• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Úmrtí v rodině x účast na pohřbu. Mám se vyhýbat stresu

8. února 2012 
Holky, nevím jak se mám rozhodnout - umřel nám děda a podle mamky bych na pohřeb neměla chodit, protože to je nápor na nervy.
Celý těhu mě mudr říká, že se mám pokud možno vyhýbat jakýmukoliv stresu a nervovýmu vypětí...tak nevím, jak se k tomu postavit...
Vůbec nevím...nechci riskovat, že by se něco mohlo stát, ale rozloučit bych se chtěla...
Máte některá podobnou zkušenost? Jak byste se zachovaly?
děkuji
7. únor 2012 v 19:54  • Odpověz  •  To se mi líbí
@ivetm Zkušenost takovou nemám, ale kdybych neměla žádný závažný zdravotní problém, tak bych tam šla. Ty máš nějaký zvláštní důvod proč se vyhýbat stresu nebo je to jako u ostatních těhulek?
7. únor 2012 ve 20:00  • Odpověz  •  To se mi líbí
@ivetm: mýmu manželovi umřela babička když jsem byla těhotná a jeho rodiče mi řekli abych tam nechodila i když jsem se chtěla rozloučit...ale je fakt, že to bylo v zimě a obřad byl hodinu v kostele a pak klasické pohřbení do hrobu což bylo na další hodinu takže i kvůli té zimě. Asi bych se rozhodla podle toho jak to cítíš, děda by se určitě nezlobil a možná i pro tebe by bylo lepší tam zajít pak sama nebo jen s partnerem a rozloučit se takhle....nápor na nervy to bude v každém případě, na pohřbu to ještě umocní všichni co tam přijdou...tak to zvaž a rozhodni se hlavně podle sebe
7. únor 2012 ve 20:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
@ivetm Tak nechoď na obřad, zajdi se s ním pak rozloučit sama, v klidu, odpoledne po pohřbu, jdi mu položit kytičky, "popovídat si", a až to na tebe bude moc, můžeš odejít. Na obřadu bude plno plačících lidí, to tě psychicky vydeptá hůř, než když si pak sama půjdeš uronit slzičku.
7. únor 2012 ve 20:17  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
@ivetm chápu, že se chceš rozloučit, ale myslím si, že jak píše @sabuse1 můžeš tam zajít později na hrob a vlastně se tak rozloučit taky. Nápor na nervy to každopádně je a já bych osobně nešla v těhu na pohřeb, já to totiž strašně těžce prožívám v normálním stavu, natož kdybych byla těhu :unamused:
7. únor 2012 ve 20:21  • Odpověz  •  To se mi líbí
Uplne suhlasim s @kajovaevicka a @janapavlik . Ked mi umrela babicka, na pohreb som nechcela ist prave kvoli tym ostatnym ludom.Isla som potom na cintorin sama, rozlucit sa a venovat par myslienok, kytku, a tiez do jej bytu - sama, pospominat si.
7. únor 2012 ve 20:23  • Odpověz  •  To se mi líbí
@ivetm mne umrela babicka, kdyz jsem byla v19.tt...i kdyz jsem na pohreb chtela, tak jsem nakonec nejela, znamenalo by to cestu 250km tam a 250 zpet, z vetsi casti po D1...asi jsem nakonec dobre udelala, protoze asi tyden po tom jsem ze dne na den musela na neschopenku, tvrdlo mi bricho a musela jsem okamzite najet na klidovy rezim... Musis se rozhodnout podle sve situace - myslim, ze samotny stres z pohrbu zas tak extremne stresujici a zavazny pro tehu neni, ja mam ted cele tehu ruzne jine stresy, kterym proste nedokazu predejit a nic s tim nenadelam...:frowning2:
7. únor 2012 ve 20:25  • Odpověz  •  To se mi líbí
Mne 14 dní před porodem zemřel táta,a bohužel jsem na pohřeb nesměla.Doktor mi to zakázal...Tak jsem dr.nenáviděla jak nikdy v životě,ale určitě věděl co dělá,byla jsem tak slabá,že bych to určitě nezvládla.Do dnes toho lituji a budu pořád.Ale pokud nemáš žádné vážnější potíže a citíš se fajn,tak bych šla...Ale opravdu jde o to jak se ti je,pokud máš pochybnosti,tak raději zůstan doma.Jak píše sabuse,dědeček se zlobit nebude a pak se můžeš rozloučit sama,a uvidíš,že tak to bude pro tebe možná lepší....Držím pěsti at vše zvládnete,Ty i Tvá rodina.
7. únor 2012 ve 20:26  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
já byla ve 22. týdnu na pohřbu manželovi babičky ... mrzlo, byl sníh, bylo to 190km, v kostele se všemi vymoženostmi a ukládáním do hrobu. Jelikož byla babička hodně nemocná, tak to tam nikdo nějak závratně neprožíval, všichni s tím byli smíření. Takže stresy žádné akorát ta zima byla teda hrozná. Těhulky jsme tam byly dvě.
7. únor 2012 ve 20:45  • Odpověz  •  To se mi líbí
@ivetm pokud nemáš nějaký velký zdravotní problém, kvůli kterému bys měla třeba klid na lůžku apod., tak pokud cítíš, že jít chceš, tak by šla. Je pravda, že se s ním pak můžeš rozloučit sama, ale už to nebude takové, jako když člověk prožije ten samotný obřad. Ten obřad ti víc pomůže se s tím smířit než "jen" to, že pak tam sama zajdeš. Tím obřadem si člověk tak nějak uvědomí, že ten jeho příbuzný opravdu zemřel.. Možná to neumím dost dobře popsat, ale pohřeb jako takový je pro lidskou psychiku dost důležitý a nenahradí ho to, že pak zajdeš na hřbitov sama. Já osobně bych toho pak litovala, kdyby mi třeba někdo zakázal nebo nedoporučil na pohřeb jít (pokud by to nebylo ze zdravotních důvodů).
7. únor 2012 ve 20:53  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
Já byla na pohřbu svojí babičky v 6.nedělí,moje sestra byla ve 30tt..náročný to bylo ,ale zas sem ráda že sem se šla rozloučit,sestra to zvládla mnohem líp než já..záleží na tvém zdravotním stavu..nebo se pak zajdi rozloučit sama jak ti radí holky..
7. únor 2012 ve 20:55  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj, taky mi nedávno umřela babička. Na pohřbu jsem byla, ale konal se v úzkém rodinném kruhu, takže žádné davy plačících, ale jen nás pár...
Největší nápor na nervy a stres je podle mě už samotný fakt, že Ti děda umřel. To, jestli na pohřeb ano nebo ne, je Tvá věc a nenechala bych si do toho od nikoho mluvit. Sama nejlíp odhadneš, jaké to asi bude a jak to budeš prožívat.
Podle mé zkušenosti, můj smutek by nezvětšilo, kdybych na pohřeb nešla, a nezmenšilo, když jsem na něj šla. Babička zemřela - to pro mě bylo to nejhorší... A nijak to neovlivnil fakt, jestli jsem se účastnila pohřbu, nebo bych se s ní zašla rozloučit soukromě na hrob. Ale to je čistě na Tobě.
7. únor 2012 ve 21:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
Já si také myslím, že urcité vypětí jsi už zažila v době, kdy ses o smrti příbuzého dozvěděla. Sama asi můžeš předpovídat, jak stresujísí samotný pohře už může být. Já bych se momentálně spíš ohlížela ale na aktuální počasí, neboť těhotná a pobyt v těchto mrazech někde na pohřbu může být už samo o sobě riskantní - mnohdy delší čekání, pobyt ať už v kostele nebo ve smuteční síni, samotné rozloučení, pak loučení se smutečními hosty.
7. únor 2012 ve 23:19  • Odpověz  •  To se mi líbí
já nebyla ma pohřbu babičky....byla jsem v 7 měs. ....ale zpětně bych asi šla, nebo já nevím, ale tenkrát jsem se na to vůbec necítila.
Jinak si myslím, že pohřeb je větší nervové vypětí, jak když se dozvíš o smrti blízkýho
7. únor 2012 ve 23:23  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí
Je to přirozená věc, šla bych.I stres k životu prostě patří.
7. únor 2012 ve 23:29  • Odpověz  •  To se mi líbí
@kocicinka no ale někomu ten stres v těhotenství může způsobit nepříjemnosti....já dva týdny po pohřbu byla týden na rizikovém
7. únor 2012 ve 23:31  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí
pohřeb je strašnej nápor... nejen ty lidi tam, ale i to prostředí a nakonec ten závěr celého obřadu..ne, já bych nešla...dědeček by se nezlobil, prostě zajdi na nějaké jeho místo, zapal svíčku a pak k hrobu..
7. únor 2012 ve 23:57  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
Já si teda taky nemyslím, že když se o smrti dozvíš, je to větší stres než pohřeb. Je to šok, smutek a vše možné. Ale teprve na tom pohřbu ti to všechno dojde, všechno na tebe dolehne, je to obrovský stres...

Před vánocemi se mi v autě zabil kamarád. Dva dny mi umíral na ARO. Byli jsme s tím všichni srozuměni, že zemře, měl cca 2 procenta šanci. Samozřejmě, že jsem to obrečela, bylo to nečekané, z ničeho nic, mladý kluk... Ale pohřeb, to byla jiná soda... Klasický, v kostele, i s ukládáním do hrobu, sněžilo, pršelo, svítilo sluníčko... Plno lidí... nejsem těhotná a přesto se přiznám, že jsem pohřeb psychicky neunesla. Doma jsem se zhroutila a probulela celý den. Až tam mi došlo, jak moc je to definitivní... Když mi umřel dědeček, šla jsem na jeho hrob až půl roku po jeho smrti, do té doby jsem toho nebyla schopná. Měla jsem ho moc ráda a nechtěla jsem se s ním rozloučit. Až po půl roce jsem ho "nechala jít".
8. únor 2012 v 00:15  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
@ivetm Ahoj. Vyhýbat se stresu je sice hezký, ale podle mě to prostě v běžném životě nejde. Já jsem skoro za celý život na pohřbu nebyla a pak v těhotenství hned několikrát a ani teď při druhém těhotenství se mi to nevyhnulo. Nicméně neřadím to k těm nejhorším stresům... myslím, že jít můžeš. Jinak jsem si říkala, a nechápejto to prosím opravdu nikdo špatně, že asi někdo prostě musí umřít, aby se další mohli zase narodit...nevím, ale prostě jsem zjistila, že v těhotenství (nejen u mě) se chodí často na pohřeb.
8. únor 2012 v 01:28  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojky, přispěju taky svým názorem. Pohybuju se trochu v pohřebnictví, tak můj názor od lidí.. Za prvé záleží v jakém stadiu těhotnství jsi, a také jaky obřad bude, určitě je rozdíl mězi hodinou v kostele a pul hodinou v obřadní síni. Souhlasím tu sněkterýmam holkama, že vyrovnat se s odchodem jako takovým bývá někdy služitější než samotný obřad, i když tam nápor emocí bývá větší a většinou až tam si člověk uvědomí, že ten náš milovaný je pryč.. I když podle Budhismu, je tělo jen obal, duše zůstává. Zas by pro nás mělo být "ulehčující" že to byl dědeček, a at chceme nebo nechceme je to přirozený koloběh života, a aby mohli přicházet nový, musejí odcházet staří...Taky si myslím že za těhotenství je člověk často vystaven stresu, at uz mensi hadka doma, kvuli nejake blbosti, a nebo jen strach o to, treba v prvnim trimestru, jak to vsechno dopadne a zda bude vše OK. A podle mne, jesti se vse prenasi na dite, tak smutek z odchodu blizkeho človeka by měla byt přirozená i pro jeho zivot..Ivet, ber to tak jak to citiš, pohřeb je jen jeden a ty uz ho nevratis, kdyby jsi si to někdy vyčitala, už to nebudes moct udělat znovu.. a jsou takový lidi co jim je pak lito že nešli. Pokud u sebe budes mit partnera, tak muzete kdykoli odejit.. Ale pokud se na to necítíš a tělo Ti rika, ne nechod tam.. pak bud doma, "domluv" se s dědečkem, on by to opravdu pochopil, a udělej si rozloučení s ním pak sama v tichosti.
8. únor 2012 v 07:10  • Odpověz  •  To se mi líbí
@ivetm Přesně stejná věc se stala i mně, byla jsem na rizikovém těhu, prodělala jsem předtím potrat - umřela mi babička, u které jsme s našima 10 let bydleli, když jsem byla dítě a pak jsem s ní bydlela i jako dospělá, než jsem se vdala (pak s ní bydlel brácha), měla jsem na ní velikou vazbu. Umřela, když jsem byla v ranné stupni těhu a vůbec jsem se nerozhodovala, věděla jsem, že pohřeb by byl příliš velký emociální nápor a i všichni ostatní to tak chápali. A vím, že i babička by to tak chtěla. Zapálila jsem doma svíčku.... a líto mi to není, rozloučila jsem se s ní tak nějak vnitřně, občas si dokonce s ní "jakoby" povídám, co by tomu řekla, jak by to udělala
8. únor 2012 v 07:47  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
Já byla v 5tém měsíci kdyš nám umřel strejda a na pohřeb jsem šla... :wink: záleží na tom jak se ty sama na to cítíš...mě taky říkali at nechodím,ale já se chtěla rozloučit :slight_smile: tak hodně štěstí při rozhodování :slight_smile: jinak je mi samozřejmě líto co se stalo :pensive:
8. únor 2012 v 07:50  • Odpověz  •  To se mi líbí
přítelovi umřela babička měsíc předtím než se narodila Natálka, jít jsem chtěla, ale zakázal mi to. rok předtím mi umřel táta a od té doby pohřby nesu opravdu hodně špatně, takže si nedovedu představit jak bych to měla v těhu, a navíc mi hrozil předčasnej porod tak jsem radši zůstala doma, rozloučila jsem se s ní zapálenou svíčkou doma
8. únor 2012 v 08:08  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
Mě umřela kamarádka, když jsem byla na začátku 8. měsíce těhu. Na pohřeb jsem šla, protože to byla opravdu dobrá kamarádka a nikdy bych si neodpustila, že jsem se s ní nešla rozloučit :frowning2: Zvládla jsem to a jsem fakt ráda, že jsem tam byla.
8. únor 2012 v 08:42  • Odpověz  •  To se mi líbí
@ivetm mně v prvním těhotenství zemřela babička, byla jsem v pátém měsíci a na pohřeb jsem šla, na konci zemřela ještě babička manžela (9. měsíc), taky jsem šla a v tomto mi zemřela druhá babička, byla jsem 20tt a na pohřeb jsem šla taky, neodpustila bych si to a musím říct, že nijakej nápor na nervy to nebyl, ona ta smrt už tak je, takže ten pohřeb je spíš takový ukončení, myslím, že bych se užírala doma mnohem víc, než když jsem tam šla
pokud jde o dědu, neváhala bych, když by šlo o strejdu z pátýho kolene, nikam bych nechodila
Jedna kamarádka takhle nešla na pohřeb matky, je to už 3 roky a dodnes jí trápí, že se to "neukončilo" a má z toho depky
8. únor 2012 v 08:46  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
Ja skusenost mam a docela hroznou, nebudu tady o tom psat, v 8 mesici jsem byla na pohrbu a zvladla jsem to.
Ja by jsem urcite sla.
8. únor 2012 v 09:35  • Odpověz  •  To se mi líbí
záleží, jak moc jsi silná a jak snášíš takové nepříjemné záležitosti, moje setra na dědečkovým pohřbu byla už s pořádným břichem a zvládla to, já osobně bych to nezvládla, jsem hrozná plačka. taky jde o to, jsi-li na rizikovým nebo normálně pracuješ, jak prostě těhotenství snášíš.
pokud na pohřeb nepůjdeš, nic si nevyčítej, hned další den přece můžeš sama zajít za dědečkem a rozloučit se sama jak uznáš za vhodné, ať to zvládneš, je to nepříjemné, vím!!!
8. únor 2012 v 10:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
ja si taky teda myslim ze hodne zalezi na tom, jak moc blizky ten clovek byl. mozna se pletu, ale vetsinou pritelova babicka neni tak blizka jako vlastni deda.
ja v tehotenstvi na pohrbu nebyla (nastesti), za to jsem si "strihla" ted 3 za pul roku. necekane 30 ti leta kamaradka- to jsem nesla velice zle, zhroutila se a doted ji nepustila :pensive: - to si neumim predstavit prozit jako tehotna, spoluzak na rakovinu (26 let), taky hrozny a exmanzelovo strejda,nahle. to uz nebylo tak zle.
pohreb na me pusobi jako definitivni a je to cast kterou z celeho obdobi nesu nejhur. takze zalezi jak moc ti ten clovek byl blizky a jak se citis.
ridila bych se jen sama sebou.
8. únor 2012 v 10:39  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
vždyť přece důležitější je rozloučit se v srdci, než v obřadní síni, v těhu bych pohřeb fakt vynechala, nikdo ti to nemá právo vyčítat a kdo by to zkusil, je opravdu neomalený.

Pust si jeho oblíbenou hudbu, uvař co měl rád, zapal svíčku, a rozluč se s ním takhle.
8. únor 2012 ve 12:34  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tvůj příspěvek