• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Jaké byly vaše první dny/týdny po návratu z porodnice?

29. července 2014 
Zdravím všechny maminky :slight_smile:
Čekám první miminko a termín porodu se rychle blíží a s tím i obavy, jak co bude :slight_smile: Prosí podělte se o to, jaké byly vaše první dny / týdny po návratu z porodnice. Jak vypadal váš den? Jak moc náročné to bylo a co by jste třeba teď vyřešila / udělala jinak. Je mi naprosto jasné, že u každé to probíhalo úplně jinak, ale budu ráda za každý příspěvek :grinning:
27. čer 2014 ve 20:54  • Odpověz  •  To se mi líbí
nače malá byla moc hodná, spala dlouho už v porodnici. Narodila se vlétě takže bylo teplo, byly jsme na procházce v kočárku hned po příjezdu z porodnice....Vzpomínám si že to bylo moc hezký období, točilo se hlavně kolem malé...krmení, přebalování, mazlení. Až ted zpětně na fotkám vidím že jsem měla doma pěknej binec:slight_smile: tenkrat mi to tak nepřišlo, ale nevyžehlený prádlo bylo snad všude:slight_smile:
27. čer 2014 ve 20:58  •  3 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
příjezd z porodnice byl velká úleva, prvních 14dní jsem trávila v noční košili a s prckem na hrudníku :D největší výpomoc pro mě bylo jídlo a úklid, jinak kdykoliv jsem mohla spala jsem s prckem (prodělávala jsem chřipku) Byla vedra takže ven jsme nechodili nebo jen večer na chvilku.
27. čer 2014 ve 21:03  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Pro mě byl asi tak první měsíc příšerné období. Nešlo nám kojení, takže jsme se u toho oba dost trápili. Byla jsem totálně vyčerpaná jak fyzicky, tak psychicky. Na vycházky jsem taky hodně chodila, protože v kočárku Romča spal. Doma hodně plakal a když už usnul, tak jedině na mně a nemohla jsem ho položit, jinak byl hned zase vzhůru. I když jsem nevěřila, že se to někdy zlepší nebo si to snad dokonce budu všechno užívat, teď už mám nejhodnější miminko, které se pořád směje :slight_smile: Ale ty začátky byly opravdu hodně těžké.
27. čer 2014 ve 21:52  • Odpověz  •  To se mi líbí
Prvorozený Románek byl dokonalé miminko, jen spal a jedl,bez problémů s prdíkama, takže to bylo naprosté lehárko a pro mně dovolená. Druhorozený Honzík je uplný opak...pořád by jedl a moc toho nenaspí, je uplakaný a trápí ho prdíky, takže ho mám pořád na rukách a skoro nic přes den neudělám, mám doma bordel,který likviduju večer když kluci usnou. Takže nějak radit asi nemá smysl, myslím,že každá maminka si s miminkem najde nějaký režim a rytmus a pak už se to dá zvládnout :slight_smile: Teď na to nemysli a užívej si těhulení :slight_smile:
27. čer 2014 ve 22:03  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Vzhledem k sekci,prvni cca 3 tydny byly trochu narocnejci na zvedani s postylky,nakupy a podobne,pritel mel mit 14 dni dovolenou,ale docela jsem zvladala,tak sel po tydnu do prace,kojeni bylo v pohode,ale pak zacaly prdiky a prochozene dny a noci..nastesti masakr byl vetsinou ob den,vzdy me nechal trochu odpocinout. Bohuzel dva mesice pred porodem tchynku ranila mrtvice,takze jsem se jeste trochu starala o tchanovce..ale slo to zvladnout :wink:
Hlavne jsem ocenila domaci houpaci kocar,moc mi pomohl,hlavne mym zadum a jizve :wink:
27. čer 2014 ve 22:11  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
Já měla skoro týden po příchodu totál bloklý záda, takže jsem byla ráda když mi někdo přinesl něco k jídlu. První týden byl docela náročný. Malej naštěstí vůbec nebrečel a v noci spal šest hodin. Další dva týdny mi přišli docela v pohodě a pamatuju se, že jsem si říkala že to mateřství zase takovej záhul není. Spal přes 16 hodin a zbytek bylo víceméně jenom kojení a přebalování. Měla jsem naklizeno a dokonce jsem i pekla:grinning: Pak jsme byli přes týden v nemocnici, takze tam jsem nic nedělala a pak už ty prospaný dny začaly přestávat a s tím přibýval i bordel. Připadá mi docela vhodný, pokud nejsou ochotní příbuzní, udělat si dopředu trošku zásoby připravených jidel alespoň do mrazáku. Jinak zásadnější radu než spát, když spí dítě asi nemám:wink: Připadalo mi to všechno celkem přirozený.
27. čer 2014 ve 22:15  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
@nika_sp s tim mrazenym jidlem souhlasim,vedela jsem,ze budu po prichodu z porodnice denne varit a jeste pect moucniky tchynce do nemocnice,tak abych si usetrila cas,tak cca mesic pred porodem jsem delala jidla vic a prebytky mrazila...kdyz mel prcek sve dny,tak se zasoby moc hodily :wink:
27. čer 2014 ve 22:50  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
Náš chlapeček byl relativně hodné miminko, ale nešlo nám kojení- resp. nebylo mlíko, takže to byl boj. Jen jsem kojila, odstříkávala, nic nestíhala, do toho jsem měla kvůli zánětu prsu horečku, v noci jsem se budila celá zpocená a se zimnicí a s nervama, že jsem u kojení ve spaní zalehla malého, přitom ten spinkal ve své postýlce, popř. se mi zdály sny, že už je čas kojení a já nejsem schopná vstát přes tu strašnou zimu z postele....Nejhorší to bylo v šestinedělí, pak jsme se s chlapečkem sžili, dokrmovali Nutrilonem a začlo to být fajn.....A z tohoto mého zážitku pramení poučení pro příště: nebudu dělat hrdinku, že vše zvládnu sama, chci, aby semnou byl týden po porodu doma manžel a pokud by mohla, aby přijela na dalších pár dní i moje mamka
27. čer 2014 ve 22:50  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
Ja rodila v holandsku, po dvou hod inch po porodu jsem sla domu. Skoro dva tydny jsem nemohla chodit, posadit se ... Takze mi hrozne pomohlo, ze manzel byl se mnou doma. Na prvni tyden jsme meli k dispozici pecovatelku, pomahala nam s miminkem, varila, uklizela ... Ale pak uz jsme v tom byli sami

Urcite neodmitej pomoc od rodiny apod, navar si dopredu, vyrid vsechno potrebny, protoze pak uz nebudes mit cas a silu :slight_smile: my jsme docela dlouho bojkotovali navstevy, prvni jsme meli asi kdyz byly maly 3 tydny... A zpetne bych navstevy neprijimala do konce sestinedeli. Vzdycky nam to totalne rozhodilo denni rytmus.
27. čer 2014 ve 23:00  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
S Toníčkem to byl od začátku pořádný fičák, měl hodně bolavé bříško a vzhledem k loňským vedrům nemohl vůbec spát, takže hodně moc plakal, co plakal, řval. Já byla po císaři, ale musela jsem hned fungovat, bylo to náročné, ale přežili jsme to všichni ve zdraví, ikdyž během šestinedělí jsem si myslela, že další den prostě nedám...
27. čer 2014 ve 23:00  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
S prvním dítětem to bylo úplně super, dcerka byla zlatá. Pět minut přebalování, deset minut kojení, pak tři hodiny spala. S ní jsem od druhého dne doma zvládla denně nakoupit, uvařit - i chlapům na stavbu, natírat trámy na střechu a pergolu, malá spinkala opodál v kočárku. Ještě jsem po večerech stíhal a pomáhat manželovi s prací na počítači. To byl opravdu veget a a mateřská dovolená. :slight_smile: porod jsem měl a rychlý a bez nástřihu. Po 19m se narodil synek, a ten mi to vrátil :grinning: určitě by bylo fajn mít navařeno v mrazáku, ale to ten můj nejí, ani ne posnídá pečivo od včera (Je osvč a denně obědvá doma). Takže až při dvou dětech jsem nadávala na název mateřská dovolená. :slight_smile: přeji ti ať to máš stejně jako já s dcerkou.
28. čer 2014 v 10:17  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@karolinafm Celý šestinedělí jsem fungovala ve 3-hodinovým režimu, který se skládal z přebalení, nakrmení a uspání. Pár týdnů jsem se mordovala s kojením, tedy spíš odstříkáním pár kapek a dokrmováním, pak jsem se na to vykašlala a přešla plně na Nutrilon, což byla veliká úleva. Muž měl skoro 2 týdny po návratu z porodnice dovolenou, což vřele doporučuju. Moje mamka mi navařila jídlo na týden dopředu do mražáku, protože na věci, jako je vaření, uklízení, praní, žehlení atd. prostě nemáš vůbec pomyšlení. Byla jsem ráda, když jsem si pozdě odpoledne stále v pyžamu vzpomněla, že bych si mohla vyčistit zuby a aspoň trochu se učesat. :grinning: Všechny návštěvy, kromě prarodičů, který jsem nemohla odmítnout, jsem striktně přesunula až po šestinedělí. Potom už nejspíš budeš mít zaběhnutej rytmus a budeš celou novou situaci zvládat snáz. Držím palce, abys to přežila s nadhledem, ono to období naštěstí rychle uteče.
28. čer 2014 v 10:29  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
Po příjezdu z porodnice u obou dcer jsem musela fungovat normálně, domácnost - vaření, praní a žehlení prádla, úklid + ještě přibylo miminko. Naštěstí měl manžel týden dovolenou, takže to byla pomoc než jsem se "do mateřské dovolené" dostala. U babiček s výpomocí jsem počítat nemohla. Takže jsem se musela zařídit sama. A fakt mi bylo jedno, jestli bylo nebo nebylo vyžehlené prádlo. Ono stejně nikam neuteklo. :slight_smile:
28. čer 2014 v 10:36  • Odpověz  •  To se mi líbí (4)
Nase holcicka byla narocna od prvniho dne. Sice jsme 'diky' zloutence pak asi 10 dni po porodu spali, ale jakmile ji prekonala zacalo to. Nespala nikdy vice nez 30 minut v kuse, musela se vylozene uhoupat. Nezvladala jsem nic, navareno nebylo, uklizeno nebylo (babicky nemohli pomoc prijet, obe pracuji), manzel si vzal prvni tyden volno a trosku pomohl, pak pomahal vzdy po navratu z prace. o vikendech jsme varili na nasledujici tyden, jinaks e to nedalo zvladnout. Ale neboj, tedka je z ni uzasna 15 mesicni holcicka, ktera je nasim vsim a za to vsechno to stalo. Jen clovek nesmi ocekavat, ze bude vse, jak predtim, manzel musi slevit z uklidu a vareni a bude vse v pohode. :slight_smile:
28. čer 2014 v 10:51  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
autor
Všem vám děkuji :slight_smile: já se na to moc těším, ale zároveň mám strach a jsem ráda, že jsem mohla alespoň takto "nakouknout" co mě v prvních dnech může čekat :slight_smile:
28. čer 2014 v 16:25  • Odpověz  •  To se mi líbí
@ivasad. Tak to bych ho nekdy nechala s detma doma a at i navari a postara se o ne:wink:
28. čer 2014 ve 22:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
asi zalezi jak se budes citit po porodu, jak bude mala spat a tak.....ja teda mela mimo jine i stesti v tom, ze vsechny holky mam zlate :grinning: a od porodu v noci spinkaci a budily se jen 1x na jidlo ...ted mala to ma take ...1x za noc a to az kolem 5h jinka porad spinka ....pres den byly holky taky v pohode takze jsem u prvni dcerky mela moc casu a s druhou dcerkou taky maji tedy mezi sebou rozdil 14let :grinning: ale druha dcerka byla hodne spani jak v noci tak i pres den takze ja mela casu na cokoliv a s jednim ditkem to neni tak narocne ...:grinning: to se da zvladat hodne veci ....ted mala je teda pres den moc nespaci :grinning: ale nevadi me to pac nebreci , je hodna takze se v klidku muzu zase venovat starsi dcerce ....mezitim toho stihnu pomerne dost , prochazky, nakupy, vareni, uklid....jedine co me ted desne nebavi je zehleni takze se me tady akorat kupy pradlo ale ne z duvodu ze bych nestihala ....myslela jsme, ze to s prichodem mimi bude slozitejsi /2male deti/ a narocnejsi a tak ..ale ukazal se pravy opak ! totalni pohoda a mam more casu :grinning: hlavne to vecer uz pak jen nakrmim vykoupu a ulozim a mam volno :grinning: urcite to zvladnes , ted tve obavy jsou na miste , prvni mimi tak clovek nevi co cekat ale zaroven se tesi...uvidis ze bude vse v poradku a casik bude ! Urcite nejaka babicka taky pomuze abys mela treba vic volna pro sebe a bude ti krasne ! Deticky jsou to nejkrasnejsi co zena muze mit ! Je to krasa a dar ! Tak uzivej hlavne jeste tehu co se da ....pak to bude take krasna ale jina .... jinak jeste musim podotknout ze nejstarsi dcerka je v pohode a pomaha taky kdyz muze...neb skola a kone ji zaberou hodne casu ....a taky "mam" uzasneho manzela, ktery me nikdy nic nevycetl ....a hlavne pomaha ....
28. čer 2014 ve 22:53  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Chjo holky jak jen to zvladnu :( budu na malyho sama, max mi dojede obcas segra pomoct,,mam z toho strasny strach ze to nedam ani fyzicky ani psychicky po navratu z porodnice..tatka se na nas vyprdnul a jeste ted v 26tt jsem z toho spatna a stale se v tom placam..a po porodu to bude jeste horsi myslim
22. črc 2014 ve 02:31  • Odpověz  •  To se mi líbí
@nikykiky Ahojky,ničeho se neboj. Já jsem na malého taky sama,jen s tím rozdílem ze ja se vyprdla na tatínka. Malému bude ve středu týden,takže jsme doma teprve od soboty,ale zatím je vše OK :slight_smile:. Krmíme co 2,5-3 hodinky,nic moc jineho nedelam:slight_smile:důležité je abys zvládala kojo. Já s tím v porodce trošku bojovala(kvůli plochým bradavkami) a byla jsem zoufalá a pak to ze mne cítilo i mimi-plakalo a tak. Ta psychika je neskutečně důležitá,takže to mi přijde jako hlavní. Chlapa hoď za hlavu,bude vám dobře i bez něj-třeba i lip,. Ber to z druhe stranky,nebudeš muset povinně navaret, zehlit,prát atd jako ostatní maminky co tu přispívaly a maji doma manžela :slight_smile:
22. črc 2014 ve 04:14  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@lerda dekuji za podporu a moc vam drzim palce :slight_smile: vis, ja se z toho jeste nevzpamatovala, porad doufam ze s nami bude, ze bude pri porodu jak sme planovali, ze mu vse dojde. Vratil se k byvaly a synovi (10let) a odstehoval se do prahy pracovat a me ani nic nevysvetlil proste odjel ani telefon nezveda.. Kolikrat mi vola opily ze uz to beze me nezvlada,ze chce byt s nami ze nas moc miluje - a dalsi den zas nezveda telefon ani nevola zpet, a ja se chovam jak zoufalka a porad jen brecim a cekam ze treba prijede. Pritom vim ze to musim nechat byt,nevolat mu, nepsat..vim ze on jednou prileze ,ze ho takhle jen odrzuji vsim co delam.. Ale nejsem na to dost silna..koukam jak mi roste pupik, jak se malej hybe, a proste mela jsem to vysnene cele jinak... A bojim se prave ze po porodu to bude cele jeste horsi, ze ani do porodnice neprijede,mze vic budu resit jeho nez maleho
22. črc 2014 v 10:10  • Odpověz  •  To se mi líbí
A vis, strasne moc rada bych mu varila a vedela ze je pri nas.. Clovek si totiz nevazi toho co ma dokud o to neprijde..
22. črc 2014 v 10:31  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojky, u mě to bylo opravdu náročné, ale dlužno říct, že malý Vašík v tom byl relativně nevinně. V době mého těhotenství jsme koupili byt, protože ten starý byl pro miminko naprosto nevhodný, ale rekonstrukce se šíleně táhla, a tak nám velké stěhování vycházelo až na cca 3 týdny po porodu. Samozřejmě jsem se snažila balit už jako těhotná, ale šlo to ztuha, všechno mi trvalo tak desetkrát déle..... Večer před porodem (to jsem samozřejmě ještě nevěděla, že to je večer před porodem) jsem volala své mamce, že už bohužel na balení nemám síly, že už to nezvládám a budu potřebovat její pomoc. Její odpověď mě uzemnila: "To je tím, že jsi tlustá." I jako těhotná jsem vážila o dobrých 20 kg méně než ona, ale to jen tak na okraj. Asi do dvou ráno jsem brečela a ve čtyři ráno začaly první kontrakce. Ten večer se malý Vašík narodil a já tedy už do porodnice nastupovala s totální depkou, nevyspáním a nepořádkem v bytě. Jaké to bylo v porodnici, tady psát nebudu, protože tak otázka nezněla. Tak snad jen: Když jsem rodila, myslela jsem si, že nic horšího už mě čekat nemůže. Jak jsem se mýlila.... V porodnici jsem vůbec nespala, malý prakticky nonstop řval hlady a vše to mám v mlze, protože jsem byla psychicky i fyzicky úplně na pokraji svých sil. Porodnici jsem tedy opouštěla s ještě nesrovnatelně větší únavou a depresí, než s jakou jsem do ní přišla.

Když jsem přijela domů, přijela jsem do úplně jiného pokoje, než který jsem opouštěla. Rodiče si ho vzali do parády, což by bylo fajn, kdyby mi neodvezli všechny mé věci a neudělali mi v tom totální chaoz a zmatek. Většinu věcí jsem měla připoravených pro stěhování na hromádkách nebo v igelitkách - sice to nevypadalo jako načančaný miminčí pokojíček, ale bylo to praktické. Teď to vše buď zmizelo, nebo bylo úhledně složeno v nějakých šuplíčkách a skříněčkách. Neměla jsem co na sebe, protože ač bych se po porodu vešla do většiny svého původního oblečení, to oblečení tam jaksi nebylo.... Rodiče ho odvezli s tím, že teď ho přece "nebudu potřebovat". Stejně tak studijní materiály a některé důležité papíry. Krabice od bot, které jsem si snad dva roky schovávala právě na stěhování a balení věcí, skončily v koši. Dalo pak šílenou práci cokoli získat zpět a nejvíc mě dostalo, když jsem prosila o jednu sukni, o které jsem s jistotou věděla, že se do ní vejdu, a přivezli mi místo toho krabici s vánočními koulemi (v dubnu!).

Načančaný miminčí pokojíček se stal mým vězením. Bydleli jsme ve druhém patře bez výtahu a kočárek s malým bych dolů nedostala ani zaboha. Samotného jsem ho doma také nechat nemohla, a tak jsme tam prostě byli zavření. Manžel měl sice dovolenou, ale veškerý čas trávil v našem novém bytě, kde finišovala rekonstrukce, nebo v Bauhausech a Baumaxech. Domů chodil úplně zničený pozdě večer. Neměla jsem vůbec co jíst, celé šestinedělí jsem byla živa jen z jogurtů, rohlíků a čokolády, případně z hnusů typu popcorn, když došly i ty rohlíky. Manžel sice vždycky přitáhl nějaký nákup, ale byly to třeba tři rohlíky pro nás oba a strašně se divil, že já jsem snědla dva a na něj zbyl jen jeden.

Návštěvy si u nás doslova podávaly dvěře. Každý chtěl vidět malého Vašíka a mamce s tchýní bylo snad i třikrát týdně málo. Marně vzpomínám, jestli byl vůbec nějaký den, kdy k nám nikdo nepřišel. Veškerý čas, kdy jsem nekojila a nepřebalovala, jsem tedy trávila udržováním toho úhledného miminčího pokojíčku uklizeného a udržováním sebe alespoň v takové podobě, aby se mě návštěvy nelekly. Vždycky jsem si pak ještě vyslechla nějaké kecy ve stylu "Nechceš si dávat tohle sem, abys tady neměla takovej bordel?" a "Hele a cvičíš na to břicho?" a samozřejmě moudré rady ve stylu "Kojíš úplně blbě, takhle to nedělej, musíš takhle." Dodnes nechápu, jestli si mohl někdo myslet, že když mi bude zírat na prsa a koukat, jak kojím, případně šťouchat do miminka, protože "málo pije," nějak mi tím pomáhá. Veškerá jejich "pomoc" mi ve finále ušetřila mnohem méně času, než kolik jsem strávila přípravou na tu návštěvu. Tak ráda bych se aspoň jeden den válela s malým v posteli a odpočívala, ale prostě to nešlo. Okolo sedmé ráno jsem dostávala od mamky SMSky ve stylu "až se vzbudíš, zavolej" a běda, jak jsem volala moc pozdě. Hned jsem si vyslechla kázání, že "už je přece bílý den". Kdybych ji ve dvě odpoledne vítala v noční košili, asi bychom to nepřežily ani jedna. Samozřejmě jsem byla totálně nevyspalá a noc netrávila spánkem, nýbrž kojením.

Jak jsem musela udržovat načančaný miminčí pokojíček kvůli návštěvám, nemohla jsem pochopitelně balit na to stěhování. Honila jsem to pak narychlo den předem a nikdy nezapomenu, jak nade mnou při tom mamka s tchýní stály jako dvě sudičky, jedna mlela o tom, jak bych si měla stahovat to břicho a druhá, jak bych měla spíš cvičit. Já byla přitom úplně napokraji svých psychických a fyzických sil.

Když to zkrátím, stěhování nakonec proběhlo a začalo druhé kolo návštěv. Každý chtěl vidět náš byt a strašně se divil, že ještě nemám vybalené všechny věci z krabic. Opět jsem musela poslouchat "nechceš si dávat tohle sem" a opět jsem většinu času trávila naprosto zbytečným uklízením. Nicméně už jsem aspoň neměla domácí vězení, nebyla tak na ráně (předtím jsme bydleli v centru) a mamka jako učitelka měla plno práce s maturitami a koncem školního roku, takže nemohla"pomáhat" tak často. Manžel už také nemusel trávit čas vybavováním bytu, a i když už chodil do práce, měli jsme víc času a prostoru sžívat se jako rodina. Asi po třech měsících jsme si Vašíka poprvé vzali k nám do postele a tulili se všichni tři, aniž bychom museli vstávat a čekala nás ten den jakákoli povinnost. Já byla v tu chvíli ten nejšťastnější člověk na světě a říkala jsem si, že tohle mělo přijít daleko dřív. Škoda, že nejde vrátit čas.
22. črc 2014 v 11:41  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí
@mysicka_lb Obdivuju tě, že jsi to takhle zvládla - respektive že jsi neřekla "ne, dnes opravdu nechoďte".. Škoda, že to bylo na úkor vás všech (Tebe, tatínka a miminka) :frowning2:
29. črc 2014 v 16:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
@mysicka_lb Ty musíš mít nad hlavou svatozář...tohle bych nezvládla a letěly by ven jak tchýně, tak matka..
29. črc 2014 v 16:51  • Odpověz  •  To se mi líbí
prvni dny u prvniho mimca byly po pravde desny, malej porad rval, vubec nespal, kojila jsem snad nonstop, protoze kdyz uz usnul, tak u prsa (po tom, co tahal asi tak minutu, takze se vlastne vubec nenajedl, ale jak jsem ho chtela polozit do postylky tak rev) o prochazkach nemohla byt ani rec, protoze byl snad metr snehu a venku asi -10. ja snad kazdy den volala manzelovi, kdy uz prijede konecne domu (jsem mela pocit, ze v te praci schvalne zustava dyl, jen aby nemusel byt doma s tim kriklounem :grinning: ) v noci jsme byli tak 4-5x vzhuru. jak ja zavidela vsem maminam, co psaly, jak jim deti nonstop spi, jak krasne basti, netrapi je brisko atd...
druhy mimco uz je pohoda, asi jsem byla vic vyklidnena, hezky basti, spi skoro cely den i noc... - to mam asi za odmenu za to prvni :grinning:
29. črc 2014 v 17:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
@michaela_hermanice
@sofinka84
Já si právě spíš vyčítám, že jsem neuměla říct NE. Respektive jsem se snažila, ale asi jsem nebyla dostatečně důrazná. A rozhádat se s tchýní - to bych si netroufla, to bych pak taky mohla mít celoživotní peklo..... :frowning2:
29. črc 2014 v 17:13  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí
@mysicka_lb Smekam. Ja bych nedokazala byt tak politicky korektni ani jednu z tech navstev.
29. črc 2014 v 17:18  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@scheetje Já zase smekám před všemi, kdo by je dokázali bez milosti vykopnout.... Kdybych to tak uměla....
29. črc 2014 v 17:22  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí
@mysicka_lb V ramci rodinnych vztahu je samozrejme lepsi nevyvolavat konflikty, takze jsi to udelala skvele. Navic se takhle drzet v sestinedeli a neposlat vsechny do... Musis byt moc silna osobnost. Na druhou stranu je mi smutno z toho, jak jsou i prislusnici nasich vlastnich rodin tak neomaleni, netaktni a neochotni.
29. črc 2014 v 17:39  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
Nejkrasnejsi obdobi :dizzy_face: Miminko krasne spalo i papalo, s muzem jsme na nej zirali a opecovavali, porad s nablblym usmevem v tvari ze uz je doma a je nase a je to to nejkrasnejsi miminko na svete :slight_smile: Muz si vzal na prvnich 14dni volno v praci, varil a uklizel on. V mrazaku jsem pripravila spoustu slepiciho a hoveziho vyvaru (doporucuju), nemela jsem pocit ze bysme neco nestihali. V porodnici jsem dala embargo na jakykoli navstevy krom muze, doma jsme pak prijimali az po trech dnech az kdyz jsme se sehrali.

Co radim:
- posunout rodine termin alespon o 10dni :wink: nebudes zdeptana neustalym ptanim "uz rodis?" a smskama "tak jak?" a podobne
- navar si do mrazaku do zasoby, usetris tim spoustu casu a nervu, rano vyndas dve krabicky a je to
- navstevam nabidni caj/kavu a vybal klidne "jen" susenky, nikdo nemuze ocekavat domaci pecenou babovku
- kazdou navstevu omez na x hodin dle potreb miminka a tebe
- od prvniho dne z porodnice delej s miminkem vecerni ritual at se prirozene nauci kdy se je nocni spinkani
- uzivej si kazdou vterinu :dizzy_face:
29. črc 2014 v 17:39  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Tvůj příspěvek