• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Zamlklý potrat, jak se z nás stávají těhulky a maminky II

(Zamčená)
5. prosince 2013 
autor
Mury to zatím nevím v jaké fázi :sweat_smile: :grinning: já ještě trošku špiním,ale dneska se uvidí.O víknedu máme vždycky ty naše maratony :grinning: :sweat_smile: No už jsme se týden nepohádali,takže je doma pohodička.Nevím právě jestli jako snž bude,už raději s ničím nepočítám :sweat_smile:
22. srp 2009 v 11:48  • Odpověz
a jo on je víkend :grinning: :grinning: :grinning:

tak držím palečky aby snažení bylo a už aby si ujasnil že napořád a nejlépe příští měsíc// :dizzy_face: :dizzy_face:
22. srp 2009 v 11:49  • Odpověz
jdu se psem a pak spáchat něco k jídlu bud špagetky nebo smažený sýr :grinning: :grinning: :grinning:
22. srp 2009 v 11:51  • Odpověz
holky tak já vám nějaké masíko pošlu, jo?
já bych chtěla mít aspoň ms a zkusit se snažit :cry: už mě to začíná štvát
tak se zatím mějte pojedu na nákup
22. srp 2009 v 11:52  • Odpověz
eli pošli :grinning: :grinning:

to chápu :frowning2: to mě mrzí :pensive: :pensive:

pěkný zbytek dne papa
22. srp 2009 v 11:53  • Odpověz
tak zvítězil smažený sýr :grinning: :grinning: už se cpeme :stuck_out_tongue_closed_eyes: :sweat_smile:
22. srp 2009 ve 12:53  • Odpověz
aha jsem tu sama :grinning: :frowning2: :frowning2: :frowning2:
22. srp 2009 ve 12:59  • Odpověz
budu jak farmíček no :grinning: :grinning:

si tu hodím solo mě to nevadí lalalalala :grinning: :grinning: :grinning:
22. srp 2009 ve 13:00  • Odpověz
halooooooooooooooooo :astonished: :astonished: :astonished: :astonished: :astonished: :astonished: :astonished:
22. srp 2009 ve 13:02  • Odpověz
tak nic no :angry: :angry: :angry: :angry:
22. srp 2009 ve 13:04  • Odpověz
kde jste kdo :astonished: :grinning: :grinning: :grinning:

jééé 11 111 přísoěvek :grinning: :grinning: :grinning:
22. srp 2009 ve 13:06  • Odpověz
Halooooooooo já jsem tuuuuu :slight_smile: Já pročítala maily a tohle jsem našla, posílala mi to kdysi mámoška, tak si taky počtěte... je to sranda, máme se na co těšit, a snažilky honem snažit ať v tom nejsme samy :slight_smile:

Těhotenství - Nejkrásnějších 9 měsíců v životě ženy


1.měsíc
Stojím v lékárně ve frontě a chce se mi omdlít. Je tam vedro, vydýchaný vzduch a paní přede mnou má prostě
nesnesitelný parfém. Ale pořád je to lepší než pán před ní,zřejmě od přírodya je mi tak nějak fyzicky odporný. Fuj, teď
jsem si všimla lupů v jeho vlasech. Asi se pozvracím.
"Těhotenský test," odpovím na otázku lékárnice, co si přeju. Mám mžitky před očima a venku si musím chvilku
sednout na parapet výlohy, abych se neskácela.
Jsem si jistá svou věcí a 2 čárky na počuraném papírku mi to pak doma jen potvrdí. Asi brzo omdlím, třeští mi
hlava, ale jsem šťastná.

2. měsíc
Je 7 hodin ráno, já stojím v kuchyni před ledničkou a vedu vnitřní boj: Když ledničku neotevřu a nevytáhnu si
z ní něco na snídani, brzy se pozvracím. Pokud ji otevřu a ucítím to, co člověkcítí, když ledničku otevře, pozvracím se taky. Jdu si napustit do sklenice ledovou vodu, napiju se, opláchnu si čelo, otevřu dokořán okno, zadržím dech a
risknu to. Rychle otvírám lednici a bleskově vytahuju máslo a mlíko. Vyhrknou mi slzy do očí a ženu k oknu to
rozdýchat. Hurá, ustála jsem to, už mám aspoň na dopoledne vyhráno.
Snídám bílý rohlík s máslem a bílou kávu, to jediné, co dopoledne snesu k jídlu. Posilněná snídaní jdu odvážně uklidit
věci zpět do lednice a zrak mi padne na 2 buřty v igelitovém pytlíku, co si koupil manžel na večer na opékání.
Ty už jsem neustála. Nesnášímzvracení, takže zvracím s křečovitě zavřenýma očima, abych to neviděla, pak poslepu
tápu po toaletním papíru a po splachovadlu. Opouštím záchod, pustím si na hlavu studenou vodu a jdu na dvůr to rozdýchat. První, co uvidím po otevření dveří na dvůr, je hromádka od našeho štěňátka. Poslepu zvedám prkýnko. Jsem vyložená z kuchyňského okna, zhluboka dýchám a přemýšlím, že bych měla něco sníst. Jediné, na co jsem schopná pomyslet bez odporu, je rohlík s máslem a bílá káva.
Stojím před ledničkou.......... Věčný koloběh. Mám pocit, že se neudržím na nohou.
Ležím v posteli, hlavu jsem si osprchovala studenou vodou, mám okno dokořán a zhluboka dýchám.
Asi bych měla něco sníst..........
Přichází domů manžel s oblíbenou žertovnou otázkou na rtech:
"Cos tady celý den dělala?" Bez jakýchkoli skrupulí pronáším neomaleně:
"Blila."
Manžel se hurónsky směje, považujíc toza dobrý vtip, otvírá dokořán ledničku a volá na mě:
"Co máme k jídlu, maminko ???"

3. měsíc
Miminku na ultrazvuku bije srdíčko, vše je v pořádku a já dostávám konečně těhotenskou průkazku a přemýšlím, jak se vyrovnám s pokynem sestry, abych přišla příště nalačno. Smlouvám s ní aspoň o kapku kafe nebo čaje a vyhrožuju poblinkáním sesterny. Směje se a povoluje mi trochu vody.
Přicházím domů a rozrážím dokořán všechna okna: nesnáším vůni našeho domu.
"Nepřipadá ti, že nám to tady strašně smrdí?", vyzvídám na každém.
Smrdí mi sprchový šampon, tělové mléko, je mi odporný olej na opalování, hnusí se mi jídlo, je mi odporný dokonce i rohlík s másle a bílá káva. Jediné, co mi voní a na co mám chuť prakticky pořád, je pivo.
Opuchly mi nohy a obličej a na bradě se mi vyrašil lišej záhadného druhu.
Večer k nám přišlo pár známých na grilovačku. Cpou se masem a mají odporně mastné brady a prsty.
Maso odporně smrdí. Manžel odlamuje nožičky špekáčku a dává je synovi, který mlaská a omastek mu teče po bradě.
Odbíhám blinkat. Když se vrátím, úplně bílá, syn si mi obejme mě mastnýma
ručičkama a zeptá se mě:
"Copak je maminko?"

4. měsíc
Všechny kolem nesnáším. Nesnáším naše štěně, leze mi na nervy manžel, příbuzní, mamka. Syn má tisíc otázek
ve chvíli, kdy se mi nechce ani trochu mluvit.
Manžela zajímá jen, co je k jídlu a jestli jsem vyřídila všechno, cojsem měla.
Ještě ke všemu si ráno ohřál buřta k snídani a ten kastrůlek s mastnou smradlavou vodou nechal na sporáku.
Dvakrát se pozvracím, než dokážu sejít z ložnice v patře dolů do kuchyně. Sobec jeden hnusná.
Vůbec ho nezajímají moje starosti, mamku zase zajímají až moc...
Hlavně, ať se mi dneska nikdo nedostane do rány. Mám chuť všechno rozkopat.
Syn mi sděluje, že on spát rozhodně nepůjde. Začínám asertivně vysvětlovat, že rozhodně půjde, ale nějak se to
zvrtne a ječím na celé kolo, že už toho mám dost, že mi tady nikdo odmlouvat nebude a že vůbec.
Vztekle kopu do balónu na cvičení a odcházím trucovat do ložnice, kde se vzteky rozbrečím. Slyším, jak manžel
potichu vysvětluje:
"Maminka je trošičku nervózní, nesmíš jí moc zlobit..."
"Tak dobže," odpovídá syn a já pro změnu pláču dojetím......

5. měsíc
Dojetí z konce 4. měsíce mi zůstalo.
(Mimochodem stejně jako lišej v obličeji).
Nemůžu se dívat na televizní noviny, protože téměř u každé zprávy pláču. Pláču i u reklam, nemůžu jít na žádnou kulturní akci, protože mě k pláči dojímá krásná hudba. Potají utírám slzy v divadle, kam jsemse synem dorazila
na doják Perníková chaloupka. Večer pláču, protože babička s dědečkem chtějí vzít syna do ZOO a povezou ho
tam autem. Jsem přesvědčená, že se vybourají. Mámpanickou hrůzu a pláč dlouho do noci. Manžel konstatuje, že mu mé vzteklé období bylo přece jen o trochu sympatičtější a vypíná televizi, protože právě začíná nějaká riziková
reklama už ani nevím na co, zřejmě na polévky od Vitany.
Zvracím už jen jednou týdně, ale musím nosit vysoce elegantní gumové punčochy kvůli křečákům. Jednou pláču, protože jsem si vsugerovala, že mám nějakou zákeřnou nemoc krve, protože mi na nohách vyskákaly takové
červeno-fialové tečky, které si moc dobře pamatuju od taťky, než zemřel. Asi půl hodiny se zmítám v hrozných
představách, jak jsou moje děti sirotkové, případně jim jejich otec dovalil macechu, nějakou pipku s pevnejma
prsama, kterou třeba ještě ve finále budou mít rádi a nikdo si na mě ani nevzpomene....., pak mi dojde, že je to
obvyklá vyrážka po holení nohou, pořádně se vysmrká a jdu spát.

6. měsíc
Přestala jsem zvracet, ale mám nesnesitelné bolesti v žebrech. Ukázalo se, že mám jakési mezižeberní
srůsty, které se mi pomalu trhají. Dělají se mi podlitiny a já mám bolesti ve všech polohách kromě lehu na
zádech, kdy je to jakž takž snesitelné. Kromě toho si z pátého měsíce s sebou stále nesu lišej na bradě,
gumové punčochy a pipku s pevnejma prsama. Žárlím na všechno, co je ženského rodu. Prohlížím se v zrcadle a
vidím jakousi rozplizlou ropuchoidní maminu se zplihlýma vlasama, opuchlým obličejem, pletencema žil na nohách a
obrovským břichem.
A pak vidím všechny ostatní sexy ženy a dívky, sportující, vysmáté, vyzývavé a netěhotné. Manžel při pohledu na mé
svlečené tělo vypadá jako já v prvních měsících těhu při pohledu na buřta. Ze všech stran se naznačuje, že nejsem
žena, ale matka. V knížkách se o mých pohlavních orgánech mluví jako o rodidlech (slovo, které je mi tak odporné, že je mi nevolno i teď),prsa se začínají stávat továrnou na mlíko. Vyjdu schody do prvního patra a funím jak lokomotiva.
Nenajdu na svém těle místo, které by nebylo aspoň trochu oteklé. (Na rodidla si pravda přes břicho nevidím, tak nevím...)
Manžel vymetá
podnikové večírky a zjevně se výborně baví s pevnoprsařkama. Asi ho brzo nakopnu nožkou zpevněnou v gumové
punčošce..

7. měsíc
Sláva, dotrhly se srůsty, ze dne na den je klid. Začala jsem ale pro změnu znovu zvracet.
Ne tak často, ale zato trochu brutálněji, málokdy to totižvůbec stihnu doběhnout na záchod.
Taky k nám přišel Mikuláš s čertem.
Čert zahudroval a zachrastil řetězy a já se rozplakala. Čert trochu znejistěl, tuto reakci asičekal spíš od dítěte
než od maminky. Manžel blahosklonně pokyvoval hlavou a s uspokojením konstatoval, že mi konečně došlo, že jsem celý rok zlobila a začala se po právu bát. Pak mě se synem společně uklidňovali, že čert jen tak hudruje, ale
že by mě ve skutečnosti nechtěl. Těžko už mi někdo někdy uvěří, že mě k pláči dojal strach spatřený v synových očích.
Novinkou pro tento měsíc je absolutní neovládání svěračů. Zakašlu, kýchnu, zasměju se a můžu se jít převléknout.
Lehkou ostudu jsem udělala na oslavě Silvestra, kdy jsem se doslova smíchy počurala, naštěstí tam byli jen naši nejbližší známí...
Navíc mě trápí střevní problémy, což je společně s předchozím problémem dost vražedná kombinace. Nejlepší je pro mě vůbec nevycházet z domu, v době předvánočních nákupů dost problematický úkol.

8. měsíc
Odhazuji gumové punčochy, protože už je prostě nesnesu. Mám pocit, že červenými proužky uprostřed stehen,
které mi tam zůstaly vytlačené po okrajích punčoch, budu ocejchovaná asi už nadosmrti.
Taky přemýšlím, jestli vůbec kdy ještěsvoje nohy budumoct někomu ukázat.
Zmizel mi lišej z brady a nahradilo hojakési postpubertální akné.
V kabelce musím pořád nosit Rennie, protože mě má žáha asi brzo sežehne.
Praskly na mně moje těhotenské rifle. Mám sice ještě jedny, ale ty mi zase hrozně kloužou po břiše dolů a
následně spadnou úplně. Musím na nich teda nosit kšandy, což sice slouží k výbornému pobavení mé drahé polovičky, ale já z toho zrovna dvakrát nadšená nejsem.
Mohla bych nosit sukně a šaty, to bych ale musela dopnout kozačky, což je při současném stavu mých lýtek
absolutně nereálné. Praskly mi zipy u obou zimních bund a ulomila se mi čtyřka vpravo nahoře.
Takový lehce destrukční měsíc.

9.měsíc
Na poslední chvíli jsem si s vypětím všech sil sundala všechny mé (dva) prstýnky, protože hrozilo, že by mi je
pak museli odříznout i s prsty.
Ulomila se mi pětka vpravo nahoře. Kromě jiných zábavných akrobatických prvků při zavazování bot, depilaci
atd...provozuji těhotenskou jógu při nesčetných pokusech ostříhat si nehty na nohou.
Konkrétně tedy na pravé noze, na levé to jde celkem v pohodě. S pravou jsem měla dlouho problémy,
pak jsem ale našla výborný způsob - nutné asi půlhodinové rozcvičení zadních
a vnitřních stehenních svalů, šikmých zádových a krční páteře:
V široko rozkročmém sedu na zemi přitáhnete tělo k pravé noze šikmo tak, aby břicho splývalo volně mezi rozkročené nohy a netlačilo se. Zkroutíte hlavu tak, aby bylo vidět na prsty u nohou. Při dobrém rozcvičení je možno v této
poloze ostříhat všechny prsty najednou, druhou variantou je pomalu kmitat, při každém kmitu pak ošetřit jeden prst.
Třetí variantou je návštěva pedikérky.
Konečně porod.
Břicho je pryč a v mém náručí stvoření, do kterého jsem se nekonečně a na první pohled zamilovala, které celých
těch 9 měsíců prožilo se mnou, na nic si nestěžovalo a snášelo všechny mé nálady, propady, poklesky a nepříliš
vzorné chování.
Bezpečně poznávám ty patičky, které usilovně a bez přestání kopou do prázdna, jakoby hledaly to břicho zevnitř, do kterého byly zvyklé se tak nádherně zabořovat.
Bezděčně nastavuji břicho zvenku, zdá se, že je to jak náhražka přijato.
Netrvá to ani tak dlouho a já začínám mít při pohledu na maminky těhulky neodbytný pocit krásné nostalgie. To
bylo přece tak nádherné období, no řekněte.......
22. srp 2009 ve 13:07  • Odpověz
terciku to z nám :grinning: :grinning: :grinning: :grinning:
22. srp 2009 ve 13:09  • Odpověz
Jsem si myslela, že to nebude asi žádná novinka :grinning:

Holky já mám hlad a nechce se mi nic kuchtit, nevíte co mám dělat? :grinning:
22. srp 2009 ve 13:20  • Odpověz
Jůůů, tak já to teda neznáááám...........a je to psinaaa :grinning: :grinning: :grinning:
22. srp 2009 ve 13:31  • Odpověz
Terci, tak se vydej k někomu na návštěvu a nenápadně prohoď, že jsi dnes ještě nejedla :grinning: :grinning: :grinning:
22. srp 2009 ve 13:31  • Odpověz
Ahoj kerri :grinning: to dělala moje švagrová, to bych se musela hanbou propadnout :grinning: Dělá to i teď občas když přijde a už s neteří... no malá od rána nic nejedla... a ona pak i loudí, no nedej jí poslední sousto od huby, ale je to fakt trapný...
22. srp 2009 ve 13:58  • Odpověz
Tak jsem dala vařit hovězí na polívku, a brambory, a bude asi smažáček, nechce se mi vymejšlet nic složitýho :stuck_out_tongue_closed_eyes:
22. srp 2009 ve 14:00  • Odpověz
tercíku já udělala ten smažák :stuck_out_tongue_closed_eyes:
22. srp 2009 ve 14:07  • Odpověz
vidíš mury, tak jsi mě asi vnukla nápad, aniž bych to věděla, při dočítání :grinning:
22. srp 2009 ve 14:13  • Odpověz
nikde nikdo?
22. srp 2009 ve 14:24  • Odpověz
autor
Tercie tak to já neznááááááám :grinning: jsem se zasmála :grinning: :grinning: :grinning: ale nak to na mě zase padá,že to já nikdy nic takového neprožiji :sweat_smile:
22. srp 2009 v 15:19  • Odpověz
terci, to je supr :grinning: , hned jsem to přečetla příteli, aby věděl co ho čeká :grinning: :grinning: :grinning:
22. srp 2009 v 15:25  • Odpověz
nabídl mi klobásu, tak jsem mu připoměla ten párek k snídani, tak si dal sám :grinning:
22. srp 2009 v 15:27  • Odpověz
autor
halo je tu někdo??? :astonished: :astonished: :astonished: :sweat_smile:
22. srp 2009 v 15:32  • Odpověz
ahoj kopi, copak děláš?
22. srp 2009 v 15:40  • Odpověz
ahojky :slight_smile: je to pěkný :grinning:
kopi neboj i na nás se jednou dostane :wink:
22. srp 2009 v 15:41  • Odpověz
autor
Holky nedělám právě nic,mám blbou náladu.Tak sedím u pc a přemýšlím :sweat_smile:
22. srp 2009 v 15:44  • Odpověz
autor
Eeli no jednou se na nás dostane,ale u nás s takovým přístupem to bude bůchví kdy! :zipper_mouth:
22. srp 2009 v 15:45  • Odpověz
autor
jdu se odreagovat-jdu naklepat maso :grinning:
22. srp 2009 v 15:46  • Odpověz
Jdi na stranu:   Zruš
Téma bylo zamčeno adminem. Není možné přidávat další odpovědi.