• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Jak jste prožívaly císařský řez?

10. února 2017 
já rodila neplánovaným císařským řezem jsem s toho ještě tet špatná juak jste na tom vy? :zipper_mouth:
30. zář 2010 v 19:31  • Odpověz  •  To se mi líbí
No dost špatně a to byl plánovany...
Můj porod Císařským řezem


Byl to plánovaný porod (vzhledem k operaci sítnice oka) na 10.6. 2008.
Do nemocnice (Milosrdných Bratří v Brně) jsem nastoupila den předem (9.6.) ve 14 hod. V pondělí dopoledne jsem se teda již definitivně sbalila, zašla s manželem na obídek a vyrazili jsme
No přiznám se, že se mi tam vůbec nechtělo…strach, obavy a hlavně ta noc v nemocnici!!!!
Na příjmové ambulanci mi udělali monitor, odebrali krev, vyptali se na všelicos možné až po jména miminka…..Oblíkli mě do erární košile cca o 3 čísla větší a hupky- šupky na odd. gynekologie – pooperační pokoj.
Tam už leželi další 4 pacientky, které pospávaly nebo se všemožně svíjely v bolestech….:(
„No teda“….pomyslela jsem si, zasunula tašku s věcima pod postel a rychle běžela za manželem na chodbu, kde jsme seděli až do 19 hod, drželi se za ruce a všemožně utěšovali. Teda on utěšoval mě, já měla slzy na krajíčku….
Večer se nic zvláštního nedělo, jen se mnou prohodila pár vět anestezioložka, obeznámila mne jak to bude asi zítra probíhat, popřála dobrou noc a bylo TO!!! Sestřičky mi donesli prášek na spaní a nějaké léky a oznámily mi, že budíček se koná v 5 ráno!!!
Noc….no snad si dovedete představit…:relaxed:bdění, přemýšlení a do toho chrápání ostatních spoluležících…..
5 ráno!!!!! Budíček!!!!!!!!! Takže hned po ránu klystýr….dalo se to vydržet cca 10 min….., pak sprcha, měření teploty, monitor (mimisek se nechtěl hýbat, tušil co ho čeká…??), bandáže končetin a cévka do moč. měchýře – no tak to byla asi nejhorší tečka na závěr!!!:( Štípalo to jako děs!!!!
A pak už jen čekání na danou hodinu…prý něco mezi 10-10:30.
Manžel dorazil raději dříve, držel mě za ruku a moc mě podporoval. A jelikož to čekání bylo tak dlouhý…..se mu chtělo na záchod, tak běžel…..A když byl zrovna pryč, tak dojel sanitář, řekl ať sleču košili, vyskočím na vozík a prý se jede.
Sháněla jsem se po manželovi, ptala jsem se kde je aby ten oper.sSál našel a on ten sanitář s klidným hlasem řekl : „nebojte, není malej, on to najde“…takže jsem se ještě bála o manžu ,aby ten náš porod nep…..:slight_smile:

No a na sále už to šlo strašně rychle, píchnutí do spinálu – anestetikum (tedy umrtvení od pasu dolů) zarouškování, dezinfekce op. pole, anestezioložka píchla do ruky nějakou infuzi, přikurtovala druhou ruku, namotala tonometr na tlak…a v (moc mu to slušelo)tom se objevil manža v operačním ohozu
A mohlo se začít…..šlo to nějak moc rychle,…manžel se na mě pořád díval, já na něj, doktoři to jen komentovali, že teď to bude trochu tlačit (museli zatlačit na žebra), trochu to se mnou lomcovalo, divnej pocit…jako když vám vytahují něco moc (3430g), anestezioložky tam přes tu roušku viděla, tak říkala,velkého z břicha že už vidí hlavičku…a my se s manželem na sebe usmívali a cosi si povídali, tak nás napomenula, že to teď není žádná legrace, ať nepovídáme..(já měla na obličeji kyslík. masku…)
.No a najednou strašnej křik….a prý máte kluka Najednou se manžel vypařil….a dorazil už s uzlíčkem štěstí. …Držel ho v bílé zavinovačce a říkal jak je krásnej, že není vůbec od krve a není tak otlačeném….a já se jen mohla usmívat, měla jsem ty infuze a ruky přikurtovaný….
Pak už si jen mlhavě vybavuji, že se šilo a já pospávala a slyšela jen z povzdálí hlasy a jak mě budí a přetahují jako žok na postel a něco si ti lidi okolo povídají…mám to nějaké mlhavé (asi mě něčím přispalo???)
Dovezli mne na pokoj, o čase nevím….manžel už tam čekal, slzy ve vočích, obvolal celou rodinu a byl děsně spokojenej…
Já se ho na vše musela vyptat…kolik vážil ten náš Alešek, měřil, co se tam dělo a v kolik hodin……..:slight_smile:
Nohy jsem necítila, , mezi nima narvaný tuny vložek…krve….byla jsem jak bez nich
Já ještě Asi za 10 minutnevěděla čí jsem a manžel už běžel pro malého na novorozenecký už stál ve dveřích s růžovou postýlkou a štěstíčkem. Hrdě ho vezl, no nádherný pohled!!! Jen já byla neschopná čehokoliv.Ležela jsem na zádech, jizva přicházela k sobě, otočit jsem se nemohla…tak jen trochu jsem si Aleška poňuchňala…děsná bezmoc, když nemůžete hned pochovat svoje miminko, přiložit jej k prsu!!!!! Brečela jsem!!!!!
Asi za hodinu jej zase manžel odvezl, musela jsem odpočívat a miminko také.
Tak jsem nějak pospávala….a byl večer a manžela zase dojel a zase dovezl Aleška ke mně na pokoj….Ale nebylo to ono, když je člověk Lazar!!!Ale já žila s dalšího dne, předsevzetí…že ráno vstanu jako rybka, budu se hýbat a budu přeložena na šestinedělí za Ájulko
Tak jsem nějak přežila i tu noc…chrápání a bolest jizvy….
Ráno jsem opravdu vstala, dožadovala se sprchy a chtěla se balit…
Najednou došla doktorka, že se velice omlouvá, ale že na šestinedělí je nátřesk a oni mě prostě musejí nechat na gyn!!!! No tak to by  lo něco
Já nevěděla co dělat, brečela jsem jako o život….já chtěla za svojím Alešem a kojit!!!! Ale to asi nikoho nezajímalo???
Volala jsem manželovi, ten hned dojel…..a Aleška mi z novorozeneckého několikrát za den dovezl. Na tak dlouhou cestu jsem ještě nebyla ready!
Nikoho tam nezajímalo, že chci mít dítě u sebe a že chci prostě přikládat k prsu! A ani tam nebyl nikdo, kdy by mi moje miminko mohl dovést!!!
Až po obědě jsem si troufla dojít až na novorozenecké (no belhala jsem se ze všech sil). Tam mi vyšli teda ohromě vstříc, hned mě posadili na židli a hned se snažili mi miminko přinést a přiložit k prsu…už to byl hřejivý a krásný pocit!!!
Večer už jsem byla hodně schopná a chodila si Aleška chovat a dávat k prsu sama a doufala jsem, že ten další den se už opravdu dostanu za svým miminkem a nebudu ležet na oddělení z pacientkami co jdou na operaci dělohy, cyst…..Z toho jsem byla akorát tak zoufalá, věk. Průměr tak 50let!
Další den konečně nastal!!!!!!!a já byla přestěhována na šestinedělí a vzápětí mi bylo KONEČNĚ dovezen můj Alešek!!!!!
Sestřička mi vše ukázala co a jak…..a začali jsme se zžívat. Byla to nádhera mít ho u sebe po těch 2 příšerných dnech samoty a odloučení.
Všechno nám šlo moc krásně, ještě jsme čekali na to mlíčko
Jenže!!!!!!!!!!!!!!!!§
V pátek ráno mě děsně začala bolet hlava, málem jsem prďolku ani nenakojila, ……na vizitě mi na celé dopoledne naordinovali klid na lůžku a hromadu infuzí na zavodnění. A Alešek zase musel na novorozence. , tak dorazila velká vizitaOdpoledne jsem vstala, jenže…hlava bolela ještě víc a anestezioložka a naznali, že mi uniká z otvoru po prchlém spinálu mozkomíšní mok a ten mi tlačí do hlavy…Takže co teď?????
Buď ležet takto 3 dny a čekat na zlepšení, nebo …a to jsem pak tedy i podstoupila, mi píchnou do epidurálu moji vlastní krev, která ucpe ten otvor. No znělo to příšerně, já opět brečela, manžel blednul…miminko stále beze mne!!!
Tak jsem to podstoupila večer, poté jsem musela ležet dalších 12 hod nehnutě na zádech, sestřička mi chodila dávat :slight_smile:podlož. mísu…no hrůza a děs. Zase jsem byla bez Aleška!!!!!
Ráno (sobota, 5 den po porodu) jsem vyskočila jako střela, prsa se mi pěkně nalila , a v 5 hod letěla pro Ájulku a už jsem ho nehodlala pustit!!! Takže jsme byli zase konečně spolu!!!!:slight_smile:
A pak už zase probíhalo tak jak mělo, přišla vizita, naznali že jsme v pořádku a jestli chceme domů, tak ať jdeme….
Jsem koukala jako blázen, že po takovém zákroku a komplikacích si můžeme jít domů. No kdo by nešel, že????? Jsem zavolala mm, sbalila věci, převlíkla Aleška a tradá domů!!!!!

:spades: s odstupem času však zjišťuji několik podstatných věcí!!!!!
Nakonec se mi v té nemocnici líbílo, ani bych si na nic tak moc nestěžovala. Přístup sestřiček a lékařů byl fajn. Jen mě hodně zklamalo to, že jsem nemohla být ihned ze svým dítětem. Ale na druhé straně chápu, že po takové břišní operaci sem nebyla schopna se o miminko postarat, ale!!!!!! Měl tam prostě být někdo, kdo mi miminko doveze a bude se snažit mi ho přiložit k prsu! A takový tam nikdo nebyl, neměli čas!!!!:(
A za další…spolu jsme s Alešem strávili v nemocnici vlastně jen jednu noc, což je dost málo na to abychom se sžili a zvykli si na sebe a oni nás v klidu pustili domů! Chápu ten nával rodiček a babyboom, ale přeci jen jsme tam asi měli být déle……



30. zář 2010 v 19:32  • Odpověz  •  To se mi líbí
Pavlínja05-teda popisuješ to fakt děsivě :grinning: Já měla plánovaného císaře na dvojčátka,měsíc jsem ležela v nemocnici,pak mě na 10 dní pustili domů a pak den přčedem nástup-nic mě nevadilo,všechno super,děti mě teda přivezli cca po dvou hoďkách,ale jinak super,žádnou psychickou újmu nemám(no abych se přiznala,tak já byla strašně ráda za toho císaře :grinning: představa,že budu tlačit dvě :grinning: )Byla jsem v nemocnici 8 dní,pokoj mě nechali pro sebe a prcky samotný,takže jsem si vegetila sama :sweat_smile: Nejhorší pro mě bylo,když jsme přijeli domů,po tom císaři jsem ještě 5 měsíců nemohla pořádně chodit,ale to by bylo asi tak všechno.Jinak dobrý :grinning:
30. zář 2010 v 19:57  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
...no fyzicky ok,ale ta psychika byla v p..... :confounded: Nerada na to vzpomínám. Další porod mě čeká taky CŘ,ale půjdu jinam, dnes už to vím.

@crca měla jsi tedy štěstí :wink:
30. zář 2010 ve 20:04  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tak mi to nedá a musím se taky přidat..Já měla akutního SC a byla jsem naprosto v pohodě...Smutný bylo to,že jsem Tomika neměla u sebe vlastně skoro dva dny,ale jizva nebolela(když pominu otáčení na bok kvůli kojení),jakmile mi vyndali drén,byla to docela v pohodě a domů jsem šla pohodičkou,oprosti prvnímu porodu,kde jsem byla hodně šitá a dostávala se z toho ješět tři měsíce a následky mám ještě teď.takže kdybych si mohla teď vybrat,tak bych raději znovu SC.Sestřičky mi stále vnucovali něco na bolest,ale vážně jsem nic nepotřebovala,nic mě nebolelo..Takže já jsem jedna z těch,která měla krásný SC. :dizzy_face:Takže mě mrzí,že máte takové zkušenosti... :cry:tak ať vzpomínky brzy přebolí... :frowning2:
30. zář 2010 ve 20:10  • Odpověz  •  To se mi líbí
@pavlina05 ano jde o náhodu opravdu kde rodíš :wink: ať máš ten druhý císař v pohoděě a bez takjových dramatů :wink:
@honzulka -taky bych šla ale klidně do dalšího císaře :grinning: u mě to bylo horší tím,že při těch dvojčátkách se mě ještě rozevřeli břišní svaly na 3 cm,které taky museli sešít,prot taková dlouhá rekonvalescence :rolling_eyes: ,ale jinak jak píšu úplně super :sweat_smile: ono taky když máš v sobě něco co je dlouhý 2x48cm a dohromady váží skoro 6 kg :grinning: :grinning: :grinning:
30. zář 2010 ve 20:22  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
ale měla jsy dobré že jsy u sebe měla manžilka ja na to byla upně sama přítel měl angynu šílenost ja jsem se jim tam na tom sale pozvracela a když my píchaly epidural tak jsem se klepala jak sem se bála že my ho píchaly 30 min šílenost a na pokoji jsem byla sama a ty bolesti hruuuuuuuuuuzaaaaaaaaaaa
30. zář 2010 ve 20:23  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
crca:ja jsem taky z dvojčat mam segru :grinning:
30. zář 2010 ve 20:26  • Odpověz  •  To se mi líbí
já mám za sebou čtyři císaře a všechny v pohodě. snad jen ten první nebyl úplně v poho, ale byl akutní a v celkové a já byla vylekaná prvorodička. Ale další byly plánované a v epidurálu, manžel byl vždycky se mnou a vše bylo fajn. Ani žádné problémy s kojením, prostě pohoda. Domů jsem šla vždy čtvrtý den.
1. říj 2010 v 09:27  • Odpověz  •  To se mi líbí
Já měla teda plánovanýho císaře, ale byl vlastně akutní, protže malá chtěla ven ještě o 4 dny dřív než byl plán :D
A teda nevím, když si to všechno přeberu. Tak bych možná i rodila raději normálně a nebo v plný narkóze.. Je sice fajn vidět miminko hned, ale ty pocity u toho nebylo moc dobrý a navíc jak mě to tak náhle přepadlo, tak jsem byla najedená a při operaci jsem měla co dělat, abych se nepozvracela, když mě pak šili. Navíc to potom děsně bolelo, nemohla jsem pořádně sedět a kojit :frowning2: Ale je teda fakt, že do 14 dnů jsem byla ok, vím, že někoho to bolívá dýl...
1. říj 2010 ve 12:28  • Odpověz  •  To se mi líbí
Já měla plánovaný CŘ v epidurálu s manželem, který byl stále se mnou. Byl to nádherný zážitek, když malou vytáhli a ukázali nám ji. Manžel ji pak celou dobu držel zabalenou v náruči a mě šili. Pak mě i malou převezli na pooperační pokoj a byly jsme pořád spolu. Celý průběh byl nádherný zážitek a příště budu volit stejně :slight_smile:
4. říj 2010 v 11:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojte, tak já jsem rodila císařem 2x a úplně v pohodě. Průběh operace byl super, doktoři vtipní, sme si povídali, všichni se jakoby snažili abych se nemusela jen soustředit na tu operaci. Jak byl malej venku, tak mně ho na chviličku ukázali a běželi s ním do inkubátoru. Pak mně přidali na šití nějakej oblbovák, tak sem u toho pospávala. Jinak po obou císařech sem byla úplně v pohodě. Nejhorší je asi se porvé zvednou z postele, ale pak to už jde... Když se narodila malá, tak sem sestřičkám pořád říkala ať mně ju hned dají, že budu schopná se o ňi postarat. Ještě si ju teda ten první den nechali a vozili za mnou na kojení, ale třeba jak byly návštěvy, tak sem ju tam měla 4 hodiny a další den sem ju měla u sebe už pořád. Malej byl v inkubátoru, tak sem chodila za ním, naštěstí mě dali na pokoj hned naproti JIP, tak sem to neměla daleko. Jinak teda nemůžu říct že bych měla nějaký šílený bolesti. Bych to ani bolestí nenazvala, spíš to bylo nepříjemný, jak to v té oblasti jizvy pořád tahalo. Během týdne jsem už byla úplně ok v obou případech a teď už ta jizva není skoro vidět, takže toho že se obě děti narodily císařem vůbec nelituju, mám na to jen dobré vzpomínky.
4. říj 2010 ve 12:02  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
autor
@pavlina05 jaktože ti dělaly klystýr před císařem?
5. říj 2010 v 16:31  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@steelska dělali :confounded: Asi proto,aby byla střeva prázdná,kdyby došlo ke komplikaci,ne? :confused:
5. říj 2010 v 16:40  • Odpověz  •  To se mi líbí
@jana_x :wink: to jsi měla opravdu štěszí.Já takový zážitek nemám :frowning2:

Holky, je lepší pak tedy celková anest. než epi.? Není pak rychlejší rekonvalescence?

A zažila jste některá po porodu císařem,že Vám dali mimi hned na hrudník? Já tedy ne!!!!!
5. říj 2010 v 16:42  • Odpověz  •  To se mi líbí
Já taky rodila císařem, neplánovaně, porod po několika hodinách přestal postupovat a nepomohly ani injekce. Rodila jsem v celkové anestezii. Bylo to v pohodě. A po tolika hodinách kontrakcí to bylo vysvobození :grinning: A už třetí den mě jizva bolela jen minimálně, takže jsem i odmítla injekci :slight_smile: Malého mi přinesli a přiložili hned jak jsem se probudila, to bylo asi 2 hodiny poté.
Klidně si císaře zopakuju :wink:
5. říj 2010 v 16:48  • Odpověz  •  To se mi líbí
ja taky rodia neplanovane cr a muzu srovnat i porod prirozeny....pokud nejsou komplikace nebo jine zavazne problemy jako je treba uzka panev nebo neco podobne tak pro mne bylo lepsi rodit prirozene ja sem si cr dlouho vycitala ze sem to nezvladla .... no ale su rada ze klarusku mame je to zlaticko
ja sem taky po cr asi v pul pate se narodila klarka v nedeli tak to mi ji vecer dovezli ukazat prilozit k prsu a na druhy den rano miji zase dovezli k prsu a ja sem o pul desate uz chtela ji mit u sebe a tak sem ji mela ale vecer mi ji vzali jeste na noc abych si pry odpocinula a na druhy den mi ji privezli a uz byla semnou porad.....nikdy nezapomenu na ty tmave modre oci co rano v tom poloseru pusobyly tak cerne nezapomenu na ten kukuc ty ociska to sem si teprv vtedy uvedomila ze uz mame klarku s nami :slight_smile:
5. říj 2010 v 17:08  • Odpověz  •  To se mi líbí
já rodila též CŘ neplánovaně. Po zdlouhavém porodu, vyvolávačkách, po skoro hodinovém pokusu miminko vytlačit jsem byla tak unavená, že jsem si císaře strašně přála! Bylo to pro mne vysvobození. Sice to není nic extra příjemného, ale v té chvíli to pro mne byla neuveřitelná úleva.
Vyčítala jsem si to a ještě asi dlouho budu, že jsem to nezvládla (ikdyž vím od lékařů, že miminečko normálně porodit nešlo)... Prostě mám vcelku z porodu trochu trauma - uvidím, jak na tom budu s větším časovým odstupem, přeci jen je to jen 4 měsíce zpátky...
Každopádně bych si ho klidně dala znova (ovšem raděj plánovaný), protože co si budeme povídat pohodlnější to rozhodně je :grinning: (pokud nejsou komplikace).
20. říj 2010 ve 20:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
měla jsem možnost okusit to i :sunglasses: to...císař byl plánovaný,přiznám se ,že jsem se těšila.....říkala jsem si tak to bude vpoho....bez kontrakcí jako zadarmo :dizzy_face:
Noc před zákrokem jsem celou prospala ....žádnej stres (pár let na zpět mám za sebou žlučník....myslela jsem,že to bude obdobný :grinning: Chyba lávky,vzbudila jsem se už cestou ze sálu a plně vnímala co se kolem děje...hned jsem začala novopečenýho tat´ku zahrnovat otázkama kolik Josefinka měří a váží,jak vypadá a taky jsem ho patřičně informovala o tom jak to šíleně bolí :angry: ..........když po chvíli zjistil,že si pořád dokola melu svoji....šel se podívat na broučka na novorezenecké.Když se vrátil a ukazoval mi fotky ještě jsem nedokázala zaostřit zrak abych se na ni podívala :frowning2: .
Bolelo to jako dás....když jsem požádala sestru o něco na bolest ...vyštěkla,že až o půl šestý.cca za 3 hod´ky..........přitom věděli,že dítě má problémy a hned tak mi ho nepřinesou :frowning2:
Je to o dost bolestivější než normální porod......syna jsem rodila od čtvrtka do soboty....vím o čem mluvím :wink:
20. říj 2010 ve 20:38  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj,taky jsem rodila císařem,,zítra popíšu,jen se chci zeptat,za jak dlouho těhotnět znovu po císaři?někde jsem četla čekat dva roky,muj dr řekl,alespon 6měsícu
20. říj 2010 ve 20:48  • Odpověz  •  To se mi líbí
@d.h.86 je to strašně individuální. Opravdu záleží na tom jak jsi zahojená. Takže jestli ti tvůj doktor řekl, že můžeš po půl roce, tak asi můžeš :wink: Většinou se ale doporučuje ten rok.
Když jsem byla na kontrole u svýho doktora 9 měsíců po CR, tak mi řekl, že jsem mohla klidně otěhotnět po šestinedělí :sweat_smile: Spíš si teda asi dělal srandu, ale dostali jsme s manželem zelenou a mohli se snažít o druhé mimi. Do měsíce jsem znovu otěhotněla :slight_smile:
20. říj 2010 ve 20:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
já jsem rodila taky neplánovaným akutním Sc.jeli jsme 29.7.na kntrolu,porod byl plánovaný na vyvolání na 30.7.
jenže na uz se jim něco nezdálo,měla jsem málo plodovky,a placenta nefungovala tak jak měla
tak hned bandáže a už to jelo
nejhorší bylo cítit to jak do mě řežou,na to nikdy nezapomenu
jelikož má malý vrozenou vadu srdíčka,tak ho hned po porodu odvezli do dětské fakultní
já byla 3dny na aru,manželovi řekli,že je to jen kvuli mistu a 4.den mě dali na klasické odd,kde byli maminky s miminkama,děs něco na psychiku,hned jsem urgovala,že chci domu,moc se jim to nezdálo,ale j jsem do té doby malého vubec neviděla,jen si volala na informace
ale že by to bylo něco děsného se říct nedá,zvládla jsem to a po druhý bych to asi taky přežila,jestli někdy nějaké podruhý bude
mám celkem problémy s otěhotněním,tak uvidime
myslela jsem,že kdybych odila klasicky,že by jsme tomu s manželem nechali volný pruběh,takhe počkáme určitě pul roku a pak se uvidi,zatim přemýšlím,že druhé nechci,ale uvidime
21. říj 2010 v 10:49  • Odpověz  •  To se mi líbí
Já měla takový plánovaný-neplánovaný CR. V posledním měsíci se u mě projevila preeklampsie a v posledním týdnu těhotenství mi začali selhávat ledviny. Jak malej tak já už jsme byli v dost kritickým stavu, takže jsem v úterý nastoupila do nemocnice aby si mě tam do porodu ohlídali. Ještě v ten samý den se za mnou přiřítil primář, že malý musí okamžitě ven a jelikož měl odhad na 5 kg, neměla jsem připravený cesty a v mém stavu už by to byl risk rodit normálně, tak doporučil CR. Hned druhý den ráno jsem na něj jela.
Všechno jsem obulela. Tak nějak jsem se s CR nikdy nesmířila. Bolesti jsem měla po CR ještě hodně dlouho a dlouho jsem byla "neschopná". Taky mi strašně dlouho trvalo než se u mě prijevili takový ty maminkovský pudy. Hodně dlouho mi nedocházelo, že jsem máma. Pokud to nebude nutný, tak udělám všechno co je v mých silách abych už na CR nemusela. Někdy je to pro dítě a matku nezbytný a nedá se nic dělat, ale pokud to nutný není, tak už ne.
Teď už mi zas hrozí CR, protože se bohužel nechce malý ven a porodní cesty jsou opět nepřipravený. Takže pokud se to nezmění, tak druhý CR. Přijde mi strašně nefér, že někdo může rodit normálně třeba čtyřikrát a já si to možná nezkusím ani jednou. S tímhle se nedokážu smířit, protože chceme s manželem víc dětí a mám obavy aby jsme díky druhému CR nezkončili u dvou :frowning2:
21. říj 2010 ve 12:24  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj tak já rodila plánovaně CŘ a byla jsem max.spokojená ale asi to je tím že jsem si nepřipouštěla nic že je to špatně,samozřejmě jsem měla trochu strach ale hrozně jsem se těšila,a byl to fofr.nechala jsem se uspat celkovou anestezií,a když jsem se probrala seděl u mě manžel a říkal mi jak máme krásnýho syna,a měl pravdu.já ho vnímala stejně tak napůl ale bylo mi ůplně skvělě.možná i tím že mi cosi dávali do kapačky a já si připadala jak na flámu kdybych vypila litr vína,chtělo se mi smát a mluvit a zároveň spát takže jsem v půlce věty podřimovala,pak jsem se druhý den na vše ptala manžela znovu protože jsem si toho moc nepamarovala,a pak druhý den jsem vstala s postele sestra se mnou šla na záchod a do sprchy a pak už jsm běhala jak laňka,jizva mě první den akorát štípala když jsem stoupla ale pak už nic vůbec jsem to necítila,taky na mě koukali jak na zvířátko v zoo že nechci léky proti bolesti,prostě mi nevěřili že mě fakt nic nebolí.možná kdyby to byla operace jen tak bylo by to jiné ale tím že jsem měla ten malý uzlíček štěstí tak mě to motivovalo natolik že mi nic nebylo,ikdyž jsem ho měla na pokoji až za dva dny,první dny mi ho nisili na kojení a na návštěvy.sice s kojením po císaři je větší problém dnes je to 6dní a pořád čekáme jestli se nám udělá víc mlíčka a když ne tak budeme baštit už jen nutrilon.
21. říj 2010 ve 12:32  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@lamarika taky mi dlouho nedocházelo,že jsu máma
celkově jsem byla špatná co se týče psychiky a ani se nedivím ženským,který trpí laktační psychozou
ne,že bych malému byla schopná ublížit,ale bylo to zvláštní
ty jo,taky bych chtěla tak rychle otěhotnět ,to fakt závidím
my máme možná jedno jediný dítko
a kolik dětí plánujete?
jo,v bazárku mám nějaké věci,kdyby jste se chtěla některá podívat
21. říj 2010 ve 12:40  • Odpověz  •  To se mi líbí
@d.h.86 vím přesně co myslíš tím, že bys nedokázala malýmu ublížit, ale že to bylo zvláštní. Já jsem fungovala jako robot. Starala jsem se o něco co jsem brala jako kdyby nebylo ani moje. Žádný ochranitelský sklony. . . Všechno přišlo až tak za dva týdny.
Doktor taky nevěřil, že se nám tak brzo zadaří. Syn nám právě taky nešel hned a po CR to je prý ještě těžší. Byli jsme z toho celý paf :slight_smile: Třeba vás druhý těhotenství taky překvapí jako nás :wink:
Plánovali jsme dvě a dvě děti po sobě. Takže celkem čtyři :grinning: Jsme takový blázni co chtějí barák plný dětí :sweat_smile:
Jak to, že máte možná jedno?
21. říj 2010 ve 12:48  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lamarika já mámprávě problemy s otěhotněním,tak ani nevím,jak druhé pujde a když jsi ted napsala,že po Cr to jde hur,rozhodla jsm se,že žádnou antinu brát nebudu a počkáme do ledna nebo unora,budu pul roku po porodu a když se zadaří budem jenom rádi,jako ráda bych ještě holčičku,Nelinku
a jak dlouho jste se snažili o první?
21. říj 2010 ve 13:11  • Odpověz  •  To se mi líbí
@d.h.86 O tom, že to jde po CR hůř mi říkal doktor, ale proč to tak je už mi nevysvětlil. O syna jsme se snažili shruba okolo roku. Muž už si dělal starosti, že má špatný spermie. Já už pak začala šílet kdy mám a nemám plodný dny atd. Ač na to člověk nechce myslet, tak stejně pořád musí.
Nelinka je pěkný jméno :wink:
21. říj 2010 ve 13:17  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lamarika tak já když vysadila antinu,otěhotněla jsem za tři měsíce,ale to nedopadlo,,pak jsme začli v srpu a do května nic,tak jsme šli v srpnu na první ivf-nevyšlo a pak druhé v listopadu,z toho je malý
21. říj 2010 ve 13:22  • Odpověz  •  To se mi líbí
@d.h.86 tak alespoň, že to takhle vyšlo. Třeba to teď pujde zcela nečekaně jak po másle :wink: Moc bych ti to přála :slight_smile:
21. říj 2010 ve 13:27  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojte, chtěla bych se zeptat, jsem podle sestry u pana doktora zůžená a podle pana doktora je malá delší a máme 3kg, myslíte že by to znamenalo, že budu rodit císařem, já bych raději, normálního se i bojím...
21. říj 2010 ve 14:01  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
1 2 3 ... 9
Tvůj příspěvek