Těhotná v 16
Ahoj, za dva dny je mi 16 let a jsem asi měsíc těhotná. Maminka to ví a zareagovala tak, že nechce abych šla na potrat, ale nechá to na mně. Jsem v 9. třídě a můj přítel je ještě k tomu o 3 měsíce mladší, nevyzrálý, ale taky nějak není pro potrat, spíše neví co má dělat, rozhodně si nemyslím, že spolu půjdeme bydlet a budeme spolu celý život. Nejsme spolu dlouho a už ted to skřípe. Vím, že mi moje rodina pomůže, ale je to težké, neumim si představit najednou mít miminko, ale ani to ho zabít, vyčítala bych si to celý život. Už mám k němu jakési pouto. Poradte nebo připište svůj názor..
Tady není co radit. Máš podporu ze strany rodiny, takže záleží čistě jen na tom, jestli dítě chceš nebo nechceš.
Upřímně, já bych si v tvém věku dítě nenechala.
Kamarádka byla ve stejné situaci jako ty, s přítelem o něco starším a pracujícím, takže na tom byli o dost líp a miminko si nenechali. Je to už spoustu let, dnes spolu žijí, plánují bydlení a rodinu, jsou se svým tehdejším rozhodnutím nanejvýš spokojení.
@andrisek123 On sám řika že by se vykašlal na školu a šel do práve, ale tak trochu ho známa není to andílek a vím, že by mi věrný rozhodně nebyl, to mě moc trápí. S tou prací jsem nesouhlasila, nechci aby si tim kazil život, odpověděl mi, že by chtěl rozmazlovat mě i to dítě. Ted se chová tak, ale je děsně naladový, kdo ví jaký bude mít názor za týden, za tož za devět měsícu..
@lolina16 Já to spíš myslela tak, že si tomu mohla zabránit. Promiň, ale když si tak vychovaná musíš vědět, že se máš při sexu chránit. Taky jsem že sedmi děti a ty mimca jsem odchovala s mámou. Jsem šťastná že mám školu a umím dva jazyky a penízky beru hezky. Já tě nepodporim ani neodsuzuji. Musíš se sama rozhodnout co chceš. Jsi dospělá. 🙂 ať se eozhodnes jakkoli držím palce.
@sarivojvodova už se stalo a nedá se to vzít zpět, jsem poučená a lituji toho..
Popravdě nejsem a nebyla jsem v tvé situaci, takže nevím jak bych se zachovala být na tvém místě. Ovšem znám pár takových případů, kdy si ještě neplnoleté dívky nechaly dítě a dle mého názoru to nebyla dobrá volba. Nejen, že si tím "zkazíš" dětství nebo spíš dospívání a dobu jakési bezstarostnosti, ale také by na tvé rozhodnutí mohlo doplatit případně tvé dítě. Pokud nepocházíš z nějaké bohatší rodiny, kdy nebude problém uživit jednoho prcka na víc (věř mi, není to zrovna levná záležitost) a pokud se cítíš natolik dospělá, že dokážeš vychovávat dítě a dát mu vše co potřebuje, tak klobouk dolů a jdi do toho, pokud to tak cítíš. Já když vidím ty mladé holčiny u dětského, tak to nějak nemůžu pochopit.
Mě je 32 let,mám tříletého klučinu,milujícího partnera, zázemí, dodělanou školu,celkem slušnou práci a když jsem mohla, tak jsem si užila tzv. bezstarostnosti a dostatečně jsem se vyblbla, když jsem mohla.
Ať se rozhodneš jakkoliv, přeji Ti hodně štěstí! 🙂
Katka
@lolina16 tady nejde o to aby se vykaslal na skolu a sel makat, ale je to jeho mimi a ma povinnost se o nej nejak postarat... a kdyz neni plnoletý, tak tuto zodpovědnost přebírají jeho rodiče. At jde dal na stredni a klidne pak i na vejsku... a i kdyby jste spolu nebyli, tak by mohl sem tam jit mimco povozit v kocarku a nebo jeho rodice... preci jen z nich bude babicka s dedem... myslim, ze jim to mimco taky nebude lhostejny... radim ti si s nemi o tom promluvit...
@lolina16 Moje sestřenice porodila, když jí bylo čerstvě 17. "Uhnala" si to na nějaký party, takže na všechno byla sama. Neviděla ani korunu alimentů. Táta jí nechal bydlet doma, ale nijak zvlášť jí nepodporoval. Školu si dodělala až o mnoho let později dálkově. Nakonec si našla i manžela a narodilo se další dítě. Dneska už jí je skoro 40.
Já jsem poprvé otěhotněla, když mi bylo 17, potratila jsem. Na UPT jsem šla dvakrát, poprvé to bylo po dvou letech vztahu, kdy já to přinesla jako šťastnou novinu a partner dítě nechtěl. Nemám rodinu, která mě mohla podpořit, ani zázemí, do toho jsem dítě přivést nechtěla. Podruhé to bylo po velice krátce známosti (utěšování po rozchodu) a když jsem to chtěla říct, partner mi řekl ten samý den, že ta jeho ex je v tom, že je šťastný a vrátí se k ní. Neměla jsem to srdce mu to říct.
Nakonec jsem svoje štěstí našla až po třicítce, manžel, první dítě, druhé na cestě.
Nebudu ti radit, jen jsem ti napsala dva příběhy. Nejsem zastáncem názoru, že interrupce je "zabití", pokud žena vnitřně cítí, že na dítě není připravená a nemá ani nejmenší zázemí, nikdo jí nemůže soudit. A je jedno, jestli je jí 15 nebo 25. Pokud jsi přesvědčená, že s podporou matky to zvládneš, školu doděláš později a pokud to s přítelem nedopadne, bude dítě bez státy, pak do toho jdi, ale lehké to nebude. To ale život není tak jako tak. Jen ti chci ještě napsat, že já si ty UPT nevyčítám, víc bych si vyčítala přivést na svět dítě, kterému jsem nemohla dát vše, co jsem chtěla. Včetně otce.
Jsi velmi mladá, Přejí ti, abys udělala správné rozhodnutí.
Ahoj, nedá mi to a musím komentovat také.. Ano urcite v 16 je brzy, ale.. Kdyz to tak citis, ze by jsi si miminko rada nechala a mas hlavně podporu v rodině, tak se to zvládnout da. Samozřejmě, ze nastou těžké chvilky, ale to může nastat i kdyz ti bude 30. Ja si miminko přála moc od 18, nakonec jsem ve 20 otěhotněla a jsem nejšťastnější, ze mam uz skoro 6 leteho syna, ted čekáme holčičku ❤ .. Deti jsou zázrak a štěstí a samozřejmě i vecny strach a starosti, ale nemenila bych. NIKDY. Budeš to mít těžké, ale asi ani ja bych nedokázala jít na potrat. Z nějakého důvodu miminko přišlo za tebou. A nemyslím si, jak někteří píši, ze miminko musí byt chudák, když je mlada holka. Kdyz má podporu rodiny, která ji pomůže tak se da dostudovaz v pohodě a slečna taky dozraje a může miminku dat stejne olnohodnotny život jako jiná maminka. A i s dítětem se da najít skvělý muž. Ja byla s prvním manželem 8 let, nevyšlo to a Ted mame jiného tatínka a je to to nejlepší co nas potkalo. Miluje syna jako svého.. Držím ti palce i kdyby jsi de rozhodla nakonec pro potrat či pro miminko, hlavně ať se s tím vyrovnáš a jsi silná. At je to jak chce. 😉..
No asi nejhorší je dostat se do situace, kdy dítě pak budeš plánovat, máš pro to veškeré podmínky, a zjistíš, že ho mít nemůžeš.. Ono se to nakonec ve většině případů povede, ale ten pocit, že jsi už jednou před x lety těhotná byla, šla jsi na potrat a podruhé už to nejde... to musí být hodně těžké. Ale teď se dostáváme na úplně jinou úroveň spekulací. S největší pravděpodobností budeš plodná dost, abys neměla problém 😎
@evapater89 Je tolik situací, které mi mužou pokazit život. Myslim si, že dítě to neni. Někdo psal abych mu to později nevyčítala, ale to dětátko za to v nejmenším nemůže. Je zavyslé na mě a jsem už ted jeho maminka, nedokážu to. Moc ti děkuju a přeju hodně štěstí a zdraví dětičkám.
ja si prvni dite nadellila skoro ke 30tinam a i tehdy jsem si pripadala ,,mlada,, v16 bych díte rozhodne nechtela ...jako rozumej jsem milujici mama malou miluji nadevse ...ale ke zkusenostem a vzdelani a zabavu co jsem mela a mohla jako bezdetna bych jinak nedosla rozhodne ne s ditetem. mimojiné i financni zajistení je dulezite.
navic v dobe kdy jen snis pilulku a tech par bunek odejde ..je to od tebe nezodpovedné. Jako uz vice vecí 😖
@magdalenan Moje teta čekala miminko a na 6 měsíci jí řekli, že má vadu srdíčka a že by bylo rozumnější ho dát pryč, protože má málo procent na přežití až se narodí. Do tedka nemuže spát a to už je to 6 let, pláče pokaždé když vidí miminko, nebo těhotnou paní. Ted už miminko mít asi nemuže. Sama měla málo procent na přežití a babička jí tu šanci dala. Je to jiná situace, ale jsme tak povahově stejné, že mě by to odst vzalo..
@lolina16 učila jsem holčinu,která otěhotněla v 15 letech,má krásnou zdravou holčičku,její rodina jí poskytla veškeré zázemí a z té 15leté holčiny je skvělá maminka,dcerka jí v září nastoupila do školky a ona nastoupila na střední školu.Svou holčičku miluje a rozhodně svého rozhodnutí nelituje.Pokud máš podporu v rodině a Ty sama se na miminko cítíš,pak budeš určitě skvělá maminka klidně už v 16 letech 😉 každá občas zapochybujem jestli to zvládnem ať nám je 16 nebo 30.Držím Ti palce 😉
@lolina16 Rozumím, sestřenice to tak měla také. Já taková citlivka nejsem (bez urážky!)
Tehdy šla s žádankou do nemocnice a když tam přišla, otočila se na patě a odešla. To jsem samozřejmě nevěděla a jednou se jí tak ptám: "Tak co, jak se cítíš?" A ona na to : "Bojím se co bude, ale udělala jsem správné rozhodnutí. Já jsem tam nešla" No málem jsem spadla z gauče. Před pátou to tajila asi až do třetího trimestru. Když na to pak náhodou přišel, málem ho odvezli.
Určitě by bylo dobré, abyste si sedli všichni dohromady, ty, přítel a rodiče a promluvili si o tom otevřeně. Co si myslí jeho rodiče, víš?
Možná by i bylo dobré promluvit si s nějakým psychologem, jestli třeba ten smutný příběh tvé tety tě příliš neovlivnil...
Jestli dobře počítám, je tvojí mámě 35 a máš roční ségru. To znamená, že v rodině budou 2 malé děti, které si spolu za chvíli dobře pohrají. A dost možné, že máma uvažovala ještě o jednom dítěti, aby ségra měla "parťáka" a přemýšlela, zda do toho jít nebo nikoli (protože už má 3 děti, ale zase vy jste se ségrou 3 roky od sebe, to je fajn, ta malá by byla jako jedináček). No a do toho ty přijdeš s tím, že jsi těhotná. Já bych to brala jako signál z nebes, že to tak mělo být. Prober i tohle s mámou - nakolik je opravdu ochotná a schopná se o malé postarat. Nicméně pokud babička bydlí hned vedle a taky pomáhá, máte spíše sklony k velmi tradiční rodině, kde se generace prolínají a fungují společně. Já v tom spíše vidím, že jsi své mámě "přinesla" další dítě, ale pokud tě sama podporuje v tom si dítě nechat, tak jí to podle mě nevadí.
Mimochodem - jsem starší než tvoje máma, moc bych chtěla aspoň jedno dítě, pobíháme po umělém oplodnění a zatím nic. Takže v podstatě jediné, co bych řešila, je jak je tvé tělo připravené na těhotenství - ale opět - podle mě líp než na plánovaný potrat. Vidím takto jednu známou, co šla na potrat - po roce co lítala po psychiatrech skončila jako chůva.
Jediné, o čem bych na tvém místě uvažovala je, kdo bude mít větší roli při výchově - zda ty nebo tvoje máma. Kdo vlastně bude v podstatě ten, kdo bude dávat dítěti mantinely a zda to třeba opravdu neskončí tak, že autoritativní matkou dítěte bude tvoje máma a ty budeš spíše jako jeho ségra a nakolik ti to vadí. Výhodou je i to, že devítku dokončíš a na střední pak můžeš začínat o rok později bez problémů (jen doporučuji ten rok mateřské neřešit jen děti, ale i si opakovat, jinak vše zapomeneš a pak budeš mít problém se na škole udržet).
@magdalenan problém je, že jeho rodiče to ještě nevědí..
@magdalenan Jenže právě vrozené vady srdíčka můžou být genetického charakteru - pokud babi měla stejný problém, teta taky, tak právě tohle může být ta komplikace, která by měla rozhodovat v tom si dítě nechat, zvláště pokud bude zdravé. Možná to je jediné dítě, které nakonec bude mít.
Jinak k té tetě - tlačit matku v 6. měsíci do potratu s tím, že dítě by pravděpodobně nepřežilo, to mi přijde fakt šílené. To je lepší už to dítě donosit i s rizikem, že opravdu nepřežije.
Já bych si ho v Tvojí situaci nechala. Čas běží hrozně rychle, za chvíli Ti 16 nebude, budeš dobrá máma a i když to budeš mít těžký, zvládneš to a budeš za to jednou ráda.
Tak vzhledem k tomu že jsi rozhodnutá, tak se jen za dítě přimlouvám ať ma otce. Nemusíte spolu chodit, ale táta to je a pro dítě je chlap v rodině strašně dulezitej. Obzvlášť na chlapeccich se neúplná rodina hodně podepisuje i když maji mámy sebelepší.. Kdyztak si o tom přečti pár studií než se rozhodneš že od něj "nic nechceš"
@lolina16 ahoj, ještě před pár lety bych ti řekla, ať jdeš na potrat ... teď je mi skoro 30 a chceme dítě a už několik let to nejde, kolikrát mě napadlo, že kdybych do toho vlítla omylem třeba v 17, že bych asi neměla jednoduchý život, ale vyměnila bych ho! Hrozně záleží na tobě, jak se k tomu postavíš, můžou mít dítě lidi v 16 a starat se dobře, můžou mít lidi ve 30 a starat se blbě. Z toho co jsi napsala mi připadá, že dítě pryč dát nechceš i přesto, že možná nebudeš mít oporu v otci dítěte. Promluvila bych si o tom s mamkou, domluvila se ve škole, jestli by ti dali individuál abys mohla dokončit ZŠ ( napadá mě otázka proč jsi v 16 na ZŠ?) a jestli tě máma podpoří, nechá u sebe bydlet atd.. a cítíš se na to, že to bude hodně těžké období - mimčo , škola, časem práce... tak si mimčo nech. Záleží vše jen na tobě, jak moc jsi pracovitá a cílevědomá na to, abys měla život takový jaký chceš s tím, že dostuduješ nějaký obor, najdeš si práci, třeba časem i své bydlení atd... Po otci dítěte ( respektive po jeho rodičích) bych chtěla alimenty - nehraj si na hrdinku, že od něj nic nechceš - byli jste u toho oba. Nehledě na to, že spolu nemusíte žít, ale pokud to není úplný pitomec , tak může být otcem dítěti bez toho , abyste byli partneři, jeho rodiče ti mohou občas pohlídat atd, tvé dítě bude mít druhou babičku a dědu - záleží na tom, jací jsou. V tomhle ti můžeme říct svůj názor, ale je to tvůj život a ty si musíš zvážit, jestli jsi připravená místo randění nebo diskotéky sedět doma a kojit. Pokud ne, bude tvé dítě chudák.
@andrisek123 Souhlasím. Pokud by si mimi nechala, je třeba na férovku vyřešit všechno to "organizační kolem." A samozřejmě i s druhou stranou, tady není pro hrdost prostor.