Císařský řez, prosím o zkušenosti
Ahoj ženy, hrozí mi císařský řez jelikož je malý v poloze Příčný. Je šance, že se ještě otočí ale chtěla bych znát Váš názor na Císaře. Prvního syna jsem rodila přirozenou cestou a vůbec jsem se porodu nebála. Ale z toho císařského řezu mám šílený strach. Asi i z části proto, že nesnesu operační sály a mám hrozný strach z narkozy. Takže pokud to tak dopadne a půjdu na císaře asi bych zvolila jen částečnou narkozu. Ale chtěla bych vědět jestli opravdu nic necítíte, nebo jak to vlastně všechno probíhalo atd.. prostě co nejvíc info. Děkuju mockrát! 🙂 🙂
Tak já mám obě děti narozené císařem. Prvního jsem se taky hrozně bála, nevěděla jsem, do čeho jdu, ale nakonec v pohodě. Oba byly v celkové anestezii. Původně jsem chtěla tu částečnou narkozu, ale nakonec jsem byla ráda, že jsem si nechala doporučit celkovou. Když mě přivázali, hodili přese mě plentu, začali matlat břicho a objevilo se na sále takovejch lidí, tak jsem ráda, že to zaspím. Manžel seděl před sálem. Dcera byla KP, takže 39+2tt proběhl plánovaný císař. Dcera se narodila v pondělí v 16:26. Vzbudila jsem se na JIP cca v 17:30 (prý jsem byla vzhůru i na cestě ze sálu, ale o tom vůbec nevím). CS proběhl bez komplikací. Dceru mě dovezli na chviličku ukázat v noci v 23:00, ale hned zase odvezli, viděla jsem jí až druhý den v 14:00 (a to jsem si jí ještě musela vydupat, dodnes lituju toho, že jsem si jí nevynutila dříve, aneb podpora kojení nade vše!). Na nohy mě postavili na JIP hned ráno v 6:30, na oddělení šestinedělí mě převezli v 8:30 a dopoledne už jsem "běhala" po oddělení po různých "školeních" - ukázka kojením, koupání apod. (porodnice byla prázdná a byly jsme po jedné na pokojích, tak jsme se musely sejít na jednom pokoji, aby to sestra nepapouškovala každé zvlášť). V noci z úterý na středu jsem nechala dceru ještě u sestřiček, abych se ještě 1 noc vyspala (na JIP jsem nespala - pořád jsem čekala, jestli mě jí donesou) a od středy od rána už jsem jí měla u sebe na pořád. Domů jsme šly v pátek. Mladší syn se narodil taky CS, protože jsem přenášela a nechystal se vůbec na svět, tak u nás v porodnici čekají, jestli se to nerozjede samo a když ne, tak pak nevyvolávají, ale znovu fiknou. Syn se narodil v 16:47. Časy byly podobné jako s dcerou, jen syna mě nosili poctivě na kojení po 3hod.
U dcery jsem neměla na výběr a nepřemýšlela jsem nad tím, jestli je lepší přirozený porod, nebo císař. U druhého porodu jsem nad tím přemýšlela a dost jsem se přirozeného porodu bála (jsem hrozný srab a bojím se bolesti). I přesto jsem počítala s přirozeným a připravovala jsem se na něj (homeopatika, maliník apod.), ale nakonec se to vyřešilo samo. Aspoň jsem podruhé věděla, do čeho jdu a byla jsem radši. Stav bezprostředně (druhý den) po CS - po prvním myslím v pohodě, po druhém docela blbý, ale měla jsem komplikace, takže se to dá pochopit.
Chtěla bych obnovit diskuzi... Budu se snažit najít zdravotní indikaci pro CS, ale je to asi složité a někde jsou svolnější... Nemáte prosím někdo zkušenost? Nejlépe Brno a okolí... Klidně SZ, děkuji emoticon
Ahojky, kuli poloze KP mame bohuzel take cisare -, termin 16.11. Podle odhadu doktoru buye miminko cca 3,5kg, jsem prvorodicka. Nemam strach ze zakroku, nejvice me trapi, ze nebudu moci mit miminko u sebe - dokonce jsem to obrecela. Povedlo se nektere z vas mit u sebe miminko po CS drive nez za 4 dny? Vim, ze mi mi.i budou vozit n kojeni, ale to neni ono.... Stale neztracim nadeji, ze by se treba jeste otocilo ikdyz lekarka rikala, ze uz je to nepravděpodobný (jsem 37+5).
@welunka já rodila v pondělí v poledne. První den mi malou nosili opravdu jen na kojení, další den už bych si jí mohla nechat u sebe, kdybych chtěla, ale já se na to ještě necítila. I když odpoledne při návštěvách jsem si jí k sobě vzala, aby se naši potěšili a nebyl problém. Od středy jsem už jsem měla dcerku na pokoji.
No jestli máte strach z nemocnic tak bych radši zvolila celkovou narkózu, já ji měla a byla jsem ráda, že nemusím být přítomna své vlastní operace. Jizva potom bolí, ale ne dlouho, nejvíce tak ten týden. Jak některé baby tvrdí, že třeba rok jsou pak bez sexu, to nechápu, my hned po šestinedělí 🤐 Kdybych věděla, že je miminko ohroženo, znovu bych volila císaře bez váhání.
@welunka Kvůli svému zdravotnímu stavu jsem také prodělala císaře, věděla jsem o tom už od začátku těhotenství. Vybrala jsem si celkovou narkozu, nevadilo mi, že syna hned neuvidím. Tenhle okamžik jsem nechala manzelovi. Syna jsem viděla pár hodin po porodu, odpoledne jsme si ho s manželem nechali na pár hodin u sebe na pokoji (manžel byl celou dobu se mnou v porodnici, 5 dni). Na noc jsme ho nechali na novorozeneckem odd. a od druhého dne jsme ho měli u sebe. Jizva se mi hojila skvěle, léky proti bolesti jsem už druhy den nepotřebovala. Myslete pozitivne, proces hojení je částečně i v hlavě. Samozřejmě, že je to velká břišní operace se vším všudy, ale pokud není jiná možnost, tak se tomu vnitřně nebrante. Přeji hodně štěstí, to miminko za to stojí.
Mám za sebou dva CS, první s epiduralem a u druhého jsem si po předchozí hrozné zkušenosti, nechala dát celkovou uspávačku 😉 Po prvním porodu byly nějaký komplikace, takže mi nosili syna jen na kojení a u druhého jsem měla dceru po převozu na normální pokoj u sebe. 5. den po porodu jsme šly s holčičkou domů. Co jsem byla na JIP, tak jen na kojení. Byla jsem za to ráda, že jsem si mohla naposled "odpočinout". Celkově jsem měla lepší hojení po druhém porodu, možná proto, že jsem se na bolest se dvěma dětmi tak nesoustředila. Doporučuji celkovou narkózu, nebudu rozebírat proč, protože já mám s epidurálem hroznou zkušenost.
Rodila jsem plánovanou sekcí u Apolináře kvůli poloze dítěte koncem pánevním a vývojové vadě mé dělohy. Měla jsem částečnou (spinální) anestezii. A nevidím důvod přát si CS. Opravdu to není snazší!
Při operaci jsem sice necítila nic. Ale hojně jsem si to vybrala potom. Nebyla jsem schopná vůbec ničeho - měla jsem závratě (zřejmě vliv anestezie, což vám dopředu nikdo nezjistí), bolelo mě břicho (tzn. byl problém zvedat i děťátko). Zdá se mi mnohem lepší "odhekat" si těžké chvíle na porodním sále (nechci nijak znevažovat bolest při porodu, jen nevím, jak se líp vyjádřit), a pak být jakš takš schopná starat se o miminko, než si to ulehčit operačním sálem, a pak být neschopná si miminko pořádně pochovat a závislá na tom, kdy vám ho přinesou. Trápilo mě to dost. A to na mě byli milí, jen jsem prostě skutečně byla neschopná - a to jsem se hodně snažila uschopnit a uzdravit co nejdřív - cvičila a zkoušela se zvedat, chodit atd.
Nehledejte indikace pro císařský řez!
Mrňouska jsem u sebe zvládla mít až po třech dnech. Naštěstí - on to jakoby věděl, že nejsem připravená a celou tu dobu prospal (neměl hlad, nechtěl se ani kojit, když ho přinesli, prostě spal). Po třech dnech se to rozjelo, já se zmátořila a taky se spustila laktace a malý dostal hlad. Děkuji Bohu, že jsme to měli takhle stejně "načasované".
@welunka jj je to hlavně spíš na tobě 😉 říkám pokud je miminko zdravé. Je potřeba, aby se přisálo kvůli kojení, tak ti ho po porodu ihned dají určitě a jsou vstřícné, když si chceš odpočinout a nechat miminko chvíli na novorozeneckém odd. Tam se o něho starají na 100 %. Na kojení ti ho určitě nosí, nebo si pro něho přijdeš. Porod dá většinou zabrat, je to pro tělo opět změna tak většinou maminky se po porodu s miminkem potěší ale jsou dost unavené tak jsou rády, když sestřičky pohlídají přes noc a mohou se vyspat. V porodnici ti ještě pomůžou sestry, doma už je to na tobě 😉 přeji hodně štěstí 🙂
@welunka Prcka u sebe mít můžeš, pokud se na to budeš cítit. Já třeba měla malou celé odpoledne jakmile přišla návštěva a v noci mi jí sestřičky nosily jenom na kojení. Dopoledne byla taky u nich, to většinou byla vizita a celý den a noc jsme spolu strávily po 5 dnech, abychom už mohly jít domů, ale já to tak chtěla, doma mi už pak nikdo nepomáhal a potřebovala jsem se dát rychle dohromady, abych pak byla schopna se starat a vůbec mi to nevadilo, kdykoliv jsem chtěla, tak jsem s malou byla a stačila mi ta naše poslední noc, malá brečela a já z toho byla špatná, že ruší ostatní, ikdyž tam jsou na to zvyklí, tak jsem byla docela ráda, že jsem jí ty noci předtím u sebe neměla, byly jsme obě klidnější a i kojení nám šlo krásně od začátku.
@welunka Ja jsem teda porodila v 18:30 a za půl hodky uz jsem byla na pooperačním pokoji šestineděli i se synem. V noci mě pořad kontrolovaly sestry a dávaly malyho k prsu. Ráno kolem 8:00 jsem musela vstát, bolelo to dost, ale uz jsem si nenechala nic píchat od bolesti, umyla se a došla na normální pokoj i s malým a tam jsme byli uz zase pořad spolu. Jen jsem zvolila na sestru dopoledne, aby mi ho podala na kojení a odpoledne jsem si ho uz brala sama z postýlky. I když nez jsem slezla z postele nějakou tu minutu taky zabralo. Takže asi jak kde, ale my spolu byli pořad od zacatku.
Ahoj mamky,chtela bych se zeptat, jak to po cisarskem rezu probiha s miminkem,slysela jsem ruzne moznosti ..
Je mozne mit miminko ihned prilozene,neumite,zkratka hned vyndane,popripade kdyz ne u me,tak u muzskeho na hole hrudi a jak dlouho potom trva nez vam miminko sveri do plne pece na pokoj?
Zenske po sekci me strasi,ze nic z toho nelze a miminko nelze mit na pokoji u sebe i nekolik dni.
Mam za sebou dva prirozene porody,bez medikace a tak podobne,miminka hned prilozena a hned u me na pokoji,nyni mi hrozi cisar a ja si nedovedu predstavit,ze by tomu melo byt jinak nez u predchozich deti.Porodnice Apolinar.
Moc dekuji za zkusenosti a rady 🙂
@moncho Mám za sebou dva císaře v plné narkóze,každý v jiné porodnici:
PRvní byl v Hradci Králové, manžel viděl malou hned po porodu, mně ji přiložili k prsu a ukázali mi ji při odvozu na JIP, tedy cca do půl hodiny od porodu. Narodila se přesně ve 12 h, do 19 h jsem byla na JIP, potom mě převezli na pokoj a cca kolem 20. hodiny mi ji přinesli na kojení, obložily nás kojícím polštářem a cca hodinu nechali spolu o samotě. Pak mi ji přivezli ještě myslím do půlnoci jednou a pak v 5 h ráno. Přes den už jsem si ji mohla nechat u sebe, protože jsem byla schopná (se zatnutými zuby) vstát a jakž takž se o nás postarat. Na noc šla opět k sestrám a další den od 5 h už jsem ji měla u sebe stále.
Druhý porod byl v Pardubicích, také plná narkoza. Manžel byl opět hned u vážení, měření, malou mu dali na hruď a cca 15 minut si ji choval a hladil, chuděra, celou dobu hledla prso. Narodila se v 5.40 a mně jí přivezli až kolem 11 h na první přiložení. Bylo to už prostě pozdě, měly jsme pak problémy s kojením,nechtěla se moc přisávat, ale zvládly jsme to. Oni zrovna v Pardubicích malovali a měli strašně moc porodů, prostě se to blbě sešlo. Další kojení bylo až někdy pozdě odpoledne, protože prý neměli čas..... Vstát jsem musela ten den kolem 20. h, bylo to hrozný. Další den dopoledne mě stěhovali na normální pokoj, pak už to bylo lepší, protože novorozenecké bylo blíž a tak jsem si ji nechala přivézt k sobě a nechala si ji už přes den na pokoji. Ale bohužel, měli jsme problém s tím kojením, přikrmovali mi ji a ona hodně blinkala.... Druhý den jsem řekla dost, žádné příkrmy, musíme se rozkojit a pak už to bylo lepší.
Takže záleží na porodnici, jak se domluvíš se sestrami, jak jsou vstřícné.....
Rána bolí dost, velká výhoda je třeba polohovací postel, já se vždycky vyvezla až do sedu a pak až hodila nohy dolů, přece jen je císař hodně velká rána a prostě to bolí.
Určitě bych trvala na přiložení jen co to bude možné a na bondingu otce.....
@mandre jelikoz tam kuli rizikovemu chodim pomerne casto,tak jsem se ptala,ale pokazde mi rekli neco jineho,bohuzel..ja porad doufam,ze to nakonec vyjde prirozene, zatim je to 50/50..ale ja jsem clovek,ktery potrebuje byt pripraveny na vsechno a vedet co a jak predem :D abych se s tim nejak szila a podobne 🙂
@moncho to ja taky, prvniho mám akutním císařem v celkové anestezii, druhého přirozeně....kdybych si mohla vybrat, tak 2. máme taky císařem, bolest špatně snáším, a císař by byl býval pro mě lepší jak normální porod, který jsem zatím nezapomněl a jsou to už 2 roky. Po císaři mi ho přinesli ukázat, až jsem se probrala na Jipu a pak mi ho chodili jen ukazovat, na pokoj mi ho dali až 2. den, byl v 35.tt, takže ho museli zahřívat a měl i žloutenku, kojení špatný, neuměl se přisát, jak byl malinkej, celkově velké problémy s kojením - přičítám nedonošenosti a císaři, jinak bolest oproti normálnímu porodu daleko menší.
Ahojky takze uz to mame za sebou, malemu uz je pres mesic. Bylo to sice moc bolestive, ale od malehobjsem byla odloucena na chvili - operace asi v pul 10 a odpokedne v 13h jsem ho uz mela na ponuchnani.... dale kazde tri hodiny a od druheho dne uz stale u sebe (den operace nepocitam). Dnes uz na bolest nemyslim, ale bylo to celkem peklo a to se nepovazuji za nejakou fnuknu..... kazdopadne jsem to zmakla ..... Take mi delsi dobu trvalo nez se spustimo mliko - az 5.den - jela jsem teple sprchy, caje, masaze, odsavani..... nakonec se povwdlo a bastilnode me 😊 Vsem nastavajicim maminkam preji at jim to hlavne dobre dopadne
Poprosila bych maminky, které rodily plánovaným CS v plné anestezii o sdílení zkušeností. Vůbec nevím, jak to celé probíhá. Zajímá mě, jaký je celkový proces kolem toho. Jak je to s přípravou, doprovodem u porodu a jak to probíhá po porodu. Zda může být přítomen manžel nebo nesmí nebo může pak být alespoň u umývání miminka a přivítat jej na svět atd.? Co se děje s maminkou po CS, kam se převáží atd. Nevíme s manželem, na co se máme připravit 😒 Byla bych ráda, kdyby mohl alespoň manžel po porodu přivítat našeho drobka. Ne že jej vytáhnou a chudáček nebude vědět, kde je, co je to za lidi, žádný hlas nepozná a bude z toho zmatený a bude plakat..Děkuji za jakoukoliv info!
@kusanagi87 Je to určitě v každé porodnici jiné. Ale proč v plné anestezii? Já jsem měla jen spinální anestezii (i když to byl akutní císař), mimi mi po vytáhnutí z bříška ukázali, pak odnesli do vedlejší místnosti, kde už na něj čekal manžel. Sice se to neobešlo bez podle mne zbytečného vážení a měření ☹, ale pak ho hned dostal manžel a měl ho v podstatě do té doby, než jsem se byla schopná postarat já (což bylo po 12 hodinách). Měli jsme pronajatý nadstandard, takže mě po sešití převezli rovnou tam, kde s námi byl celou noc až do rána manžel a staral se o malého (já jsem se nesměla hýbat). Ráno mě už poodpojovali z hadiček a starala jsem se sama a už jsem ho nedala NIKDY z ruky 🙂 Myslím, že je to znát, že nebyl chudinka nikde sám (až na tu chvilku co ho měřili a vážili). Je to klidné a usměvavé dítě, nevyžaduje mě pořád "za zadkem" a na cizí reaguje vesměs vesele a pozitivně.
@guinea Spinální anestezie by byla samozřejmě lepší a viděla bych drobka i hned po porodu, ale bohužel mám operovanou páteř a dle primáře, který mě operoval, i dle pravidelného ošetřujícího ortopeda, nejde částečnou anestezii použít, protože "je tam kost" (cituji) - nelze ji prostě napíchnout. Takže zůstává jedině plná anestezie. Gynekoložka toto doporučení od ortopeda má, tak uvidíme, jak to nakonec dopadne. Pokud ale rizika CS nepřesáhnou rizika ortopedická, tak to bude CS v plné anestezii. Nicméně jsem ráda, že píšeš, že na nadstandardech je možnost být i s manželem, který by se o drobečka i postaral a byl by nám po porodu na blízku 🙂 To mě teď potěšilo 🙂 V porodnici, kterou mám doporučenou, je nadstandard také možný, tak si zkusím pozjišťovat, jak to tam je s pobytem tatínků po CS. Děkuji za info 🙂
Mam naplanovany sc.predpokladam,ze me treba paty den pusti,ale ceho se trochu bojim-bydlime ve tretim patre bez vytahu a prvni mimco jsem dycky nosila v autosedacce,takze dohromady treba 8/9 kg.da se to po cisari?asi blby co?
Ahoj jsem taky po plánovaném císaři a pouštěli mě 5 den. Máme byt sice v prvním patře ale malou jsem nosila rovnou v sedačce. A nebo když jsem cítila že to není ok tak nejdřiv sedačka do auta a pak mrně. Stejně prvni týdny budeš jen doma a pak už to bude s břiškem ok. Marti
Ahoj, náš Honzík byl KP, cpal se ven nožičkama, takže normální porod nepřicházel v úvahu. Termín jsem měla 29. 4., měla jsem CS naplánovaného na 21. 4., ale nikdo nevěřil, že tak dlouho vydržím a taky že ne. 15. 4. mi po obědě začlo tvrdnout břicho, myslela jsem, že opět poslíčci, ale bylo to čím dál častější, ale v pohodě, sprcha trochu pomohla, ale pak to začlo zas. Šli jsme s chlapem na jídlo (to bylo okolo 7 večer) a po jídle už jsem začala docela skučet a hlavně vůbec mi nedošlo, že bych asi neměla jíst. Do porodnice jsem přijela po 8 večer, kontrakce po 7 minutách, během monitoru se zkrátily po 3. Měla jsem domluvenou spinální anestezii, i skrz to jídlo, co jsem měla před tím to bylo lepší. Tak mě ve čtvrt na 10 vzali na sál, píchnutí spinálu úplně v pohodě, nic jsem necítila. Tak do mě pak začali řezat a taky v pohodě, nic jsem nevěděla, ale jak začali tahat malýho ven, tak mě začlo něco brutálně tahat jakoby na vrcholu dělohy, pod prsama. Nejdřív to byl jen takovej tlak, tak se mě anestezioložka ptala, jestli to vydržím, nebo mě mají uspat. Tak jsem říkala, že to vydržím, že to nebolí. No ale pak to bolet začlo docela fest, jak kdyby mi tam rvali vnitřnosti, tak jsem během 10 vteřin spala. Malýho pak dali nachvilku chlapovi a pak ho hned odnášeli na novorozeneckou jipku, byl hypotrofickej a měl problémy s dýcháním, ale to se během 1. dne srovnalo.
Jinak teda CS proběhl o půl 10 večer, malej se narodil 21.53, probudila jsem se okolo půl 12 a začala jsem hrozně zvracet, což si pamatuju jen tak matně. Vstávala jsem druhý den okolo 6 večer, žádnej med to nebyl, ale dalo se to a další den to bylo zase o něco lepší a každým dnem se to zlepšovalo. Honzíka jsem viděla až 3. den po porodu, kdy jsem za ním mohla dojít na JIP a docházela jsem za ním asi tak týden, než mi ho dali na pokoj. Na jednu stranu to bylo na prd, ale na druhou bylo dobré, že jsem se během té doby stihla úplně rozpohybovat a pak jsem doma při péči neměla vůbec žádný problémy s bolestí nebo tak 🙂