznam toho, jak je strašně moc špatné chtít mít dítě. No prostě, jenom ty nejhorší možné varianty.
Přítelem momentálně nebydlíme spolu, což rodinu nesmírně vytáčí. Podle nich jsem se k němu měla nastěhovat hned, co jsem na testu měla dvě čárky. Chtějí všechno řešit hrozně moc naráz a rychle. Vůbec nám s přítelem nedávají prostor. Takže se prý do týdne máme rozhodnout, jestli na ten potrat půjdu nebo ne. Přítel dítě chce, ale rodina si myslí, že ne. Když jim tu nedělá opičky a nežádá mě tu o ruku.
Jsem z toho všeho strašně ve stresu a každou chvíli brečím. Myslí si, že jsem malá holka, a že jako jediná z rodiny, já prostě dítě mít nemůžu. Co se týče samotného potratu, tak si připadám, že jsem spíše ve stavu, kdy bych ho psychicky neunesla. Celá situace mě hrozně moc deptá.
velmi dobře to tu vystihla @journals , klobouk před ní dolů. Ao, když si mi někdo postěžuje, že má problém, a je v tom nevinně, tak ho polituji a dám radu. Pokud nechce, tak odmítám dále litovat. Prostě o tom dál nemluvím, a nelituji, protože to je evidentně to, co ten člověk chce slyšet, a přitom je to jenom ztráta času.
A já skutečně dovedu myslím si pochopit hodně věcí, dovedu si logicky vysvětlit, jak se člověk dostane na dno, jak je to lehké, to nakonec víme všichni si myslím, dovedu pochopit to že někdo spadne třeba mezi ty jehovisty, nebo přistoupí na nějaké to jiné učení, to všechno cháp. Ale nebudu ty lidi litovat, stejně jako nemohu litovat holku, která dle svých slov má práci, 27 let a dřepí doma. A jenom se lituje.í
@annasmyckova Neříkám, že je horší, jenom říkám, že ten slníčkový postoj a sdílení lásky zakladatelce nepomůže, pokud není doprovázen radou, jak ze situace ven. A NEZdá se mi, že by zakladatelka trpěla například nějakou psychickou chorobou, depresí či něčím podobným.Takže kdyby tu padlo - je mi tě líto, chápu tě a přeji ti z celého srdce lásku a štěstí, ale to se musíš taky sama snažit, protože nic nedostáváme zadarmo v životě, tak s úsměvem hlavu vzhůru, vezmi svůj život do hrsti a začni ještě dnes - tak bych nic neříkala. Ovšem psát tak, že všeobjímající láska všechno vyřeší je směšné. nevyřeší nic. A nemyslím si, že bychom s těmi výpady začaly my. naopak jsme žádaly o vysvětlení, kterého se nám nedostalo, pouze opakování dalších nicneříkajících frází. Tak to prostě je.
A musím říci, že třeba v jedné z nejhorších situací jsem dostala fantastickou podporu od úplně cizí paní, prodavačky, která mi řekla - to chce hlavu vzhůru, úsměv na rty a odvahu a bojovat a uvidíte, že to vládnete. A jo, pomohla mi ta paní sebrat síly aspon k tomu, že jsem došla k lékaři.
Popravdě jsem nečetla celou diskusi...
Pro zakladatelku : Vážně chceš životem jenom tak proplouvat a nechat se řídit tvými rodiči? Možná je to trochu drsné, ale postav se no své nohy a rozhodni se, jak chceš žít! Promluv si s přítelem, rozeberte situaci a poté se rozhodni.
Máš práci?
Jsi se svým životem spokojená?
Miluješ svého přítele?
Dítě chceš? Chce ho i on?
To jsou otázky, na které si odpověz a pak začni jednat. Ale neseď jak hromádka neštěstí a něco dělej... Nehledej důvody, proč něco nejde, ale hledej cesty, jak by to šlo udělat. Sestra a tví rodiče nežijí tvůj život, ale ty ano...
Nebudu zastírat, že mít dítě je pohodová záležitost. Je to sakra těžké. Je to ta nejtěžší a zároveň nejkrásnější věc, co dělám... Ale to krásnější převažuje...
Nečetla jsem to tu celé, jenom otázku zakladatelky a sama za sebe říkám - chcete dítě? Máte ho jak zajistit? Existuje možnost, jak ho spolu s přítelem vychovávat? Tak kašli na rodinu a užívej si to krásné období očekávání, těšte se s partnerem na příchod vašeho společného dítěte a ono se to vše nějak vyvrbí i s rodinou, až uvidí, že je všechno přesně naopak, než oni si myslí... A i kdyby se stalo, že se nedejbože s přítelem rozejdete, takových matek samoživitelek na světě běhá... A všechny to zvládají, protože musí a hodně z nich si najde nového, lepšího partnera a třeba i otce dalších svých dětí...
Rodina Ti nevěří a ty jim musíš dokázat, že se mýlí! Nenech se srazit na kolena, pokud vašemu vztahu a vašemu dítěti věříš...
možná, že tě rodiče znají a ví, že to nezvládneš ☹ bohužel i když tě neznáme, některé komentáře mi také zavdávají si to myslet ☹...rozhodně, ale jestli si těhotná na potrat nechod a ber to jako impuls, se konečně postavit na svoje vlastní nohy
Nechod na potrat pokud ty i pritel prcka chcete je to VASE vec a NIKDO nemá právo do toho mluvit, vím jak ti je, čekali sme 3tí miminko a VSICHNI at jdu na potrat. Nemohla sem sve dítě vědomě zabít. s přítelem máme 2 dcery a vzití nejsme , zatím to neplánujem od toho se rodičovství ani láska nerozvíjí
@sijane
Byt tebou, tak nečekám ten měsíc a zkusím se odstěhovat co nejdříve, vím, jak moc dokáží kazit pocit z toho, že čekáš človíčka
Nečetla jsem vše ale nezlob se na mě je ti 27 let..... snad jsi dospělá a tohle mi říct rodiče byť bych je sebevíc milovala tak o mě neuslyší.... já mám taky neplánovaně syna ještě jsem to ´´stihla´´ ve 24,rodiče už nemám ale jednou mi bylo švagrovou řečeno že jsem si vše vymyslela a těhotná nejsem a nikdy jsem nebyla (už jsem bydlela v DE a byla v 7m....) a zvládám to ano i díky příteli dobře.Ale musíš se odpoutat už nejsi malá a nesvéprávná snad taky ne.... držím palce ať je vše v pořádku 🙂
Tak co, jak se vede? už jsi přestěhovaná nebo pořád ještě sedíš doma a čekáš na něco? Na zázrak?
@anelamates Něco mi říká, že jsi trochu kopla do vosího hnízda 😀
Zajímá mne, jak to zakladatelka vyřešila.
@anelamates To mě taky, ale mám takové tušení, že už se tu zakladatelka neukáže 🤐
@brambora28
@anelamates ženský, sorry, ale trochu se ta diskuze zvrhává v osobní výpady proti
@veg ...že má někdo jiné vnímání světa nemusí znamenat, že je horší, než mám já. a nemyslím si, že by to bylo růžovými brýlemi. Kdyby bylo tak jednoduché řešení -zvedni zadek a běž, tak to můžou zabalit všichni psychologové a terapeuti... Někdo potřebuje citlivější přístup, někdo ráznější... myslím, že zakladatelka už dostala hodně rad a nezaslouží si odsuzování..my v jejich botách nikdy nechodili, tak nevíme.